Archive for Červenec, 2016

Trasa: 47km  Roudné, Včelná, Kameňák, Římov, Velešínský hrad, modrou na Pořešín, bypass, modrou do Kaplice, červenou Omlenice a Bujanov

Výškové metry: 910m – hmmm

Účast: Ondra, Aleš,  Petr Šikl, Víťa Sirotek, Bivoj, Ondra Míka, Pavel Tíkal, Banán, Kory, Eri, Petr Pokorný, Venca, Pavel Dolejší, Roman Farka, Vláďa Hais, Přema

Pád: Ondra L, Ondra M, Petr Pokorný

Defekt: Kory

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: endomondo

Komentář: Co by kdyby. To je často zbytečné řešit. Já tím ale začít musím. Původní (důmyslný) plán byl jet trochu jinudy než obvykle (pomotat nové stezky) a hlavně tematicky spojit 4 hrady, resp. zříceniny-Maškovec, Velešín, Pořešín, Louzek. 52 km jako loni, takže jetelné, plán příjezdu do hospody 20:30. Norové nakreslili prognozu docela příznivě, tak se dalo tušit jen drobné zmoknutí, pokud vůbec.

Na Startu mi to začly bořit hlasy: „po asfaltu nejmíň do Římova!“ a taky trochu ty mraky kolem nás. Ondra mě ale podpořil:“jeď kudy ty chceš!“ Tak se jelo. Některým to prý připadalo jako bloudění a opakované hledání výjezdu z ČB, ale vězte, že jsme jeli přesně podle plánu, jen jsem operativně korigoval trasu dle času a nečasu. Temno nad Kotkem a za našimi zády urychlilo cestu na přehradu, kde se začly dít věci. Ondra M zažil, dle jeho slov, nejbližší setkání s bleskem v životě, rozeznal i detaily jisker. Špásování o romantice při bouřce na Velešínském hradě s dívkou, již znáš jen trochu, ale úzkost jí donutí se přitulit, se přetavilo v opravdový plavák právě na tom místě. Bohužel nebylo s kým se tulit (nepočítaje partu smradlavých kamarádů) a ty padající větve taky nic moc.. jelo se v hustém dešti dál. Přístřeší zavřené hospody v Sedlci bylo svědky nečekaného odstoupení Pilníka roku 2015 z etapy (účast se mu počítá jakoby jel s Béčkem) a jasnovidectví Banána, který předpověděl, že když pojedem hned dál, dostanem se do oka, kde neprší. Byli jsme stejně durch, tak nám to bylo jedno. Světe div se, zatímco ti, co se vraceli nebo teprve z Budějek vyjížděli (Hony, Kosa) referovali o krupobití, zaplavených cestách atd., viz foto, my si to od Svatého Jána štrádovali sice mokří, ale úplně suchou cestou. Nejvíc to vyhrál Bivoj, který toho dne už podruhé (prvně Kaufland) potkal (nečekaně) ztracenou skupinu, schovaný v zastávce busu, překvapivě suchý! Idylku však měl, bohužel, brzy zkazit ošklivý pád pana Ondry, jehož hemisféry byly krátkodobě přetíženy současným vyprávěním se mnou (před ním) a s Erim(jel za ním) a tak nezbyla kapacita na dostatečnou pozornost na trati…Snad jen ruka Páně ho zadržela před zřícením se do řeky. Od silničního mostu přes Malši se tedy volala asistenční služba a hlavně začlo zase pršet. Nevypadal chlapec vůbec dobře, ale i tak jsme ho tam nechali, páč Nezmara nic nezastaví 😉 ..snad, Ondro, vše v poho?…ale ta úprava helmy super!to je časovková verze? 🙂 Od Pořešína jsem měl připravenou lahůdku, ale že bude až tak lahodná jsem ani neplánoval. Objezdný trailík mezi řekou a Pořešíncem vyšel parádně, věděl jsem tam o jednom rozbahněném místě, kterého jsem chtěl kamarády ušetřit jízdou mezi klasy. Netrefil jsem ale správně vjezd na pole, resp. trefil jsem přesně tu hlubokou bažinu, takže jsem se zapích jak do kolostavu a k velikému pobavení všech jsem po chvíli zmítání se plesknul sebou do toho kančího kaliště. Zacvaknutej. Než se chlapci dosmáli, umyl jsem se koupelí v nedalekém rybníku, u kterého Pavel zamáčkl slzu vzpomínkou na grilovací večírky jeho ranného mládí. V Kaplici padlo rozhodnutí, že červená značka vystřídá modrou a tak jsme obětovali Louzek ve prospěch včasného příjezdu do hospody. Přesně podle plánu jsme 20:30 usedli v osmi ke stolu, kde už bylo prostřeno pro patnáct a z hrnce vynikajícího vepřového na houbách se jen kouřilo..ňam…21:23 jel vlak, tak jsme se cpali jak jsme kdo uměli. 20:55 se rozletěli dveře hostince a ve dveřích jak andílci 2 bílé pláštěnky-Kory a Ondra M. Ti jeli naopak do Kaplice po rychlých cestách, ale Louzek si dali. Sebrali Alešovi, který si potřetí přidával, hrnec, naštěstí v něm akorát pro ně zbylo. Do vlaku nás vzali,  Aleš se žádostí o jízdenku do Adamova opět neuspěl a tak aspoň ve snaze zaklít už konečně! ta neštěstí, která letos Nezmary potkávají, usedl schválně na místo jinak vyčleněné ten den pro Ondru 😉 Paní průvodčí tentokrát ale dýško vzala!, a za „odměnu“ prošla nechtíc potápěčskou přípravou „na začátku vagonu nádech, na konci výdech“. I ti Japonci v kupé zjevně přemýšleli, zda není lepší si ty sluchátka z uší vecpat do nosních dírek, ale přežili to a určitě o nás už v Tokiu kolují historky. Ve vlaku se pak vedly mnohé chytré řeči i díky chytré vodě v PET flaškách, které nám na cestu v Bujanově přidali. A do toho přišla sms od hostinského, že nám děkuje za návštěvu (ve které hospodě se vám to už stalo?)…

A když se vrátím k úvodu-z plánovaných 4 zřícenin jsme viděli jen 2 ruiny, ale protože jsme (a to nebylo v plánu) potkali v ČB na cyklostezce Marothu a Zajíce (všimli jste si vůbec?), a to jsou taky pěkný trosky, tak se mi můj záměr vlastně naplnil 🙂

Takže parádní výlet, psal bych ještě dál, ale nechám něco na vás… 😉

NZO : mám prostě rád pointy, propojená témata, takže pro ten déšť a zranění nemohu jinak a když byly ty hrady dva, budou i dvě veršovánky, ta druhá je pro (odvezeného) Ondru, ať se mu to dobře léčí a ať se zase sejdem v té (správné!) hospodě… 😉

[Show slideshow]

Tak hoši, máme tu letos 2 ceny, o které se vyplatí bojovat.

Tu první vyfouknul nějakej Froom, druhá je ještě ve hře… 😉

Trasa: 75 km (hmmmm), Čína, kolem Škodovky na Rudolfov, Mrhal, lesem ke Koníři, žlutá do Dunajické hory, Dunajice, přes pole na hráz Dvořiště, Smržov, pokus o zelenou do Ševětína, ztráta zelené, nájezd na lesní asfaltku, ztráta orientace, Mazelov (a sakra), po silnici návrat do Ševětínu, zelená kolem obory do Vlkova, Poněšice, asfalt na Hlubokou, pravý břeh Vltavy domů

Výškové metry: 612 m – nejméně 4 etapy co lovím pamětí, letos měly výškových metrů méně – v pozdním létě už jsme prostě hrozně trénovaní a přijde nám vše jako rovina 🙂

Účast: Ondra, Aleš, Majkl, Venca Drbout, Sochy, Tonda, Petr Šikl, Víťa Sirotek, Bivoj, Ondra Míka, Pavel Tíkal, Míra Dvořák,

Pád: všichni nástrahy terénu zvládli!

Defekt: Aleš zasukoval řetěz. Když začal odmontovávat přesmykač, začal jsem lehce obracet oči v sloup, ale dopadlo to dobře, mladý mechaniku.

Trackmaker: Ondra

GPS: Aleš zapnul, ale telefon trasu odmítl v jejím průběhu dále zaznamenávat a před Mazelovem se raději vybil 😉

Komentář: Hoši, hoši – slunéčko mě zachránilo. Když je hezky, vydrží se lecos 🙂 Jet včerejšek v dešti – no nevím. Dunajická etapa má svá specifika a nebyl bych na ní dal dopustit, neb se člověk koukne do krajů romantického Třeboňska, borových luhů, zatopených i nezatopených lomů, cesta odsýpá, ale trasérský renonc s asfaltovou prací ve Velechvínském polesí a navazující silniční práce do Ševětína se opravdu na bajku nelíbila ani mě! Sice mě Venca Drboutů uklidňoval, že to byla krásná vyjížďka pro finančák (škoda že prý nikdo nefotil), neboť se na asfaltu, když pan Petr založil, přehledně navinul vláček buzíků k nerozeznání a na každý do dáli svítil nápisem VITON – prý radost pohledět. Co naplat, to je to jen slabá útěcha. Nezbývá jen doufat, že stopy na duši nebudou tak silné jak minule. Slunéčko, ještě jednou díky, pomohlos mi! (Hier kommt die Sonne, sie ist der hellste Stern von allen)

O.

P.s. Nedá mi to ale nenapsat o Bivojově nadšené reakci. Hlasitě si pomlaskával nad šťavnatou porcí naservírovaným bukvic bez známky temných tónů. Jak není místní, přišlo mu to prý super cesta po neznámých krajích co berou za srdíčko. Co z toho plyne? My už hodně věcí berem jak normálku, ale neměli bychom, neměli! Kolo je hlavně cesta do přírody. Tímto bych se chtěl sám vyplísnit za nedostatek nadšení z etapy v nejdelší letní den – i já byl zpovykaný a netěšil se krásnou přírodou kolem a bral jí jako samozřejmost. Beru do ruky důtky, svlékám košili… Au!

NZO: Včera v hospodě Aleš točil panáky na oslavu (?) své svatby – do roka dva kudrnáče prý už nechce, tak přejeme snad jen to prosté: hodně štěstí! Banán také vložil k narozeninám jednu rundičku a dál už je příběh asi odhadnutelný – dom jsem jel před půlnocí, ale jak dopadli ti, kteří ještě dále vysedávali, nevím 🙂

Trasa: 65 km, Meťák, Roudný, Vidov, Nedabyle, Nová Ves, červená na Lomec, údolí Želno studánka sv. Bartoloměje (v dešti si nikdo nechtěl léčivou vodou oči omýt, škoda), Komařice, stará zelená kolem Stropnice, Majklův hovnivál brod, Ostrolovský Újezd, modrá do Čeřejova, Žižkův pomník, Trhové Sviny, červená do Borovan, podél Stropnice, chvilkové hledání staré dnes přeznačené zelené, nalezení, Ostrolovský Újezd, Trocnov, Vodlejsák, Zborov a domů

Výškové metry: 793 m

Účast: Ondra, Eri, Petr Pokorný, Aleš, Majkl, Duby, Koubič, Honza Ludvík, Víťa Kořínek, Venca, Venca Drbout, Sochy, Tonda, Kocour

Pád: Venca Drbout (kluzký kořínek z jeho těla udělal letícího supermana a supermansky nataženou rukou vřed pád okrášlil), Honza – na kluzké kořínky si pěkně zašpačkoval – to má to rád 🙂

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://www.endomondo.com/users/11862576/workouts/764342161

Komentář: No co psát, když vím jak to včera někteří cítili (a na jejich spokojenosti mi záleží a ne že ne!) a jak moc jinak jsem to cítil já… Ano přiznávám, že jsem vědomě ignoroval radar a bouřky na jihovýchodě od CB, ano přiznávám, že se to dalo udělat kratší, ale já měl včera potřebu epické etapy, která se neptá (a deptá, viď Eri?) tak jsem prostě založil, poznámek si nevšímal a jel. Report by se dnes dal udělat i jako záznam barevného chatu jezdců od (cituji): “Kdo ti Ondro tolik ublížil, že tohle děláš?” (Eri) až po “To je ale pěkná neúcta k dárku!” (Honza směrem k zabahněnému Dubymu, který po prvně oblékl nový komplet – dárek od manželky k narozeninám). Ale co, fotbal dělá hvězdy a cyklistika HRDINY. A jistě nejsem sám, kdo bude vzpomínat v dobrém. Vždyť kolikrát se ještě při etapách zuješ Majku, abys brodil svůj oblíbený brod? Chtěl jsi se snad něčemu vyhnout? 😉 Škoda jen, že když morálka upadala a já motivoval chlapce dosud nepoznaným cílem – nejméně známým Žižkovým pomníkem v Čeřejově z roku 1938 (!) s nápisem: “V nejtěžších dobách, v Žižkových stopách”, ne všichni na paralelu zabrali pozitivně a nakonec i já, zaslepen deštěm pomník přejel… Morálka šla o něco níž, ale přesto se někteří vrátili pokochat! A červená z Trocnova za mokra? Nádhera pro fajnšmerky (a to my jsme!)

O.

P.s. Bez povšimnutí by neměla zůstat účast Honzy – sice zřejmě nepůjde o případ bájného Fénixe, který s námi po povstání z popela začne jezdit, ale co kdyby? Statistiky říkají, že pomineme-li jeho “účast” na etapě do Kájova dne 26.8. 2014, kam přijel na silnici, poslední účast na bajku se datuje 22.10. 2013 – tolik z historie Pilníka roku 2010…

P.s. Pro ty, kdo minuli Žižkův pomník v Čeřejově, posílám fotodokumentaci a stručné info:

http://husitstvi.cz/galerie/pamatky-a-mista/cerejov-statek-ktery-zizka-vyzenil/

http://www.tsviny.cz/historie-osady-cerejov/d-2643

Husitské válečnictví trochu jinak

NZO: Klucka, já mám dnes vážně potřebu se pochválit! Díky, pokud to cítíte stejně, v nejtěžších dobách mi to pomáhá 😉

Já jsem cesta, – já jsem hvězda bílá,
na svět ruku svou jsem položila,
na černý kabát pentli přišpendlila
jako v neděli.
A ti, kdo mě viděli,
zprvu se báli,
pak se ale stali králi
a řekli si: “Pojďme,
narodil se Mesiáš!”

Po světě je pěkně vedu.
Svět je jenom chodník nebem,
nebe zas je velké pole,
květy nahoře i dole,
– řekl bys, že konce nemá.

V srdci dary, v rukou srpy,
v očích anděly a chrpy,
na žně jdeme do Betléma.

Video s mottem : “hlavně se nenamočit!”

[Show slideshow]

Trasa: 63km, tašky, Hradce, Slavče, zelená na Kluka, červená na Švelhán a Skalku, České Chalupy, Brloh, Rohy, Pod Růžovým vrchem, sjezd do Loučeje, Křemže, pod Klukem, Hradce, Lipí, Kaliště a zelená domů

Výškové metry: 1029 m

Účast: Eri, Venca, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Kory

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: https://www.endomondo.com/users/11862576/workouts/759909410

Komentář: Vy, co jste čekali 105 km budete asi zklamáni. Eri to pojal čestně a prohlásil, že takhle zvítězit nechce (a že to dodržel, viz níže čas příjezdu na pivo). K jeho cti lze navíc přičíst, že se těsně před vyjížďkou vycepoval na časovku z Cepu (takže on těch 105 km má), kde tráví s rodinou na zážitky bohatou a na proteiny chudou dovču. Ostatní dovolenkáři nedorazili, takže nedávno zavedené pravidlo “patnácti” nebylo aplikovatelné. To bysme se načekali…Dvojice chrtů (Eri+Venca) však hodlala peloton ještě ztenčit. Na taškách jsme ztratili první kus, nad Hradci MUDr.Eri rychlou psychoanalýzou Koryho určil, že to má v hlavě. Ten se svěřil, že má mj. něco s Pressfitem a ještě že si potřebuje promluvit s Vencou, ale to prý až cestou, aby nezdržoval. Už si nepromluvil 🙂 (ale jury mu účast uznala). Zbyvší trojici mušketýrů jsem na Kluku oznámil, že pokud chtějí report, budou si mě muset hlídat. Zasáhlo asi samo nebe a doručilo už někde od Brloha Pavlovi do nožiček křeče a tak došlo i na kochání se krajinou, mimochodem moc hezkou. Za zmínku ještě stojí nekonečný utahovák po louce s vyšší trávou cestou na Rohy, nekonečný sjezd do Křemže (opačně by to bylo taky výživné!) a zkušené (náhodné?) objíždění mraku, který hrozil deštíkem a provázel nás půl cesty. Pro mě fakt hezká vyjížďka, trochu krajem nepoznaným, rychlá(v Kozlovně jsme byli 20:35), nezáludná..a tak nějak, Eri, nevím, co se ti na tom Pulmonu nelíbí… 😉 ..snad jen ty výškové metry..což mi připomíná, že byla diskuze, zda v případě rovnosti účastí nerozhoduje spíš výška než délka..(?)..nebo snad průměrná rychlost? 🙂

Tak či tak, ALEA IACTA EST, hošánci, bude to letos zajímavý boj!  Tím spíše, že nám do něj stále hovoří také cizí vlivy-v hospě šla fáma, že Přemovi se to nehojí jak má?? A pozor! Na Start dorazil i Petr Šiklů, jehož “specialized dlahu” prý proplatila pojišťovna a skoro s náma by i jel, to je přístup..

NZO: a protože nehoda není NÁHODA a meloun není hamburger, dáme si náhodně jeden kus stylu DADA

Tak zní píseň dadaisty

ani smutná ani k smíchu

jenž se zbláznil do cyklistky

ani smutné ani k smíchu

Ale v ten den manžel jeden

poznal vše a podle plánu

těla složil do tří beden

poslal je do vatikánu.

A milenci

po tom hříchu

nejsou smutní ani k smíchu

Jezte mozky bez důvodu

Perte svého vojáka

dada

dada

pijte vodu

Píseň zpívá si cyklista

jenž byl dada tělem duší

jenž byl vůbec dadaista

jak jdou dada tělem duší

Ještěr obraz rukavice

oblek‘ jak Vám píseň poví

rukavice z ještěřice

pad kol krku papežovi

Pupek kvete

to mu sluší

nemá dada ve své duši

Pijte mléko lenochodů

perte svoji čokoládu

dada

dada

jezte telecí