Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Archive for the ‘Etapy 2016’ Category

V hospodě nás napadlo nechat udělat operátory nabídku pro BK Nezmar.

Logika zní : čím více čísel a dat, tím pro ně zajímavější a pro nás výhodnější.

Zde je formulář, tak to prosím vyplňte, kdo má zájem

https://goo.gl/forms/PpC7yeHRBVZZjoQS2

Podotýkám, že to bude spíš pro ty, kteří nepodnikají, i když to není zcelapřesné, protože sice nejde rozdělit faktura, ale to neplatí pro neomezený tarif, tam to lze. Takže to třeba může vyplnit i Aleš za sebe. A samozřejmě to platí pro všechny rodinné příslušníky apod.

Tentokrát bych chtěl report pojmout malinko jinak. Akce byla opět vydařená a to nejdůležitější (krom společného setkání, samozřejmě) byla prezentace statistik. Tentokrát v novém hávu z dílny samotného předsedy spolku. Zájemci si je můžou online prohlédnout za rok 2016 ZDE: vyjizdky_2016 a historické tabulky ZDE: kolo-vyhodnoceni-2001-2016K tomu všemu jsme si promítali fotky z našich společných akcí, popíjeli, hodovali (letošní super novinka se jmenovala „Hovězí žebra pana Špejlíka“) a také schůzovali, přičemž vrcholem schůze byla kouzelně podaná „Zpráva o hospodaření klubu“ z úst místopředsedy: „Nic moc jsme neměli, nic moc nemáme furt, protočili jsme nějaké peníze na dresech, dokumentovat se to dá na výpisu z účtu, ale těch čísel co na něm jsou, těch si nevšímejte, ty neplatí. Jo a předseda si koupil nové kolo“ :-))

Chci se se ale věnovat více rekapitulaci celého roku - toho, co ve mě zůstalo nejvíce a co snad je pro většinu z nás hezká vzpomínka, důkaz, že to má smysl a vábnička na roky příští! Všechny body, některé jen v náznacích, může pochopit jen ten, kdo jezdí :-)

- DRESY: Ano, máme nový outfit, jsme krásní, konečně i s reklamou jako praví cyklisté. Jupí, je tak hezké být uniformován.

- mnoho jednotlivostí (které nespadnou z nebe a neudělaj se samy) prostě  potvrdilo, jak rádi máme společnou věc. Za všechny jen: Vítkovo překvapení v Doudlebském vodopádu a jedna z nejoriginálnějších narozeninových oslaviček/šampíčka, klobásy a punč přímo na závěrečné vyjíždce/nová nepřenosná cena pro pilníka (broušený půllitr) jen a jen zvyšující jeho prestiž/celožlutý pilníkovský Eriho obleček co budeme mít na očích celý rok/dort pro naše hrdiny z Loudání/vracení se pro Víťu a Eriho když chtěli do terénu ale pumpičku neměli.. a mnoho jiných!

- stále je co objevovat a ježdění nových tras je tak vzrušující. Doufám, že nikdy neskončí a stále tu bude někdo, kdo si dá práci s objevováním, nebo si aspoň vezme tu sílu poslat to do houští a neznáma. Za tento rok např. nový (drobet) chodící trail podél pravého břehu Vltavy mezi Pozděrazí a ústím Rančáku – vyrazíme na jaře s motorovkama na úpravu?, novinky kolem Malše při cestě do Bujanova aj.

- stále se nám vyvíjí obraz vyjížďěk. Postačí heslovitě: FULL GAS!!!, Tempo přeje fyzicky připraveným, pravidlo čekáníe na patnáct lidí. Jo jo, je to boj, samci a bejci snad nad méně zdatnýma ještě nějakej čas hůl nezlomí

- místa co zaskočí, až se dech tají: Můj letošní highlight byl při zabloudění při sjíždění z Polušky k Bujanovu, který nás zavedl na statek Krakovice.

- tolik nevole a výčitek kvůli heslu „V nějtěžších dobách, v Žižkových stopách“ – padesát kilometrů v dešti, no kdo to kdy viděl… Schytal jsem to, aby v následujících vyjížďkách následovalo 50 kiláků do Bujanova za ještě větší chcanice, 54 kilometrů při honění péra třikrát na Kluka (2.8.2016) zase za vytrvalého deště. Tedy shrnuto: Měříme vždy a všem stejně? :-)

- za sekci padáků mi utkvěl nejvíce Vítkovo brave heart nad Starejma časama do kamenů v potoce, mezi do země zabité traverzy a 9 pádů při mord procházce na Hosínské zanádražce, chi chi.

- výživná debata v hospodě Vrábče-zastávka na potřebou (?) anonymizace Nezmarů v reportu. Od příštího roku?

- nové stroje kam se podíváš a žádný levnoty ;-) Dvacetšestka sebou hází ve smrtélné agónii, ale nejsem poslední, kdo nepřesedlal na velké obruče

- dvě překrásná výjezdní zasedání, nezapomenutelné Marikovské traildorádo a Brněnské vychytávky.

- Aleš konečně ví, že požadavku: „Do Adamova“ je průvodčí schopen vyhovět.

 

Tak zas příští rok?

 

O.

 

NZO: Tímto bych chtěl oficiálně zakončit i letošní projekt Nezmarské Zušlechťovací Okénko. Snad nás projekt duševně povznesl. Pokud by se někomu stýskalo, může napsat do comentu, abych čas od času zase nějakou poezii zařadil. A k dnešnímu okénku: Nic trefnějšího na konec sezóny snad už ani nejde!

 

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host

Bylo to překrásné, žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek, kapesník, siréna a lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám

 

 

 

Trasa: 34 km, stezka kolem Vltavy, Meťák, Mezi Tratě, okolo skokanské dráhy, pod viadukt, nahoru k vodárně, nahoru na Včelnou k vysílači, kus po žluté, lesem na Plav, na Heřmaň, kolem Zborovského potoka, Borovnice, po hrázi Šandleráku, Nová Ves, Nedabyle, Doubravice, hodějovickým lesem, ke Špačkům, kolem Malše, po Jiráskově nábřeží do Čéčovky.

Výškové metry: 450 m

Účast: Petr Šikl, Jan Mareš, Pavel Kosař, Václav Krutina, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň, Martin Ehrenberger, Jiří Tuček, Radek Anderle, Tomáš Staněk

Pád: Martin Ehrenberger

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

img_3814-2

Komentář: První noční vyjížďka je tady, na startu již za tmy se schází členové Eskalátor gangu. Po pravdě, na tohle jsem se už těšil, po 31 týdnech vyrážíme znovu do tmy rozjasněné světly našich lamp a podle odezvy ostatních nejsem sám. Vstříc nočním dobrodružstvím vyráží i zbrusu nová krev Tomáš Staněk alias Stanly, vyzbrojen jen chabým světýlkem a plátěnými kalhoty. Helmu nemá, čehož jsem si všiml až na fotkách a patří mu za to výrazné pokárání.

Statistika praví o pádech následovně:

2013-14 … 13 pádů (1 pád na hlavu)

2014-15 … 25 pádů (1.6 pádu na hlavu) – velkou měrou šesti zářezů přispěl Samouš

2015-16 … 16 pádů  (1,3 pádu na hlavu)

Mimochodem, Samouš tuto kategorii naprosto ovládl, zvítězil v ní ve všech ročnících. Naštěstí bez větší úhony.

Nejsou to však jen pády, čemu helma čelí, v noci jsou to často i neviditelné větve, které se vynoří ze tmy na poslední chvíli. Má helma by o tom mohla vyprávět. Tedy, příště na startu pouze s helmou a adekvátním světlem, které je další neméně důležitou výbavou pro nočního bikera. Podotýkám, že i záložní světlo bývá v hloubi temného lesa k nezaplacení. O tom již mnozí z nás také leccos ví.

Konečně startujeme, je sucho a 10°C dovoluje použití podzimních dresů v kombinaci s holými lýtky. Noříme se do tmy a záhy čekáme na hrázi rybníka u Lesní kolonie na Včelné. Stanly nikde, čekáme a po značné době vyrážíme, Banána pozdrží čůrání a ztrácí se i on, aby se se Stenlym znovu připojili na žluté mezi Včlnou a Pavem. Banán a já jsme dovybavili Stenlyho záložními světly, protože jak jsem již naznačil na začátku, kdo nevidí, nejede. Rozvážným tempem, které uvítali všichni co ne zrovna pravidelně jezdili v letní sezóně, jsme dorazili nad Zborovský potok, kde nám Eri předvedl ukázkový nedotočený front flip přes řídítka, které při tom ohnul. Rychlé technické okénko Peťi Šikla a jede se dál, již bez zaváhání až do Čéčovky.

Hony

 

Trasa: 24 km, levý břeh Malše do Roudného, Vidov, přes koleje do Nedabyle, Hůrka, tradiční zastávka na šampíčko, Štětky a už jen asfalt přes Hodějovice a Špačkárnu znovu levým břehem Malše ke Zdendovi.

Výškové metry: 286 m

Účast: Eri, Venca, Pavel Tikal, Aleš, Vítek, Majkl, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Honza Mareš, Banán, Víko, Honza Mikoláš

Pád: Petr Pokorný

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com

 

Komentář: Letní sezóna utekla jako voda a právě voda spadlá z nebe nám přichystala pro závěrečnou vyjížďku, tradičně trasovanou na Hůrku kluzký povrch. Pokud jsem škarohlídsky komentoval náladu vyjížďky minulé, přirovnával ji k prodloužené cestě do hospody, ta závěrečná by si to zasloužila mnohem víc. Úterní vyjížďka však není pouze o výkonech, je to akce i kulturně společenská a právě z těchto důvodů se nejednalo o vyjížďku nudnou. Vyjížďka by se dala nazvat „Nezmarskou trilogií“, večírek u Zdendy pak zcela samostatnou kapitolou : „Král je mrtev, ať žije král“.

 

Část první – Biker bažantnicí bloudí.

Závěrečná vyjížďka!  Cestou na start zajíždím ke Zdendovi odložit si nějaké věci do úschovy na večer. Potvrzujeme si příjezd  na sedmou hodinu a velikou, velikánskou, účast. Na startu přichází studená sprcha, hrstka Nezmarů, Ondra nikde! Nejdůležitější účastník na startu ale je, a tak vyrážíme pod vedením Peťana po modré do Vidova. Na kolejích nad Vidovem se pracuje – po páté hodině? Vzorně upravený násep rozrýváme před zraky udivených dělníků se slovy: „Kluci zas to po nás urovnejte!“ Traser nás vede netradičním sjezdem na louku u železničního přejezdu, aby trefil pěšinku u bažantnice vedoucí zpět na druhé kolo sjezdu. Pěšin je ale několik, jedna zarostlejší než druhá, družstvo potláčá, bloudí, kveruluje, na povely trasera nikdo nedbá. Trháme se do skupin, každá jede jiným směrem. Biker co vlastní hlavu má, pokynů nedbá, vraceti se musí. Času rychle ubývá, míříme tak přímo k lesu pod Hůrkou.

 

Část druhá – Od rituálu k tradici je blízko, k lumpárně je nejblíž.

Ha! Na louce u lesa stojí modrá „Fóbie“! Bliká! Láká nás k sobě! Rituál, jenž vykonáváme v lesíku u Hůrky již několik let, se tentokráte odehrává na louce před ním. Z modré škodovky vylézá Ondra, proč kodrcat se na start v potu chřipky, když novým Králem Nezmarů se touto vyjížďkou jasně stává Eri! Nechybí šampíčko, Ondrou připravený svařák, klobásky. Dosud úřadující král Venca, vzorově oděn v dresu Pilníka roku, předává pomyslné žezlo do rukou svého nástupce. Vše je stvrzeno přípitkem a rukou podáním za mohutného hlaholu jásající družiny. Toto jsou momenty, o kterých budeme vášnivě hovořit, připomínat si je a předávat dalším Nezmarům…fňuk, fňuk. Vlhké oči dojetí se rozjasňují k úsměvu, když Ondra kouzlem promění Fóbii 1.2HTP na WRC a breakuje na posečené louce. Kdo se nezasmál doteď, tomu pomohl Petr P. komickým pádem na téže louce. To není alkohol, co naše auto či kolo řídí, to jen jen malý uličník v nás stále žije. A to je dobře.

 

Část třetí – Za soumraku silnice je přítelem mým.

Soumrak se nezadržitelně blíží, nedává nám šanci užít si poslední trejl letošní letní sezóny v Hodějovickém lese. Asfalt je to jediné, co na poslední společné cestě „krotí“ naše horská kola. Ani to však Nezmara nezarmoutí, je to přeci nejbezpečnější cesta ke Zdendovi na závěrečný večírek, na který se již všichni těší. Konec se nezadržitelně blíží. Lehounký deštík těsně před příjezdem do hospody zvlhnul ty, co až dosud odolali a snad byl deštěm štěstí pro Eriho.. Nebo avizoval spršku scének, co následovala u Nezmara? ;-)

 

Kapitola závěrečná – Král je mrtev, ať žije král.

Večírek je v plném proudu, Zdenda nestačí roztáčet pivo, na stole přistává první runda panáků. Dveře rozráží Samouš, přináší tatarákem na třech tácech vyobrazený nápis BKN a hromadu topinek. Rozjíždí se nevídaná hostina, na stole přistává druhá runda panáků. Eri bere do ruky cenu Pilníka a postupně vyvolává jména Pilníků vyrytých navždy do plaket na podstavci, na stole přistává další runda panáků. Banán předvádí ukázkového kozáčka, jen s obtížemi se to ostatní pokoušejí napodobit, na stole přistává další runda panáků. Eri si nechce nechat ujít přípitek z podstavce Pilníka roku, nezabrání mu v tom ani Venca, tušící možné následky. Pohár je naplněn Samsonem, jehož chuť Eri vyladí panákem slivovice. Jako první připije z poháru a posílá jej dál, aby i ostatní Nezmaři připili novému králi. Myslím, že vznikl další rituál hodný tradic, jen cenu Pilníka tomu musíme (asi) přizpůsobit, aby vydržela do dalších let. Uvidíme, co řekne pak truhlář ;-) Večírek nabírá obrátky, Venca předvádí umírání krále, obnažuje své a Banánovo tělo, snad jen trochu tuším, jaký to mělo důvod. Ale jaký důvod měla hra na fackování, nevím opravdu ještě ani dnes. Neuvěřitelný pohled na v kruhu stojící Nezmary, jež se dokola fackují, musela konsternovat všechny zbylé hosty včetně Zdendy. Nejsilnější zážitek z toho musel mít Banán s Alešem, kteří předvedli fackovací scénku z komedie Sudá a lichá se Spencerem a Hillem. Tohle nevymyslíš.

 

Zas bylo všechno a možná ještě víc, tak zase příště, čau a Tě pic.

Hony

 

P.S. nezapomeňte, že se rychle blíží Dokolná, což je i ofigo členská schůze, tak čtěte web a přihlašte se.

 

NZO: Koukám u psaní na ČT Art – Pierre Bonnard, jsem pod vlivem postimpresionistické umělecké skupiny Les Nabis. Dnes tedy pod pseudonymem Jean Maraise.

 

Nebylo by konce bez začátku,
mostů bez divokých řek,
loučení pak bez návratu,
jezer jež nemají břeh.
 
Konec v začátek se mění,
zrozen v křižovatkách cest,
na zlomu překrásného snění,
začátek tu znovu jest.
 
Začátek bez konce není,
cesta hledá si svůj směr,
mosty stavět se však cení,
začít také by jsi měl.
 
JM
 
 

Trasa: 25 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, les nad Hrdějovicema, Hrdějická rokle, Orty, Borecká rokle, do Mojskýho lesa, Úsilný, svezeníčko po dálnici, Rudolfov, restaurant Lucie

Výškové metry: 321 m

Účast: Eri, Venca, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Majkl, Přema, Petr Šikl, Honza Mareš, Petr Pokorný, Kocour, Vláďa, Vráťa, Pavel Samec, Bivoj, Banán, Vláďa Řehoř, Suďák, Sochy, Kory,

Pád: Petr Pokorný

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Výlet na kachnu se už dávno stal tradičním koloritem nezmařího podzimu. Účast na vyjížďce se dramaticky zvedne, aby následně účast v hospodě byla ne nižší, než na vyjížďce jak je to obvyklé, ale naopak o dost vyšší. Lehkým okem jsem napočítal v hospodě dalších asi 8 kusů, z nichž převážná většina se dokonce tvářila i že jsou cyklisti. Víťa Kořínků to za sekci mimo vyjížďku přišedších vyjádřil trefně: „Za těch osm kiláků si kachnu myslím zasloužím. A to ještě pojedu domů!!!“ Samotná vyjížďka nesla stopy podzimu: nevlídno, kluzko, brzy tma, ale my si vše umíme užít i tak, takže se opravdu nejednalo jen delší cestu do hospody jak škarohlídoval Hony :-)

O.

P.s. Zvláštní poděkování patří Větrákovi, který kachní hody zařídil. Větráčku, Větráčku, kdyby všichni jednali zodpovědně, viď? Vše by bylo jednodušší…

NZO: Inspiroval jsem se scénkou při placení účtu jednoho nejmenovaného VELMI rozesmátého Nezmara. Útrata se na lístku opravdu nedala škrtat a sčítat a posmutnělé servírkce nezbyla jiná možnost, než si chvíli hrát s mokrými kousky papíru na laku stolu puzzle, pak chvilku z hlavy počítala, virtuálně položky odškrtávala a řekla si o cifru. Mimo ní se při placení všichni ostatní bavili. Ten alkohol, to je děs, dokáže některým spustit samovolně Viber i po půl jedný v noci ;-)

Malinkej člověk padá zas a zas.
Ta země matička,
jak ta s ním nakládá!
Von padá na nosík,
von padá na záda,
von padá o stýblo,
von padá o kaluže.
Kterýmžto padáním
se proměňuje v muže.

GALERIE FOTEK na GOOGLU

 

Trasa: 32 km, Švábák, na zelenou, zpátky hranou lesa na Zavadilku, Vrbenské rybníky, Dasný, Bezdrevská hráz, Eriho stezka, Ohrada, kolem Muničáku na Hlubokou, Zámecký park, kolem sokolovny na stezku a k Nezmarovi.

Výškové metry: 251 m

Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Majkl, Přema, Petr Šikl, Honza Mareš, Koubič

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Minule jsem si myslel, jak je počasí pro účast demotivující, ale včerejšek všechny předpoklady pro zájem na účasti překonal hravě. Po víkendu a trojdenním bajku v teplotách do 10°C jsme byli všichni vyježdění až do aleluja, takže hlad po kole motivátorem nebyl. Vytrvalý déšť a bahno všude miluje na kole opravdu málokdo, takže to k účasti také nelákalo. Teplota pod pět stupňů (mou větu: Stačí málo a mrzne. Peťa Šiklů doplnil stroze: 4,4 stupně) pozvánkou též nebyla, takže co? U Eriho a Vendy to bylo jasné, pilník lákadlem JE ;-). Ale co ostatní, kteří na pilníka reálně dosáhnout nemohou? Kolik z těch si žůžo dobrodrůžo nechá ujít, dumal jsem cestou na start. Tip byl 5. ALE!!! 11 Nezmarských srdcí.  Jsme asi spolek exotů ve skupinové hypnóze, v úterý se prostě jede. Jak pyšný jsem za tolik statečných srdcí :-) No a vyjížďka? Hojnou absenci blatníků jsem si nedokázal vysvětlit ani Nezmařím srdcem, takže to byl takový vláček hošánků kompletně od bahna – prostě „Nezmar bajk“.

O.

NZO: NZO snad nemůže být ani o ničem jiném, než o srdci. A myslím, že obsah veršů lze uplatnit i běžném občanském životě, chi, chi.

Své srdce přemoz tu, neb nejsi srdce jen,
tím, čím chceš vítězit, – sám nebuď poražen

a přemoz bolest svou a nepřežvykuj ji,
bys stále v boji byl a nikdy po boji.

Pak sníh, jenž na město se snáší zšeřelé,
jen bílým obkladem ti bude na čele

a z věží hodiny se s ptáky rozletí.
Neb bolest přemoci je víc než trpěti.

 

Trasa: 35 km, po pravém břehu Vltavy na Hlubokou, po levém břehu Vltavy podél Hlubocké obory, výjezd na Babu, zpět po cyklostezce, podél obory od řeky, bezradná motanice u Hluboký, zámecký park, maturita, Muňák a po stezce domů

Výškové metry: 375 m

Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Kocour, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Banán, Sochy,

Pád: překvapivě nikdo anebo mi spíše někdo nepřiznal…

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: endomondo

Video : krásní mladí muži

Komentář: První opravdu chladné podzimní dny, s deštěm skrz celé dopoledne, nevytvořily příliš dobrou reklamu pro účast na vyjížďce, ale já si řekl, že radovat se musí člověk z maličkostí. A já tu svou našel – po prvně jsem chtěl ozkoušet novou Nezmar bundu a nedočkavostí jsem odpo neměl stání ;-) Zkouška byla fajn a ukázalo se, že design je na bajkovém oblečení opravdu to nejdůležitější! Čistoskvoucí bílá vydržela do obouvání bot… Na start dorazila celkem hojná účast a nápad s Hlubockou oborou byl přijat bez problémů, neb jsme tam již dva roky nebyli. Když jsem ještě jezdil na ocelovém oři (samurajové taky neměli meče z hliníku, nebo karbonu!) byla červená do Purkarce bajkerský ráj a testcentrum rozvíjející se bajkerské techniky. Pak přišly knížepanské prachy s úmyslem zpřístupnit cestu podél řeky širokým masám a asfalt pohltil 90% krásy. Zůstal jen výjezd a sjezd z Baby. Ale aspoň na něm mi srdce jihlo a ruka mačkala vzpomínkovou slzu. Zničením bajkerského Eldoráda došlo i k opuštění souvisejících cest, které jsme kdys po Hluboké motali a je vidět, že po více jak 5 letech už se na své tehdejší znalosti spolehnout nemůžu. V závěru jsem se tam motal jak čóravi koň, kluci se mi smáli a měli pravdu. Další důkaz o tom, že je velkej rozdíl říct: „tady to znám, tudy už jsme jeli“ a „umím to tady namotat“. Pamatujte na to vy, kteří se trackmakery někdy štiplavě poznámkujete. :-)

O.

P.s. Mám vyřídit od Majka, že v sobotu 15.10 přijede do CB na Majkovo pozvání Jéňa Kopka a bude vyprávět o svých zážitcích ze survivalových závodů. Tak tedy, zájemci pište si: hostinec u Kropáčků (točna MHD na nám. bří. Čapků) od 17.00

NZO: Vzhledem k bloudění při hledání hospody mi Peťa P. doporučil okénko týkající se Cimrmanovské scénky: “otevřel si hospodu, ale chodili mu tam lidi“, ale já jsem dnes prodchnut pochmurnou náladou na dlouhou dobu skončeného teplého období. Podzim je tu :-( a verše tomu odpovídají.

 

Obloha – šedobílá labuť
za teplem k moři odlétá
a v parku zametají slova,
která tu zbyla od léta.

Třesavka reklam v očích zebe.
Letní šlágry už vychladly.
Po řece pluje ztuhlé nebe
pod most podzim zapadlý.

Maličké rudé slunce
se loudá po břehu
jak mince, kterou zítra
už vezmou z oběhu.

Hřeju ho chvíli v dlaních
a dýchám na něj zblízka…
Není to žádná póza!
Ne. Jenom se mi stýská.

A teď tu zlatou minci
do vody házím jako vzkaz
(do řeky místo do fontány).
To abys přišel!
I když je podzim!
To abys přišel zítra zas…

Trasa: 34 km, Meťák, Boršov, od kempu nahoru, pak dolů k řece, a tak nějak stejným způsobem nahoru dolů v rozmezí Jamného, Kroclova a Vrábečských pískáren, pod Tři brody, hřbetem Uhlířské stráně na vyhlídku na Dívčák, další motanice, chilkový skok do masivu Kluka a hospoda ve Vrábči zastávce,

Výškové metry: 708 m

Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Kocour, Tonda, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Kory, Honza Mareš, Pavel Samec, Venca Drbout, Vráťa

Pád: Venca 2x – on aspoň jednu cenu prostě CHCE! Včera se ptal, co za cenu padáka bude. Je zmlsanej z dresu Pilníka :-)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Majkl

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: K vyjížďce samotné bych chtěl jen zmínit pochvalu pro Majka – měl to opravdu zmáknuté do detailů, bez bloudění, pořád hezkým terénem, v místech kde se buď podíváme málo, nebo jsme ještě nebyli. Takhle pěkně to má vypadat! V reportu bych se chtěl věnovat ale jinému palčivému ;-) problému. Při probíhající debatě, zda bychom neměli mít nezmaří facebookovský stránky (nakonec naštěstí ne, jen dva se hlásí k aktivnímu používání tohoto fenoménu), jsme se dostali ke ztrátě soukromí v těchto nových médiích a tu najednou někdo ;-) navrhl, že je vlastně dost blbý a nepraktický, že se píše na do reportu jmenovitá účast a jestli by s tím nešlo něco udělat… Onen někdo nebyl sám a např. další dva přiznali, že existenci stránek doma tají :-) Tak se začalo přemýšlet. První nápad: „přezdívky“ debatu sice rozproudili, ale koncepci s krytím alá „Chlupatý bobr“, „Labutí šíje s boxerkou na konci“ jsme opustili, řka, že je snadno rozklíčovatelná. Teorii s číselným označením jednotlivců mnozí vyčítali nepřehlednost a nezapamatovatelnost i pro nás samotné (přesvědčivě nevyzněl ani argument, že by každý měl číslo podle čísla přihlášky do BK Nezmar z.s. při zápisu do Rejstříku) ale nakonec nejpádnějším argumentem bylo, že by report stylu: „sedmička píchla, trojka spadla, protože jí srazila nemotorná patnáctka a desítka s osmičkou se jim smála“ nebyl moc záživný. Shoda byla nakonec taková, že se ještě zamyslíme a případně by se psal jen počet jezdců, z nichž jména některých by se v reportu vyskytnout mohla :-)

O.

P.s. Původně jsem večer dál chtěl popisovat v módu „někdo“ a dokonce to i napsal, leč nakonec většinu smazal. Soukromí je soukromí. Gradující koncept příběhu je ten tam a zbyly jen drobty. Tady jsou: 1) Při postupném výjejezdu Eskalátor gangu se někdo nudil a tak sjel jednoucí eskalátor i dolů a poté, co uviděl sanitku postávající opodál Mercury se nás jal přemlouvat, že je právě teď ten nejlepší čas se začít učit jezdit na eskalátorech na kole i dolů… 2) Plně zaplněný dvorek v Singru někdo na pozdrav k odchodu ošajnil zvednutým kolem s připevněnou lampou na nightride puštěnou na plný koule – tolik otazníků ve vočích (před tím, než ruka počala chránit zrak před vypálením zornic) jsem dlouho neviděl. Co se to probůh děje? 3) Po příchodu Městské policie kontrolující občanky omladině jsem už jen zaslechl: „každej to nasednutím máte za dvacet pět tisíc – pili jste alkohol“ a rozdivočený chumel (asi ještě 8x někdo) jsem, spílán do slabihoudů, nechal za zády. Vědom si svého dluhu 25 tausnů…

NZO:

To je teď celá moudrost moje:
Milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen,
pískat si, jak mi zobák narost,
vínem si plašit z čela starost,
svůj život rychle utratit,
nic nezískat, nic neztratit.