Listopad 2017
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930  

Archive for the ‘3. Silniční sekce’ Category

Také letos jsme původně hojnou Nezmaří účastí chtěli číselně porovnat již končící (letní ;-) ) sezónu, Viber skupina jela na plné obrátky a za ten čas co někteří proviberovali by snad i na Kleť vyjeli, jenže… Strach z deště (který se nekonal), výmluvy na nemocné děti atp. přihrály na start jen mě a Alešáka. Líbila se nám taktika, kterou nám přes Viber ostatní chytráci předepsali: začátek napálit, na svážnici přidat a závěrečné úseky u vodárny vyspurtovat a šli na to. Já po řádné přípravě těla rozehřívajícím švihem od parkoviště v Krumlově na nádraží (v sedle cca 3 minuty) přijel k Alešákovi, kterej se svěřil, že čas na rozjíždění strávil na bobečku v lese, skrytý před zraky ostatních cyklistů ;-) a tak už jsme jen pokecali s Mírou Jiřičků, který si ze servisního vozu vyndal magnetickej ergometr a se slovy: „Pomáhá mi, když si půl hodiny před začátkem rozjíždím nohy“ začal točit. Usmáli jsem se na sebe, zkritizovali Mírovi šlapání do čtverce a popošli čekat na start s posteskem: škoda že to není o měsíc dříve, kdy jsme byli zatáhlý se silničního zasedání. Od silničního zasedání na to sednem jen v úterý a Aleš navíc i přibral dvě kila :-) Pak jsme na sekundu přesně vpadli do startovního pokynu (Jeď!) a inferno začalo :-) Krom předjíždění žen, jednoho babodědka a spastika na tříkolce, jsme jen počítali čísla, která se kolem nás mihla. Tohle prostě není Kolo pro život a jiné podobné hobby závody, tady jsou všichni do kola udělaný fakt fest a hobby cyklista se najde vždy tak jeden, max. dva – jedou náhodou kolem. Mě se ze začátku jelo dobře a říkal jsem si, že bych moh překonat svůj nejlepší čas (na tomhle závodě už dávno závodím jen sám se sebou), ale po Plánskejch mi to uřízlo nohy a přešel jsem do módu „dojet“ a výsledek tomu odpovídal. Má klasika mezi 36 a 37 minutama. Dali jsme nealko Samson na půl (také dost obdivuhodný výkon…) a s konstatováním, že je to opravdu moc hezká akce a měli bychom se tu příští rok sejít ve větším počtu, jeli dolů. Cestou dolů jsme vedli debatu o tom, o kolik by mi srazilo čas lepší kolo a došli jsme k tomu, že určitě ani ne o minutu, což by byl ve včerejších číslech posun z 61. místa na 54. místo… No a za tento výsledkový megaskok ty desítky tisíc zdá se ještě nějaký čas neobětuju. Takže příští rok budu na mety svých limitů útočit zdá se opět s Cubíkem!

http://stopnuto.cz/vysledky-zavodu/klet-casovka-do-vrchu/jihoceska-amaterska-liga-2017

O.

P.s. Alešáček mi psal jak je s výkonem nespokojen, že má horší čas o 3:30 než před 4 rokama, ale zanotoval jsem mu písničku: „Čas otupí i ostrý břit…“ a shodli jsme se na tom, že je dobře, že jsme rekreační cyklisté, co se na kole vozí pro radost a pro zdraví a jen v té míře, aby netrpěla rodina. :-)

 

NOC:Malé ryby, taky ryby.“ České přísloví

Sedmý ročník silničního zasedání přilákal tyto Nezmary & friends. A) plná účast: Ondra, Hony, Kory, Zdenál, Eri, Eda B) plná účast s puntíkem Venouš, Aleš, Bivoj, Větrák C) trojetapový přicmrndávač: Samouš D) dvouetapový přicmrndávač a automobilový zachránce: Peťa P. E) ženy vyprovázející bojovníky k prahu domoviny: Ondra M. & Peťa Pelíšek. Celkem do sedla oře aspoň na chvíli naskočilo 14 silničářů.

Koncept jsme měl tentokrát nový, spali jsme dvě noci na stejném místě (Ybbsitz) a dík termínovým veletočům a kolizím se jelo od čtvrtka do soboty. Obé se ukázalo jako vhodné. Také jsem trochu přidal na kilometrech a náročnosti, což se ukázalo jako diskutabilní ;-) a příště budu uvažovat o kratších etapách, abychom mohli obědvat více v pohodlí než na betonu před obchoďákem a také se mohli fotit, kochat, nebo nedej bože koupat :-) . Osmihodinový pohled na galusku před sebou bez koupání má prý také něco do sebe, ale myslí si to spíše menšina z nás ;-)

Čtvrtek: 195 km, 2.150 m převýšení

Že je cesta Rakouskem bezbřehým potěšením z kvalitního asfaltu bez aut, krásných cest, krajiny upravené snad nůžkami na manikůru píšu v každém silničním reportu a tak přeskočím opěvování krás cyklistiky u našich sousedů a popíšu taškařici, kterou nám připravil Samouš, ten kluk řeznickej, tloustnoucí lotr sušickej. Nějak nám hoch v Sušici netrénuje a když do toho vstoupí faktor, že někteří trénují zase až moc ;-) vznikne nesoulad, který bude příště vhodný řešit předem (ale to bude spíše obsahem interních diskuzí). Každopádně se Samouš bez naježdění hrdinně vrhnul vstříc dvoukilu s mým slibem, že mu budu dělat lóšadě a tak jsme spolu strávili celičký (krásný!) den. Můj větrný ochraný štít však přestal zabírat někdy kolem 160 km a tehdy vedení týmu stáhlo k Marcelu Kittelovi další dva gregária Aleše a Zdenála s jediným cílem – dovézt náš poklad do cíle. Samoušovi vypověděly službu nohy a tak přišly na řadu naše ruce, položené na Samoušova záda. Samouš však začal variovat v hlavě – návrh na shánění taxíka mezi stodolama byl hodně úsměvný, počal vydávat zvuky jak při upracované souloži (smích nám kazil tlačící výkonnost) a jednou se nám dokonce snažil ujet zpátky z kopce, ale podjel jsem si ho a dezerci zamezil :-) Do posledního prďáku už ho museli tlačit Aleš se Zdenym společně a to tak mohutně, že utrhli Edu :-) Deset km před cílem však přišlo mé zamyšlení nad mapou a toho holomek využil ulehnutím do trávy bez zjevných známek života. Aleš se se skolenou kořistí po myslivecku vyfotil a naložili jsme ho do Audi A6 jednoho rakušáka, který se sám nabídl, když viděl to tělo nebožáka ležet před jeho vraty. Uff – když máš parťáka, kilo osmde ujedeš i bez tréninku! Good job.

Pátek: 185 km, 2.470 m převýšení, resp. 187 km a 3.100 m převýšení

Samoušovo tempo však nevyhovovalo těm, kterým se v mluvě až příliš často objevovalo slovo výkonnost (dále jen „výkonnostní skupina“) a tak jsem jim na vystříkání vymyslel výjezd na Hochkar – 8 km v kuse se stálým sklonem přes 10%. Cyklisté se tak rozdělili a naše početnější skupina dostala od „těch druhých“ také název (dále jen „grupetto Krkovička“). A grupetto Krkovička zažilo přenádherný den! Takhle hezké kolo jsem už dlouho nezažil. Krajina kterou jsme projížděli byla dechberoucí, barevná, v každém údolí jiná a stále úchvatná. Cestou jsme se vykoupali v Salze, pokochali soutěskou, navštívili největší poutní místo Rakouska Mariazell, v místní bazilice shlédli onen klenot z 13. století – sošku Panny Marie přezdívanou Magna Mater Austriae (Velká Matka Rakouska), opětovně se vykoupali – v jezeru Erlaufsee (včetně diskuze nad nacvičováním správného stylu kraula), najedli se, napili se a dobře se měli. Říkali jsme tomu „dovolená“. Výkonnostní skupina najela o dost vejškovejch metrů víc, v tempu o mnoho vyšším než my, nekoupali se, nepovídali si, Salzu prý Aleš při 60 km lajně v kuse koutkem oka zahlédl, ale nebyl si jistý, zda to není pot co mu stéká po skráních, ale! fyzicky si hrábli, byli spokojení a říkali tomu „dovolená“. Tedy až na Aleše se Zdenálem, kteří chtěli jet na Hochkar, ale nevěděli, co vše je v balíčku přibaleno :-)

Sobota: 207 km, 3.180 m převýšení (tedy u hrstky těch co dojeli se mnou jako s trasérem)

Soudruh instruktor Prťka, promiňte Brťka, záměrným přeceněním sil prvního mužstva způsobil: nachlazení Viktora  Cabadaje, zlomenou lyži Radka Převrátila a psychický otřes Karla Máchy. Takhle nějak by se sobota dala charakterizovat. Cesta vybraná více než dobře, ale trochu delší než třeba, v kombinaci s únavou a smůlou a už to jelo: můj prdeláč (konečně jsem odřel mimo sebe i druhou stranu sedla a jsem designově souměrný), Zdenálovo zlomení ramínka přehazovačky (Samouš mu zapůjčil stroj svůj, usedl do hospody čekaje na záložní vozidlo. Pohled na Zdenála s o číslo menším rámem a o dvě čísla většíma botama byl jak z katalogu na Specialized Body fit geometry pro správné nastavení posedu, chi, chi), Bivojovo kotník a koleno vypovídají službu, a navrch ještě nesoulad v názoru, kdy, kde a kolikrát se bude za den pít radler = psychický otřes, který byl i ventilován :-) Ale co, krásu to smazat nemohlo a už večer jsme se všichni navzájem ujišťovali,  jak moc se těšíme na další ročník, že jsou stesky a sváry za námi a že budeme pracovat VŠICHNI na toleranci a pochopení druhých.

Celkově shrnuto, počasí super, trasa super, náročnost a délka nejvyšší ze všech ročníků, žádné problémy co by stály za větší zmínku – na další léto se extra těším a připravím nějakou ňaminu!

O.

NOC: námět na citační okénko mi poslal Venouš a jako námět k zamyšlení a poučení se výborně hodí:

„Kdo nemá peněz je chud, kdo nemá druha je chudší a kdo nemá srdce je nejchudší.“ J.K. Tyl

 

O víkendu 13.-14.5.2017 se konalo interregionální soustředění za účasti pražských es.

Trasa, sobota : 150 km, Roudné, Římov, Ločenice, Trhové Sviny, Čížkrajice, Žumberk, Žár, Svébohy, Horní Stropnice, Šejby, Harbach, Lauterbach, Nebelstein, Rossbruck, Harbach, Mandelstein, Heinrichs bei Weitra, Pyhrabruck, Nové Hrady, Byňov, Šalmanovice, Jílovice, Hluboká u Borovan, Vrcov, Ledenice, Zaliny, Kaliště a domů

Trasa, neděle: 135 km, Štěkře, Černice, Mojné, Zubčická Lhotka, Kozí Pláň, Poluška, Rožmitál, Zátoň, Branná, Suš, Větřní, Kájov, Červeňák, do Kleti, Křemže, Bohouškovická myslivna, Jankov, Čakov, Dubné a domů

Účast, sobota : Ondra, Aleš, Petr Pokorný, Zdenál, Džony, Jenda

Účast, neděle: Ondra, Hegy, Džony, Jenda

Trackmaker: Ondra

GPS: sobota, neděle (soubory gpx ke stažení)

Komentář: Sobotní rozumný srázek 9:30 byl víceméně dodržen a v sedmi jsme vyrazili vstříc asfaltovému dobrodružství. Předpověď počasí si každý vyložil po svém, někdo jel krátká/krátká, ti informovaní s návleky, ti přeinformovaní dlouhá/dlouhá+větrovka. Tempo pohoda, žádná časovka, spíš ale stíhačka-honili jsme stále jeden mrak. U Římova jsme do něj dokonce na minutku vjeli a v tom okamžiku vylezla jakási přerostlá zmoklá slepice ze křoví (výškou spíš tedy pštros), a on to Větrák se svými kámoši :-) Naštěstí přesně v tom okamžiku zase přestalo, takže dlouhodobý problém nebyla voda shora, ale zespoda. Na lepší časy se blýskat nemělo, naopak hrozilo, že se začně blýskat. Opustil nás v ten moment sice nejlépe oblečený, přesto promočený Vlasta-Alešovo kámík. V Žumberku si Džony odfajfkoval „visited“ a tešil se na slíbený další pivovar Jílovice, neb se trasa kvůli počasí měla měnit. To by ale nebyl Nezmar team, toho bohdá nebude, aby se trasa měnila jen kvůli počasí. Tak jsme objeli mrak přes Žár a sprintem šup do hospody ve Stropnici. Pobyt zpříjemnila pečená kachnička s drbáky a zelím, za kterou nám Ondra vyčinil (že nás to prej skolí a budeme na cestě pykat) a objednal si vepřoknedlozelo (prý podstatně dietnější :-) ), došlo i na palačinku. Mrak poodešel a tak jsme vyrazili, pár kapek ještě spadlo, ale Rakousko už nás vítalo zalité sluncem. Výživný výjezd na Nebelstein a pro cvik pak ještě Mandelstein, škoda jen, že ty sjezdy se nedaly pustit. Další přeháňku jsme přečkali na celnici Pyhrabruck, kam jsme opět (už deštěm) dospurtovali. Cesta krásným českým krajem domů pak už byla spíš za odměnu, bonusem pak Jílovická jedenáctka. Pražáci byli vzati ještě na vyhlídku nad město (Dubičák), Petr P. se Zdenálem se málem dostali do konfliktu s mladým (kdoví zda ne mladistvým) řidičem plně obsazeného po domácku nastříkaného vytuněného pekáče VW polo, který si potřeboval namastit ego a na mokré silnici nás málem (a hlavně schválně) za vydatného troubení poslal při sjezdu  k Emauzím do škarpy. Jak propastný rozdíl v chování účastníků silničního provozu u nás a za hranicemi… :-(

Nedělní etapa vedla výhradně českou krajinou, byla deštivější, kratší, ale kopcovitější. Těžký výjezd na Polušku, horem dolem kopci pravého břehu vltavského kaňonu kolem Rožmitálu, padák k řece, obídek v Branné (3 x dražší a 2 x horší než v sobotu), horem dolem kopci levého břehu, přetnutí státovky v Kájově, výjezd do masivu Kleti (ale ne na vrchol), spadnutí do Křemže. Náročnost trasy co do fyziky umocnily horší kvalita povrchu, hlavně pak mokro zespoda i shora. Mentálně unaveným domestikům pana Ondry, který trasoval z háku, držíc do té doby wattovou kázeň, bouchly za Klukem saze a po více než kilíčku v nohou proletěli jeden z měřených úseků (aplikace strava) u Dubnýho jen o 3 vteřiny pomaleji, než je rekord trati. No, pěkné rozloučeníčko s jihočeskou krajinou, nad kterou se celý víkend přespolní kamarádi alias Pepici rozněžňovali…tak zas někdy, kluci ;-)

BGF 2016

Postřehy od Eriho:
Tak jsem se tak letos cítil na nejdelší trať-5K MONUMENT – 221 km a 5282 výškových metrů, nikomu z Nezmarů se do toho kupodivu moc nechtělo, nakonec mi trošku s rozhodnutím pomohl Džony z Prahy, že jede ještě s pár kámošema – cituji „beru to jako dlouho vyjížďku s třema svižnějma úsekama, tak žádnej stres, nemyslím, že pojedeme ňákou extra kudlu“, no nakonec se z kámošů vyklubal celkový vítěz v kategoriii  5K Monument, loňský vítěz Loudání, letos tuším  7. místo, jeho žena – za kterou se mimochodem moc pěkně jelo – modří už vědí – vyhrála 5KMONUMENT samozřejmě taky…no a do tohohle vláčku, kterýmu jsem někde kolem Ktiše začal říkat paintrain, jsem si nastoupil :-) Start v 7.00, samozřejmě z první lajny, samý tepáky, waťáky – opět ne na sobě, ale na kolech, co si u hospody jen tak neopřeš, vycházelo slunce, teplota se pohybovala mezi 9-ti stupni v CK a 4-mi stupni v Zátoni, pěkný, romantický, jezdivý…no moc jsem to netahal, ale jelo se mi na pohodu…bohužel na cca 35 km si jeden z Džonyho kámošů při sjezdu poté, co zapínal vestičku!!! pustil řidítka a v rychlosti tak 40km/hod to poslal na asfalt…zázrakem nic zlomenýho, ale ani on ani kolo na další jízdu rozhodně nebylo…po 15-ti minutách dorazila sanitka a my pokračovali již v 6 lidech – celý nám to samozřejmě ujelo – dál. Po 100 km přijíždíme opět do CK a vyjíždíme na první měřený úsek…to jsem ještě cítil celkem sílu, tak jsem se i chvilku držel dvou rychlíků, Džony jel prozíravě na waťák, no čas myslím dobrej, ale už jsem začínal dost cítit nohy…a někde kolem Ktiše jsem zjistil, že mi to dost přestává chutnat :-) a silničáři ví, že tam když ti dochází, tak to tam opravdu pěkný neni :-) ,nějak jsem se udržel ve vláčku až do Arnoštova – trošku jsem začal chlapce podezírat, že chtějí sjet naše sanitkové manko, ale prostě to bylo jejich watove tempo :-) v Arnoštově před druhým měřeným úsekem  jsem si z vláčku vystoupil a se skupinou se potkal po sjezdu ve Slunečný…tam už jsem nějakou minutku ztratil…ale jak jsem ten meřenej usek nejel úplně na fullgas, tak jsem se trochu srovnal a občerstvovačka v Horní Planý byla naše…dokonce i s kávou :-) ta mě zachránila. Pak přes Boletice, Chvalšiny, Rohy,  Rojšín, Holubov wattová raketa a tam jsem tak nějak začal  tušit, že to na závěrečným výjezdu na Kleť úplně časovkářský tempo nebude…teda z mojí strany :-) Poté co jsem si vzal enervit a gel a cca v úrovni hospody u Kuchařů v Krásetíně začal pociťovat asi po pěti letech křeče v obou lýtkách, jsem pochopil, že na bednu to nebude:_))nějak jsem se ještě zvednul – 3 enervity, gel,voda a nakonec se na tu Kleť vyškrábal.. tam jsem se potkal s mým podpůrným nezmarským týmem u pifka…jak já chtěl vidět ty oranžové dresy na občerstvovačce v Planý :-) ).
Jo, bylo to s chlapcema super pojezd, bezpečnej dojezd, už dlouho jsem si  takhle hezky vzadu nepojezdil :-)
Večerni Kozlovna, CityLife, pifka, jídlo, únava, ztráta telefonu a jeho znovuzískání od poctivého nálezce završilo tento super den!!! Díky kamarádi a příští rok to doufám zopakujeme!!!

 

Ještě mám nějaké zajímavé údaje z cyklocomputeru, ale je to i se sjezdem do CK:
ujeto 237,09 km, doba jízdy 9.23.58, průměr 25,23, max.rychlost 78,83.

 

Postřehy od Petra P. :

Váhal jsem do poslední chvíle, já se rozhodně na nějaké silniční pretěky necítím, ale když by se to pojalo jako společná vyjížďka s přestávkami, kocháním, refreshem (když jsou přeci měřené jen „malinkaté“ úseky a nikoliv celá trať), a čekalo by se na mě, tak jsem byl pro. Druhá motivace byla udělat něco pro PR týmu. Takže bych klidně jel i tu krátkou (podmínka, aby byl složen team), ale nabídl se Ondra Míka, asi že když je start až ve 13hod, tak by nemusel z Maximu nějak extra spěchat ;-)

Se svou účastí váhal ještě více Peťa Šiklů, který nakonec přijel, ale bylo vidět, že s ním virozka dost cloumá. Měl s sebou i parťáky, se kterými chtěl jet pomaleji. V první časovce na Kleť, která se jediná našemu želízku Honymu počítala do teamové soutěže, jsem se chtěl hecnout a jel jsem mu špic, jenže jsem to nevydržel ani na kraj lesa :-) Konečně, došlo mi, že mu mohou jet i jiní, stačí se jich držet, ne? :-) Dohoda byla, že se nahoře potkáme, případně se slíknem nebo oblíknem, napapáme, napijeme a tak. Nahoře nikdo nečekal (třeba jeli kluci(=Hony+Aleš) vytočit nohy někam do lesa?), tak jsem zvolnil a koukal mezi stromy. Dojel mě Peťa  Š. s jeho partou, zašpásovali jsme, já slezl z kola a psal sms klukům (páč mi bylo blbý je tam na mě někde nechat čekat), že sraz Chvalšiny. Ve Chvalšinech jsem si projel náměstí, oni nikde. Tak jedu dál. Slejzám znovu z kola, tentokrát na Rohách a píšu další sms. To už mě drobet začíná nasírat, že jedu celou dobu sám, tak jsem docvaknul partu týpků před Brlohem, a říkám si, že když já jim můžu jet špic, tak to asi buhvíjaký tempo není a tím pádem mě kluci, jsou-li za mnou, dojedou. Jo, prdlajs. Vysmátý, najezený, napitý na mě čekali až v Horní Planý a s typicky nezmarským přístupem-“tak jsme všichni, můžeme jet“, sedali na své stroje. Naštěstí počkali, tak bych jim tímto chtěl poděkovat za společnou vyjížďku :-) To, že mi nakonec ujeli i autem a nechali mě večer v Krumlově, to ani nezmiňuju :-) Ještě se musím holt učit (a nejen jízdu na kole) ;-) Ale k věci – trasa pro mě akorát, celkem fakt na pohodu (křeče mě chytly až v Kozlovně), počasí ideální, stihli jsme si i objednat na Kleti a o to vlastně hlavně šlo. Erimu velká gratulace, top klasa. Když si dáš před každou vyjížďkou kilo, můžeš s náma ještě pár let jezdit ;-) A že jsme dosáhli skvělého teamového úspěchu, je krásná třešnička na dortu ve tvaru BGF růže. A všem také patří díky za účast v charitě (startovné proto nebylo úplně levné), ale když to jde na ty kozy, tak to/ty my rádi :-)

 

Postřehy od Džonyho:

Tak letos to vyšlo parádně, aby se sjíždělo z Kletě 1.října krátký krátký, to myslím není úplnej standard! Klika velká, přijít ta fronta o den dřív tak strávím sobotu v hospodě místo na kole…

Eri reprezentoval Nezmary víc než důstojně – no od začátku fear tahal, v první Kleti mě trochu znervóznil páč vypálil jak raketa a už se mi nepodařilo ho stáhnout a v naší celkem úderné Ski-Bike Radotín skupince kde jel vítěz a vítězka dlouhé a 6. úplné, na pohodičku dojel do cíle :-). Za Horní Planou trochu sejčkoval, že kratší trasa by mu slušela víc a že si píše svůj vlastni příběh, aby následně před posledním úsekem rozjel lehkou psychologickou válku a přesvědčoval mě, že už se mu zase jede dobře :-). Zkrátka Erimu slušela trať pro dospělé náramně a příští rok bude určitě stát zase s náma na startu, kdepak nějaká dětská trasa!

Já jel první úsek konzervativně, tak abych se nepopravil jako minulé ročníky, kdy jsem se z toho už pak pořádně nedostal, Arnoštov se obětoval ve prospěch týmu a dotáhnul kluky a Šárku na 1 to go a pak vykysnul a závěrečnou Kleť si prásknul tak, že jsem si nahoře upliv a byl pak tak mimo, že jsem v cíli už jen seděl na zemi a vůbec mě třeba  nenapadlo si s Erim pogratulovat, vyfotit se a rozloučit :-).

A večerní kalbička taky výborná, někdy v jednu jsme potkali ještě Peťu Šikla a dali drink, no proste GranFondo řadím overall k top akcím sezony!

Akorát ten sjezd z Malšína do Frymburka nechte opravit!

Dz.

 

Postřehy od Honyho:

Kluci, všechno je to pravda, byl jsem u toho, tak za mne jen: „Super kolo jako nikdy!“

 

Výsledky závodu BGF 2016

VIDEO

Pořad na ČTsport

Letošní výjezdní zasedání provázela technická novinka v podobě Vencovo téměř okamžitého online zpravodajství o našem nažívání (http://www.bknezmar.cz/?p=8759), ve které je připojena jak fotodokumentace, tak spoustu postřehů z aktuálního dění. Následný report má tedy za úkol jen dobarvit popis zážitků, shrnout data a zušlechtit, samozřejmě.

Silniční výjezdní zasedání bylo již šesté v řadě pod hlavičkou BK Nezmar a statistiky jsou důkazem o povedeném konceptu i provedení akce, neb účast stále roste. Tento rok se počet plnohodnotných účastníků absolvujících všechny tři etapy, přehoupl přes číslo deset (konkrétně 12) jmenovitě: Ondra, Kory, Eri, Hony, Větrák, Šiklín, Aleš, Eda, Venca, Petr Pokorný, Zdeněk, Ondra Míka (odpuštěno jest závěrečných 50 km v automobilu).

Při šestém ročníku si statistiky říkají i o sumarizaci minulosti a vězme, že počítáme-li účast jen těm, co absolvovali všechny tři etapy (na kole), historickým pilníkem je autor nápadu silničního zasedání: JÁ (promiň Eri toto zájmeno…). Plná účast šesti zářezů :-) Jak si stojíme dále?

1. Já (ano, to už jsem psal) 6 účastí

2. Aleš 5 účastí

3.-7. Eri, Samouš, Venca, Eda, Větrák 4 účasti

8.-10. Hony, Zdenál, Ondra Míka 3 účasti

11.-12. Petr Šikl, Kory 2 účasti

13.-15. Petr Pokorný, Mojži, Prochy 1 účast

Cenu pilníka bych poprosil virtuální a nechť je jí Vaše důvěra v mé plánování i pro rok příští. Vaše radost a potěšení je mou radostí a potěšením.

 

Pátek: 145 km, 2.005 v.m. Snad nejčastěji jsem si na začátku vyslech nářky a pochybnosti jak to bude s výkonností či zdravotním stavem toho kterého jedince. Eda: Mám za rok jen 550 celkem. Zdenál: Chodím jen běhat. Peťa Šikl: poslední dobou jsem se jen lehce vozil. Petr Pokorný: Ty vole, sedím na svým kole prvně. Ondra Míka: Uvidím co kolena, abych nevolal ještě taxi Kroupa. Kory: Mám já na to ještě vůbec?  :-) Samozřejmě i já jsem se zapojil se svou troškou do mlýna a postěžoval si na problémy s kolenem a navazujícím 3,5 týdenním total klidem bez pohybu a ukázalo se, že nejrealističtější pesimismus byl můj. Z počátku pátku se ještě dalo mluvit o taktice „abych nezaplatil“, nad vodou mě ještě chvíli držel i nápad Peti Š. a Ondry M. s přívozem přes Lipno, ale při průjezdu Rakouskem jsem jen beznadějně odpadal při každém brdku. Chtěl bych poděkovat skupině, že se na mě nemračila a vždy na mě několik hodných chvil čekala. Příjezd do Welsu okrášlilo setkání s místní komunitou omladiny převážně arabského původu, která své street tábořiště rozprostřela za naším ubytováním – Jugend hostelem. Pokřižovali jsme se, kola dali na pokoje (spát s mazlíkem vedle postele – sen každého z nás) a zvolili jsme k úkrytu místo nejbezpečnější: Pivnici Gösser :-) V průběhu večera nám Zdenál dal první lekci ze změny, kterou v Německu za 4 roky prodělal: “ Nemůžeme počkat až naskočí na semaforu zelená?“ “Ondro, tady se ulice nepřechází, tamhle za sto metrů je přechod!“ „Nechovejte se jako Češi!“ Lekci správného chování podle pravidel neabsolvoval Kory, který hořce litoval, že chtěl jí spát první: Bez klobouku bos, sám v nočním Welsu zabloudil :-)

Sobota: 146 km, 1.873 v.m. Ráno jsme při pohledu na snídaňový výběr v hostelu (marmeláda, nutela, med – toť vše) protáhli obličeje a do úsvěvu je vrátil až Kory, který konstatoval, že mast na opruzeniny Ondřej není příliš vhodná k čištění zubů. Po správném použití masti Ondřej, kulturní vložce v Kremsmünsterském opatství, anabázi s mým prasklým drátem, posedávání před Sparem na betónu, jsme ve svižném tempu dojeli k jezeru Almsee. Po posezení v hospůdce s výhledem na skalnaté vrcholy Alp nám byla udělena při koupání v Almsee další lekce proměny charakteru Německem. U Almsee jsme nebyli úplně sami, plavky s sebou neměli, ale koupat se chtěli. Nápadem na decentní vykoupání bez plavek jsme však u Zdenála narazili. Z: „Tohle se v Německu nesmí!“ Já: „A co frei korper kultur? Němci vyndavaj párek všude!“ Z: „To tam musí bejt napsaný, že se to může, a tady to napsaný není!“ Já: „Vidíš tu nějakýho policajta, kterej by nás viděl se koupat nahý??“ Z: Stačí kdyby támhleta bába zavolala, že jí tím obtěžujete a hned by vám dali pokutu.“ MY: Odložili jsme svršky i spodky a šli se koupat… Nekoupající se Zdenál na protest vprostřed přírody našel nedaleko něco jako kadibudku a v tomto nevábném zařízení vykonal malou potřebu. V lese by ho moh´ přece někdo vidět a být tím pohoršen! Veselá nota nám vydržela i při stojkách přes podhůří Alp, kde jsme (stejně jako všude jinde) vzbuzovali náležitou pozornost. 12 hezkých a hezce oblečených hochů, zvedlo oči všem. Při průjezdu kolem slavnosti místních dobrovolných hasičů, nám cca dvě desítky podnapilých dobrovolných strážců vytvořilo iluzi průjezdu horským průsmykem jak při Tour de France. Jsme hvězdy!

Neděle: 167 km, 2.172 v.m. V neděli se na nás usmálo štěští. Mělo všude pršet celý den a ne málo. Snad asi i všude pršelo, ale ne na nás. Před odjezdem z ubytka přestalo a mraky jsme celý den jen stínovali, či oni nás. A jediná voda z nebes přišla, když jsme byli v hospodě na poněkud pozdním „obědě“. Co se však vrátilo, byla má forma z pátku. Naštěstí mě v tom Ondra Míků nenechal samotného a tak jsme si na začátku každého stoupání (a že jich bylo požehnaně) „vystoupili“, skupina nám bleskovým tempem odjela my se jen plahočili vzhůru. Plahočili, ale s úsměvem – vždyť jsme jeli celý den v cyklistice zaslíbeném kraji. Každá  bauernhofstrasse měla super asfalt, auto aby člověk pohledal, kolem krávy, čisté řeky, posečené louky, upravené zahrádky. Je tak pěkné, jet krajinou, kde se všichni snaží dodržovat pravidla a udržovat pořádek!!! Zdeněčku, jak neprozíraví jsme (a budem). K neděli zbývá ještě dodat, že se zřejmě chystá velká dotační akce pro náš klub od firmy Engel :-) Museli jsme sjezdit celé Rakousko jen proto, abychom se u jednotlivých poboček firmy Engel vyfotili a dali závdavek Honymu zaměstnavateli, že ho budem hojně a vzorně prezentovat. Hony na plánu se vší vážností pracoval už v neděli - na fotce u fabrik Engel dokonce zakázal Alešovi hajlovat (a přitom to mohla být tak vtipná fotka!)

O.

P.s. Top dovolená, co dodat? Příští rok, pokud by do toho šli všichni zájemci vlastnící silnici, by mohl počet být… Nechme se překvapit.

NZO: V neděli jsme s Ondrou opravdu dlouhé okamžiky strávili v kopcích osamoceni, žádný drezíček v dohlednu, však přesto nepoklesli na duchu. Verše bych tak chtěl věnovat především mému druhovi. Byls dobrej, šneku! Dík také Vám ostatní zvířátka, kteří jste na nás počkali u sklenky piva.

Mrtvému lupenu jdou na pohřeb
dva kamarádi šneci
a mají černé ulity
a růžky rouškou zakryty
krásného podzimního večera
jdou do temnoty šera
Ale když dojdou tam, kam jdou
je dávno jaro božíčku
a mrtvé lupeny
už zase vstaly z mrtvých
a oba šneci jsou
ech tuze zklamaní

Ještě že slunce
slunce na ně volá
Račte dál prosím
posaďte se
a vezměte si u nás sklenku piva
máte-li žízeň
a vyražte si třeba na výlet
Autobus do Paříže
odjíždí večer v pět
Spatříte krásy domoviny
Smutek však odložte
radím vám
vždyť černá barva oku sotva svědčí
a hyzdí krásu i tu šnečí
Příběhy s hroby i rakvemi
jsou příliš smutné
věřte mi

Oblečte si zas barvy života -
A všecka zvířata
a všecky květiny a stromy
všichni se dají do zpěvu
a halekají z plných plic
nádherné písně
letošního léta. A všichni si chtějí připít se šneky
na dnešní krásný večer
ať trvá navěky

A oba šneci
vracejí se domů
velice dojatí
a přešťastní
a protože se trošku opili
šněrují cestu křížemkráž
Ale tam nahoře
nad nimi luna drží stráž.

 

Bleskové zprávy přímo z cesty

Jezdci:  Ondra, Kory, Eri, Hony, Větrák, Šiklín, Aleš, Eda, Venca, Petr Pok., Ondra Míka a der deutsche Champion Zdenál.
1.etapa

- 10:05 Kájov německý šampion má defekt

- 11:00 Světlík německý šampion má druhý defekt, Prodoli se ztratilo a opět našlo

- 11:30 Frymburk přívoz
Eri, Aleš a Větrák ví, co znamená cyklo výlet, my ostatní jsme na dovolený a tak se opalujíc fotíme na lodičce
- 11:56 hospoda Přední Výtoň
V hospodě poté co přišla líbezná servírka spousta z nas změnila předvybranou objednávku na ‚roštenku‘ a culí se u toho.

- 17:00 Wels , pořadí na ceduli Aleš, Eri, Venca

Trasa: Endomondo

 

2. etapa
- start Wels 9:00
- 10:30 Wartberg an der Krems, Onrovi vypadl drát z kola. Delegace Kory – překladatel, Petr Š. – technik, jeli s jedním a ochotným rakušákem do vedlejší vesnice do kolařství.
Smutný Ondra sedí před místním Sparem na betonu a čeká jak to dopadne. Průběžně probíhá debata o umělém poprsí, která započala včera v hospodě.

- 13:30 Almsee, dnešní den vychází,supr počasí, krásný hory, koupačka v ledové vodě jezera, krásný penzion a posezení po lípou, některé chvíle jsou tuze krátké…..
Po opuštění skalistých Alp jsme důkladně projezdili tři hřebeny Voralp a stojky ihned rozprášily mužstvo a zkřivily obličeje. Krása nesmírná.
18:30 Steyr, pořadí na ceduli, Venca, Petr Š. Eri, Aleš, Hony

 

Trasa: Endomondo

3.etapa

- je po dešti start 9:30 Steyr , počasí vyšlo náramně, ch…. v noci, nám sice slunce na cestu nesvítilo, ale nic nepadalo ….

- místopředseda BK Nezmar nás žene k nějaké fabrice Engel

- 11:00 překonali jsme Dunaj

- no docela nás rozesmál Mauthasen Burger :)

- další fabrika Engel, prej příští rok budeme jezdit v jejich barvách….

- těžká stoupání na hranice
- 15:00 spurt na hranici, pořadí Eri, Aleš a Venca , Aleš je brutální sprintér , ale bohužel tentokrát ve finále neodbočil na šotolinu a Eri přešpurtoval hravě Vencu, který koukal kam jede Aleš……

- 15:30 oběd Baroňák, někteří členové výpravy se oddělilli a jeli po vlastní ose Ondra M. a Eri.

-kolem 18:00 špurt na ceduli České Budějovice…..  dramatická zápletka. Už v Nové Vsi začal Aleš sjížděl Větráka který byl v nebezbečném úniku, vyvezl za sebou Šiklína,  Honyho a mě .  Ďábelská rychlost z kopce na Staré Hodějce.  Bílá cedule dole v údolí . Temno před očima. Šel do toho Šiklín, Hony a Aleš . Peťa drobet zavřel Aleše a jasně na této ceduli vyhrál, druhej byl podle mě Hony a třetí Aleš.  Já jel pár metrů za nima.  Všichni svěsili nohy, projel jsme malým údolíčkem a vyjeli na vršek a přišla druhá cedule České Budějovice. Jel jsem vedle Aleše, ten čumí co to je,  třikrát otočil nohama a vyhrál. Ta první cedule byla Staré Hodějovice. Pořadí je tedy Aleš, Venca a Hony. …. cyklistika je krásný sport ….. proto ji miluji

- 18:15 Kozlovna, živí  a hlavně zdraví…. pojedli  v pivnici, přišli i kamarádi a pořádně jsme tu cestu zapili….

Trasa: Endomondo

Když cesta je smyslem.

Děkuji kamarádi, bylo mi ctí  zúčastnit se,  a obzvlášť tobě Ondro patří velký dík ,ty který jsi to vymyslel.  Zajdi na urologii, ať ti jde líp to čůrání…..

Příští rok, jestli se nemýlím 14-16.7.2017 ?

MLH

V.

 

 

 

 

Pátý ročník silničního výjezdního zasedání se konal ve dnech 7.-9.8. a přinesl několik novinek. Jednak jsme po prvně nejeli přímo z CB, ale autama jsme si přejeli do Liezenu, aby byly naše vytoužené destinace dosažitelné a jednak jsme měli zázemí v podobě Kocoura s autem, který nám vozil věci, potkával nás v průběhu etapy a nabízel pití, jídlo a suché oblečení. A při fyzickém či při psychickém (kluk z plagátu) kolapsu ;-) poskytl místo v autě na konec, či část etapy. Prostě přehršel švajňáckých výhod, které jsme všichni s více či méně přiznanou radostí přijali… Tímto bych pozorné „matce Mačičce“ chtěl ještě jednou poděkovat.

 

Účast: Ondra, Eri, Peťa Šikl, Aleš, Samík, Venca, Eda, Kory, Větrák, Kocour, Ondra Míka.

 

Pátek: 171 km, 2.143 v. m. První etapa se odehrála za slunečného počasí s teplotou stabilně překračující 30°C ve stínu a tak všichni naladěni sluncem vyrazili v ústrety prvním kopcům. Etapa byla vymyšlena dobře, tomu se nedá nic vytknout, muhehe, jenže pokud prostě jede člověk do destinace, kde je mezi horami velká aglomerace, dík poměrně širokým údolím a nížinám mezi kopci, prostě to musí být znát. A taky že jo. Lučně zalesněnou romantiku Nízkých Taur velmi rušil automobilový provoz, což člověku prostě vadí, i když nebezpečí hrozí asi o sto procent méně než u nás. Rakušáci holt nejsou jako řidiči stejný kokoti jako my – mnohdy se za nekoordinovaně zmítající se a stále se promíchávající kohortou 9 „silničářů“ seskupilo i několik aut a bez jediného zatroubení jen udiveně sledovali naše tempo á 30 km/hod. Poté, co jsme si kolony za náma asi po 20 minutách všimli a několik z nás začalo máchat rukama ukazujíc, aby nás předjeli, že o nich víme, stejně předjížděcí manévr do doby, něž bylo vidět na 10 km dopředu, neuskutečnili. Příjemné zjištění a apelace na všechny z nás řidičů… Náladu nám vylepšili silnice v kopcích, které nenesly parametry „hochalpen strasse“ a o pravidelném sklonu 7% se nám mohlo nechat jen zdát. A 15% v 195°C na asfaltu pumpičku řádně rozhicuje :-) Bez úhony jsme etapu došmrdlali, když v závěru Větrák, provozující poslední čtvrtku etapy krycí mimikry „už nemůžu“, mohutně zašpurtoval na ceduli Graz a etapové vítězství, tak dlouho rezervované pro Aleše, mu uzmul. Graz je město překrásné, lidí na ulici dík pátku mraky, představení na náměstí, moderní architektura snoubící se architekturou tradiční – tip pro romantický výlet ve dvou. My však měli složení neromantických praktiků zajímajících se jen o pivo (nebo by to se samičkou bylo jiné?) a tak se mnou na půlnoční intimčo vyrazil jen Eri opakujíc: „Děsně rád se motám přivožralej cizím městem“ :-) Krásu možno zhodnotit z nočních fotek (galerie bude připojena)

 

Sobota: 174 km, 2.088 v.m. Na druhou etapu nám pánbožko ještě přitopil, což v závěru odnesl vypařující se Větrák i přesto, že od tablet, rozpustného magnesia až po ionťáky vyzkoušel vše. Věděli jsme, že bude více než příjemné zchladit tělo koupelí a tak jsem mimo opakované neplánované cachtání v kašnách a potůčkách (viz fotogalerie) naplánoval i zastávku u horské přehrady. Zastávka byla naplánovaná dobře, jen nám propracovávání kopci k vodní spáse trvalo poněkud déle než jsme čekali – holt ani dvacetikilometrovým kopcům 248°C na asfaltu nesvědčí. Na koupálku jsme se rozdělili na spořádanou partu s plavkami na pláži (Eri, Venca) a na lachtaní buzíbob párty bez plavek u restaurace (já, Samouš, Kory, Větrák, Eda a Aleš) a voyarerového očumovače Peťu, který, světe div se, neokukoval na pláži, ale u restaurace :-) Po osvěžení, sjezdu s defektem Vetrákovo duše (v kole!), Mačicovo servisním odtahu Větráka, jsme to úmornou rovinou dojebali do Klagenfurtu, kde přesilný Eri v dlouhém špurtu opět Alešovi ukázal, že vítězství v etapě už není garantováno jen pro něj. V Klagenfurtu hrozbu spaní pod mostem dík ubytovací kapacity obsazujícímu festivalu odvrátil Ondra Míků, neb přijel autem přímo z CB už ve 14.00 a na nás tak čekalo připravené ubytko (díky Ondro), jenže jsme byli všichni pěkně poblitý a vzhledem k vzdálenosti centra od ubytka asi 2,5 km skupinky zhltla večeři a pár piv a odebrala se na kutě bez kulturní vložky.

 

Neděle: 181 km, 2.910 v.m. Poslední etapa byla vskutku královská – nejdelší, nejtěžší, ale především nejkrásnější za téměř liduprázdných silnic. Zase to ale nebylo výběrem trasy, ale výběrem míst, kudy pojedem. Cesta skrz centrální masiv od údolíčka po údolíčko, kde hory mnoho prostoru lidem k usídlení nedávají, značila, že je člověk na silnici sám, kouká na tu krásu kolem, pozdraví se s kravičkama, zanadává si na kopec, probere témata od obsahu motoru traktoru (zhruba jen jeden litr!) až po anální kolík, nikde nikdo, ticho klid a mír, jen kolo ševelí, pot kape, zuby jsou zakouslé do řidítek. Ale i tahle krása se stoupající fyzickou únavou, či osezenou zadulkou se časem přejí a to se pak teprv ukáže, jak kdo dokáže otupět, či si v utrpení libovat. Zase se ale musí ocenit, že když už někomu psychicky na kopci dojde a na sjezd nasedne do auta, pod kopcem zase sebere tu sílu, sundá kolo z auta a v rauši etapu dokončí! Zbývá jen vypíchnout, že Solkelpass začínal 3. den na 107 kilometru kde už jsme ten den měli v nohách 1.800 metrů převýšení a jeho závěrečných 5 kilometrů mělo nepolevujících 10% stoupání s vyvrcholením 14%, což bylo potěšení snad už fakt jen pro Eriho ;-)

Sölker Pass – profil

Po upozornění (ne Alešovo) doplňuji, že závěrečný spurt na Champs elysées (cedule Liezen) byl opravdu vyhrocen – chudák Peťa neměl poté, co táhl 20 kilometrů špic, sílu na to bláznění co nastalo. Eri dobře věděl, že Aleš bude tentokrát pozornější a tak zkusil nastoupit 2 kilometry před páskou, ale Aleš nástup zachytil, stejně tak Venca a poblitej já. Zbytek se ještě snažil naši poodskočenou čtveřici dojet, ale bylo to jen stínování stíhačky :-) V naší čtveřici stíhal nástup nástup, Aleše se snažili utrhnout jak Venca tak opakovaně Eri, jenže lišákovi zbylo ještě dost sil a závěrečný asi 5. nástup Eriho nebyl dost drtivý a tak nastoupil Aleš a bez diskuzí si dojel pro vítězství nejsladší, následován Vencou, mnou a bramborovým Erim. Ještě do starého železa nepatří, ale kralování dostalo povážlivé trhliny…

 

O.

 

P.s. Nevím čím to bylo, snad ponejvíce únavou, ale na závěr jsem začínal nabývat dojmu, že bychom se mohli přehoupnout do dalšího levelu umění jízdy ve skupině. Všichni už chápou co je hák, chápou, že je opravdu účelné v něm jezdit, jízdu v háku více či méně ovládají (nevyskytují se už úkazy alá 6 metrů za skupinou), ví, že si musí zakřičet když jim to cukne, ví že z kopce to musí na špici rvát, aby ostatní za nimi nemuseli bejt furt na brzdách a ví, že přešpurtovaný brdek celistvosti skupiny nepřidá a ví, ža na špici se člověk dostane tak, že před ním lidi ze špice odstoupí a ne tak, že ukazuje ramena a na špic si dospurtuje. VÍ a CHÁPOU to je to krásné zjištění – jen na to „občas“ zapomínají, event. nedokáží či nechtějí realizovat. Pro příště bychom mimo PILOVÁNÍ výše zmíněného mohli začít zařazovat libůstky alá upozorňování na zvedání se ze sedla, jízda v kolotoči a jiné. Nebo aspoň to pilování :-)

 

P.s. Celkově shrnuto, supr čupr věc tahle výjezdní zasedání – přístě bych zase zvolil Horní Rakousko po vesnických prdelích s cílem ve Welsu a Linci. A snad bychom i to ubytko možná mohli předem buknout, když z loňska a letoška víme, že jedem v počtu deseti i když je 8°C a prší či když je 38°C jak u vysokých pecí.

Zdar hoši,

v rámci přechodu Šumavy se nás v hospodě nakumulovalo tolik, že bylo možno odhlasovat termín silničního zasedání, neb všichni přítomní byli pro a ke zvrácení demokratické většiny by ani všechny hlasy nepřítomných nestačily. Opět se bude jednat o styl: jedu jen s platební kartou, alias výlet na prasáka.

 

Tak tedy:

1) Je naplánován páteční start z CB tentokrát auty do 200 km vzdáleného Liezenu (2,5 hoďky cesta), ponechání aut a již na kole přejezd přes kopečky do Grazu (Eri chce večírek!!!) Autem je to 120 km, my ale pojedem vedlejškama přes hory, takže cca 150 a pěkná fuška.

2) Z Grazu v sobotu do Klagenfurtu zase nějakých kopcovitých 150 a večírek zase mezi lidma.

3) V neděli nazpět přes 150 do Lieznu k autu a odjezd do CB

Liezen

Liezen

Graz

Graz

Klagenfurt

Klagenfurt

Výlet tedy skýtá supr čupr rakouské silničky, přejezd Alp, večírky ve městech. Donť miss it.

Orientační trasa

Orientační trasa

A termín? :-)

Domluven je pátek 7.8. až neděle 9.8.

Hlásit se mi nemusíte, ubytko bude na blint.

O.

P.s. Podle zájmu a let minulých by pelotónek mohl čítat více jak deset hlav :-)