Archive for 18 dubna, 2018
18 dubna, 2018 | 
Author: Trasa: 34 km, Kněžské Dvory, Hrdějice, borecké rokle nahoru, Hosínská zanádražka tam, kolečko po Zámostí, Hosínská zanádražka zpět, Borecké rokle dolu, Hrdějice, k Vltavě a domů
Výškové metry: 676 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema (s blahosklonně zdviženým prstem!), Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Sochy, Venca Drbout, Láďa Benhák, Koubič, Jirka Habrda
Pád: Venca Drbout třikrát – své eskapády si pochvaloval, prý už se mu to dlouho takhle pěkně třikrát nepovedlo 🙂 Zachycen též ve fotogalerii před a po, Ondra – krvavé kolénko vyprovokovalo diskuzi na téma dezinfikace – zda by bylo lepší olíznutí v hospodě přítomným psem, který ale žere hovna, nebo v hospodě přítomným Vítkem, který ale mele sračky 🙂 Eri, Bivoj, Petr Pokorný (sideflip into the nowhere), Tonda
Defekt: Nikdo. Nebo že by to odstartoval Aleš píchnutím (včely a do boltce?)
Trackmaker: Hony a částečně i Peťa Šiklů – chodící vložka “po vrstevnici”
Komentář: V průběhu času si při psaní reportů tak nějak začínám říkat, která etapa vlastně není naší klasikou… Hosínská zanádražka klasikou už myslím je, neb původní kritika, kterou schytávala (od jezdičů), se smrskla do Eriho lakonického kostatování: dnes nasranej nejsem i když je to mrdanice, protože jsem věděl, co mě čeká. A věděli to všichni, takže slovo PROČ? jsem vlastně nezaznamenal. Naopak mi přišlo, že to jde právě opačným směrem, když si Peťa Š. na cestě vzpomněl, že na endurku se dá jet i jinudy. Ano, dá. Na motorce. Na kole ta realita je jaksi trochu jiná, neb nikdo nemá v nohách několik HP (horse power). Takže to, co se na endurku zdá (a bylo tak i prezentované), že je vrstevnice, je na kole potláčání, kdy řidítka mám v úrovni hlavy a výš. Třeba mám ale jen špatnou techniku potláčání 🙂 Ale aby byl jasný můj postoj! Já nekritizuji, já CHVÁLÍM. To je prostě bajk, není to tak každé úterý a navíc to bylo jetelnější nejvíce z posledních let. Kolik přesně z toho byla skutečná jízda v sedle, ví jen Ti, co byli 🙂
O.
P.s. V závěru jsem se stavili i nezmarského filantropa Rosmíka, který nás Kozlem napojil a slíbil, že se někdy připojí. Takže já to beru jako slib a čekám, Rosmíku!
P.s. Počet pádů asi opět jako každoročně bude topem ze všech vyjížděk. Klasika 🙂
NO: V rámci okénka vědomostí nelze nezmínit, že v průběhu debaty nad typem Nezmarské oranžové se objevila spekulace Vency Drboutů, že se jedná o REAL 240, což se nám (všichni do jednoho zasvěceni do způsobu mezinárodní klasifikace barev…) moc nezdálo (Real hraje přece v bílém?), ale dnes po zásahu z míst předsednických je jasné, že se jedná o Pnatone Orange 021c. Takže až se Vás někdo bude ptát – v hospodě Ciml, nebo v kravíně Vata, jaká je to barva na našich dresech, že je tak hezká, víme odpověď!
