Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Archive for the ‘Etapy 2015’ Category

Trasa: 29 km, podél Malše po pravém břehu, Špačkárna, Hodějický rybník, Doubravice, kolečko v Hodějickém lese, Hůrka, kolečko v Hůreckém lese, Nedabyle, Vidov a po pravém břehu Malše domů

Výškové metry: 486 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Sochy, Banán, Koubič, Pavel Samec, Bivoj,

Pád: Ondra 2x, Přema (front flip no hand), Aleš

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: Bude

Komentář: Poslední vyjížďka je tradiční svou destinací, takže není potřebné příliš rozebírat, kam jsme se to podívali a tak jen zmiňuji, že mě minule velmi potěšil (a překvapil) Vencovo dárek dosluhujícího pilníka novému vládci a tak jsem se rozhodl založit novou tradici a takté jsem koupil šampíčko a předal ho na stejném místě co minulej rok. Dojemnou situaci však dehonestovala polovina družstva prováděním močení, zrovna když jsem předával a gratuloval (viz. fotogalerie). Fuj!

O.

P.s. To hlavní však mělo začít u Nezmara. Hospoda po poslední vyjížďce bývá poněkud divočejší, ale včera divočina dosáhla vskutku dekadentních rozměrů. Myslím, že to celé odstartoval Majklovo hezký nápad se zakoupením medailí za účast na MTBO v Novohradkách, neb při předávání a vyhlašování úplně každého, se začalo skandovat a vyvolávat, což krev a chuť vždy dost rozproudí. Do toho měla vítězná dvojice (Peťa s Přemou) potřebu objednat panáky (to máme dvě rundy), Venca jako vítěz pilníka objednal další (třetí runda), Nezmar přinesl další jako na rozlučku se sezónou (čtvrtá runda), Bivoj otočil kolečko na první rok s náma (5 runda) a od té doby už jsem přestal sledovat, kdo ještě rundu objednával, ale u 5 rund prostě nezůstalo. Václavovi vítězství a alkohol stoupl do tváří a začal řádit po hospodě s cenou Pilník roku. Cenu tak vtáhl do centra pozornosti a poté, co jsme si všichni design ceny pochválili, jsem se jal vyvolávat jména všech historických pilníků (počínaje rokem 2001) na což dav reagoval frenetickým vřeštěním, Kocour připojil i chorály a Venca vyhnal Nezmara od pípy, obrátil cenu Pilníka roku vzhůru nohama a jal se do ní čepovat lahodný Samson. Proč nemohlo zůstat je u upíjení nevím, prostě každý měl potřebu něco provést. Nejvíce lákalo ponořit hlavu do piva (podstavec je celkem velký a hlava se tam vejde), dotvářet spadlou pěnu nabubláním ústy či vrhnout do pivního bazénku panáka (obsah i skleničku). Alkohol na hygienu a eklhaft nedbá a tak se podstavec vypil celý, dokonce se i brčka objevily, aby nic nepřišlo na (ne)zmar. To samé se opakovalo s dvěma šampíčkama (ano, práce rozjetého Václava) a najednou si chtěli povídat všichni se všema což v 15 lidech u jednoho stolu nejde a tak si všichni stoupli a utvářeli mísící se hloučky, což Nezmara dost popuzelo neb v hospodě nebylo k hnutí a my si zpět sednout nehodlali… A přitom to začlo tak nevinně! Povídáním na obvyklá zajímavá témata. Výživná byla např. debata, zda tomu, kdo si nechá rozříznout jazyk, aby ho měl jako had, může jazyk zase srůst. Že může se snažil všechny přesvědčit Aleš historkou o jeho strejdovi, kterej si uříz prst a jeho siamské dvojče ho nosilo přišitý týden na břichu, než ho strejdovi zase úspěšně přišili zpět…

O.

P.s. To byste ale nevěřili jak rozjařenou náladu zkazí při jízdě zaháknutý roh na řidítkách za plot ukončující areál pivovaru Samson, grrrrrrrrrrr. Snad se mi bude příští rok dařit více.

Trasa: 21 km, podél Malše, lávka přes nádraží, Složiště, odkalovačka, skrz Srubec, dvě kolečka na Švajcích, skákačka nad Emausy, Lusný rybník, Malé Dubičné, Dubičák, motokroska pod Hlincovku a asfalt do restaurantu Lucie

Výškové metry: 471 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Vláďa, Ondra Míka, Honza Mikolášek, Pavel Samec, Sochy, Filip Toul, Víčko, Petr Novotný, Franta Kubík, Bivoj, Duby, Láďa AS, Petr AS, Standa AS, Banán

Pád: Majk na brundibára – leží tam v oboře, nožky má nahoře :-), Franta Kubík, Láďa AS

Defekt: Aleš, Láďa AS přetrh řetěz

Triple Gold Club: Láďa AS (poslední letošní člen?)

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/workout/honymari/561d3371e4b0ff81d7d97ade

Komentář: Co přiláká kohortu 26 bajkerů na start v úterý, v poměrně brzkém čase, v nevlídném říjnovém počasí a s teplotou kolem 4 stupňů? Vlky z lesů žene hlad slovy básníka a KACHNA řečí poněkud přízemnější :-) Skoro jsme si my pravověrní říkali, že by šlo skupinu rozdělit na Nezmary a kachnaře s tím, že Nezmaří většina to má s odřenýma zádama… Náš rekord na jedné vyjížďce je 32 hlav, ale to se volila cesta v dál, orientačně nenáročná. Vzhledem k pokročilému stmívání bylo však nutné zvolit motanici, a že ta bude hrobem pro naši mantru: „grupo compacto“, bylo nad slunce jasné. Přesto atomizace trvala déle než jsem odhadoval. K trase snad jen tolik, že se jednalo o zdařilou variantu našich krátkovyjížďkových klasik, při kterých člověk potrénuje techniku i intervaly. Jednotlivé skupinky pak mířily do Lucie na onen hřeb: půlku zabitého ptáka s dvojbarevným zelím a domácím knedlíkem. Přes škarohlídství některých (někde, kde se to jmenuje „Lucie“, vařit dobře snad ani nemůžou!) se chuťový zážitek nadmíru povedl, stejně tak jako pivní veselice. Za vše patří mimo kuchaře dík i dvěma sličným servírkám s nemizícím úsměvem, které si nožky mohly ulítat, neb do hospody dorazilo asi ještě dalších 5 lidí co nebyli na vyjížďce. Domů jsem nejel poslední a doufám, že ti co jeli domů rozjaření nejvíce dorazili v pořádku!

O.

P.s. V noci jsem si připadal jako v pohádce o Červené karkulce – byl jsem však onen vlk, co se probouzí a zdá se mu, jako byl měl břicho plné kamení. Rozdíl byl jen ten, že nemáme doma prostor, ve kterém bych se moh utopit (bazén zazimován!) a tak se zdá, že tohle nebyla má poslední Karkulka, babička, víno a dobroty z košíčku. ;-)

P.s. Special thanx letí k Větrákovi – že umíš uspořádat a zařídit hody jsi dokázal poněkolikáté, velkej kluku :-* (líbající emotikon)

 

Trasa: 26 km, Kolem Vltavy, Hrdějovice, Borecká rokle, vstup do ortů, projížďka/pochůzka Orty o délce cca 2km, Borek, a po rozestavěné dálnici až k areálu Škodovky, Čína a domů

Výškové metry: 187 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Vláďa, Ondra Míka, Honza Mikolášek, Sochy

Pád: nikdo, resp. všichni a do pěkný hlubiny (pokud je definicí pádu dotek kola společně s jezdcem s podkladem)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Aleš

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Před pár týdny se zrodil nápad na projetí Ortů na kole a Aleš, v dětství jako téměř místní, se přihlásil k průzkumu terénu, aby skupina při vyjížďce nejela „na slepo“ (jak příznačné…). Při Alešákovo zodpovědnosti jsem mu v neděli volal, jak je s průzkumem na tom, ale nebyl moc daleko… a neděli už měl obsazenou. Nejspíš chtěl zmapovat situaci co nejaktuálněji a tak mi v pondělí v sedm večer volal, že je hotov a vše je v pohodě, jen neví, „zda charakter vstupu do podzemí někoho neodradí“ :-) Své pochybnosti jsem nechal uvnitř a na startu odrazil výtky, že co to jako bude za vyjížďku a kolik asi najedeme – PESTROST a VŠECHNY TVÁŘE BAJKU jsou ty odpovědi. Bylo třeba též dovysvětlit poměrně většímu počtu lidí, že o kola se počas návštěvy Ortů bát nemusí, že ty tam jedou s náma (toto sdělení opravdu několikrát dost zaskočilo) a pofilozofovat, zda je nepovolená návštěva kulturní a technické památky přestupkem či jiným správním deliktem :-) a dál už jen zapomenout na ježdění samotné a vnímat jen ten zážitek. Sjíždění do Ortů po prdeli a řetězové podávání kol zabralo asi 20 minut, 2 kilometry jízdy/potláčání bajku uvnitř hory a 20 minut fárání s koly na povrch, toť jen stručná statistika. Ale to nesdělitelné! Takhle naše mord parta nehučí komplet celá, ani když je řeč např. o slečinkách, ale včera? Ten sděloval obavy „lebo kdo se tady zamoce, už se nikdy nevymoce“, ten počítal partnerky a rodiče (pro zjištění počtu osob, kterým by mohl někdo z nás chybět), jiný se zas zamýšlel nad tím, co to je ort a proč zrovna ort, vyskytl se i názor: „Proč jsme sem jeli na kole? Na kolo jsem  v Ortech ani nenasedl a skupina mi stejně neujela.“ (což byla pravda). No prostě, spoustu chodeb na jednom místě a nás bylo tolik, že tím, jak jsme popojížděli a totálně se neorientovali kde jsme, stačilo opravdu téměř stát na místě a nikdy člověk nebyl sám. Nakonec jsme našli i vchod do části Hosín I, kde se pravděpodobnost ztráty orientace ještě zvýšila a když došlo k rozhodnutí o hledání cesty ven, obával se Eri, že s tradičním přístupem „co Nezmar, to názor“ bude hledání východu trvat dost dlouho. Východ jsme nakonec našli a při čekání na postupné opuštění Ortů jsme si opět pěkně zafilozofovali na téma: „odstraňování závalu rukama, aneb proč jsme si sebou pro jistotu nevzali lopatku“ (probůh!). Aleš po výlezu na světlo boží se výše zmíněných hesel držel až na dřeň a vzal nás si projet nedostavěnou dálnici mezi Borkem a Okružní. Bajking na uválcované hlíně kolem sutin měsíční krajinou kamenů a velkých stavebních strojů, dort Ortů ozdobil slaďoučkou třešničkou. Opravdu hezké, ale tentokrát i za mě musím prohlásit: Dobrého pomálu! Za deset let v Ortech na kole na shledanou ;-)

O.

P.s. Proč ort? Ort je německy místo a v hornické hantýrce se tak označovalo pracoviště v dole a v současnosti je to základním křížovkářským zaklínadlem: „důlní pracoviště na tři“. ORT.

 

VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA – ORTY

Mapa pohybu naší skupiny v důlním díle.  Video z návštěvy zde: Orty

mapa

 

 

Doplnění Vítek S.: Vkládám něco „pravdy“ o vzniku, historii a geologii Ortů, něco málo o firmě Hardtmuth (kniha z roku 1999). Vím, že pravdou se dá historka jenom zkazit, hlavně chytrým telefonem v hospodě, ale ať se trošku vzděláme :)

Orty text

Trasa: 42 km, Švábák, k oběšencovi, motanice v Branišovické části Boru, motanice v Májské část Boru, motanice na tankáči, Dasný, rozvodna, motanice u výtopy Bezdreva, Munice, po žlutý k oboře, k zámku, zámecký park, Zámostí, Hosín a podél Vltavy domů

Výškové metry: 573 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Míra Dvořák, Tonda, Bivoj, Duby, Aleš

Pád: Majkl (na výtopě Bezdreva se válel už minulej rok, tak si chtěl pouto zřejmě upevnit, a tak si vyhlídnul suché místečko pod smrčkem (do mechu a kapradí, chi, chi)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Eri po roce opět sejmul svou dvojjedinou škarohlídskou MASKU (není to jeho tvář, co se na mě občas kaboní, je to jeho maska!!! Uffff) 1) Nemá rád roviny, kořeny, prostě drncavku bez stojky – hup už tam byla 2) Motanici na pětníku tam a zpět sarkasticky poznámkuje: „Pomotáme, to jo!“ a hup motanice jak když vyšije. Zvlášť v Boru mi přišlo, že čeká na paranormální jevy a chce nás tam umotat k děsivé smrti. A na tankáči zřejmě vzpomínal na náctileté procházky se slečinkama (teda já tyhle vzpomínky měl, ale to bylo v dobách, kdy tam ještě tolik nechodili ty zku***** všudypřítomní pejskaři…). Ale jak říkám, já tohle mám rád a tak jsem destinaci i její provedení bral s nefalšovaným povděkem. Pestrost především. A navíc to byla poslední možnost juknout na Hlubokou, přeci jen světlo bude ubývat.

O.

P.s. Na povyjížďkové občerstvení Kocour lákal mužstvo na nedopitý sud na TJ Start se slovy: moc jsme toho nevypili, je tam tak deset piv na jednoho, pivo za deset korun. Lákavé! Družstvo se vybavilo buřty hořčicí a chlebem z Globusu (rozuměj: z Kauflandu ale prozradit se to nesmí!), kouzlo opékání buřtů na ohni by bylo dokonalé, jenže odhad oldskulerů nebyl z nejpřesnějších (čím byl asi ovlivněn?). Dvě malá piva na hlavu vyhnala družstvo do Perly…

Trasa: 45 km, Meťák, kolem bezdomáčů Boršov, červená až na Dívčák, Hamr, cestou necestou na vyhlídku nad Dívčákem, červená pod Tři Brody, potláčání  směrem k Vrábči, Kroclov, Jamné, na červenou, Boršov kemp a domů

Výškové metry: 534 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Vláďa, Míra Dvořák, Koubič, Bivoj, Sochy, Duby, Honza Mikolášek

Pád: Ondra 2x, Sochy – mazaně se nenaprášil, ale mě přišlo divný, že jede v kraťasech od bahna a když jsem na něj uhodil, přiznal, že když přejel potůček na červený, že se mu kobylka splašila do bahna. Na tom samém místě se kobylka splašila i Kocourovi, ale do bahna se jí nechtělo. Chtěla plavit. Tak se Kocour dobrák vykoupal celej s ní a jel domů ustájit :-)

Defekt: Majkl - píchání ke konci výletu je obecně pro výlet samotný lepší než na začátku, ale skupinu to i tak demotivuje a teplo už také nebývá. Majklovo defekt skupina psychicky ustála celistvě, ne tak Sochyho a u Nezmara měli všichni voči v pivě, když viděli jak Sochy a jeho zachránci já s Vítkem dorazili. Prej věděli, že už si nějak poradíme… A Sochy, pumpičku nevozíme s sebou z piety, že už toho s náma mnoho vobjela, ale upřednostňujeme její FUNKČNOST!!!

Trackmaker: Petr Šikl, Ondra – červená se natrasuje sama, to jo, ale architekt, který přijde a projekt domu vymyslí a nakonec do pokojů přidá ještě pár vychytávek (první dobrá na vyhlídku nad Dívčákem) ten se musí pohledat. A měl by se i ocenit!

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Humoristicky poučný cestopis minule zřejmě četlo dost lidí, snad i ten Aleš, ale 6 minut zpoždění bylo moc. Sorry Ájo, telefon za jízdy neslyším a to žes volal v 16.36 jsem zvěděl až u Nezmara. Na této vyjížďce mě kromě stále trvajícího pocitu, že červená je prostě good bajking překvapilo, že ač velká část skupiny některé úseky u řeky pojala jako pochodové branné cvičení (jen ta torna s plynovou maskou chyběla), rychlostní průměr celé vyjížďky přesáhl 20km/hod za většího terénu a převýšení než minule a to jsem minule láteřil, jak rychle se jelo. Zřejmě nejsme koncem roku jen krásní, vtipní a chytří (těch mouder zase – ještě že jsou ty zastávky na lepení defektů) ale i dobře trénovaní! A k tomu i plní fantazie. Na opravdu hezké vyhlídce na skále s výhledem na Dívčák jsem vyzval ty, kdož mají doma pučící vztah kde má cenu ještě okouzlovat, že by toto místo měli zařadit do výletníčku co nejdříve. Moc ;-) lidí se nepřihlásilo, zato se ale začalo hlásit dost lidí s názorem, že vyhlídka i tak vypadá slibně a že nožka klouzne, ani se člověk neotočí. Zvlášť teď na podzim. Maminkóóóó ááááá. A do toho se myslím Majk jal popisovat příběh fotbalisty Petera Dubovského, který tak dlouho nastavoval tvář romantice objektivu na vyhlídce až přišlo áááááááááá a smrt nám kariéru v Realu Madrid ukončila. Co vše se nesnese na jednu hromadu při doporučování partnerské romantiky, he he.

O.

P.s. A kdyby to někoho náhodou zajímalo, tak Dulano párky z Lidlu budou chuťově kvalitní za tu cenu zřejmě proto, že se do nich přidává hovězí krevní plasma. Na podrobnosti hovězí plasmy a kterak se dobytčeti odebírá, jsem se bál zeptat. Jen se prej čeká, jak se k tomu postaví evropská legislativa…

A příště, je sraz opět v 16.30 na Startu, je to všem jasné, že?

 

 

Trasa: 48 km, Čína, zadem kolem Škodovky na Rudolfov, Mrhal, lesíčkem na Locus Perenis, lesíčkem na Koníř, polemi a loukami na Zvíkov a Pulmon, nechtěné bloudění po lesíčku, U Císaře, Ohrazení, Zborov, Hůrka, Hodějická rokle a domů

Výškové metry: 460 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Aleš, Tonda, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Vláďa, Míra Dvořák, Koubič, Petr Jiřička, Honza Mikolášek, Bivoj, Petr Lískovec

Pád: nikdo

Defekt: Vítek – když už byla tma tak velká, že jsme v Hodějickém lese ztratili méně zdatné členy, kteří po hříchu patří i k těm méně orientovaným (jestlipak se z Hodowitz šervůdu již vymotali?) blížili jsme se ke známé strouze, kde jsme s Vítkem letos oba cvakli při přeskakování duši, neb se tam oproti minulosti obnažil jeden ostrý kámen. Rozum a paměť velí slézt z kola! Ale nejsme všichni ze stejného těsta, ne ne ne. Já slézám, neb myslím a pamatuji si a pan „fury in the slaughterhouse“ strouhu skáče a ……cvaká duši. A ve tmě lepí. Boha jeho.

Trackmaker: Petr Pokorný :-)

GPSwww.sports-tracker.com

Komentář: Dlouho avizovaná vyjížďka na Pulmon přinesla mnoho úsměvného. Peťa, vědom si kritiky některých (ti, kteří nestaví pestrost vyjížděk na první místo) z minulého roku, zkusil zapracovat na zatraktivnění výletu do lokality Ledenicka a já myslím, že se to povedlo velmi :-) Jenže to sebou neslo značné prodloužení trasy – což se nakonec opět ukázalo jako osvěžující zpestření v šeru a tmě – plus spadlé do klína. Bohužel však jaksi panu trasérovi volného času oproti minulému roku ubylo, takže místo svědomitého projetí trasy jak minule, si trasu „projel“ virtuálně na počítači doma a při vyjížďce uplatnil již dvěma lety v sedle získanou jezdeckou jistotu a po očku nenápadně na křižovatkách jukal do telefonu na navigaci… Já, jako pravý oldskuler a příznivec přístupu „napřed empirické bloudění a hledání cesty o samotě, pak až prezentace“ se na tuto praktiku dívám s despektem, nicméně nutno uznat, že to Peťa zvládl bez problémů. Jen škoda, že krajinou romantických lesů, luk a strání se jelo průměrem asi 35 km/hod ;-) tak jsem si zakousnutý do řídítek romantiky moc neužil. Nově přišedší (to je češtinská krása, ty přechodníky, co?) člen cedil mezi zuby: To je tempo jaký jezdím na Kole pro život! :-) Vše se ale mělo změnit za Pulmonem, kde jsme se zanořili do lesa trochu jinde, než by mé znalosti terénu potřebovaly k nalezení trasy, co v tomto lese znám (mimochodem v lese mezi Ohrazeníčkem a Ledenicema jsme podle mého bloudili asi nejčastěji co s Nezmarama jezdím – asi nějakej bermudskej trojúhelník) a tak došlo na disciplínu „cestou necestou“, aneb jedu tudy, kudy to krajina dovolí a čekám kde mě to vyplivne. A že tahle disciplína názorově družstvo rozdělí, je už dlouho známé. Průměrná rychlost závratně padá, já, Vítek a spol. si šušňáme, Majkl, Eri a spol. si nešušňají, techniku jízdy pilují všichni, ať už si šušňají, či ne. Vyjížďka na Pulmon se povedla a MOC – díky Peťo (taky za to, že nejsem sám, kdo staví pestrost na první místo).

O.

P.s. Možná tu něco někomu chybí – třeba tradiční edukativní okénko? Tak co třeba pohledat v pokladnici z nejhlubších? Na našich stránkách lze nalézt info o Pulmonu, o Věčném místě (Locus perennis) i pojednání o trigonometrii.

  

P.s. Příště se startuje v 16.30 – tak komu bude příští úterý divný, že je na Startu v 17.00 sám, ten asi nečte tento naučně informačně poučný humoristický týdeník.

 

Trasa: 42 km, Švábák, tašky, modrá do Lipí, pod Klukem na sáňkařskou dráhu, tou nahoru, nahoru k vysílači, po červený a svážnicí nad Jankov, přes hřeben k Pani (Svatováclavský pramen),  sjezd nad Holašovice, masivem Kluka nad Jankov, Čakovec, Dubné, Třebín a přes voběšence domů

Výškové metry: 774 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Aleš, Tonda, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Sochy, Vláďa, Duby, Láďa Benhák, Míra Dvořák

Pád: nikdo

Defekt: Vítek, Láďa Benhák, Přema

Trackmaker: Majkl

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Před vyjížďkou proběhlo po mailu několik pokusů o boj za delší vyjížďku, ale nápad s Kletí za tmy širokou podporu nezískal (však se v rámci projektu Night ride ještě vyřádíte, děcka!) Již podruhé byl také vypoklonkován plán s Pulmonem a tak přišlo to, co přijít muselo. Kluk. A dlužno dodat „Kluk na tradiční staročeský způsob“ ;-) Ať už si Kluka užíval každej jak chtěl, všichni by si měli ze včerejška odnést vzpomínku, že když se nepřepálí tempo a dosáhneme stavu “grupo compacto“ je to prostě milé a bez hádek. Takže fyzicky zdatní traséři pamatujte, pamatujte! Počas vyjížďky se vyskytly i defekty, které však skupině rozhodně nevadily, neboť časová prodleva byla vyplněna okénkem „Milá Sally…“ Celé to zhodnotil následně Peťa Pokorný větou: „Vztahovým poradcovstvím bychom se mohli živit všichni, ale doma si to neumíme zařídit nikdo…“ Prý ale rozebrání problému pomohlo, tak nezbývá než držet palce, případně v terapii a poradenství (včetně právního) pokračovat při další vyjížďce :-)

O.

P.s. V KMP proběhly zase spíše nepublikovatelné debaty, takže jen zmíním výsměch zlých, necitlivých a ošklivých Nezmarů vůči jednomu nebohému Nezmarčátku, co si po prvně v životě koupilo chytrý telefon a mělo na ostatní zkušenější strejdy přesně ty dotazy, které jim bloudily hlavou tehdy, kdy onu chytrou věc chopili prvně do ruky. Jenže na to jsme už jaksi zapoměli a tak se „triviálním“ dotazům vysmíváme, že? Celé to vyvrcholilo, když se onen chytrý telefon před nováčkem rozzvonil a nebohé Nezmarčátko to nebylo schopné vzít. Naštěstí pak propukl akt slitování a volali jsme si u stolu a jeden předváděl kterak to vzít a po předvedení a druhém telefonátu, to již opička úspěšně zopakovala. Hovor už přijmout umím, posměváčkové! (jéžiš, teď jsem toho anonymního hrdinu rozkryl…)

P.s. A příště Pulmon, děcka, prý na tom pan trasér zapracoval :-)

Trasa: 44 km, Včelná, Kameňák, Milíkovice, Svince, Mojné, Žabař, po červené přes Polušku do Omleničky, asfalt do Bujanova

Výškové metry: 660 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Aleš, Tonda, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Sochy, Vláďa, Duby

Pád:

Defekt: Ondra, Aleš

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Dny se krátí a tak mnou plánovaný edukační(tématicky k 1.září) výlet k (Vítkovo oblíbenému) Pulmonu ustoupil Polušce. Rychlou trasou jsme se nablížili, v Mojném doplnili vodu a tlak v duších, porůznu poztráceli jezdce s alternativními trasami a pak „nasedli“ na turistickou červenou, která byla, aspoň teda pro mě, úplným orgasmem. Krása, krása. Poluce před Poluškou ;-) Pod Poluškou čekal „brave heart“ – průjezd pastvinou s býky. Přítomnost Samíkovo trvale krví zbrocených tlap však nedodala odvahy ani tomu nejstatnějšímu kusu. Proběhlo tak i kochání nad krajinou, kde znečištění (pollution) téměř neznají. Kory i Aleš si dali bacha na ohradníky a už se nám otevírala panoramata hraničních hor, jež dávala tušit uprchlíky ukryté v lesích i pod plachtami nákladních vozů. Naštěstí ten příšerný smrad šel jen z bujanovské silážní jámy a svižný únik od ní vyšperkovalo pár borců spurtem do cíle. Jak při tom Aleš píchnul přední kolo, ví asi jen vítr. Přívětivost bujanovského hostince opět nezklamala, až na pokleslou hudební produkci, kterou v jukeboxu objednala místní akční skupina kulturních barbarů alias štamgastů. Vyslechli jsme tak příběh slepého chlapce, o který je třeba se podělit:

Na ulici stál chlapec malý,nic neviděl a
proto se mu děti smály
možná ze zlosti a pouhé lidské
hlouposti. hmm…

Jedno z dětí přišlo k němu blíž
a zakřičelo na něj: Jdi už pryč!
Ty k nám nepatříš, oohoou, nepatříš.

Kam má jít chlapec, který nevidí, (chlapec který nevidí)
chodí jen sem a tam a tiše vráží do lidí. (tiše vráží do lidí)

A přitom ptá se sám sebe,
proč si nemůže hrát
a s ostatními dětmi na hřišti stát,
vidět stromy a slunce co svítí na domy.

Kolem něho lidé procházeli
se skloněnou hlavou, aby neviděli,
co se děje, že se někdo někomu směje.

Kam má jít chlapec, který nevidí, (chlapec který nevidí)
chodí jen sem a tam a tiše vráží do lidí. (tiše vráží do lidí)

A přitom ptá se sám sebe,
proč si nemůže hrát
a s ostatními dětmi na hřišti stát,
tak si klekl, spojil ruce a tiše řekl :

PROČ JSTE NA MĚ TAKOVÍ JÁ ZA TO PŘECE NEMŮŽU, ALE I KDYŽ NEVIDÍM TO JEŠTĚ NEZNAMENÁ, ŽE NEUMÍM BÝT ŠŤASTNÝ. JSEM RÁD NA SVĚTĚ, CHCI SE SMÁT, CHCI DĚLAT CO MĚ BAVÍ, CHCI SE RADOVAT Z MALIČKOSTÍ, NECHTE MI MÝ SNY.

Kam ovšem má jít chlapec, který nesnese debilní text a ještě debilnější melodii? To nám Lunetic nepoví. Hlavně Vítek to nesl těžce a společně s Erim trpěli viditelně (viz foto). Nešlo to jinak, než aby Vítka pak paní provozní uklidnila (viz také foto) a pak již jeho tvář až do konce dne jen zářila :-) Abychom paní provozní přičetli ještě jeden klad, ovládá nejen rychlou obsluhu, ale i vyřídilku – byli nespokojenci, kteří si nevybrali z pestré trojnabídky hermoš, párek, utopenec a trvali na klobáse. K návrhu, že ať klobásku dodají – to oni že jako rádi a hned, odvětila, že jim z nich ale stejně udělá utopence :-) Vtipný večer ještě vyšperkovala exkurze do bujanovského nádražního zařízení (vyfotil jsem také minule zmíněný „..janov“), objekt je zřejmě trochu nechtíc součástí sousedícího muzea koněspřežky. Vlak přijel jak měl a naše napětí z možnosti transportu kol jen „do vyčerpání kapacit“ povolilo, když poslední naše kolo skutečně kapacitu vyčerpalo. Dojezd na hlavák znamená skoro povinně aktivaci eskalátorgangu a pivko ve Vatíku nebo na Palubě, případně v obém, po čemž tak trochu jako slepí chlapci míváme sklon vrážet do lidí :-)

P.

P.S. Všimněte si na fotce jak Honymu z ničehonic u svatého pomníčku začaly téct krvavé slzy. Ježíš? Ježiš..

P.S. Byla také snaha rozštípnout termín VZ, ale ukázalo se, že někteří hlasovali zmateně, jiní až tak úplně ne že nemůžou a vůbec je tu víc okolností, takže vítězný termín 100% rozhodnut není, i když je tu jasný kandidát, že? Rozsoudí to snad soudci v našich řadách? ;-)