Rubriky
Únor 2017
Po Út St Čt So Ne
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728  

Archive for Únor, 2017

Trasa: 29 km, podél Malše až do Vidova, k úpravně vody, nahoru na Heřmaň, Borovnice, lesem na Novou Ves, Hůrka, Staré Hodějovice, trail kolem Hodějovického potoka, kolem odkalovací nádrže, Nové Hodějovice, Špačkárna, kolem Malše, přes náměstí do Čéčovky.

Výškové metry: ??? m

Účast: Hony, Vítek, Stanly, Venca, Šiklín, Kosa, Tuča

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Kosa

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Vyrazit po běžkařském přechodu Šumavy na bike nebyla zrovna úplná paráda. Ani vynechání pondělního SBS a věnování se intenzivnímu odpočinku zcela nepomohlo. Jako ještě nikdy se mi na kolo nechtělo, a to opravdu dlouho nepamatuji. Navíc dopolední vytrvalý déšť zlomil Vítka, který nabídl suché zázemí tréningové haly SBS, aby naše kola a dresy zůstaly pěkně čisté. Je to zvláštní, protože Vítek zároveň tvrdí, že nejsme z cukru a déšť Nezmara nezastaví, ale dnes jsem s jeho návrhem rád souhlasil. Nicméně odpolední sluníčko a chuť provětrat hlavu na čerstvém vzduchu zvítězili a sedm statečných vyrazilo se západem slunce vstříc bahennímu dobrodružství. Bahno bylo opravdu všudypřítomné, ulpívalo na kolech, rámu, bidonech, dresech i obličeji. Několikrát jsem dokonce kontroloval, zda nemám defekt zadního kola, ale bylo to znovu mazlavé bahno co způsobovalo plavání zadního kola. Zaslechl jsem Vítka jak mrmlá, že jsme mohli jezdit v suché hale, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Ani já ne, bolely mne nohy, kolo v rozbředlém terénu nejelo a dolehl na mne splín. Tak nějak jsem vysel pořád vzadu se zrakem zabořeným do zadního kola přede mnou a bezduše jsem točil. Zásadní obrat přišel zhruba v polovině vyjížďky, když to Kosa střihnul do lesa za Hodějcema. Jako kdybych měl v hlavě spínač reagující na vjezd do singltrailu, splín a bolest nohou byly ty tam. Následovala čirá radost a zábava. Průjezd Srubeckou roklí bez šlápnutí, včetně přejezdu hlubokého koryta potoka po Tučovo vzoru. Před Špačkárnou jsem neměl dost a se slovy: “Rovně do bahna” jsem to poslal do pěšiny kolem Malše. Skupinka se nám tak na chvilinku roztrhla na dvě půlky, které se setkaly znovu u můstku na začátku Mlýnské stoky. Společná cesta na závěr vedla přes náměstí přímo do Čéčovky, kde jsme se posléze setkali s Větrákem. Ještě ten večer dorazila Tučovo zpráva na Viberu: “Hoši dnešní blátivá vyjížďka byla super akce. Díky.” Zprávu jsem dočetl a s dobrým pocitem šel spát.

Hony

 

PS: Příští úterý se chystáme přímou cestou na Kleť, sjezd po zelené do Krumlova a návrat vlakem ve 21:01.

Účast: Petr Pokorný, Přema, Eda, Ondra, Petr Šikl, Honza Ludvík, Eri, Majkl, Hony Mari, Aleš, Ondra Míků, Víťa Kořínek, Víčko, Kocour, Pavel Tíkal, Standa, Samouš

Společné foto - nástup do stopy pátek

Trasa GPS pátek

Trasa GPS sobota

Trasa GPS neděle

Celková délka: 125 km (38+45+42) – toto je oficiální statistika dosažena největším počtem lidí. Byli jedinci, co měli méně, ale i kteří měli více.

Letošní běžkařský přechod Šumavy měl několik nej. Nejdelší, nejvariabilnější a alespoň za mě: nejkrásnější. A všechno způsobila vlastně nouze o ubytování, která rozPrášila 😉 naše zažitá schémata: Ruda-Modrava spaní-Stožec spaní-Nová pec. Ubytko na Modravě nebylo a tak jsme poprvně zavítali do Prášil a na Polku.

 

Páteční etapa se nesla v heslu: Hančovina, Hančovina, Hančovina. Noční a dopolední sněžení, absence rolby a páteční ráno chudé na běžkaře navodilo náladu prvopřechodu Grónska. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát. Eri jako prorážeč stopy dostal nálepku Amundsena a my všichni více a spíše méně se peroucí s mázou, otročili za ním. Dopoledne jsme strávili v krajině kde to běžkařsky neznáme, při stoupání na Pancíř si názorně ukázali čemu se říká “bakule” a vše by se dalo shrnout do věty: moc hezký výlet, ale o běžkách to nebylo. Odpoledne se to sice zlepšilo, avšak máza byla stále dík přemrzlému sněhu problematická a tak jsme se soustředili na Nezmarský krvavý souboj 🙂 . Někdo přehlédl kamínky, někdo si píchl před lyži hůlku a někdo i ve svém věku 😉 neodhadl sjezd. Eda, Hony a Kocour pracovali na pověsti mord party z CB seč mohli, přičemž v interním obličejově zakrváceném souboji zvítězil Hony, který měl nejen odřený obličej, ale přidal i masivní krvácení z nosu. Nezmary však nic nezastaví 🙂

 

Páteční etapa se mi líbila (tuze romantická procházka to byla!), ale sobotní etapa mě bavila! Ze všech dní se dařilo mázu trefit nejlépe a i se sněhem a stopou to bylo nejlepší. Prostě to frčelo! Nejvíce asi ve sjezdu Židovo cestou, ve kterém svůj osud s obličejem ve sněhu nalezlo vícero Nezmarů, včetně mě. Rychlost přes 45 km/hod v přemrzlém sněhu na běžkách se kterýma jen tak nezabrzdíš – úlalá, jedém! V sobotu to jelo tak moc, že si někteří mohli dovolit i dvojí dlouhou zastávku v restauračním zařízení. Na druhou zastávku se bude v dobrém a veselém vzpomínat však jen díky tomu, že se nikomu nic nestalo. Pivínka, jégry, do stopy se soumrakem, čelovku měli asi čtyři lidi, z nichž jen dva jí nasadili a rozsvítili (Standa: já jí vyndávat nebudu, to je zbytečný). Štěstěna a borderkolie Eri (ufff, bylo mu jasný, že on ve tmě čelovku zapnutou mít musí, když sbírá ostatní) zvládli jak obutí jedno z Nezmarů do lyží 😉 , tak opakované pády vybraných jedinců a sjezd k Polce zůstal bez fatálních následků.

 

Nedělní etapa zase ukázala úplně jinou (kolikátou už?) tvář přechodu. Bylo zcela jistě nejhezčí počasí a sluníčko na tvářičky pražilo, až to kvalitě stopy nebylo milé 🙂 V úvodu etapy se ukázalo, že ne vždy je moderní technika krokem vpřed. Pavel při sjezdu z Polky nepřemýšlel, pral to cestou necestou kde se drobet dalo poznat, že tu kdysi jela rolba, ale my vedeni Honzou s chytrým telefonem a aplikací mapy.cz hned virtuálně viděli, že tato cesta srdce se neshoduje s mapovým podkladem a tak jsme šli cestou rozumu – pěšky po asfaltce do Strážnýho… Plus hodina na Pavla, a plus spoustu nezasloužených nadávek na Polku. Od Strážnýho byla stopa měkká (písek) a neskluzná, avšak to nejhorší mělo přijít při přejezdu hranic do Německa za účelem “zkratky” do Nového Údolí. Krásné prostředí to bylo, vo to nic, ale kombinace delší & horší cesta vzala vítr Honymu (Tos posral tím Německem, Ondro!!!), Honzovi (při ležení po pádu: Kurwa, já to mr…” Okolo ploužící se německý pár: Tóbry den!)  a Péťovi P. (v Novém Údolí končím ať se děje, co se děje, jsem vyvanulej). A přitom šlo asi o 5 kilometrů… Takto psychicky zbědovaní jsme dorazili do hospody v Novém údolí, kde padlo definitivní rozhodnutí, že do Pece nepojedem (kvůli času, dík zasranýmu Německu nestíháme….). Zachránil nás až Přemek (Německou zkratkou nejel) a Pavel (ušetřený čas z Polky), kteří se po našem “definitivním” rozhodnutí a objednání jídla zvedli se slovy: Jedem do Pece. Chvíli to v Honzovi bublalo, a za pomoci Eriho a vět o slabihoudech nás přemluvil, že to “kousek zkusíme” a časově uvidíme. Petr P. začal být sprostý, Aleš poté, co v klidu nemohl dopít svého rádlera taky, nicméně rychle jsme polkli oběd a část etapy: “Full gas” a “Na nikoho se nečeká” začala. Chlapci kopec z Údolí bruslili, na to já nemám a musel jsem mazat, takže jsem tam zbyl jaksi sám. Vytočil si hercnu do červených čísel a jediné nad čím přemýšlel bylo, že bych si tak rád zavázal botu, ale čas na to není  🙂 S notnou dávkou nadávek jsem však chlapce dojel. Vlak jsme stihli a závěrečný dojezd do Pece s poloabsencí sněhu po travnaté louce, barvitost našeho výletu podtrhl.

 

O.

 

P.s. Poděkování těm, kteří se zasloužili o společnou věc více než jiní, jsem vtělil do pořadí prvních třech míst v účasti – viz výše. You know, who you are.

P.s. Že naše trojdenka nebyla jen o běžkách a neopominutelnou část tvoří i obsah večerních posezeníček víme všichni a taky víme, že méně psát je více. Kdo byl, směje se doteď.

 

Trasa: 24 km, Čína, kolem výpadovky na Lišov, kruháč, zadem na Úsilné, lesem pod dálnicí, kolem potoka Dobrá voda na Libnič, po žluté, k vysílači, lesem kolem výpadovky, Úsilné, kolem Čertíka, podchodem u hřbitova, Kněžskodvorskou, nadchodem až do Čéčovky.

Výškové metry: ??? m

Účast: Hony, Vítek, Tiki, Venca, Šiklín, Kosa, Lojza, Tuča

Pád: Tiki, Kosa, Hony

Defekt: nikdo

Trackmaker: Kosa

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Jezdit v letním dresu nejdéle do západu slunce po vyhřátých mezích, by si jistě přál každý. Vyrazit do mrazivé noci po ledem zalitých pěšinách vyžaduje nejenom odvahu, ale i pravé bikerské srdce. Dny se prodlužují, start a první kilometry vyjížďky provází soumrak. Stmívá se však rychle, lampy zapínáme ještě před výjezdem z městských uliček. Lesní cesty pokrývá povětšinou souvislá vrstva ledu který se místy blyští jak zrcadlo, na lesních pěšinách je umrzlý sníh. Je to opět škola postřehu, mistrovství v rovnováze a citu v ovládání našich strojů. Sebemenší zaváhání je okamžitě potrestáno tvrdým pádem. Pod vysílačem přichází odměna v podobě hltu zlatavého moku, nemá to chybu. Při návratu vřazujeme něco málo z Urban trial bikingu v podobě průjezdu podchodu u Otylky, který bravurně zdolává pouze Vítek. Trochu smyků při přejezdu nadchodu přes Plzeňskou a rychle do Čéčovky ke stolu s rezervací od Samíka.

Hony

 

Po delší době se k nám přidal i Ondra a bylo to znát – tedy myslím, že bylo veseleji, ne že by bylo nějak poznat na jeho technice, že dost vynechává 🙂

Docela se nám ujaly podobné lajny, ale pokaždé je to trošku jinak a pořád nás má co překvapit. Úkol na příště zní – sehnat kládu. Jo a měřil jsem rouru, co jsme zkoušeli na závěr, má průměr 50 cm.

zdar V.

Ondrovo lajna

dění na dílně v podání Pavla a Vítka

Trasa: 24 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, pravá na lesní cestu až na svážnici, k vysílači, sjezd do Bohouškovic, Pasíčka, na vrchol Chlumečského vrchu, objezd po vrstevnici, Křemže, kolem Křemžského potoka do Holubova.

Výškové metry: ??? m

Účast: Hony, Vítek, Tiki, Banán, Stanly, Venca, Šiklín, Kosa, Tuča

Pád: Tiki

Defekt: nikdo

Trackmaker: Kosa

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Chlumečský vrch je moje oblíbená biková destinace. Vrch samotný má osobitou, zvláštně tajemnou atmosféru, především když jej zahalí sníh. V tento čas zde začínají působit paranormální síly, které kola udržují ve stojící poloze. Tak jako loni jsme i letos mohly být svědky tohoto úchvatného jevu. Už cestou k vrchu samotnému jakoby kola cosi nadnášelo, v jednu chvíli dokonce tak silně, že se Tikimu nepodařilo stroj zkrotit a poroučel se ve své velikosti přímo k zemi. Přes kamenitý trail kolem Křemežského potoka kola doslova letěla a poprvé jsme jej zdolali celý bez šlápnutí. Zábavná vyjížďka s bahnem, ledem a sněhem, prostě tak jak to má být. Je to zvláštní, ale stejně tak to bylo i loni, odehrával se téměř totožný scénář. Jen v závěru se odpojili Kosa s Tučou aby dorazili do Budějovic po ose a tak mi po dlouhé době bylo líto, že stojím před rozhodnutí zda jet dál s nimi a užít si bikování v terénu, nebo jet vlakem za dobrodružstvím s Eskalátor Gangem. Poslední dobou za námi do hospody dorazí i běžec Honza. Pokud je to Čéčovka, není to až tak nic divného, ale hospoda v Holubově už je přeci jen trochu z ruky, v řeči čísel jde o 20 km. Přijímací zkouškou do EG tentokráte prošel Tiki, zpola Stanly a já byl u toho.

Hony

 

Další pondělí, další trénik, další zlepšení … pár nás má stále odhodlání flákat sebou o palety a betonovou podlahu. Tentokrát jsme byli 4 – já, Hony, Pavel a Stenly. Nějak se nám tentokrát moc nedařilo. Příčiny jsme hledali všude možně – v únavě, psychické nepohodě, přílišné údržbě kola … jasné je jedno, chyba bude ve slabém článku mezi řídítky a pedály.

Sezóna pokračuje a nás by zajímalo kam se poděli ti, co loni patřili k pravidelným účastníkům, a kde trénují ti co nechodí, vždyť není možný asi se váleli doma.

Zdar V.

Hony krouží

Pavel krouží

Hony a Vítek přejezd

Trasa: 31 km, Švábák, kolem střelnice, hranou lesa k závoře, po zelené na Branišovskou, modrá na Haklák, mezi Vrbenské rybníky, Dasný, na Bezdrev, kempem na zamrzlou vodní plochu, zpět na hráz, Eriho stezka, Vondrov, zadem na Muničák, přes vodní plochu na kruháč, k pivovaru u kostela – zavřeno, Švejk – otevřeno, 5 pivek z produkce Pivovaru Hluboká, po stezce až do Čéčovky.

Výškové metry: ??? m

Účast: Hony, Vítek, Tiki, Banán, Stanly, Venca

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Každý den v životě přináší něco nového a ten dnešní nebyl výjimkou, ba naopak. Krajinu zahalil ledový příkrov, a to vneslo do řad Night Riderů lehounké rozpaky. Před vyjížďkou byla na Viberu zmiňována slova o hokejových výstrojích, zbytečném zrakvení, cestou rovnou do Čéčovky, nebudeme si hrát na hrdiny, je to o hubu. Churavý Šiklín z poza peřin k tomu podotkl, že jsme nějací hodně slabí. Vím, že nebýt rýmičky, ledovce by se postavil čelem. Nejtvrdší jádro opravdu nepropadlo zbytečné panice a na start dorazilo. Ukázalo se, že umrzlá krupička tolik neklouže, jak by se zprvu zdálo, zato blyštící se ledové hroudy, kameny a kořeny potažené vrstvičkou ledu tvoří zákeřnou past. Vítek si to vyzkoušel hned při průjezdu Švábákem, předvedl ukázkový výstup z kola při překonávání hroudy sněhu. Další opatrný postup lesním terénem byl vcelku bezproblémový, polní cesty dovolovaly i hojné debaty. K jediné újmě bohužel přišel smolař Venda, když ho švihla do bolavého nosu rozhoupaná větev. Netradiční zážitek nás čekal po příjezdu k Bezdrevu. Bez většího váhání jsme si to namířili přímo přes zamrzlou vodní plochu a po celou dobu jízdy nás doprovázelo ohlušující křupání zmrzlé sněhové krusty, až na druhou stranu rybníka. Následovala Eriho stezka, v zimně skvěle jetelná, k našemu údivu s nezamrzlým rybníčkem pod hrází rybníka. Teplejší voda vytékající ode dna Bezdreva udržuje soustavu rybníčků pod hrází v nezamrzlém stavu i v těchto mrazivých dnech. Nadšeni přejezdem po ledě míříme k Munickému rybníku, kde se vše opakuje a na památku pořizujeme skupinové foto. GPS záznam nebude mít chybu! Hlubocké panorama nás láká na ochutnávku produkce místního pivovaru, rozhodování netrvá dlouho, jedeme na jedno rychlé. Restaurace přímo v pivovaru má bohužel otevírací dobu pouze v pátek a v sobotu, ale místní pracovník nás informuje, že pivo Pivovaru Hluboká mají na čepu U Švejka naproti. Kašpar, Melichar a Baltazar neměli chybu. Posilněni jedním rychlým kouskem jsme se přesunuli, již jen po stezce rovnou do Čéčovky, kde na nás čekal Lojza s Kosou, posléze přijel i ztracený Stanly. Dorazil také Honza, běžecky je to na ledě horší než kolmo, chtělo by to prý tretry s hřeby. Podruhé z tepla do zimy se nám opravdu nechtělo, navíc některé z nás čekala ještě dlouhá cesta domů.

Stále se něco děje a to je dobře.

Hony

PS: Příští úterý 07.02.2017 je plánovaná vyjížďka s cílem v Holubově. Láká nás Chlumečská hora a návrat domů vlakem ve 21:19 hod. Naskýtá se tedy znovu šance složit přijímací zkoušku do Eskalátor Gangu.

Sestava nám sice řídne, ale i tak jsme se odmítli smířit s brzským koncem sezóny a na paletách řádíme dál. Sice si jako rozcvičku musíme dát stavbu dráhy a jako uvolnění po výkonu ji zase uklidit, ale tento stav udržíme zřejmě až do jara – takže platí dál, pondělí 19:30.

jak se s tím pere Hony a Pavel

jak se s tím pere Vítek