Říjen 2019
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Trasa: 36 km, Švábák, Třebín, modrá do Lipí, do masivu Kluka, hop trailík dolů, Slavče, zelená do sedla pod Klukem, dolů, Hradce a po taškách domů

Výškové metry: 687 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra,  Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Sochy, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Venca, Tonda, Koubič, Víčko, Ondra Míků

Pád: Pavel Tíkal, Zdenál

Defekt: nikdo

Trackmaker: Erotokritos

GPS: Zřejmě není (?)

Komentář: Světla se už příliš nedostává, nikomu se do trasování nechce, Eri se chce unavit a nechce zase po týdnu hledat, kde je nový polom… No jak tahle detektivka dopadne 😉 Nikdo nemrmlá (všichni poučeni?), Eri dá kousek jak od trailíků, tak stojek a mě je ho nakonec líto, když v sedle Kluka supí, že na zelenou stojku ze Slavče prostě nemá převody. Zbývá tedy už jen více trénovat hochu :-* (líbající smajlík).

O.

P.s. O tom, že jsme zcela jistě již klubem starších a pokročilých, svědčí můj rozhovor s Peťou P. v hospodě: Peťa: Hele, tak to dětský kolo ti nepůjčím, jak jsem sliboval, já ho nikde nenašel. Já: Tys mi ho ale už dal. Peťa: Fakt? To nevím. A kdy a při jaké příležitosti? Já: To fakt nevím, vím jen, že už ho mám doma. Peťa: A nevíš, kde jsem ho našel? Já: Ne, to opravdu nevím (poslední replika je už z jiného soudku než „paměť“)

NO: Dlouho v okénku verše nebyly a s přicházejícím podzimem je ve mně toto:

Zdá se, že zraky tvé jsou mlhou zastřené.
Tvé oči tajemné (šedé či zelené?),
hned něžné, zasněné, hned kruté zas,
jak zrcadlily by nezúčastněný čas.

Vzpomeň, jak vlahé dny, jež opar zamlží,
citlivé bytosti rozplakat dokáží
když duši uspanou tím smutkem neznámým
jim nervy vznícené ničí posměchem svým.

 

Leave a Reply