Listopad 2019
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Trasa: 36 km, Malák, Velkas, pravý břeh Malše do Vidova, alternací k modré turistické (NS Krajinou proměn, muhehe) do Heřmaně, Borovnický potok, chatová oblast u Borovnického potoka, rondelová stezička k Nové Vsi a pak, levá, pravá, rovně, levá, pravá, pravá, levá, rovně, pravá, pravá, levá, pravá, levá, rovně, lpravá, pravá, pravá, kaliště prasat, rybník, Nová ves, Vidov, Roudné a velice podivně zšeřelým městem domů

Výškové metry: 381 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra,  Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Venca, Koubič, Jirka Zibura, Přema, Stanley

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d8a52eea6957b3392ea58d1

Komentář: (Úvodem předesílám, že report bude psán z úhlu pohledu těch, kteří si pošušňávali  a také předesílám, že vím, že existuje i skupina těch, co si nepošušňávali.) Po delší trasérské absenci jsem přemýšlel, kde jsme letos nebyli a kromě Pulmonu (který byl v úvahách též, mrk, mrk) mě napadlo značené poježděníčko v lese mezi Novou Vsí a Strážkovicema. Po plus mínus standardnímu průběhu vyjížďky začalo nestandard signalizovat Vítkovo přesvědčení, že by moh trefit stezičku vedoucí k Nové Vsi, kterou mu ukazoval Kosa jednou v noci 😉 Jestli jsme jí nakonec trefili nevím, snad i jo, ale možná přesný formát původně nebyl několikasetmetrové kolečko, kde rychlejší čelo téměř dojelo slabší ocas…V kontextu přicházejícího to bylo nakonec vlastně jedno. Domácké značení stezek v Novoveském Šervůdu sice je, ale ne úplně přehledné, takže mě na chvíli vystřídal Venouš jedoucí zásadně podle GPS, což nás krásně vytáhlo daleko pryč od Nové Vsi, kam jsme se měli vracet a tehdy přišla revolta (viz NO pod reportem) přírodňáků, staromilců, no prostě brave heart bajkerů. Zpočátku jízda bez orientace pouze lehce našlapovala, ale pak, kdyže jednom rozcestí začala seriózní debata, kudy se skutečně dostanem nejsnáze z lesa, Hony utrousil: „Tou cestou bych nejel, já bych ještě maličko pojezdil v lese.“ Tehdy se ve mě něco zlomilo 😉  a vzal jsem na sebe tíhu rozhodnutí, že ani po cestě vpravo, ani po cestě vlevo, ale „pěšinkou“ rovně (rozuměj: místy, kde trochu méně než jinde rostlo borůvčí). A jakmile mě a dalším asi 5 cvaklo v hlavě, nebylo pomoci. Začal jsem bezstarostně pojíždět nazdařbůh lesem, téma „správný směr“ ztratilo významový obsah zcela, neb my chtěli jezdit a ne někam dojet a tak jsem jen skákal z pěšiny na pěšinu, poslouchal Vítkovo věty alá: Tady mi to úplně táhne řidítka doleva, za zády šklebícího se Zdenála s poznámkou: „Pokud budem furt zatáčet doprava, budeme jezdit v kruhu a jízda neskončí!“, Venco občasné hlesnutí: „Tady doprava/doleva a za chvíli budem u silnice, turistické značky atp.“ (jeli jsme vždy na opačnou stranu, než říkala blikající obrazovka) atp. atp. Záměrná absence čekání „na rozcestích“ při nepříliš rychlém tempu odstranila diskuzi a zapříčinila gruppo compacto – bez ohledu na názor na prováděné. A ten les, páni! Žádný polom jak letos opakovaně trpíme – mlázíčko, mech jako peřinka, travička, jen občas rozrytá prasátky, hochu zlatý… Ale buď jak buď, tolik je pravda, že nakonec jsme skončili v kališti divokých prasat bez kloudné cesty pryč a já už sahal do kapsy, že juknu na mobil kde asi tak zhruba jsme, ale Víťa mě zastavil: „Přece bys to teď nevzdal!“ A taky že ne. Navíc když Zdenál „našel cestu“ (rozuměj: v korytu potoka stromy nerostou a tak to připomíná cestu víc, než les, kde stromy rostou…). Ufff, zvládli jsme to a jenom trochu za tmy 😉

O.

P.s. Ty, kterým se nepodařilo zachmuřenou tvář rozjasnit aspoň reportem, se pokusím zaujmout faktografií: potok, který nás v onom lese provázel se jmenuje Strážkovický potok a rybník po jehož hrázi jde červená turistická a který ke konci našeho putování ponoukl jednoho z Vás říci: „Konečně!“, se jmenuje Šanderák.

P.s. Příští vyjížďka začíná už v 16.30, tak si nezapomeňte přenastavit nezmarské biologické hodiny!

NO: Revoltu proti GPS citačně zhmotnil Vítek:„GPS v lese je horší než Google v hospodě.“ Vít Sirotek.

4 komentáře to “26. etapa 24.9. 2019 – I cesta může být cíl”

  • Vitek S.:

    Byla to paráda! Jen mě trošku zklamal GPS záznam, čekal jsem, že motanice byla větší (a my vlastně jeli úplně pořád správným směrem) a záznam trasy bude pěkně psace vyvedený nápis BKNEZMAR 🙂

    • Petr P.:

      Máš pro příště, Vítku tedy úkol-zamotat nás do tvaru BK Nezmar, případně navrhni tímto netradičním způsobem logo klubu 🙂

  • přema:

    Je třeba doplnit ještě 2 pády: Kocour a Vláďa. Ještě není jasné, jaké budou následky. Ale kalhoty roztržené skoro jako Sochy a tělo otlučené jako píšťalička

    • Vitek S.:

      Jsou to Nezmaři! A i když v hospodě už byly úsměvy, tak to určitě žádná sranda nebyla. Snad to zpraví jehla, nit a francovka :). Hlavně ať se nám tohle vyhýbá!!

Leave a Reply