Rubriky
Květen 2017
Po Út St Čt So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Archive for Květen, 2017

Trasa: 58 km, Malák, Roudné, pod Včelnou, mohyly, Plavnice, žlutá do Římova, kolem přehrady, Velešín, na druhej břeh, kolem přehrady, Římov, Hamr, kolem Malše Doudleby, rechle, Plav, Vidov a domů

Výškové metry: 724 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Šikl, Zdenál, Duby, Tůča, Vláďa, Aleš, Koubič

Pád: Hony – prý divácky atraktivní broučínek na záda, Venda – říká že ne, ale tři říkali že jo, Ondra 3x – triptich jsem dokázal vměstnat do asi 50 metrů, protože jsem stezičku na pravém břehu na skále jel srdcem 🙂 Sám bych to ale viděl na pády dva, neb ne úplně kontrolovaný výstup z kola směrem ze srázu 😉 se obešel bez dotyku ruky se zemí a já se v poklidu zastavil zády o strom v poloze “Ježíš na kříži”, ale i to je prý pád…

Defekt: nix

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/1HgLa

Komentář: Při debatě na startu se zjistilo, že s nechutí ke Kleti na bajku na tom nejsem sám (na silnici jí ale mám MOC rád!) a dík obecné nechuti k trasování to zase zbylo na mě (příště už ne, hoši!) a tak jsem to nasměroval na Římovskou přehradu. Věděl jsem, že ti co poznámkují směrem k pokročilému stavu bujnosti vegetace mají pravdu a…. opravdu měli. Všichni jsme byli zešvíkaný ruce nohy až jsem měl tu potřebu pohledat a vědecky zdůvodnit a ostatní obohatit informacemi o žahavých chlupech kopřivy. “Dříve se mělo za to, že tyto žahavé chlupy obsahují kyselinu mravenčí, poslední výzkumy ale ukazují, že je to směs tří chemikálií – histaminu na podráždění kůže, acetylcholinu na vyvolání pocitu pálení a serotoninu na zvýšení účinků dvou předchozích látek.” Jo, to by tak asi sedělo. Samotná etapa byla znepříjemněna lesáckými zásahy za účelem těžby, a tak jsem se snažil částečně pěší výlet opestřit novým místem – soukromým pohanským obětištěm (viz fotogalerie). Vybereš si HODNĚ zapadlý kousek lesa, postavíš příbytek z chrastí, všude možně rozmístíš lebky zvířat a pak už si to tam jen užíváš a opečováváš to tam 🙂 Snad se i Vám “pohled jinam” líbil.

O.

P.s. Eurama nahoněné singltraily, jsou samozřejmě lépe a více jetelné, nikde na nich nepřekáží stromky přes cestu ani tak blízko u sebe, že řídítka neprojedou, ale tyhle my máme raději, víš? :-*

P.s.2 Při odjezdu od Nezmara Aleš zahlédl autobus se svítícím nápisem Rudolfov a oznámil, že i když ho vlak do Adamova nikdy nedovezl, autobus by na Rudolfom mohl a tak počal mohutně točit a zmizel nám z dohledu. My mysleli, že jen dělá ty svoje vlny a že ho stejně nenechá řidič jet s kolem, ale autobus u Zelené ratolesti nějak podivně dlouho stál a já tam stačil dojet. Aleš zrovna dokončil asertivní rozhovor s řidičem, již prázdný igeliťáček bez peněz 😉 zastrčil do kapsy a prohlásil, že s pobyt s kolem v MHD není nejen zakázán, ale doporučen. Tak snad to jelo na tu konečnou Rudolfova, která je Adamovu blíž!

NOC: Včera se za náma stavil v hospodě Ondra a po plastice kolenních vazů to nejen na sport moc není. K dotazu, zda někdy ještě bude jezdit, sdělil, že si dává postupné cíle a teď je před ním cíl: ohnout koleno. Takže dnes je to pro Tebe.

„Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno.“ Indické přísloví

 

Trasa: 57 km, Malák, Hodějickej lesík, Hůrka, lesíkem pod Zborov, Trocnov, kolem bezdomáče do Radostic, přechod Stropnice, po zelené podél Stropnice, Ostrolovský Újezd, lesíkem zase zpátky ke Stropnici, Komařice, podél Stropnice, Doudleby, rechle, Vidov a podél Malše domů

Výškové metry: 709 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Šikl, Zdenál, Duby, Vláďa Řehoř, Vláďa, Míra Dvořák, Vráťa, Jirka Habrda

Pád: Bivoj – prý to bylo únavou 🙂 Nevím, ale jistě to bylo do krve. Při debatě o zranění proběhla zajímavá diagnóza od jistého 😉 doktora: Na šití to není, je to jen odřený, ale hodně do hloubky…, Zdenál – sice bude nesouhlasit, ale kontakt se zemí rukou byl a Ordnung muß sein – to on ví nejlíp

Defekt: Vítek – oprava hlavového složení se prostě počítat musí

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/1GkcM

Komentář: Toto úterý jsem před vyjížďkou absolvoval “rozjetí” 2,5 hoďky na silnici z Tábora do CB v pěkném tempíku a doma si říkal, že to bude ještě prdel, neb jsem se cítil pěkně unavený. Dal jsem si proto dva cíle. 1) Netrasovat. Hlava si odpočine a já můžu klábosit, zatímco jiný přemýšlí a hlídá ovečky. 2) Zabránit výjezdu na Kleť. Byl navrhnut předem, počasí by mu i přálo, ale co moje nohy? Na startu se však nikdo k jiné trase neměl a tak jsem obětoval cíl číslo jedna, neb Kleť jsem vyhodnotil jako větší pohromu 🙂 Jako chlapec, po celé dětství se válející na gauči nemaje zkušenosti s dvoufázovým tréningem, jsem však zcela neodhadl situaci. Únava byla jen velmi přechodná, neb jsem toho přeci jen zas tolik neujel a po pár otočení nohou jsem byl vlastně velmi pěkně v tahu a tedy opravdu jinde než nerozjeté mužstvo. Jenže to jsem jako dvoufázová prvnička nevěděl a jen jsem se strachoval, aby se nepoznalo, že už jsem unaven. Vyšlo mi z toho rozhodnutí že pojedu blízko dorazu, abych překryl manko únavy. Výsledkem byla likvidace “zasloužilých Nezmarů” už v Hodějicích,  roztrhání ostatního mužstva, výtky vůči přepálenému tempu, Bivojovo zranění (viz výše) a CTS (celková tělesná slabost) traséra od dvou třetin vyjížďky. Hoši, je dobré přiznat chybu. Omlouvám se, neznal jsem se 🙂 A posledních pár kilometrů jen mátožně točit nohama škemraje u Majka aby mi jel špic už taky nechci… K vyjížďce samotné asi jen tolik, že jsem rád za znovuobjevení přechodu Stropnice po dvou (zřejmě někým ukradených) betonových stožárech od elektrického vedení, který jsme minulý rok nemohli najít. Heuréka.

A jak už nadpis vyjížďky napovídá, chtěl bych jistě nejen svým jménem přivítat mezi námi ztraceného Nezmara Zdenála – dal jsem si tu práci a vyhledal jsem jeho poslední účast na vyjížďce: 23.10. 2012. Tedy pěkná pauzička. Za těch necelých pět let se změnilo mimo světonázoru na fungování občanské společnosti (viz report z minuloročního silničního zasedání) následující: ošklivý hardtail 26´´ Merida eura proměnila na 27,5´´ celopéro Cannondale, němečtí přátelé přesvědčili k výměně obyčejné cross-country helmy za freeridovou  s ochranou temene hlavy (cool boy!), technika po downhill lekcích pokročila, fyzika a “Vendostyl jízdy fullgas” zůstaly, stejně tak přátelská povaha. Liebe Zdeněček, naši náruč máš otevřenou, avšak dočasu! Měj na paměti, žes ještě nepodepsal 😉

O.

NOC: A citační okénko chci také věnovat Zdenečkovi – svým “Vendostylem” to byl částečně on, kdo mě a ostatní z počátku vyjížďky hnal do červených čísel 🙂

„Jsem tak rychlý, že když jsem minulou noc ve své ložnici zhasl světlo, byl jsem v posteli dřív, než byla v pokoji tma.“ Muhammad Ali

 

O víkendu 13.-14.5.2017 se konalo interregionální soustředění za účasti pražských es.

Trasa, sobota : 150 km, Roudné, Římov, Ločenice, Trhové Sviny, Čížkrajice, Žumberk, Žár, Svébohy, Horní Stropnice, Šejby, Harbach, Lauterbach, Nebelstein, Rossbruck, Harbach, Mandelstein, Heinrichs bei Weitra, Pyhrabruck, Nové Hrady, Byňov, Šalmanovice, Jílovice, Hluboká u Borovan, Vrcov, Ledenice, Zaliny, Kaliště a domů

Trasa, neděle: 135 km, Štěkře, Černice, Mojné, Zubčická Lhotka, Kozí Pláň, Poluška, Rožmitál, Zátoň, Branná, Suš, Větřní, Kájov, Červeňák, do Kleti, Křemže, Bohouškovická myslivna, Jankov, Čakov, Dubné a domů

Účast, sobota : Ondra, Aleš, Petr Pokorný, Zdenál, Džony, Jenda

Účast, neděle: Ondra, Hegy, Džony, Jenda

Trackmaker: Ondra

GPS: sobota, neděle (soubory gpx ke stažení)

Komentář: Sobotní rozumný srázek 9:30 byl víceméně dodržen a v sedmi jsme vyrazili vstříc asfaltovému dobrodružství. Předpověď počasí si každý vyložil po svém, někdo jel krátká/krátká, ti informovaní s návleky, ti přeinformovaní dlouhá/dlouhá+větrovka. Tempo pohoda, žádná časovka, spíš ale stíhačka-honili jsme stále jeden mrak. U Římova jsme do něj dokonce na minutku vjeli a v tom okamžiku vylezla jakási přerostlá zmoklá slepice ze křoví (výškou spíš tedy pštros), a on to Větrák se svými kámoši 🙂 Naštěstí přesně v tom okamžiku zase přestalo, takže dlouhodobý problém nebyla voda shora, ale zespoda. Na lepší časy se blýskat nemělo, naopak hrozilo, že se začně blýskat. Opustil nás v ten moment sice nejlépe oblečený, přesto promočený Vlasta-Alešovo kámík. V Žumberku si Džony odfajfkoval “visited” a tešil se na slíbený další pivovar Jílovice, neb se trasa kvůli počasí měla měnit. To by ale nebyl Nezmar team, toho bohdá nebude, aby se trasa měnila jen kvůli počasí. Tak jsme objeli mrak přes Žár a sprintem šup do hospody ve Stropnici. Pobyt zpříjemnila pečená kachnička s drbáky a zelím, za kterou nám Ondra vyčinil (že nás to prej skolí a budeme na cestě pykat) a objednal si vepřoknedlozelo (prý podstatně dietnější 🙂 ), došlo i na palačinku. Mrak poodešel a tak jsme vyrazili, pár kapek ještě spadlo, ale Rakousko už nás vítalo zalité sluncem. Výživný výjezd na Nebelstein a pro cvik pak ještě Mandelstein, škoda jen, že ty sjezdy se nedaly pustit. Další přeháňku jsme přečkali na celnici Pyhrabruck, kam jsme opět (už deštěm) dospurtovali. Cesta krásným českým krajem domů pak už byla spíš za odměnu, bonusem pak Jílovická jedenáctka. Pražáci byli vzati ještě na vyhlídku nad město (Dubičák), Petr P. se Zdenálem se málem dostali do konfliktu s mladým (kdoví zda ne mladistvým) řidičem plně obsazeného po domácku nastříkaného vytuněného pekáče VW polo, který si potřeboval namastit ego a na mokré silnici nás málem (a hlavně schválně) za vydatného troubení poslal při sjezdu  k Emauzím do škarpy. Jak propastný rozdíl v chování účastníků silničního provozu u nás a za hranicemi… 🙁

Nedělní etapa vedla výhradně českou krajinou, byla deštivější, kratší, ale kopcovitější. Těžký výjezd na Polušku, horem dolem kopci pravého břehu vltavského kaňonu kolem Rožmitálu, padák k řece, obídek v Branné (3 x dražší a 2 x horší než v sobotu), horem dolem kopci levého břehu, přetnutí státovky v Kájově, výjezd do masivu Kleti (ale ne na vrchol), spadnutí do Křemže. Náročnost trasy co do fyziky umocnily horší kvalita povrchu, hlavně pak mokro zespoda i shora. Mentálně unaveným domestikům pana Ondry, který trasoval z háku, držíc do té doby wattovou kázeň, bouchly za Klukem saze a po více než kilíčku v nohou proletěli jeden z měřených úseků (aplikace strava) u Dubnýho jen o 3 vteřiny pomaleji, než je rekord trati. No, pěkné rozloučeníčko s jihočeskou krajinou, nad kterou se celý víkend přespolní kamarádi alias Pepici rozněžňovali…tak zas někdy, kluci 😉

Trasa: 51 km, k Meťáku, kolem bezdomáčů, červená kolem Vltavy, Starý časy, výjezd k mohylám, bloudění nad Holubovem, kolem mlýna na Křemži, Bohouškovice, Kluk, sjezd na Slavče, Hradce, Lipí, Kaliště, Třebín, Vlčí jáma, do Čtyráku kolem KMP, na Samson ke Zdendovi.

Výškové metry: 817 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Stanley, Petr Pokorný, Hony, Koubič, Víčko, Duby, Viki, Venca Drbout, Jakub

Pád: Aleš front flip no hand na druhý kládě při odbočce doprava na červený kolem řeky, Venca Drbout, Peťa Pokorný (oba pokus o vyjetí kopečku u Křemže)

Defekt: Nikdo

Trackmaker: Vítek, Eri, Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Vhozenou rukavici do ringu v podobě trasování zdvihl Vítek, aby nás poslal na červenou kolem Vltavy s cílem v úbočí Kletě. Stačí trocha slunečních paprsků, krátký dres a člověk by si myslel, že kaluže a bahno nepotká. Červená je však zrádná, umí překvapit, bahenní jízdu naservírovat, a když v jejím nejtěžším úseku potkáš potláčající konkurenční bikerskou skupinu, je o zábavu postaráno. Škoda jen toho hrbu s kořenem, který byl pro mnohé výzvou, tak ten už tam není, byl vyžehlen dohladka, aby kolo ani nedrnclo. Dívčák, Starý časy a je tu strmá pěšina za Hamrem, v ní bagřík a již všichni potláčáme. Sjíždíme se v Třísově za železničním přejezdem, než dorazí poslední stíháme s Vénou Kofolu a pokračujeme na Mohyly. Následuje objevitelská fáze vyjížďky pod vedením Ondry jež nese své ovoce, včetně zapózování na louce s Kletí v pozadí. Za náhonem nad Křemžským Mlýnem dochází k endorfinovému návalu, u mnohých borců však vedoucímu k pádu.  Co zmůže malý, zato prudký kopec s četným obecenstvem. Někteří si to dali dokonce opakovaně, leč bez kýženého úspěchu. I tak patří pokušitelům uznání.  Návrat domů je veden pod taktovkou zkušeného horského vůdce Eriho přes vrchol Kluka, a to ztečí od Bohouškovic. Sjezd přebírá na poslední chvíli Vítek, volí zelenou na Mříč a padák ke kapličce. Zde mu Eri přetahuje zpět skupinu a svižným tempem míří ke Slavči. Dojíždíme Stanlyho, který nás rád vidí a zároveň chválí, že ho hledáme. Kdyby to tak byla pravda, ale tahle vyjížďka už dávno není o čekání na posledního. Lehký zmatek je i s hospodou, kam že se to pojede? Do KMP, nebo ke Zdendovi na Samsona? U půllitru Samsona se potkáváme s Banánem a Vláďou, jsou po jízdě kolem Římova čistí, možná i vyžehlení, zato někteří z nás zmuchlaní ale především všichni od bahna.

Hony

 

NOC: Kdo chvíli stál, již stojí opodál – den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.” Jan Neruda

 

Trasa: 37 km, Kněžské Dvory, Nemanice, Úsilné, pod dálnicí okrajem Mojskýho lesa do Libníče, motanice na Libníčí zakončená rozčarováním z lesních prací, k Lišovu, Větrník, ke čtyřproudovce, Florida, Baba, motanice pod Mrhalem, zadňačkou kolem Škodovky  domů

Výškové metry: 521 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Stanley, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Podhola

Pád: Ondra 3x (bůček, front flip no hand, záda – pěkná kolekce…), Stanley 2x Jedenkrát torpédován Sochym do boku (známý trik co používají delfíni k zneškodnění žraloka – nárazem čelem do boku mu přerazí chrupavčitou páteř). Snaha o přeražení páteře však nevyšla, neb Stanleyho páteř je dobře osifikována a on po chvilce lapání po dechu pokračoval dál – vstříc ještě jednomu pádu teda 🙂 , Aleš (ukázkový front flip no hand – při snaze přeskočit kládu vyvrcholil příliš brzo, nadhozené kolo dopadlo před kládu a správně přenesená váha na předek bohužel v předčasný okamžik spolu s kládou bránící v jízdě přednímu kolu, vytyčily kopýtka k obloze), Sochy (torpédující delfín musí poladit zacílení, přidat na zběsilosti, a úspěch se dostavit musí!!!), Petr Podhola

Defekt: Pavel Tíkal – viz níže časosběrný dokument, Eri – pomalý defekt. Měnit sice nemusel, ale mužstvo čekalo a Eri foukal – jasný zápis do statistik!

Trackmaker: Ondra

GPS: po prvně se prezentuje možnost GPS záznamu na mapy.cz

https://mapy.cz/s/1Djp0

Komentář: Absence Peti Š. na startu a nevole ostatních k aktivitě, mi trasérství opět přihrála a já ač nepřipraven jsem si řek, že si dáme oblíbené stezky u Libníče. Ó jak hořce jsem měl vystřízlivět. Po cestě jsem ještě s úsměvem poslouchal historku kterak jsou zážitky s děvčetem co potkáš ve tmě krásné, jen nesmíš vyjít na světlo boží (modří už vědí), potočil krásný Kosovo sjezd a těšil se na kořenový trailíček, který v Libníči kdysi zavrhl i Klub českých turistů (a to je co říct!) a žlutou natrasoval jinudy, ALE…. Právě tuhle srdcovku si vybrali místní lesáci k vyřádění se s těžkou lesní technikou – 30 cm stezka je nyní 4 metry široké bahno. Grrrr. Sfouklo mě to jako svíčku. 🙁 Proč nám tohle dělají? Tak jsem se jal jet aspoň na Větrník, neb jsem věděl, že trigonometrický bod je chráněn státem 🙂 a navíc – osmimetrový betonový  obelisk, který je ještě 3,5 metru hluboko zasazen v zemi, zelení mužíčkové “starající se” o les jen tak dostat nemůžou. A nedostali. Navrch se vedla ještě výživná debata o nepřesnosti mého tvrzení, že nadmořskou výšku měříme v ČR vzhledem k hladině Baltu. Byl jsem Peťou P. opraven, že ji udáváme (aha) k hladině Baltu po vyrovnání (tak takhle to tedy je!!!). Ke konci vyjížďky mou trudomyslnost ještě rozháněli Eri při opravování defektu “hele není to zas až tak měkký” a Vítek: “Eri, teď nemáš rande, nám lhát nemusíš!” 🙂

O.

P.s. Koukněte ještě na záznam několika momentek na youtube. BK Nezmar má youtube kanál a časem z nás jistě budou hvězdy na youtuberských festivalech! Přihlašte se k odebírání novinek 🙂

https://youtu.be/q6W20DWMGgI

 

NOC: Pro květen velmi otravné šestistupňové počasí si zaslouží pro všechny účastníky etapy příslušný citát jako pochvalu!

„Lenoch, který neoře pro zimu, žebrati bude ve žni, ale nadarmo.“ Šalamoun

Trasa: 45 km, Meťák, Včelná, nad Mohyly, s drátama k silnici, stezička k Plavu, jelení lesíček odpaněn bicyklem, statek Vurm, nad Hamr, částečně po stopách Římovské křížové cesty, modrá kolem Malše do Doudleb, Doudlebský vodopád, rechle, Vidov a kolem Malše domů

Výškové metry: 523 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Víčko, Jakub, Tonda, Vláďa, Míra Dvořák, Kocour, Koubič, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Stanley,

Pád: Pavel Tíkal (po Alešácku tvrdil, že se jen o ručku přiopřel…), Stanley (frontflip no hand výmluvy nepřipouští), Toník

Defekt: Ondra 2x – poprvé zvládnuto týmem mechaniků Vítek + Pavel (já jsem zatím s ostatníma mentálně pracoval a zbavoval je frustrace z čekání), podruhé jsem už musel foukat sám, grrr.

Trackmaker: Ondra

GPS: www.endomondo.com

Komentář: Hned na startu se opět potvrdilo, jak moc je těžký boj o pilníka a jak moc byla některá prohlášení o útoku přehnaně optimistická (že Peťo P., aspirante s dvěma neúčastmi z šesti etap…). Někdo nepřekousne rýmičku (dále se už o Tebe P.P. nebudu otírat, slibuju!), další aspiranti Hony a Peťa Š. holt nepoladili pracovní povinnosti a hnedle se nám pelotónek zužuje. Naštěstí ale ještě nejsme ve stavu zákeřného boje, neb když Venca na Včelné musel zastavit na chvilku větší než obvyklou, navrhnul jsem Přemovi, že by se mu vůči Vencovi čárka účasti navíc hodila, ale on gentlemansky odmítl a chtěl čekat, prý nechť se rozhodne ve férovém boji. A já, pod vlivem vlny solidarity celé skupiny, jsem Vencovi nenapsal ani  defekt, přestože to slovo, na které myslím, má hodně podobný slovní základ 😉

 

Úkolem této vyjížďky bylo ukázat skupině alternativní cestu terénem mezi Plavem a Římovem, neb nedostatek alternací často v minulosti vedl zejména při návratu k hromadnějším útěkům na asfalt, což někteří špatně nesou 🙂 Úkol byl splněn beze zbytku, i když o alternativu se dělíme jen s jeleny a dalšími obyvateli lesa – rozuměj: stupeň sjízdnosti byl spíše pod naším průměrem… Nadšení skupiny jsem se snažil dosáhnout snížením rychlosti skupiny a zabezpečením gruppo compacto, což se sice povedlo, ale i přesto např. Eri, který miluje 😉 cestu cestou necestou vysekl “upřímnou” pochvalu pochval: “Super alternativa, do Římova už nikdy žádnou jinou cestou nepojedu” 🙂 Další alternativu jsem vnesl pokusem o povznášející výklad pro potěchu duše o Římovské křížové cestě. U finálního zastavení, kde Ježíš vstal z mrtvých a římovští, ve snaze o co největší autenticitu, umístili i zde “kopii Milánského plátna”, jsem byl uzemněn dotazem, “jestli ten bílej hadr má bejt oním ručníkem (sic!) co se do něj Ježíš utíral…” Zrcadlo nezmarského postoje k mým edukačním okénkům v třpytivém lesku 🙂

O.

NOC: Rád bych rozšířil nezmarské citační okénko i na lidová rčení, přísloví a pranostiky, ať je hezky barevné a pestré. K dnešnímu přísloví jsem přiveden úvahou nad hojnou účastí, která stabilně atakuje číslo dvacet! Trasér se výslovné pochvaly málokdy dočká (Bivoju, dík za tu úterní výjimku. Je milé, že to pro Tebe bylo až tak hezké, žes přesvědčen, že jsme jeli stále z kopce.) 🙁 Ale ta účast PROČ je tak velká?

 

“Na dobrú polievku nájdu sa ti hostia” Slovenské přísloví

 

O víkendu 11.-15.5.2017 se budeme opět pokoušet přelstít lidové pranostiky a objet vrcholy Vrchařské koruny Jižních Čech VKJČ 2017. Doufejme, že ledoví muži se do té doby vyvztekají a začne být hezky – hůř už vlastně být nemůže, takže to asi vyjde. Plán je ve čtvrtek po práci vlakem směr Vysočina a pokud to vyjde, tak v neděli končit opět na vlaku u Tábora. Jízda co nejvíc terénem, spaní venku, strava v hospodách. Cykloserver změřil 528 km, 10.359 vm. Zatím to vypadá na účast já, Petr Š., Hony, Jarun. Přidá se někdo do týmu BK NEZMAR B, když Áčko už to objelo 🙂 ? Rádi uvítáme zájemce třeba i na část trasy, zkratky, nábližky a ústupy vlakem jsou možné, trasa tomu nahrává.

Zdar V.

trasa 1/2

trasa 2/2