Archive for the ‘5. ostatní akce’ Category
25 srpna, 2015 | 
Author: Druhý ročník “nezávodního poloorientačního MTB happeningu” se v sobotu konal na Javorníku jakožto Javornický pazdřivec, a to pod heslem “kdo se bojí nesmí do lesa!” 😉
Ještě týden před závodem to vypadalo na masivní výjezd Nezmarů, ale nakonec se nás sešlo pár a tak jsme si mohli říkat : je nás málo, ale samý dobrý 🙂 . Z Nezmarů, skoro Nezmarů a přátel Nezmarů jsme se sešli já, Eri, Petr P., Roman F., Láďa, Milan.
Já dorazil v sobotu, ale už páteční akce prý stála za to. Na start se postavilo 69 bikerů, balík vyrazil docela v poklidném tempu, vzali jsme to od konce a postupně se propracovávali vpřed, jel jsem s Erim na doslech, s Romanem jsme se potkávali, Peťa to jistil pár minut za námi. Na Kašperku jsme se s Erim dokonce ocitli v čele, když nás nějakej turista poslal do lesa, že tam před chvíli jelo 20 závodníků. Rychle jsme vyhodnotili, že tam asi opravdu jeli, ale spíš to bude jinudy a jeli po štěrkové cestě na Kašperky – to se ukázalo jako správná trasa, ti co zahnuli do lesa se vraceli, vedení jsme neudrželi, v kamenitém sjezdu nás všichni předjeli. Sklesali jsme až k Otavě a odtud stoupali na Sedlo. Pod Sedlem v Albrechticích pár lidí sedělo na pivku, moc se nám do toho nechtělo, hlavně kvůli následnému výjezdu. Nahoře jsme se sešli já, Eri, nějakej klučina a po chvíli dorazil Roman. Trať se rozdvojovala na enduro a brutal sjezd, borci na checkpointu podle toho nabízeli pivo nebo zelenou. Dost nás překvapila informace, že jsme na 3.-6. místě. Jeli jsme s Erim enduro sjezd, dále infarktové stoupání po louce, kde jsme dohonili Romana, který ze Sedla odjížděl až po nás, ale vzal brutal sjezd. Ve výjezdu na Ždánov mě začaly brát křeče, takže se mi postupně všichni ztráceli a nakonec jsem byl rád, že jsem dojel. Eri ukázal co má v nohách, ve výjezdu na Královský kámen setřásl ostatní, na checkpointu že na nás počká, ale borci z kontroly na něj nevěřícně koukali, jestli není blbej, že je 3. ať kouká jet – tak jel a byl na bedně – čas 3:21, 46 km, 1400 výškových. Roman 4., já 6., Petr P. 21. místo.
V cíli bylo krásně, uvolněná atmosféra, pivíčko, klobásky, stejky, promítání, tombola, trial show. Moc podařené. Taky jsme testovali e-biky a klucka, myslím, že tam všichni skončíme. Kdo je náchylnější na závislosti, ať to raději ani nezkouší. Večírek začal hned po dojezdu ve 14 hod, tak sem se ani nedivil, že mě došly síly před půlnocí a šel jsem spát, naštěstí na louku u sociální léčebny (jak příhodné). Láďa s Milanem spali na hřišti a ráno si stěžovali, že večírek šel s nimi i do spacáku, soundsystémy prý utichly v půl páté.
Nezbývá než doporučit všem, i jako rodinný výlet. Pár odvážlivců bylo i s rodinami, dokonce vyslali potomky do dětských závodů (Nezmarčata na fotkách) a myslím, že se všem líbilo. Moc pěkná organizace.
díky organizátorům a příště? … tak určitě.. 😉
Zdar V.
P.S. od Petra : nezbývá než se připojit ke gratulacím organizátorům, ale i borcům z první desítky(Eri na bedně-hustý!). S ohledem na to, že má jít o jeden z nejnáročnějších MTB podujatí (česky eventů) v rámci republiky, klobrc dolů, např. Vítek si prý (a není důvod zrovna jemu nevěřit) ani jednou nešlápl. Já si šlápl asi 10x, ne vše šlo vyjet a sjet. Asi mě rozhodilo, že před sjezdem po červené se podávala zelená, to by měli organizátoři vylepšit. Jinak jsem si to užil parádně, supr tratě, které daly vzpomenout na VZ Sušice, krásné počasí (na rozdíl od VZ). Pár slovy: těžký, ale krásný. Z pověrčivosti jsem si vzal startovací číslo 42 (moje šťastné číslo je 24) a pak karetní partii na trati s pokerface dohrál na symbolické pozici 21 (oko bere). Nebylo to jednoduchý, páč klucí místní asi mají menší pud sebezáchovy (nebo jen míň dětí) a tak jsme se vzájemně předjížděli-já je do kopce, oni mě s kopce, párkrát(2x) jsme se ztratili-to byla asi taktika domestiků-se slovy „jede se tudy, já to tady znám…“ zřejmě vylepšovali pozice svých lídrů 🙂 , cestou jsem se stihl i kochat výhledy, defekty ostatních a ke konci i souputníky válejícími se v prachu u cesty v sevření křečí (to první, možná i oboje je, jak víme, chyba jezdce), čemuž jsem se zkušeně vyhnul a kýžené místo s pro mě nečekaně pěkným časem pod 4hod udržel-no, nějak jsem se pochválit musel 😉
Začínám fungovat jako pán, který vkládá příspěvky jiných, co se to nechtějí naučit… Tady je report pana bratra:
O.
Motto:
„Když je třicet stupňů ve stínu, jde inteligent k vodě a idiot jde běhat po městě.“ Sestřičky z budějovické interny.
Veden snahou dodržet tradici jsem si i já letos postavil počtvrté na start 4. ročníku Budějovického půlmaratonu. Že nebude tentokrát vše tak easy, naznačovalo již skuhrání dětí a jejich rudé tváře, po doběhu doprovodného dm rodinného běhu. I pocitově mi přišlo, že bylo daleko větší vedro než loni. Nicméně v sedm hodin večer jsem byl připraven v pravé části sektoru A, alespoň trochu schován ve stínu mezi borci, ze kterých tekla voda již před startem.
Poučení: Možná jsem se mohl také zlít už před závodem a nečekat až večer do Slavie!
Nechtěl jsem přepálit začátek a tak jsem běžel „středně“ podle tepů a na čas se neohlížel. Zato hned po druhém kilometru jsem se začal ohlížet po občerstvovací stanici. Ta před IGY byla bohužel ještě zavřená – hosty čekali zřejmě později 🙁 Na pátý kilometr jsem už tedy dobíhal poněkud vyschlý a občerstvovačku jsem pořádně využil.
Poučení: Lahvička s pitím v ruce by asi také neuškodila.
I přes vydatné osvěžení se mi ale dál neběželo nic moc. Po nedávných rodinných zkušenostech jsem si navíc říkal: „Hlavně opatrně!“ a nijak zvlášť jsem si nedával. Když mě pak na 7,5 km předbíhal vodič na 1:30, něco se ve mně zlomilo. Spíše psychicky než fyzicky a říkal jsem si, tak já se tu budu mačkat a budu v cíli až za vodičema? Mojí odpovědí na předběhnutí, tedy bylo ještě větší zpomalení a rezignace na nějaký uspokojivý čas. Ono se to nezdá, ale na dobrý čas se člověk musí opravdu trochu máčknout a jít hodně blízko ke svým hranicím a to se mi v sobotu fakt nechtělo. DNF jsem v kolonce ale také mít nechtěl. Doběhl jsem tedy smířen se svým osudem ke Škodovce, zpátky do města a na Rudolfovské, jsem se pak vyznal Ondrovi ze své rezignace, jako že už NO MORE a polil se podanou vodou, která měla asi 40 stupňů. Když mi pak Lenka na 16 km podávala připravený gel a pití, zastavil jsem se u ní a řekl, že žádný gel vlastně ani nepotřebuju, protože se už jenom dostávám do cíle. Po poslední otočce na Pražské a proběhnutí pod kropícím vozem, jsem se přece jenom trochu zberchal a i s přispěním klesající teploty poslední dva kilometry do cíle jakž takž doběhl.
I dnes, tři dny po závodě, ve mně přetrvává pocit, že běhat v těchto teplotách závody nemá smysl. Jsem rád, že jsem se nenechal strhnout k nějakým nepředloženým činům a ve zdraví jsem přežil, nicméně pozávodní euforie se tentokrát nedostavila.
H.
P.S. Lidé povídají, že teplo přidalo k časům až deset minut, tak si kluci spočítejte, za kolik jste to všichni mohli běžet, kdyby bylo lepší počasí.
P.S. 2 Bývá zvykem zakončovat reportáž úslovím, tak příště zase na viděnou. Tentokrát mi to nějak neleze z klávesnice a tak raději přidám tip na jiný, zajímavý běh. Reuter run v Boršově nad Vltavou. Je to cca 13 km částečně v kopcích a na závěr se překonává Vltava pod Zátkovým mlýnem.
http://www.borsovnvlt.cz/kalendar-akci/
Uvidíme se na startu?
Na Přemovo žádost vkládám jeho report ze sobotního budějickýho půlmaratonu:
Sláva vítězům, čest poraženým , aneb zážitek nemusí být vždy pozitivní, hlavně když je silný.
V sobotu jsem se také postavil na start půlmaratonu s tím, že jsem se letos připravil výrazně líp než loni a naběhal téměř dvojnásobek km než loni (na mne neuvěřitelných téměř 240 km ). Cítil jsem se dobře a z časů, které jsem tréninkově běhal jsem si věřil na tempo 5 min. na km a celkový čas 1,45. Radu pořadatelů přidat si vzhledem k teplotám 10 min. k plánovanému času jsem nerespektoval a vyrazil. Rty a jazyk se mi začaly lepit už na 2 km , ale nějak jsem to překonal, i to píchání v boku asi na 4 km, které jsem už dlouho nezažil. Pak se to trochu srovnalo a v místech, kde nebylo přímé slunce se mi začalo běžet i líp. Od druhé občerstvovačky už nebyl ionťák a vlažnou vodu jsem nebyl schopen moc do sebe dostat, většinu jsem si vylil na hlavu. Myslím, že jsem držel rychlost až na nějaký 16 km, ale pak mi začalo docházet. Zvolnil jsem, ale pořád to nevypadalo na to, že bych nedoběhl . Na 17 km se mi ale udělalo opravdu dost zle a to okamžitě a ještě že mne nějací pohotoví diváci zachytili a položili na trávník, jinak bych asi padnul . Okamžitě volali sanitku, přestože jsem neztratil vědomí a byl jsem schopen komunikovat, ale určitě jsem nebyl schopen se zvednout. Sanita přijela za 35 min, protože toho měla na práci ten den hodně. Teprve uvnitř se mi udělalo opravdu zle a než pustili klimošku, myslel jsem, že je se mnou konec. Všechno se se mnou houpalo a vlnilo. Během cesty v sanitce mi proběhlo hlavou spousta věcí, hlavně jsem si nadával, že jsem takto podcenil podmínky. Pořád jsem si myslel, že je to srdeční záležitost a tak už jsem se loučil se všemi budoucími Nezmařími aktivitami a vším trochu aktivnějším sportováním, už jsem prodával kolo a prostě všechno jsem viděl černě. Ve špitále, kde jsem dostal křeč současně asi do všech svalů na nohách mi udělali EKG a „neměl jsem ho tam“, což mi dost zlepšilo náladu. Měl jsem už i normální tlak a tep a už se mi udělalo trochu líp. Postupně do mne nakapali asi 6 litrů s vysokým obsahem hořčíku a hlavně sodíku a fosforu? Pro jejich velmi nízkou hladinu si mne tam nechali až téměř do druhého dne do oběda pořád na kapačkách, kdy už se to trochu srovnalo. Takže jsem tedy zkolaboval z důvodu dehydratace organizmu a asi i vyčerpání , ale snad bez nějakých vážnějších následků. Nejspíš budu tedy první ze „sedmi statečných”, ale hlavně že to není konečná. Takže blahopřeji všem, kteří to úspěšně dokončili, bylo to opravdu náročný a na zlepšení loňského času určitě ne zrovna ideální podmínky. Přema
Nevím co Vy, ale já (když už jsem věděl, že Přema žije a je možno brát jeho příběh na lehkou váhu) jsem se nad reportem celkem zasmál. Žes “ho tam neměl”, zvedlo náladu Přemo určitě více lidem 🙂 Já sám jsem byl na trati na 10 km, 16 km a 20km a bylo vidět, že prostě někdo snáší horko lépe a někdo hůře… Interní Nezmar souboj dopadl takto (přihlášeno 3.000 lidí, doběhlo 2.097)
1. Honza – 151. celkově, 1:37:34 – půlmaraton v rámci mezičasu maratonu v Linci letos zaběhl za 1:29, takže i jemu horko nějaký síly (a co jsem s ním při běhu mluvil i radosti z běhu) sebralo.
2. Samouš – 239. celkově, 1:39:14 – řeznickým klukům naopak teplo zřejmě svědčí 🙂 Ale také už víme, proč mu teplo svědčí a proč se bál dopingové kontroly jak čert kříže! Svěřil se do rukou asistenta doktora Fuentese (nám cyklistům je jistě známá “operace Puerto”) jistému “docentovi” Kratochvílovi – kterej mu poradil, aby si fouknul Ventolin a tak se Samoušovi roztáhly plíce 😉 a běželo se mu dobře…
3. Ondra Míka – 280. celkově, 1:42:24 – na šestnáctým kilometru se ještě Samouše držel za voči, ale pak už to prej nešlo…
4. Kory – 906. celkově, 1:58:38 – spolupracovník Stb vystupoval mazaně pod krycím jménem “KRUTINA”, ale byl rozklíčován!
5. Majkl – 1.601 celkově, 2:16:44 – liboval si, že je to totálně bez běžeckýho tréningu jen o 10 minut horší než minulej rok 🙂
A Přema si tedy připsal DNF…
Respekt Vám všem
O.
P.s. Report v případě dalších příspěvků rozšířím, event. lze reagovat pod reportem.
30.05.2015 proběhl čtvrtý ročník „Nejtěžšího MTB závodu Jižních Čech“, Ultra 100 mil Podhůřím Šumavy.
Do závodu vyrazilo i pár Nezmarů, z nichž jeden ukořistil cenu nejvyšší. Ano vítězem se stal Petr Šikl. Neuvěřitelný výkon, 100 mil pokořil v čase 11 hodin 45 minut. Všichni dojeli ve zdraví a bez defektu, až na prasklé lanko od šaltru. Celkem startovalo 11 účastníků, první trojka si rozdělila bednu, dva nedojeli do cíle a zbytek dorazil po úctyhodných 16 hodinách a 15 minutách. Bylo to jak to říci: “Krásně zničující”.
Velké poděkování patří všem organizátorům a Samíkovi, který aby se s námi všemi pozdravil, čekal několik dlouhých hodin v cíli.
Hony
Více na: Ultra 100 mil
AUTHOR KRÁL ŠUMAVY 2015
Dalším podnikem tohoto dne byl Král Šumavy, do kterého se zapojil další z Nezmarů, Eri.
Eri okomentoval: “Já jel sice na Králi Šumavy v sedle jenom sedm hodin, ale i tak to bylo výživný, hlavně to počasí a bahenní rock&roll. Průměr 15.6, pořadí 266 z nějakých 700. Ztráta na vítěze pouhé 2 a půl hoďky.”
Videa: Král Šumavy MTB (především čas 3:02 – kdo nám to tam sedí?)
(trať moc pěkná, chápu, že to asi nezkouknete celý, ale hlavně kolem 21.minuty to bylo hodně o zimě a bahně… Doporučuji moc!!!)
Tak je to tady.
Máme vítěze akce „Vrchařská koruna Jižních Čech“!
Je z řad Nezmarů. Někdo již tuší, někdo již ví? Je jím:
Venca Krutina.
Více se dozvíte zde:
Co je to za akci? Je to nezávodní cyklistická akce, která vás zavede do různých koutů Jižních Čech, dle vzoru akce „Vrchařská koruna Valašska“ .
Termín akce:
1.duben 2015 až 30.listopadu 2015
Podmínky úspěchu v naší akci
V daném termínu zdolat 20 vypsaných vrcholů v Jižních Čechách.
Vrchařskou korunu Jižních Čech získá každý biker, který zdolá v daném období všech 20 předepsaných vrcholů. Jako důkaz je třeba na každém vrcholu se vyfotit a pak poslat všech 20 fotografií na emailovou adresu info@legendmtbclub.cz. O pořadí bude rozhodovat datum odeslání fotografií.
Vrcholy 2015
Kraví hora (953 m.n.m )
Vysoká (1034 m.n.m.)
Myslivna (1040 m.n.m.)
Kohout (871 m.n.m.)
Slabošovka (624 m.n.m.)
Poluška (919 m.n.m.)
Vyklestilka (887 m.n.m.)
Kraví hora u Vyššího Brodu (796 m.n.m.)
Vítkův kámen (1035 m.n.m.)
Knížecí stolec (1236 m.n.m.)
Bobík (1264 m.n.m.)
Boubín (1362 m.n.m.)
Javorník (1066 m.n.m.)
Královský kámen (1058 m.n.m.)
Mářský vrch (907 m.n.m.)
Libín (1093 m.n.m.)
Jarník (609 m.n.m.)
Vysoký Kamýk (627 m.n.m.)
Kluk (741 m.n.m.)
Kleť (1084 m.n.m.)
REPORTÁŽ HONZY L. Z AKCE KLEKLULI 30.12.2014
30. 12. 2014 se pár hodin před Night Ridem odehrála i jedna povedená akce, která přes svůj čistě běžecký charakter přilákala i spousty cyklistů. Již XV. ročník běhu Klekluli z Českého Krumlova přes Kleť a Kluk do Litvínovic. Dlouho jsem nad účastí v tomto krosovém běhu přemýšlel, ale termín kolem přelomu roku a respektu hodné parametry trati (28 km s převýšením 852 m) mi účast vždy překazily. Letos se ale sudičky sešly a tak jsem se rozhodl zúčastnit.
I přes to že by dalo říci, že poslední dobou trochu běhám, tak s kopci příliš zkušeností nemám a přiznám se tedy, že jsem si byl předem výběh na Kleť a Kluka zkusit, abych věděl, co to se mnou udělá (a dobře jsem udělal). Do kopců mi to šlo překvapivě docela dobře. Zato z kopce to byla tragédie. Nejen že oba seběhy z Kletě pro mě skončily pádem (první cesta dolů dokonce 2x), ale stehna jsem druhý den dost cítil a při cestě na oběd se zoufale přidržoval zábradlí. Ale jak se říká, těžce na cvičišti lehce na bojišti a získaná zkušenost mě naučila, že z kopce to nemůžu rvát full gas, ale hlavně opatrně 🙂
V den závodu, ukazuje teploměr za oknem mínus 12, což mě přivádí k úvahám co na sebe. Teploty v předcházejícím období byly přece jenom někde jinde. Po zralé úvaze zůstávám u původní podzimní varianty a spoléhám (správně), že slunečný den teploty vyžene brzy nahoru.
Druhou maličkostí, kterou musím vyřešit je co si obout. Závod je sice označen jako krosový, ale významná část vede po lesních cestách nebo dokonce asfaltu či betonu – ano modří už vědí. Je to panelka. Takže klasické lehké silničky by se dost hodily. Obávám se ale seběhu s Kletě a tak volím těžší krosový model.
Ráno se nechám odvézt na start (každý ušetřený metr dobrý), platím startovné, připínám si startovní číslo a nenápadně si všímám, co mají ostatní borci na nohou. Překvapuje mě, že převládají silničky. Zvolil jsem tedy jako nezkušený novic špatně? Znovu zapochybuji nad výběrem bot, na výměnu je však již pozdě. Nasedáme do autobusu a v družném rozhovoru přijíždíme na nádraží do ČK, kde je start – klasicky u vlakového nádraží. Atmosféra i složení borců je opravdu podobná jako na zářijové časovce.
Start v 11:11 a jde se nato. Z Krumlova to ze začátku nijak nehrotím a rozvážným tempem dědy Lebedy se sunu nahoru a postupně ukrajuji výškové metry. Jedu si svoje tempo a i když mě předbíhá pár borců, do kterých bych to neřekl (ať už vzhledem k jejich věku nebo postavě), zůstávám v klidu a říkám si, že závod je dlouhý a kdybych akceptoval jejich tempo, mohl bych za to později „zaplatit“ – Roman dobře ví o čem mluví.
Nahoru na Kleť se dostávám asi za 43 minut nijak nadšen z toho, jak mi jede motor. Kolem chaty se dokonce projdu, abych protáhl nohy a pak se spustím dolů. A tehdy to začalo! Přede mnou se opatrně plácá asi šest borců, ošlapávaje opatrně kam ve sněhu položit své silničky, aby je to neposlalo na zem. Obíhám prvního a zjišťuji, že boty jsem dnes vybral dobře!! Sedí jako přibité. Přidám tedy trochu tempo, resp. pouštím brzdu a tradá dolů. Při předbíhání další skupinky se ozve od postaršího borce uznalý výkřik: „Takhle se běhá z Kletě!“ Nakopnut adrenalinem zapomínám na své předsevzetí, zařazuji full gas a spoléhaje na své gripy valím sněhem dolů. Celkem jsem dolů předběhl fakt snad 15 – 20 lidí. Skáču dropy a vybíhám v tempu zatáčky. Úžasné. Poté, co jsem sjel tuhle sněhovou čáru, jsem jako polit živou vodou a závod si fakt užívám. Přesto nepropadám předčasné euforii, protože vím, co mě ještě čeká a že do cíle to bude ještě chvíli trvat. Už na asfaltu do Krásetína se vracím do reality. Dobíhají mě zase zpátky borci, které jsem předběhl a při stoupání z Holubova na Mříč si již jen opět držím své strojové tempo bez ohledu na ostatní a nohy již začínají cítit únavu.
Po občerstvení u výsypky začínám zdolávat Kluka, ale nohám se do běhu již moc nechce. Asi ve třetině stoupání mě předbíhá slečna v modré šustce. Její tempo ani náznakem neakceptuji a pokračuji dále v kombinaci běhu a chůze dlouhými kroky s pumpování rukou do stehen (pump track 🙂 ). Svým tempem se tedy dostanu v poklidu na vrchol a po známé zelené směle dolů. Zde se vyplatila znalost tratě, kterou jsem získal častými vyjížďkami do této oblasti. Byli i tací (a z vyprávění jsem pochopil, že nejen letos), kteří odbočku přehlédli a běželi dále po červené až k vysílači. V seběhu opět odhazuji strach, nabírám rychlost a předbíhám asi 6 lidí. Ve Slavči už vím, že dnes asi neupadnu, nicméně do cíle pořád zbývá poctivých 10 kilometrů. Nasazuji konstantní tempo, kterému důvěřuji, že mě dovede do cíle a z Hradců po zasněžené zelené, která bývá jinak nepříjemně bahnitá, sbíhám k rozcestí u Kaliště. Zde trasa závodu opouští zelenou a pokračuje po slavné a oblíbené panelce. Zde už mi závod úplně „nechutná“. Cítím i trochu lýtka, ale držím konstantní tempo a běžím do Šindláku. Po výběhu na silnici mě už brzká vidina cíle a asfalt, na kterém se naopak moje krosovky moc nechytají, nedonutí zrychlit a tak mě na závěr ještě asi tři borci zpátky na oplátku předbíhají. Ty už mám ale na párku, v dálce vidím kapličku, fandící děti a Lenku. Zatáčím na zahrádku hostince U Zlaté stoky a jsem v cíli v čase 2:35:20. Hlasatel (ano byl tam i speaker) vyhlašuje nejen mé jméno, ale i příslušnost k oddílu a tak se oslava Nezmarů nese éterem.
Po doběhu využívám blízkosti svého obydlí a nechávám se opět odvézt domů, kde si vychutnám oběd a teplou sprchu. Oblečen v suchém a navoněn vyrážím na kole!! zpět do hostince, zúčastnit se vyhlášení výsledků a zatleskat těm, kteří to přeci jenom běželi rychleji než já. Nakonec jsem skončil 30. ze 149, což osobně považuji neskromně za úspěšnou reprezentaci BK Nezmar. A z holek mě předběhla jen ta šustka na Klukovi 🙂 . Po vyhlášení dávám ještě dvě pivka a odjíždím na Silvestra, což je mi až trochu líto, protože jsem doufal, že na následujícím běžeckém večírku bych se mohl přece jen s nějakou běhnou seznámit. No nic, tak třeba příště.
Tuto reportáž píšu, abych ctěné členy spolku navnadil k účasti na příštím ročníku a to včetně následné předsilvestrovské oslavy. A abych přidal nějakou tu vábničku, tak závěrem připomínám, že se tento závod dá běžet i dvojících – předávka je pod Klukem.
Tak co najde se příští rok někdo?
Další účastníci: Filip Toul, Petr Novotný, Lojza Orgoň a Míra Jiřička na občerstvovačce – velké díky.
Odkaz na web, kde jsou fotky a výsledky
https://cs-cz.facebook.com/Klekluli
Honza L.
P.S. Kromě jiného mě tento závod přivádí i na myšlenku zřídit si Facebook, protože veškeré info o tomto závodě včetně přihlašování a výsledků probíhalo jen přes FB a vypadá to, že Klekluli není v tomto směru bílá vrána.
Dokolná BK Nezmar 2014 se koná v pátek 21.11. 2014 v klubovně tenisového oddílu Start!!!
Přijďte všichni v hojném počtu, partnerky jsou vítány, čekat na Vás bude Budvar kroužkovaný ležák a normální Budvarácká 12°, pan Špejlík zajistí v dostate
čném množství tatarák, řízečky a uzenou kýtu, Větrák dodá víno. V průběhu večera dojde nejen k vyhlášení výsledků a statistik za rok 2014, slideshow našich společných fotek, ale také bude učiněn pokus (všeobecně dobrovolný!!!) o znovu obnovení spolku BK Nezmar, takže nikdo neotálejte a na 18.00 jste všichni očekáváni.
Stejně jako loni stanovil VVZ cenu na mužského účastníka 350,- Kč, která se hradí při vstupu a předejde se tomu, že někdo „zapomene“ a pak se peňouze nesejdou a nakonec Kocour dolepí rozdíl… Případný přeplatek bude předán VVZ Majklovi jako důvěryhodnému pokladníkovi Nezmarů a bude použit na chod klubu. Cena nezahrnuje víno od Větráka, které se bude platit zvlášť, při předání lahve.
Z daného plyne, že žádná žena neplatí nic, avšak toto sdělení není výzvou k pozvání celého ženského pokolení, které každý který v příbuzenstvu má 😉
Mailem pošlu notičky týkající se počátečního bodu: spolek BK Nezmar z.s., aby to v sobě každý mohl uvážit předem.
O.
Byl jsem vyzván, abych též napsal krátký report o budějickým půlmaratonu a já tak činím – když už jsem mu přihlížel 🙂 Přihlížel jsem mu nejen já, ale i celkem velká skupina Nezmarů, kteří svých pět hrdinů povzbuzovali seč mohli! Každý z Nezmarů se s tratí popasoval po svém, zejména to, jakou masku ten který dokázal nasadit, tvořilo kouzelný rozdíl. V čele s kašpárkem Vítkem Kořínků, který ač jistě také trpěl 😉 rozdával usměvy a drobné legrácky na všechny strany – jaký to kontrast s na kříž přibitým Majklem, frustrovaným Honzou, soustředěným Přemkem a Ondrou. Pořadí Nezmarů bez udání rozestupů bylo nakonec následující: 1. Honza (gratulace za “nejhorší čas v životě”, bro) 2. Ondra (pohublá lehkonohá gazela 🙂 překvapila asi všechny) 3. Přema (21. v kategorii i přes zdravotní problémy!) 4. Vítek (míň se smát a víc se kousnout hochu a máš to pod dvě hodiny!) 5. Majkl (včera jsme se shodli na tom, že to příliš pomalu rozběh a pak už se to nedalo dohnat… Zkušenost pro příští rok, chi chi). Bez ohledu na interní Nezmaří pořadí vyslovuji jistě nejen já úctu všem finišerům, v takovém vedru to muselo být pravé peklo. You are the gods of hell fire!
Více na: www.runczech.com
O.