Archive for Srpen, 2018
23 srpna, 2018 | 
Author: Trasa: 41 km, Švábák, U Hada, Třebín, Dubné, Čakovec, K obrázku, hřeben Kluka, červená na Vysokou Bětu, kolem Buglaty a po modré do Horních Chrášťan.
Výškové metry: 758 m
Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Kocour, Přema, Tomáš Pour, Venca, Víčko, Míra Doležal, Venouš, Petr Pokorný, Vláďa, Honza Richtr, Pavel Tíkal
Pád: nikdo
Defekt: Bivoj urval patku, Jirka Z. sice plášť nesundaval, ale dvakrát musel dofukovat, takže ho tam má 🙂
Trackmaker: Majkl
Komentář: “I cesta může být cíl”, ale pro tuto vyjížďku to neplatilo. Cíl jsme měli, a jaký! Klasickou, ne právě bajkově zajímavou, vyjížďku na Vysokou Bětu Majkl okořenil přejezdem hřebenu Kluka a jednou odbočkou do divočiny – to potěšilo zejména Bivoje, který tam urval patku od přehazovačky. Po provizorní opravě sice pokračoval, ale na jeden převod nestačil tempu skupiny A, odpojil se a Bětu sice minul, ale zato se zařadil do skupiny B, která byla v pivovaru první. Druhá do pivovaru dorazila odbojová skupinka, která to vzala z Běty nejkratší cestou – s vidinou pěkné bajkové pěšinky. Tu jsme nakonec (po pěkné procházce po nejetelném suťovém poli) našli a i dál šotolinové a asfaltové cesty jen kolmo přejížděli a do Chrášťan sjeli po nádherné louce. Pak se dostavilo pár zbloudilců a na závěr hlavní pole bajkerů, kterým trasér ještě ukázal vrch Buglata. Vyprahlí a hladoví jsme byli všichni, takže docházelo k takové lavině objednávek, že paní výčepní se k nám bála chodit bez lístečku na poznámky. Ani ten ale nevyřeší vše, takže Peťa P. se objednaného hermelínu nedočkal, ale zato si pochutnal na polévce, paštice a utopenci. Nic z toho si sice neobjednal, ale když plné talíře tak nějak zbyly na stole a nikdo se o ně nehlásil, tak si je dal :). Pan Damašek na nás svědomitě čekal už od půl deváté, ale citové vydírání na nás neplatilo a nastoupili jsme až po desáté. O zábavu v busíku bylo postaráno, hlavně nás zaměstnalo hledání 2 černých pasažérů, kteří neplatili. Schylovalo se i k fintě, teď na chvíli zhasneme a když opozdilci zaplatí tak to nebudeme řešit. Báli jsme se ale, že by nám po rozsvícení nemuselo zbýt ani to, co už se vybralo. Koneckonců jsme i tak měli přeplatek, který se rozplynul u okýnka v Plzence, tak na útrpné právo nedošlo. Pro příště ale výběrčí bude dělat křížek na čelo!
V.
NO: Včerejšímu večeru poměrně překvapivě nedominovalo žádné spodně kvašené pivo (jó, dvanáctička…), ale APA a tak nebude od věci si rozšířit obzor, co že vlastně APA je 🙂
Trasa: 46 km, Švábák, kolem voběšence, Kaliště, modrá do Lipí, na hřeben Kluka, hřebenovka Kluka po červené až před Holašovice, pod Klukem k Bohouškovicům, táborová osada Račí potok, Chlumečský vrch, Bohouškovice, do sedla Kluka, zelená do Slavče, Lipí, tašky, Šindláky a přes Švábák domů
Výškové metry: 957 m
Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Kocour, Přema, Tomáš Pour, Venca, Víčko, Míra Doležal, Ondra Míka,
Pád: Ondra – na Skalce se i velké koleso v malé rychlosti mezi kameny zaseklo… Sice to šlo uběhnout, jenže to by high-end carbon spadl mezi kamení, na což jsem při syndromu nové věci neměl a tak jsem si raději lehl pod kolo, aby padalo do měkkého. Ondra M. se mi vysmíval do materialistů, ale byl to instinkt ochrany čerstvě zrozeného!!! Venouš – kořenový práh jel srdcem a již v krvi se válející oznamoval dozadu, že to jde v pohodě přejet (měl pravdu) 🙂
Defekt: Vítek K. – mocné tělo, při střemhlavém sjezdu, zadní kolo v přehlédnutém výmolu natolik zatížilo, že bylo s triple osmičkou potřeba jet dom…
Trackmaker: Éros
Komentář: S příchodem důchodu se dobří holubi vracejí! Ano, mluvím stále o té nezmarské partě nabušené! Po více jak deseti letech v Praze se na start postavil Tomáš Pour. Majk ho sice přivítal slovy: “Návrat ztraceného syna”, což Tomáš poopravil na “Návrat ztraceného dědy”, ale až já vše uvádím na pravou rovinu: “Návrat jednoho z otců zakladatelů”! Pouze legendami opředený Otec zakladatel, ten, jehož jsem v sedle kola ani já neměl to štěstí spatřit, ten, který zavedl a udržel přes počáteční výsměch zvyk zpracovávání podrobných statistik našeho počínání, kterýžto prapor nesou dále mladší – hoši, příště ho s náležitou úctou pozdravte. A nebudete-li vědět, kdo je onou, dnes již opět zhmotnělou legendou, zeptejte se třeba Érose. Ten ho zažil v sedle!!! A na počátku vyjížďky uronil slzu při vzpomínce, jak ho TEHDÁ Tomáš na konci vyjížďky musel tlačit za zadek, aby Éros vyjížďku vůbec dokončil. Tolik vody už uplynulo… a v úterý už Eriho nikdo z prvního fleku nesundal 🙂
O.
P.s. V úterý též padl poslední milník technologické revoluce. Z těch Nezmarů, kteří své účasti na vyjížďkách čítají nad 50% (tvrdé jádro), odpadl poslední 26´´ dinosaur a nahrazen byl 29´´ predátorem ze Švýcarska. A kluci, ono to jede samo 🙂 Tak jsem jen zvědav, kdy mi skončí Koryho syndrom nadšení z nové věci, či Zátopkovský faktor výměny bagančat za tretry a já se zas propadnu ve skupině tam, kam patřím, muhehe.
NO: V návaznosti na P.s. neuškodí rozšířit Vaše obzory o trochu právnické latiny. Jistě pochopíte, co tím chce básník říci 🙂
dies certus an, incertus quando NEBO Dies incertus an, incertus quando?
(den, který jistě nastane, neví se však kdy NEBO den je nejistý, neví se ani, zda nastane)
Toť otázka vyjížděk příštích!
Trasa: 55 km, pravý břeh na Hlubokou, Hosín, Chotýčany, lesem na Dvořiště, zpět po zelené, Velechvín, Jelmo, Libnič, Hůry, škodovka, přes město na Střelecký ostrov
Výškové metry: 590 m
Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Zdenál, Tonda, Eri, Jirka Z., Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Majkl (?), Venca, Míra Doležel, Kocour, Vláďa, Banán, Petr Podhola, Přema, Honza Ludvík
Pád: Míra Doležel, Honza Ludvík
Defekt: Míra Doležel
TGC: Míra Doležel
Trackmaker: Banán
Komentář: Vlna veder pokračuje a úvahy o destinaci tak znovu směřovaly k vodě. Do diskuze byly nadhozeny Římovská přehrada a rybník Dvořiště. And the winner is…před otevřením obálky je třeba říci, že koupání na přehradě je zakázané a na Dvořišti nás čekalo pivo, klobásky, salátky, pitná voda, sprcha, případně i surf, plachetnice a celé pokolení pohostinných Banánovců. Takže kontumačně vítězí Dvořiště 🙂
Rehabilitující Banán se dokonce dostavil na start, aby jako trasér vybrousil tento diamant k dokonalosti. Jasně, trasa nebyla bajkersky kdovíco, ale nohama jsme votočili a to, co nás čekalo bohatě vynahradilo případné drobné mušky. Pravda, někdo čekal vodu ještě trochu skvělejší, alpské jezero to vskutku není, ale ani Ganga, a i v té se koupou lidi. K chovaným kaprům lyscům tak přibylo ještě pár nezmarských holých zadků, jejichž majitelé klečíc nebo sedíc na dně rybníka se studeným lahváčem v ruce štěstím vykvetli jak ten rybník. 20:05 byl zavelen odjezd z ráje, kde kam oko dohlédne vše patří Banánovic rodince (ještě jednou dík za vše), rychlá zastávka u Žižkova dubu, kde na cedulce panstvo pomlouvá hrdinu našich dějin (kdyby Žižka žil v dnešní době, asi by pravil cosi o mediálních m…kách 🙂 ) a za soumraku návrat do rozpálené metropole. Regenerační doplnění tekutin pak proběhlo v dobrém rozmaru na Střeleckém ostrově. Víc snad není třeba psát, pohoda z fotek jen čiší a ty tak mluví samy za sebe.
NO: už v bibli se praví : “Nezapomínejte na pohostinnost – vždyť díky ní někteří nevědomky hostili anděly!”
Takže při troše štěstí se Banánovi dostalo vlastně velké pocty 😉 Asi to není úplně každý Nezmar, ale o pár kandidátech bych věděl. Hlavně když se něco organizuje 🙂
Což je také vlastně výzva všem, páč je daný termín VZ MTB podzim (14.-16.9.2018), ale neví se kam. Každý, kdo je ochotný si připraví svoji nabídku jako balíček, se kterou půjde před komisi!
Historická statistika:
Osmý ročník našeho pravidelného zasedání přivítal (s účastí na všech třech etapách) největší pelotónek 13 zdatných mužů, přestože ani tentokrát se o plné účasti všech na všech kilometrech nedá hovořit 🙂 , o tom ale až později. Zároveň přilákal největší počet noviců – 3 přičemž statistické čelo těch, kteří v daném ročníku absolvovali plný počet tří etap se nám nemění. V sedlo tedy usedl: Ondra (8 historických účastí), Aleš (7), Eri a Větrák (6), Hony (5), Zdenál (5), Ondra Míka (4), Kory (4), Petr P. (2), Bivoj (2), Honza L. (novic), Džony (novic), Majk (novic nejen na zasedání, ale i na silničním kole – ve čtvrtek koupil, v pátek už drtil!). Ke statistice účastí zbývá jen dodat, že celkem se výjezdního zasedání za 8 ročníků zúčastnilo 19 jedinců.
Letošní ročník se konal ve dnech 13.-15.8.2018 a celková trasa Grieskirchen – Ruhpolding – Kitzbühler Horn a zpět pobrala 430 km a 5970 vm.
Pátek: 160 km, 2.200 v.m.
Název etapy: Slunečná. Páteční etapa se nesla ve znamení až přespříliš krásného počasí, které mužstvo značně vyčerpávalo a i přes nepříliš velkou kilometráž jsme byli koncem dne pěkně v zuboželém stavu (viz NO). Po cestě jsem si říkal, že přesedlání na digitalizaci trasy pomocí naklikání do mapy.cz přineslo jen ten efekt, že jsem jako obvykle nedostával před startem milión dotazů alá: Jak je to dlouhý? Kolik to je převýšení? atp. Nic víc “digitalizace” nepřinesla. I ti co měli kam 😉 si trasu do elektro budíčků nenahráli a tak jsem zase čuměl do vytisklé mapy, což při snaze jet po vedlejškách přináší velké orientační potíže, neb značení pro auta náš plán jet po malinkatých cestách úplně ignoruje 🙂 Digitalizaci však fandím jen s tím rozdílem, že je příště třeba trasu nahrát do budíčku – tímto je pokrokovějším výzva zadána: nazkoušejte hoši v ČR a příští rok toho, kdo nahraje, kapitán povýší na lodivoda 😉 Z veselejšího soudku připojuji, že koupání v Mattsee s křišťálově čistou vodou bylo super (příště si snad všichni vezmou plavky) a také už víme, že stánek v kempu je ideální variantou oběda pro 15 cyklistů. Lepší než před obchoďákem, rychlejší než restaurace. Návštěva Ruhpoldingu těsně před ubytkem se zřejmě projeví zejména ve fotogalerii, neb pivo roznášející bavorské selky v dirndlech nažhavily mobily hochů jako málo co 🙂
Sobota: 120 km, 2.150 v.m.
Název etapy: Vstříc výzvě. Tento roční byl zaštítěn lákadlem výjezdu na Kitbuhler horn – poměrně velkou brutalitu parametrů: 10 km s průměrem 13% (pokud počítáme cestu až na vrchol) a tohoto profilu:
http://www.salite.ch/kitzbuheler.asp?Mappa
Nepříznivá předpověď na sobotu a neděli cíl ohrozila a způsobila poměrně velký názorový rozptyl účastníků jak tuto situaci řešit, ale hrůzně obludně přerostlá viber/mail smršť pro report znamená jediné: už ani slovo! 🙂 Nakonec i přes chvilkový déšť a total nulové/mlhové výhledy/prostředí při výšlapu byl cíl i přes škarohlídství dobyt!!! Ano, nevíme jak moc by mohly být krásné výhledy, nevíme, jak moc bychom zaplatili za 30° vedra, nevíme, jak chutná pivo na terase Gipfelstube – víme jen, že jsme lepší, než jsme si mysleli. Sebekriticky musím říci, že jsem nevěřil, že to polovina mužstva (včetně mě) vyjede na jeden zátah a hlavně (!!!) že kopec nevzdá nikdo! Tímto se za podcenění Nezmarů omlouvám a doplňuji: To jsme dobrý! To jsme dobrý! A co na tom, že některá fota činil Honza s průpovídkou z historie TdF: Octave Lapize walking up the Tourmalet 🙂 Viz:
https://cyclinguphill.com/wp-content/uploads/2015/05/lapize-tourmalet-70.jpg
Největší kolektivní Nezmaří vrcholové trápení je zaznamenáno dokonce i na animaci:
https://www.relive.cc/view/1717887161
Neděle: 150 km, 1.620 v.m.
Název etapy: Dešťová. Jak moc sobotní předpověď hlásící původně celodenní déšť nevyšla, tak nedělní předpověď hlásící celodenní déšť vyšla plně… Propršené ráno ihned ukázalo, že existuje skupinka, která prostě stůj co stůj nepojede a hlavně: chce se projet vlakem. Takže Peťa P., Ondra, Bivoj a Majk měl den: v dešti do Salzburgu, vlakem na hranice, na kole z hranic dom a já jim prostě tu účast uznám 🙂 Alespoň už teď víme, jak to je s vlakem a kolem v Rakousku 😉 Druhá skupina (“Nezmaří srdce”) vyjela do deště a v dešti skoro celých 150 kilců i strávila. Jednoho dne holt ve Vietnamu začalo pršet a pršelo půl roku. Pršelo zezdola, pršelo ze strany a jak silničáři vědí, pršelo i zespoda. A nejen mě se to vlastně líbilo. Asi ne pro každou vyjížďku, ale pro zpestření proč ne. Nejsme z cukru. A navíc nečas přinutil skupinu k co nejlepší silniční spolupráci a tak to byla, jak poznamenal Honza, vlastně pořádná závodní cyklistika. Lajna 150 km, střídačka, bez žrádla atp. Řečí čísel (jó ty elektrické budíčky…) jsme posledních 22 km jeli průměrem 43,2 km/hod. Příště zase ale v hezčím počasí, jo? Snad. A i Hony si ujasnil, že bude příště jezdit s mlékem v galusce, nedej bože s galuskou náhradní (po v dešti neopravitelném defektu se nedobrovolně připojil k vlakové partě).
Shrnutí: Záměr s krácením etap hodnotím pozitivně. Minulé statistiky 3 x 200 km zní sice dobře, ale člověk se zpotí i při těch 150 km a hlavní devizou je čas. Koupačka, jídlo, pohůdka a když je nebe otevřené, déšť po 6 hodin je také snesitelnější než osmihodinovka. Tak uvidíme, co mě napadne příště. Vaše reakce pod reportem mě potěší a hlavně je budu mít archivovány při příštím plánování.
O.
NO: Trochu poučení, trochu zábavy. Při pátečním dvojité defektu Bivoje parno a čekání do našich hlav přihnalo diskuzi na téma (našim nelékařským jazykem řečeno): “Děvčatům se ve vagině občas dělají cysty a můžou v nich být i zuby.” Spousta hochů informaci nevěřila, a když jí s blahosklonným (k naší terminologii) úsměvem potvrdil i ten nejpovolanější, neskryl své obavy Aleš dotazem: “Když ženský ve vagině může narůst zub, může mě v hubě narůst vagina?” Jó silnice přináší potřebu kvalitních debat. Okénko samotné je sice už odbornější mluvou, ale zas není tak zábavné:
Dermoid neboli zralý teratom je nejčastějším typem nezhoubného nádoru na vaječníku. Vzniká ze zárodečných buněk. Dorůstá velikosti i nad 10 cm a může obsahovat jakoukoli tkáň lidského těla – nejčastěji vlasy, kožní maz, zub, chrupavku či kost.
Post scriptum Petra P.
Začnu NO : Ano, mohlo vše být jinak, jenže pořekadlo zní “kdyby bylo hovno cukr, tak si serem do kafe”
K věci : fakt zajímavé je, že kdybych psal report já, byl by to úplně jiný příběh, resp. jinak viděný. A tím nemyslím “co by kdyby”, viz možnosti v rámci Viber prekomunikace. Jen snad podotknu, že ta “nejsme z cukru” skupina (asi jsou z nerezu?) ráno velmi vážně a usilovně sháněla překladatele, aby pana domácího ukecal, že by jako v těch provazech deště vzal naše řidiče na votočku do Grieskirchenu, kde byla chytře 😉 ustájena vozidla. Dokonce běžela debata, kolik by stál Kroupa taxi. Ta samá (?) skupina pak jela odvážně deštěm 150 km bez zastávky na jídlo a překvapivě (oproti těm srábáckým ranním projevům) si to (údajně) užila. Vlaková sekce si to taky užila, stejně jako třeba ta, která si o pár km navíc nastavila sobotní švih. Bylo to fajn tím jak to bylo různé a vše bylo něčím dobré i horší, byť pro některé je dobré to, co pro jiné to horší. Což je právě zajímavé a správné, že to vzájemně respektujeme. Pospolitost pak dosáhla vrcholu, když jsme se společně složili na Koryho knedlíky 🙂
Toto není kritika nebo rýpání, jen doplnění obrázku, ostatně tak jsi to Ondro chtěl – aby myšlenky nezapadly. Berme vše s nadhledem! Všimněte si ostatně, že všechny akce minulosti, byť byly objektivně sebeblbější, hodnotíme zpětně kladně 🙂 Chytrejch řečí se vedlo i před zájezdem hodně, nicméně jak praví Švejk: “Každej nemůže bejt chytrej. Ty hloupí musej dělat výjimku, protože kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej”…koneckonců, ty naše vejlety, to je buď hančovina nebo švejkovina 🙂
Trasa: 47 km, nuda pláž, Vidov, Heřmaň, Borovnice, Lomec, Pašínovice, Sedlo, Todeňská hora, Mokrý Lom, přehrada, Římov, Doudleby, Plav a domů, resp. na Koháč.
Výškové metry: 780m
Účast: Přema, Pavel T., Aleš, Víťa K., Vitek S., Petr Šikl, Koubič, Stanley, Venouš, Vláďa, Kocour, Tonda, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Míra Doležel
Pád: nikdo
Defekt: Aleš
Trackmaker: Vítek S.
Komentář: Původní název reportu měl být něco ve smyslu zase dole bez a nebo už zas párek, tím spíš, že párek většině ukojil gastronomické! chutě na Koháči-nic moc jiného tam totiž nemají…Odpovědný vedoucí je zřejmě zarputilý zastydlý disident, kterému se Poučení z krizového vývoje natolik příčí, že radši každý den jezdí do Makra nakoupit tak málo věcí, aby mu to v průběhu dne vše k nelibosti hostů postupně došlo, ale on ne, nepoučí se :-). Tak jsme po párkách a utopencích párkrát otočili brambůrky a tyče-než došly..
K trase samotné-Vítek byl poněkud nevyskákaný (babička, chovatelka králíků by řekla neodramlovaný) a začal strašit s Todeňskou horou. Směr všichni v tom hicu brali – kolem řeky a lesem, ale cíl ne-mrmlalo se dost, nicméně nakonec to Vítek ustál a byla to volba dobrá. Dokonce ti, co nejvíc špačkovali vyjeli až na samý vrchol – na rozdíl od většiny. Po tradičním kochání se z Fenclovy vyhlídky jsme sjeli pod římovskou přehradu, kde bylo to shora avizované koupání (možná časem i Majkl foto dodá-už dodal, provedl jsem jen digitální zmenšení některých partií), opodstatněné mj. i Alešákovým defektem. Bylo opět (cože?) pivko na cestě v kiosku (potkali jsme Víčkovic rodinku) a tam někde se rozhodlo o destinaci Koháč. No, musím dát nejmenovanému členovi za pravdu, že počasí přeje valením bulev na polonahé koce, což se dá podstatně lépe dělat v úplně jiných podnicích. Tak třeba příště. Ale je fakt, že jsme zase očíhli právě vznikající velmi netradiční stavbu-sochu, na které se náš Alešák významně podílí-a to speciálním strojem! 😉
P.
NO: Nezmarské okénko tentokrát patří kolegovi od vedle 😉 .. jestli ty horka a koupací tradice budou pokračovat, tak nás možná čeká podobná popularita taky? 🙂
