Rubriky
Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Trasa: 24 km, Malák, Velkas, pravý břeh Malše do Vidova, kolem dolu Zlatý Jelen, sjezd enduro roklí, opět přes Vidovský práh do Doubravice, Nedabyle, připíjení, provolávání sláva, Vidov, levý břeh Malše domů

Výškové metry: 383 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra, Bivoj, Kocour, Hony, Majkl, Přema, Koubič, Víčko, Aleš, Zdenál, Kory, Petr P., Ondra Míka, Petr Šikl, Stanley, Víťa Kořínek, Eri, Venouš, Sochy, Jirka Zibura, Kuba, Vláďa Řehoř

Pád: Venouš – poctivej, na vyjižďce 🙂 , Pavel Tíkal – chtěl do statistik a tak po dýchánku demonstrativně upadl přímo před Nezmarem, Bivoj – také chtěl zápis a nechal si to až na po dýchánkový čas u univerzity v její odvodňovací strouze, Víťa S. – jako pilník to prostě nemoh nechat jen na účastech a vybral si místo mě blízké – při post dýchánkovém dojezdu zahákl o plot u Samsonu 🙂

Defekt: Vláďa Řehoř – cvaknutí hned v Hájíčku se také počítá!, Ondra M. – defekt utrpěl bohužel až po větě: Tak a teď už jen rychle do hospody… Za pomocí výměny kola v domácí depu zvládl časově bravurně.

Trackmaker: Ondra

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5daf2ccb58e21153484022a6

Komentář: Tradičně v ta samá místa a přesto pokaždé jinak. To bylo mé motto, když jsem s předstihem několika dní honil děti po vycházkově neatraktivních lokalitách Vidovsko-nedabylského prahu. Jestli se výsledek povedl, pocitově posoudí ostatní, ale co se kategorie “gruppo compacto” týče, se vše zdařilo na jedničku a tak roztomilému loučení odcházejícího pilníka Bivoje byli přítomni všichni, které Bivoj šampíčkem pohostil a pak už se jen volalo sláva a hurá novému pilníkovi – Vítkovi. Tradice je už tak zažitá, že se ani Kory neptal, proč jsme přerušili vyjížďku a připíjíme si 😉 U Nezmara čekalo občerstvení od měnících se pilníků a tradiční ritual, kterému už opravdu nikdo nehodlá zabraňovat, přestože se celovečerní lití alkoholu do dřevěného podstavce podepisuje na našem grálu neblaze. Jsem zvědav, jak a zda se realizuje Kocourovo slib daný hodně pozdě v průběhu akce: “Zajistím pro příště, aby byl podstavec nepropustný!” Zatím jsme tedy při pití byli postupně zmáčeni i odkapem. Vítek do obsahu břečky nechtěl příliš investovat (!) a lil do podstavce jen pivo, což nevydržel Hony a objednáním šampíčka dosáhl tradiční alkoholové míchačky piva se šampíčkem: Bostonský škrtič (útočí pozdě v noci a nechává za sebou mnoho obětí…). Řada Nezmarů tento lahodný koktejl ještě fortifikovala/posilnila/dolihovala (ano, slivovicí…), takže osud dalšího večera spěl předvídatelným směrem. Jen jeden nešvar se nám od minule rozmohl, a to zvláště u lékařů – z nějakého neznámého důvodu označili společné pítí z podstavce velkou řádkou Nezmarů s ponořeným zpoceným obličejem, vousem atp. za nehygienické (??!??!??), padaly termíny přenos, nákaza, opar, viróza, avšak naštěstí jejich pokles do normální společnosti nebyl natolik hluboký a Nezmarské pouto jim nedalo neochutnat lahodný mok! Pití brčkem zapůjčeným od Nezmara tak alespoň částečně sterilním způsobem napravili svůj hřích a Alešovi dali rozvzpomenout se na léta školních lavic. Za chvíli měl flusačku z tlustého brčka naplněnou pivem zvlhlým táckem kdekdo, až to i Nezmara drobínek pozlobilo a pohrozil, že nám nenaleje (premiéra tohoto počinu!). Vítek hrdina začal brčka vybírat, ale to nevíte jak jsou přiopilí Nezmaři při schovávání brček, jejich půlení atp. vynalézaví 😉

O.

P.s. Nejvýmluvněji mluví statistika pádů po dosti technicky náročné vyjížďce (viz výše): 1 pád na vyjížďce, 3 (přiznané…) při cestě z hospody.

NO:

…Švejk ho vzbudil a za pomoci drožkáře dopravil do drožky. V drožce polní kurát upadl v úplnou otupělost a považoval Švejka za plukovníka Justa od 75. pěšího pluku a několikrát za sebou opakoval: „Nehněvej se, kamaráde, že ti tykám. Jsem prase.“

Jednu chvíli se zdálo, že drkotáním drožky o dlažbu přichází k rozumu. To se posadil rovně a začal zpívat nějaký úryvek z neznámé písně. Může být též, že to byla jeho fantazie:

Vzpomínám na zlaté časy,
když mne houpal na klíně,
bydleli jsme toho času
u Domažlic v Merklíně.

Po chvíli však upadl opět do úplné otupělosti, a obraceje se k Švejkovi, otázal se, přihmuřuje jedno oko: „Jak se vám dnes daří, milostivá? — Pojedete někam na letní byt?“ řekl po krátké přestávce, a vida všechno dvojatě, otázal se: „Vy račte mít už dospělého syna?“ Přitom ukazoval prstem na Švejka.

„Sedneš!“ zakřičel na něho Švejk, když polní kurát chtěl vylézt na sedadlo, „nemysli si, že tě nenaučím pořádku.“

Polní kurát ztichl a díval se malýma prasečíma očima ven z drožky, naprosto nechápaje, co se to vlastně s ním děje.

Ztratil úplně všechny pojmy, a obraceje se na Švejka, řekl tesklivě: „Paní, dejte mně první třídu.“ Učinil pokus spustiti si kalhoty.

„Hned se zapneš, svině!“ rozkřikl se Švejk, „už tě znají všichni drožkáři, poblil jsi se už jednou, a ještě teď tohle.Nemysli si, že zůstaneš zas něco dlužen jako posledně.“

video

2 Responses to “30. etapa 22.10. 2019 – Závěrečný ritual”

  • Petr P.:

    1) přimlouval bych se za změnu názvu na “Závěrečný špirituál” 🙂
    2) pan Nezmar toho večera dokonce dvakrát hrozil zavřením hospody! Podruhé tehdy, když Ondra Míka vyzván, aby mi podal nebo hodil lístek, jej zcela nevinně zmačkal do kuličky (aby lépe letěl, to se rozumí samo sebou)
    3) přidána galerka

  • Petr P.:

    Přidáno video. Díky nejmenovanému Nezmarovi, který otočený zády k projevům vyřizoval mezistátní hovor (hanba!) se dostalo věnčení druhého Vítka 😉 online až za hranice. Šlo tedy o mezinárodní ceremonial (sláva!)

Leave a Reply