Rubriky
Říjen 2017
Po Út St Čt So Ne
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archive for 23 října, 2017

Trasa: 27 km, po pravém břehu Vltav, Plzeňskou na Čínu, okolo depa za hřbitov, Nemaničák, Čertík, Úsilné, přes Kyselou vodu, pod dálnicí ke střelnici, po poli do Libniče, motanice kolem potoka Dobrá voda, Na Haldách, přes čtyřproudovku, Hůrský rybník, strouhou pod Babou, sjezd pod lomem k Jarvalu, výjezd za hrází, Děkanský dvůr, okolo Ameriky a Kačera přímo na kachnu do Lucie.

Výškové metry: 420 m

Účast: Venca, Bivoj, Majkl, Pavel Tikal, Přema, Vítek, Aleš, Kocour, Honza Mareš, Petr Pokorný, Tonda, Eri, Petr Šikl, Kory, Zdeny, Vláďa, Koubič, Víko, Stanley, Sochy, Duby, Vráťa, Vláďa Řehoř, Petr Podhola, Míra Doležel, Banán, Honza Mikolášek, Sudí, Milan Javůrek, Jarun, Petr Novotný, František Kubík a čestně Větrák.

Pád: Vláďa Řehoř, Milan Javůrek

Defekt: nikdo

Trackmaker: Šiklín

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Supr počasí si mělo udělat další statistický zápis o suchém úterý a baboletní vyjížďka zalitá sluncem zamotat kdejakou hlavičku. To ještě víc pojistil Peťa Šikl, který všechny kachnychtivé (a že jich bylo!) tak motal, až se málem ztratil jeden z kandidátů na Pilníka. Naštěstí (nejméně pro něj) vše dobře dopadlo a dojel s ostatními do pohostinného zařízení jménem Lucie. Pravda je, že jedna kachna chyběla, ale že by zrovna jemu někdo kachnu v předtuše odhlásil? Nebo sežral? V hospodě se dále vedlo spousta řečí, vzali jsme to od agenta Bureše přes kandidáta vzhledu exotického cizince, který nás hodlá chránit před exotickými cizinci, probrali jsme Silvestr (asi bude nějaký extrareport), hledali jsme významy výrazu kachna (našlo se jich asi 5), dozvěděli se, že na Dubaji (ne na Dunaji) mají právě nyní Oktoberfest a že případné drobné odchylky od normy některých z nás jsou prd proti (české) paní, která byla schopna provozovat sex pouze s rodově čistými Švédy, navíc narozenými výhradně za polárním kruhem. Typově by tomu z nás údajně nejvíc odpovídal Aleš, ale to by musel mít rozevlátou vikingskou blond hřívu. A to nemá.

Petr

video1

video2

video3

NOC (spíše hláška než citát): “Kachny, kachny, kachny,…” Zdeněk Srstka ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný

 

Na jaře se nám Vrchařskou korunu Jižních Čech nepodařilo dojet. Vzdali jsme to v neděli v 16 hod v Písku. Po plánované trase nám zbývá cca 100 km. Sny, že to naplánujeme s přespáním za letních vlahých nocí, ideálně někde u zahradní restaurace, kde zrovna řádí studentky na prázdninách, nám nevyšly. Nakonec  jedeme poslední víkend před změnou času, nalehko na jeden den. Ráno vlakem do Písku a na sklonku dne sednout na vlak ve Střezimíři.

Tentokrát s námi plánuje vyrazit Stanley a po podobné trase pojede Petr s Barčou, tak se možná potkáme.

Abychom to všechno stihli co nejvíce za světla, tak jedeme vlakem už v 7 ráno. V očích Petra a Honyho vidím výčitky, že je to moc brzo. Ve Stanleyho očích ne, ten rovnou píše, že zaspal. Celý týden bylo babí léto, slunečno, teploty přes 20°C. Dnes ráno drobně prší a má být zataženo. V terénu to je znát, uklouzané kořeny a kameny, ukryté pod listím, nás udržují v pozornosti. Levý břeh Otavy kolem plynové lávky do Vráže je super, pěšinka kolem vody, technické sjezdy i výjezdy, pěkné podzimní bajkování. Nejsem na tom nejlíp. Jelikož nejezdím, tak mě bolí nohy, záda mě bolí už od Mariánek, a taky mě bolí v krku. Přemýšlím, jakou bolest budu vnímat nejvíc a jestli se to bude cestou měnit. Při přeskoku nějakého klacku si o sedlo narážím varlata a z ostatních bolestí jsem rázem vyléčen. Cestou se stavujeme na občerstvení v Nevězicích. Bajkerův sen pokračuje až na Žďákovský most. Hravý bajk je za námi, teď budem drtit kopce. Ještě výjezd od potoka přes Žebrákov do Pelechů je pěkným terénem. Koňský vrch objíždíme a dojedeme až na vrchol – Peťa už to tu zná. Pěkný sjezd dolů a pak zase do kopce na Langovu rozhlednu, navíc po poli. Tady se potkáváme s Petrem a Barčou. Ideálně nakombinovali vlak a kolo, takže ještě navíc stihli Velký Kamýk u Písku. Domlouváme se, že dáme oběd v Petrovicích. Už tam na nás čekají, vzali to cestou nejmenšího odporu, zatím co my se ještě před obědem vydrncali. Obědváme dokonce na zahrádce, je zataženo, ale teplo. Přemýšlíme co dál, je 15 hod. Do Střezimíře to za světla stihneme, ale není tam hospoda. To se na vlak čeká špatně. Lepší řešení bude asi dojet až do Tábora. Bude to tak o 15 km delší, ale i tak tam budeme rychleji než vlakem. Čeká nás cesta nahoru dolů přes Čertovo břemeno po jetelných šotolinách, ale dost do kopce. Jede to dobře než Peťan píchne, v plášti je střep. Jedeme dál, ale pak zase měním já. V duši mám díru od trnu. Peťanovi kolo pořád uchází, zkouší dofoukat, ale po chvíli to raději znovu mění. Ještě jednou jsme pořádně zkontrolovali plášť, nic tam není, tak snad dojedeme. Náhradní duši už nemáme, museli bychom lepit. Na našem posledním vrcholu, Javorové skále, jsme v 17 hod. Petr s Barčou už projeli a míří po silnici do Tábora, je to cca 25 km. Silniční časovku si moc neužiju, ale v Táboře se mi postupně vrací nálada. Při průjezdu městem dojíždíme Petra s Barčou. Lépe bychom to nenaplánovali, sešli jsme se na Onom světě a pak společně dojeli do hospody. Pivko (Plzínka, Kozlíček) a jídlo (polívka, hamburger, hranolky, tiramisu) je super, do vlaku si ještě kupujeme zásobu a vyjížďku zakončujeme v ČB pivkem na stojáka před Gin barem.

Dnes jsme ujeli cca 120 km, 2.300 vm za 10 hodin hrubého času. Letošní VKJČ máme za sebou. Lojzo díky, těšíme se na afterpárty! Účast BK NEZMAR bude obrovská!

Petr Š., Hony, Vítek

Dovětek Petra s Barčou : je to tak, u Vítka mi neprošla žádost otočit směr (my původně chtěli Nightride na Velký Kamýk), tak jsme se přizpůsobili, o hodinu přivstali a udělali jsme dobře. Zanedbaná údržba-prasklý drát-mě donutila nechat doma celobrko a vyjet si na citybajku vhodném spíše pro dětské výlety  a cesty do hospod. Naštěstí to nemělo na funkci (ani rostlináře) vliv. A ve finále to cesta do hospody byla 😉 Děs z výměny duše (kterou jsem stejně ani neměl) přes 24 let starý puchřící plášť nás vedla spíše po cyklostezkách, což ale nebylo na škodu nikomu a ničemu. Krásný den, rozhledy a opakované protnutí cesty naší a kluků. Zdolali jsme 4 vrcholy, ujeli 101 km a vystoupali 1700 vm na trase Písek-Kamýk-Čížová-(přesun vlakem do Čimelic)-Orlík-Koňský vrch-Onen Svět-Krchov-Javorová Skála-Jistebnice-Tábor.