Rubriky
Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archive for the ‘Etapy 2018’ Category

Trasa: 40 km, Boršov, po červené Dívčák, Třísov, mohyly, na žlutou, vrchol Kleti, Babskou dolů na Křemežské louky, Holubov, Vrábče zast., vlakem dom

Výškové metry: 1069 m

Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Kocour, Přema, Tomáš Pour, Venca, Míra Doležel, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Tonda, Koubič, Kory, Honza D., Honza A.

Pád: Aleš (na červené kolem řeky na ostrohu to měl prý jakž takž, aby nespadl do řeky ze srázu), Míra

Defekt: Venca přetrhl řetěz, Pavel Tíkal (ramínko přehazky), Kocour, Jirka Zibura, Eri (oba při sjezdu z Kleti, byť každý úplně na jiné trase)

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/30jyC + https://mapy.cz/s/30l0f

Komentář : Na startu proběhla ukázka demokracie, kdy 7 z 21 lidí hlasovalo pro Kleť a tak se na Kleť jelo 🙂 Je pravda, že to bylo na Viberu předjednáno a bylo i naznačeno, že by se mohlo hodit světlo. Asi ani sám trasér nečekal, jak se nemýlí. Můj vrozený respekt k červené kolem vody neumožnil jí dát bez šlápnutí, ale jiným osud nadělil defekt nebo i pád, takže vlastně dobrý, pochvalu zaslouží za mě jen Ondra, který s BMC už pěkně srostl. Pod Dívčákem zněla ozvěna mrmlajících hlasů, které zesilovaly se stoupající nadmořskou výškou. To způsobilo rozpad skupiny, takže ti spěchající (tady už bych pochvalou šetřil) stihli do ČB dojet na kole, ti kochající se přijeli bůhvíodkud do Vrábče-zastávky ve 20:10 (avizovaná uzávěrka kuchyně 19:30 byla posunuta do 20.00, takže to bylo prašť jak uhoď), skupina marně stíhající traséra byla nikoliv vedena, ale podvedena Vítkem, který v půlce kopce řekl, že už nemůže a jel by dolu také, nicméně, že se chce hecnout a jet dokud si nešlápne, což bude brzo. Kompromisní nabídka zněla lákavě, na špek skočili právě přisupivší Míra a Bivoj, ale nejméně mě bylo jasné, že je zaděláno na kotu 1084. A taky že jo. Jen Eri to dotáhl ještě vejš – zdravil z rozhledny. Skupinku mírně zdržel Mírovo eskamotérský kousek-vzepjal se mu stroj a on společně s ním ulehl mezi pařezy tak, že z nich nešel vyháknout 🙂 a cestou dolu pak Eriho defektík (k ráfku přilepený plášť odtrhl Vít Frištenský Sirotek). Tím se ale definitivně smráklo a právě ti 2 borci, kteří naskočili dole na lep to odskákali (téměř doslova) podruhé. Oba totiž nosí dioptrické brýle..S nightriderovským světýlkem jsem jak bludička dovedl ovečky do hospůdky, kde jsme se potkali s kochající partičkou. Dlužno podotknout, že hospoda Holubov byla náš původní cíl, ale měla zavřeno. Vrábečská jídlo žádné neposkytovala, nejsou-li jídlo arašídy a tyčinky(hostinský:”kolik těch tyček?”, my:”troje”, hostinský: “mám jen jedny”). Že je zavřeno nahoře na Kleti ani zmiňovat nemusím. Mají se české hospody ještě hooodně co učit…přesto někteří nezmaři dali ještě ten večer šanci Koháči 🙂

NO: V souvislosti s nepohostinnými pohostinskými zařízeními mě napadl termín pocestný (..řečnická otázka-jak se má pocestný v našich zemích? Možná jen nejsou pocestní a tak nejsou hospody, otázka nabídky a poptávky…) Ale pointa NO je jiná-jak se nazývá pocestný, který jede na kole? Pokolný? 🙂

 

Trasa: 41 km, Švábák, U Hada, Třebín, Dubné, Čakovec, K obrázku, hřeben Kluka, červená na Vysokou Bětu, kolem Buglaty a po modré do Horních Chrášťan.

Výškové metry: 758 m

Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Kocour, Přema, Tomáš Pour, Venca, Víčko, Míra Doležal, Venouš, Petr Pokorný, Vláďa, Honza Richtr, Pavel Tíkal

Pád: nikdo

Defekt: Bivoj urval patku, Jirka Z. sice plášť nesundaval, ale dvakrát musel dofukovat, takže ho tam má 🙂

Trackmaker: Majkl

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: “I cesta může být cíl”, ale pro tuto vyjížďku to neplatilo. Cíl jsme měli, a jaký! Klasickou, ne právě bajkově zajímavou, vyjížďku na Vysokou Bětu Majkl okořenil přejezdem hřebenu Kluka a jednou odbočkou do divočiny – to potěšilo zejména Bivoje, který tam urval patku od přehazovačky. Po provizorní opravě sice pokračoval, ale na jeden převod nestačil tempu skupiny A, odpojil se a Bětu sice minul, ale zato se zařadil do skupiny B, která byla v pivovaru první. Druhá do pivovaru dorazila odbojová skupinka, která to vzala z Běty nejkratší cestou – s vidinou pěkné bajkové pěšinky. Tu jsme nakonec (po pěkné procházce po nejetelném suťovém poli) našli  a i dál šotolinové a asfaltové cesty jen kolmo přejížděli a do Chrášťan sjeli po nádherné louce. Pak se dostavilo pár zbloudilců a na závěr hlavní pole bajkerů, kterým trasér ještě ukázal vrch Buglata. Vyprahlí a hladoví jsme byli všichni, takže docházelo k takové lavině objednávek, že paní výčepní se k nám bála chodit bez lístečku na poznámky. Ani ten ale nevyřeší vše, takže Peťa P. se objednaného hermelínu nedočkal, ale zato si pochutnal na polévce, paštice a utopenci. Nic z toho si sice neobjednal, ale když plné talíře tak nějak zbyly na stole a nikdo se o ně nehlásil, tak si je dal :). Pan Damašek na nás svědomitě čekal už od půl deváté, ale citové vydírání na nás neplatilo a nastoupili jsme až po desáté. O zábavu v busíku bylo postaráno, hlavně nás zaměstnalo hledání 2 černých pasažérů, kteří neplatili. Schylovalo se i k fintě, teď na chvíli zhasneme a když opozdilci zaplatí tak to nebudeme řešit. Báli jsme se ale, že by nám po rozsvícení nemuselo zbýt ani to, co už se vybralo. Koneckonců jsme i tak měli přeplatek, který se rozplynul u okýnka v Plzence, tak na útrpné právo nedošlo. Pro příště ale výběrčí bude dělat křížek na čelo!

V.

NO: Včerejšímu večeru poměrně překvapivě nedominovalo žádné spodně kvašené pivo (jó, dvanáctička…), ale APA a tak nebude od věci si rozšířit obzor, co že vlastně APA  je 🙂

 

 

 

Trasa: 46 km, Švábák, kolem voběšence, Kaliště, modrá do Lipí, na hřeben Kluka, hřebenovka Kluka po červené až před Holašovice, pod Klukem k Bohouškovicům, táborová osada Račí potok, Chlumečský vrch, Bohouškovice, do sedla Kluka, zelená do Slavče, Lipí, tašky, Šindláky a přes Švábák domů

Výškové metry: 957 m

Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Kocour, Přema, Tomáš Pour, Venca, Víčko, Míra Doležal, Ondra Míka,

Pád: Ondra – na Skalce se i velké koleso v malé rychlosti mezi kameny zaseklo… Sice to šlo uběhnout, jenže to by high-end carbon spadl mezi kamení, na což jsem při syndromu nové věci neměl a tak jsem si raději lehl pod kolo, aby padalo do měkkého. Ondra M. se mi vysmíval do materialistů, ale byl to instinkt ochrany čerstvě zrozeného!!! Venouš – kořenový práh jel srdcem a již v krvi se válející oznamoval dozadu, že to jde v pohodě přejet (měl pravdu) 🙂

Defekt: Vítek K. – mocné tělo, při střemhlavém sjezdu, zadní kolo v přehlédnutém výmolu natolik zatížilo, že bylo s triple osmičkou potřeba jet dom…

Trackmaker: Éros

GPS:  www.sports-tracker.com

Komentář: S příchodem důchodu se dobří holubi vracejí! Ano, mluvím stále o té nezmarské partě nabušené! Po více jak deseti letech v Praze se na start postavil Tomáš Pour. Majk ho sice přivítal slovy: “Návrat ztraceného syna”, což Tomáš poopravil na “Návrat ztraceného dědy”, ale až já vše uvádím na pravou rovinu: “Návrat jednoho z otců zakladatelů”! Pouze legendami opředený Otec zakladatel, ten, jehož jsem v sedle kola ani já neměl to štěstí spatřit, ten, který zavedl a udržel přes počáteční výsměch zvyk zpracovávání podrobných statistik našeho počínání, kterýžto prapor nesou dále mladší – hoši, příště ho s náležitou úctou pozdravte. A nebudete-li vědět, kdo je onou, dnes již opět zhmotnělou legendou, zeptejte se třeba Érose. Ten ho zažil v sedle!!! A na počátku vyjížďky uronil slzu při vzpomínce, jak ho TEHDÁ Tomáš na konci vyjížďky musel tlačit za zadek, aby Éros vyjížďku vůbec dokončil. Tolik vody už uplynulo… a v úterý už Eriho nikdo z prvního fleku nesundal 🙂

O.

P.s. V úterý též padl poslední milník technologické revoluce. Z těch Nezmarů, kteří své účasti na vyjížďkách čítají nad 50% (tvrdé jádro), odpadl poslední 26´´ dinosaur a nahrazen byl 29´´ predátorem ze Švýcarska. A kluci, ono to jede samo 🙂 Tak jsem jen zvědav, kdy mi skončí Koryho syndrom nadšení z nové věci, či Zátopkovský faktor výměny bagančat za tretry a já se zas propadnu ve skupině tam, kam patřím, muhehe.

NO: V návaznosti na P.s. neuškodí rozšířit Vaše obzory o trochu právnické latiny. Jistě pochopíte, co tím chce básník říci 🙂

dies certus an, incertus quando NEBO Dies incertus an, incertus quando?

(den, který jistě nastane, neví se však kdy NEBO den je nejistý, neví se ani, zda nastane)

Toť otázka vyjížděk příštích!

Trasa:  55 km, pravý břeh na Hlubokou, Hosín, Chotýčany, lesem na Dvořiště, zpět po zelené, Velechvín, Jelmo, Libnič, Hůry, škodovka, přes město na Střelecký ostrov

Výškové metry: 590 m

Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Zdenál, Tonda, Eri, Jirka Z., Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Majkl (?), Venca, Míra Doležel, Kocour, Vláďa, Banán, Petr Podhola, Přema, Honza Ludvík

Pád: Míra Doležel, Honza Ludvík

Defekt: Míra Doležel

TGC: Míra Doležel

Trackmaker: Banán

GPS:  www.sports-tracker.com

Komentář: Vlna veder pokračuje a úvahy o destinaci tak znovu směřovaly k vodě. Do diskuze byly nadhozeny Římovská přehrada a rybník Dvořiště. And the winner is…před otevřením obálky je třeba říci, že koupání na přehradě je zakázané a na Dvořišti nás čekalo pivo, klobásky, salátky, pitná voda, sprcha, případně i surf, plachetnice a celé pokolení pohostinných Banánovců. Takže kontumačně vítězí Dvořiště 🙂

Rehabilitující Banán se dokonce dostavil na start, aby jako trasér vybrousil tento diamant k dokonalosti. Jasně, trasa nebyla bajkersky kdovíco, ale nohama jsme votočili a to, co nás čekalo bohatě vynahradilo případné drobné mušky. Pravda, někdo čekal vodu ještě trochu skvělejší, alpské jezero to vskutku není, ale ani Ganga, a i v té se koupou lidi. K chovaným kaprům lyscům tak přibylo ještě pár nezmarských holých zadků, jejichž majitelé klečíc nebo sedíc na dně rybníka se studeným lahváčem v ruce štěstím vykvetli jak ten rybník. 20:05 byl zavelen odjezd z ráje, kde kam oko dohlédne vše patří Banánovic rodince (ještě jednou dík za vše), rychlá zastávka u Žižkova dubu, kde na cedulce panstvo pomlouvá hrdinu našich dějin (kdyby Žižka žil v dnešní době, asi by pravil cosi o mediálních m…kách 🙂 ) a za soumraku návrat do rozpálené metropole. Regenerační doplnění tekutin pak proběhlo v dobrém rozmaru na Střeleckém ostrově. Víc snad není třeba psát, pohoda z fotek jen čiší a ty tak mluví samy za sebe.

NO: už v bibli se praví : “Nezapomínejte na pohostinnost – vždyť díky ní někteří nevědomky hostili anděly!”

Takže při troše štěstí se Banánovi dostalo vlastně velké pocty 😉 Asi to není úplně každý Nezmar, ale o pár kandidátech bych věděl. Hlavně když se něco organizuje  🙂

Což je také vlastně výzva všem, páč je daný termín VZ MTB podzim (14.-16.9.2018), ale neví se kam. Každý, kdo je ochotný si připraví svoji nabídku jako balíček, se kterou půjde před komisi!

Trasa: 47 km, nuda pláž, Vidov, Heřmaň, Borovnice, Lomec, Pašínovice, Sedlo, Todeňská hora, Mokrý Lom, přehrada, Římov, Doudleby, Plav a domů, resp. na Koháč.

Výškové metry: 780m

Účast: Přema, Pavel T., Aleš, Víťa K., Vitek S., Petr Šikl, Koubič, Stanley, Venouš, Vláďa, Kocour, Tonda, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Míra Doležel

Pád: nikdo

Defekt: Aleš

Trackmaker: Vítek S.

GPS:  https://mapy.cz/s/2UkX8

Komentář: Původní název reportu měl být něco ve smyslu zase dole bez a nebo už zas párek, tím spíš, že párek většině ukojil gastronomické! chutě na Koháči-nic moc jiného tam totiž nemají…Odpovědný vedoucí je zřejmě zarputilý zastydlý disident, kterému se Poučení z krizového vývoje natolik příčí, že radši každý den jezdí do Makra nakoupit tak málo věcí, aby mu to v průběhu dne vše k nelibosti hostů postupně došlo, ale on ne, nepoučí se :-). Tak jsme po párkách a utopencích párkrát otočili brambůrky a tyče-než došly..

K trase samotné-Vítek byl poněkud nevyskákaný (babička, chovatelka králíků by řekla neodramlovaný) a začal strašit s Todeňskou horou. Směr všichni v tom hicu brali – kolem řeky a lesem, ale cíl ne-mrmlalo se dost, nicméně nakonec to Vítek ustál a byla to volba dobrá. Dokonce ti, co nejvíc špačkovali vyjeli až na samý vrchol – na rozdíl od většiny. Po tradičním kochání se z Fenclovy vyhlídky jsme sjeli pod římovskou přehradu, kde bylo to shora avizované koupání (možná časem i Majkl foto dodá-už dodal, provedl jsem jen digitální zmenšení některých partií), opodstatněné mj. i Alešákovým defektem. Bylo opět (cože?) pivko na cestě v kiosku (potkali jsme Víčkovic rodinku) a tam někde se rozhodlo o destinaci Koháč. No, musím dát nejmenovanému členovi za pravdu, že počasí přeje valením bulev na polonahé koce, což se dá podstatně lépe dělat v úplně jiných podnicích. Tak třeba příště. Ale je fakt, že jsme zase očíhli právě vznikající velmi netradiční stavbu-sochu, na které se náš Alešák významně podílí-a to speciálním strojem! 😉

P.

NO: Nezmarské okénko tentokrát patří kolegovi od vedle 😉 .. jestli ty horka a koupací tradice budou pokračovat, tak nás možná čeká podobná popularita taky? 🙂

https://zpravy.idnes.cz/nemecko-kiel-nahy-cyklista-kiel-d32-/zahranicni.aspx?c=A180731_105407_zahranicni_aha

Trasa: 56 km, škodovka, Mrhal, Koníř, Štěpánovice, Dunajovická hora-lom,  Slověnický mlýn, Hůrky, Lišov, Jivno, Dubičák, Pohůrka, Vatík.

Výškové metry: 663m

Účast: Ondra, Přema, Pavel T., Hony, Aleš, Víťa K., Koubič, Stanley, Venouš, Ondra M., Vláďa, Tonda, Kocour, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS:  https://mapy.cz/s/2SORD

Komentář: Letní teploty a únava ze silničního zasedání přály rovinaté etapě za koupáním. Zatopený lom na Dunajovické hoře (což je i poutní místo) se  Ondra zřejmě rozhodl znectít založením tradice koupání s párkem venku. Následovala prověrka účelného používání dotačních prostředků v lokalitě Slověnický mlýn (pracovně také kauza koi hnízdo) a v rámci ní se stal zázrak – Ondra nejenže nebránil, ale i schválil zastávku na pivo..a sám si jedno dal!Cestou dom se mužstvo porozpadalo a když zmizel i trasér, ujal se toho Hony a chvíli jsem si myslel, že snad začala další etapa (a nebo že vyjížďku budou mít je 4 lidi, kteří s ním absolvují více než 50% trasy). S úplným západem slunce jsme mu už ale odepřeli celý výjezd Dubičáku, tak jsme jen v půlce udělali romatické fotografie a kolem dobrovodského hřbitova lesíkem šupkyhupky do centra, kde to vyhrál Vatík.

P.

NO: Veršovánka ohledně highlightu na lomu mě napadla jen tato:

Vše proběhlo bez úhony, dole bez nebyl jen Hony 🙂

Trasa: 59 km, motanicí na Plavskou, modrá kolem Malše, kolem odkalovaček do Plavu, rechle, modrá do Doubleb, částečně po modré do Římova, Sedlec, modrá na Pořešín, neznačené novinky, návrat na modrou do Kaplice, Louzek, Rychnov n. Malší, novinky a červená před Dvořištěm, neznačenýma novinkama na hranice, focení se u hraničních cedulí a kamenů, brození “hraničního potoku” (rozuměj Malše), Casino Dolní Dvořiště, průjezd kolem spousty svítících “diskoték” k hospodě u kostela v D. Dvořišti

Výškové metry: 958 m

Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Zdenál, Tonda, Eri, Jirka Z., Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Majkl,

Pád: Bivoj – povídá si povídá, nesoustředí se a hup už je na zemi (promiň, už Tě Bivoju nikdy nebudu takto rozptylovat…)

Defekt: Vítek S. 2x – před rechlema, Petr Š. – také před rechlema, jen to zjistil až poté, co Vítek vyměnil jak duši co píchnul, tak i náhradní duši, která však byla píchlá též… Celkem resultát – jedno místečko + působení zkušených borců = jako kdyby jsme 3x stavěli 🙂

Trackmaker: Petr P.

GPS:  

Komentář: Kam až má paměť sahá, je jakákoli vyjížďka k jihu k hranicícm, k Bujanovu a tak podobně VŽDY doprovázena technickými problémy (opakované defekty, nefunkční ořech atp.), pády (někdy i s nutností čekat na vozidlo které nebožáka odveze), případně poztrácením mužstva a hledáním se navzájem. Prostě v obecné rovině ne nikterak extra dlouhá a nezvládnutelná štreka, kterou vždy na pokraj záhuby dovedou problémy, které se při jiných vyjížkách nekupí… Čím to je, nevím. A do toho co má paměť sahá VŽDY v oblasti Louzku mumlá Peťa P. že do Dvořiště už to vážně není o tolik dál, proč končit v Bujanově atp. a dokonce měl již jednou Dvořiště naplánováno, ale nikdy (nikdy!) to k tomu nebylo. Peťa je ale Nezmar, tak učinil VŠE  pro to, aby se to tentokrát povedlo. A i přes opětovné problémy, ke kterým jsem já přidal pár minut (neúspěšným) hledáním ztracené flašky 🙁 se to včera PODAŘILO. A hned v té nejodvážnější variantě – nejen do Dolního Dvořiště, ale do Dolňáku před Rakousko, včetně nutnosti překonat brod. Takže dámy a pánové, Nezmaři si po práci umí zajet terénem i do zahraničí. Nic je nezastaví (třebaže správního deliktu – překročení hranic mimo vymezený hraniční přechod – se dopustilo jen 7 nejvytrvalejších)! A navíc bychom se po včerejšku mohli začít živit převáděním uprchlíků do ČR (kdyby o převedení z Rakouska do ČR uprchlíci stáli, teda…). Opravdu, překročení hranic brodem a následná “jízda” po “trailíku” malšké údolní nivy, za dost již pokročilé tmy, byla jak z krále Šumavy. Aleš příjezd příhraničním hvozdem komentoval již poněkud nadbytečně: Tady jsem nikdy nebyl… 🙂 Velká pochvala Peťo, ač si tuto perlu s příjezdem do hospody po půl desáté můžem na chvilku 😉 uložit do Nezmaří pokladnice. 🙂

O.

NO: Dnešní okénko chci pojmout kulturně s (větší než obvykle) vazbou na Nezmary samotné – tedy aspoň tak to cítí mé Nezmaří srdce. V přítmí hraničního Šervůdu mi to samo začalo notovat (a jako by to bylo psané o nás):

Jezdíme na výlety
začalo to před lety
dost nás to baví
prej je to zdravý
štelovat na buzole azimuty
Bloudíme hodně málo,
co by za zmínku stálo,
dnes je to hustý,
lesy jsou pustý,
že jdeme špatně se mi chvíli zdálo

R: Všechno nebude tak jako jsme si přáli,
les divně hučí, bohyně Kálí
dech se nám krátí, plány se hroutí
jediná naše mapa ve vlhku se kroutí
Já z toho nemám dobrej pocit
bojím se lesem chodit v noci

 

přičemž při příjezdu k hospodě kde už 6 méně odolných lemtalo pivo se z mé paměti prodrala i druhá sloka:

 

V porostu ohnu stromek,
vidíme malej domek,
Co nás tam čeká,
Láďa se leká,
u otevřených dveřích chybí zvonek.
Ve sklepě lidi kvílí
sednem si k nim na chvíli
Rychle jsme tuhý,
jak žádný druhý
takovou pitku tu jsme nezažili!

R: Všechno nebude tak jako jsme si přáli,
les divně hučí, bohyně Kálí
dech se nám krátí, plány se hroutí
jediná naše mapa ve vlhku se kroutí
Já z toho nemám dobrej pocit
bojím se lesem chodit v noci

Já z toho nemám dobrej pocit
po botách plazí se mi mloci

Obvyklý Nezmaří průběh úterního dýchánku extrémně věrně obrazově zachytila skupina Peshata. Jó proč to tak krásně umíme, je záhadou Beer Witch 🙂

https://www.youtube.com/watch?v=4W9n_m8v8Sc

Trasa: 39 km, Meťák, kolem bezdomáčů do Boršova, Březí, Kotek, motanice kolem Rančáku, Opalice, přes Rančák do Kosova, pod tratí s blouděním do Milíkovic, Kameňák, Včelná a nepochopitelně na Koháč

Výškové metry:  m

Účast: Ondra, Venca, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Hony, Kocour, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Ondra Míka, Vráťa, Tonda, Míra Doležel, Eri, Honza Richtr, Jirka Z., Honza D., Honza A.

Pád: Aleš – za Kotkem v hupíku déšť vytvořil z udusané hlíny (cituji): “máslíčko” a pád to prý byl 🙂 Míra Doležel – klacek do předního kola a… leží tam v oboře, nožky má nahoře. Ukázková korbička. Ondra – jitrocelem skrytá hranka z kamení, šikmý nájezd, kluzký podklad, au au au, to to bolí, to to dnes kulhá, Hony – první pád vyjížďky a hned jasný vítěz. Při podjíždění silničního mostu u bezdomáčů, kde se každý přikrčí, aby se tam vešel, Hony odvážně silničářsky nastoupil ze sedla a most ho nepřipraveného krutě sejmul. Co jsem tak viděl, myslím, že nová přilbice by byla více než vhodným nákupem…

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS:  www.sports-tracker.com

Komentář: Zase jedna z dalších vyjížděk, při které byl dík hrozbě deště smazán můj pěkný bajkový plán a od půlky byl nahrazen něčím velmi nezajímavým. Ale není to vina deště!!! Je to vina chytrých telefonů, aplikace Meteoradar a opuštění Nezmarských kořenů. Vždyť jsme snad ještě nezapomněli na dnes již památné vyjížďky kdy nám bylo fuk, že začalo pršet… “A když to nejde, tak se musí jet a všechno časem přejde!” Cožpak už si nepamatujeme na vyjížďku, kdy jsme brodili po pás v odtoku Bezdreva a to jen proto, že už to, co se vody týče, bylo úplně jedno? Atd. atd. Mám pocit že přístup “buď dnes zmoknem a nebo ne” mi byl bližší než sofistikovanější uzpůsobování trasy barvičkám honících se na malých obrazovčičách. Tak příště zas postaru? 🙂

O.

NO: V dnešním okénku bych se rád věnoval tématu: jak se nechovat když někdo z nás spadne. Příklad: Po včerejším pádu jsem nebyl příliš v pohodě, kulhal jsem a zmateně hudroval na to co se stalo a reakce mužstva byla, že…. nasedla a odjela mi – s výjimkou Víťi Kořínka (cituji onoho jediného správně se chovajícího: “Muž s nejlepší kondicí zůstane s tebou, aby ti pomohl”). V psychické disbalanci jsem začal být dost podrážděn, že mi všichni ujeli a když se zřejmě po krátkém zpytování svědomí vracel Víťa Sirotků, našel mě už mě ve fázi sarkastické ventilace nahromaděného vzteku a lítosti: “Jen jeďte všichni, já jsem úplně v pořádku, vůbec na mě nečekejte!!!” Nerozpoznaje ironii (sic!) to tedy i Vítek otočil – prý pomoc a posečkání nepotřebuji… Dovolte tedy do edukačního okénka shrnout příznaky šoku (ve smyslu psychického otřesu):

  • Neschopnost odreagovat se
  • Pocity bezmoci, smutku
  • Podrážděnost
  • Strach, úzkost
  • Odmítnutí, neuvěření situaci
  • Změna nálady
  • Zlost

Takže příště hoši, až někdo spadne, nestačí jen poslouchat zda říká že je OK, ale nutno se objektivně zamyslet, zda skutečně je OK, dát mu chvilku vydechnout, popít, pojíst… no prostě se na něj nevysrat 🙂

Hláška Ondry M. když jsem vás zlostně dojel a zařadil se na čelo k trasování: “To se dělá, takhle mě předjet když jsem zpomalil a čekám na tebe?” mě pobavila, to zas jo. 🙂