Květen 2019
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archive for the ‘1. Úterní vyjížďky’ Category

Trasa: 45 km, Švábák, Pet Cemetery, Haklák, Dasný, Hluboká nádraží, Hluboká hřiště, hluboká pomník Záviše, Hosín, Hrdějovice, Borek, zelená do Červeného Újezdce, šotolinama zpátky, Úsilné, Nezmar

Výškové metry: ??? m

Účast: Bivoj, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Venca, Eri, Koubič, Kocour, Majkl. Během vyjížďky jsem napočítal 14 lidí, tak jeden chybí. A to je Sochy, omlouvám se.

Pád: Pavel T. poklekl při překonávání potůčku, ostatní se báli lehnou si do bahna

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek S.

GPS: má někdo?

Komentář: Měli jsme podobné počasí jako minule. V předešlých dnech pršelo, během dne taky a i těsně před vyjížďkou a déšť hrozil i během vyjížďky. Jako nejvhodnější – nejsusší směr byl vyhodnocen severovýchod. Minulá vyjížďka byla od šesti do půl desáté a my jsme navázali tam, kde jsme o týden dřív skončili a pokračovali dále po směru hodinových ručiček od devíti do čtvrt na dvě. Ještě dva deštivé úterky a objedeme celé Budějice. Po cestě jsme si užili hajlajty – traverz pod kolejemi mezi Hlubokou a Hosínem, výhled nad Hosínem, Borecká rokle, …. Adrenalin nám zvedal zejména kluzký povrch a provoz na trati Budějovice – Praha, do kterého jsme se omylem připletli. Větráku, nešlo by troubit trochu víc potichu? Na závěr bylo v plánu jet ještě z Červeného Újezdce na Vávru, ale už se nám krátil čas a tenhle úsek, jak všichni víme, je bahnitý i za suchého léta, tak jsem to obrátili do klubovny. Půlka Mojského lesa je vykácená a zbytek lehnul větrem, takže už se nejezdí lesem, ale spíš po holinách. Pořád je to stále samá šotolina, ale kde byla pěšinka, je teď rozvoraná cesta od traktorů. Bajkově ještě méně přívětivé než dosud. Jen jsou tam teď docela pěkné výhledy do kraje :).

Až do hospody nás tradičně dorazilo méně, ale byli jsme doplněni Větrákem a předsedou – ten se trochu durdil, že sme mu nereagovali na viber, že má zpoždění a nedali mu vědět kam se jede. V rámci startovní horečky bohužel už nikdo viber nečetl, tak si dal vyjížďku sólo. Vlastně nevíme co nám v hospodě chtěl, protože přišel, ani si nesednul a zase odešel. Jediné rozumné vysvětlení je, že potřeboval zabít čas, aby pak mohl říct, že na dopsání reportu z noční vyjížďky nemá čas :). A ještě jedna zajímavá věc se udála. Když jsme se všichni zvedali k odchodu, tak Bivoj se Zdenálem, že ještě posedí. Přece jen to mají nejdál, tak se asi museli vzájemně politovat a na odchod se víc připravit. K jejich cti musím dosvědčit, že byli výjimečně zodpovědní. Než aby si zraňovali centrum rovnováhy dalšíma pivama, tak pili nealko!! Když Zdenda v půl jedenácté přijat objednávku na dvě nealka, tak měl tak překvapený výraz, jaký jsem u něj ještě neviděl 🙂

bajku zdar V.

NO: Pivo neprospívá tréninku a postavě, ale jeho užíváním se řada věcí vyřeší.

Trasa: 42 km, Malák, modrá do Roudného, pod Heřmaň k rechlím, Plav, přes dálnici po koněspřežce Na Doly, děcák Boršov, Březí, podél Vltavy, pomník letce, Černej Dub, dvůr Koroseky, kolečko u Lipí, Kaliště, „trailík“ v Boru, pumptrack na Máji a dom

Výškové metry: 546 m

Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Venca, Petr Šikl, Eri, Koubič, Víťa Kořínek, Kocour, Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa

Pád: nikdo

Defekt: Petr Šikl double impact – jednou řetěz přetrhl a jednou ho zarval za kazetu – býčí síla! Eri – kdo dofukuje bezdušáky, má ho tam 🙂

Trackmaker: Ondra

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5cdb030be883bf176fd7a844

Komentář:

… a na ní se zélená a na ní se zélenáá travička, když se jel po ní jedenkrát …

 jedenkrát ne, po cestičkách této úterní vyjíždky sme jeli už stokrát. Vlastně každou vyjížďku vyburcovaní na začátku nebo utahaní na konci. Hrozící déšť nás totiž nepustil do větší dálek, potřebovali jsme mít možnost prchnou do hospody, kdyby sme promokli. A tak nás Ondra motal kolem komína, a my za ním táhly jak ty jeho krysy a byl to bajk, dobrý jako kdysi. Opět jsme se přesvědčili, že i na dohled krajskému městu je překvapivě pěkný bajkový terén a i stokrát jetá pěšinka dokáže potěšit – sjezd od Heřmaně k Malši a traverz k Plavu, pěšinka kolem kolejí u Kameňáku, …  a také prověřit. Známé úseky by se dali zařadit do budějcké bajkové maturity – lávka cestou do Roudného, výjezd k pilotovi, … Prostě to nebyla znouzecnost, ale rodinné stříbro. Slibované trejlíky v Boru se sice nedostavili – prý jsem chtěli, ale netrefili 🙂 – ale nakonec jsem na Máji trefili nejen pomník Rudoarmějcům (podle pamětníků to prý za komančů vypadalo jinak) ale také bikepark, kde jsme se dorazili.

Jako už mnohokrát nám ale počasí přálo a pršet začalo až na dvorku u Zdendy. Zmokli tedy jen ti, co klubovnu opustili předčasně – po desáté už nepršelo 🙂 .

bajku zdar V.

NO:

Trasa: 42 km, Švábák, oběšenec, Třebín, Kaliště, nad Lipí, osm koleček po Kluku, Vrábče zastávka, Závraty a po taškách domů

Výškové metry: 1.026 m

Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Víčko, Venca, Petr Šikl, Eri, Majkl, Vláďa Řehoř, Koubič, Ondra Míka, Venca Drbout, Michal J. B: Kocour, Honza A., Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa

Pád: Ondra M. double impact

Defekt: Nikdo

Trackmaker: Zdenál

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Ačkoli nepatřím k vyznavačům Kluka (Kletě na bajku ještě méně!) již cestou z domova jsem si říkal, že jsme tam letos ještě nebyli… Zvnitřnil jsem si proto „umělou natěšenost na Kluka“ a na Startu jsem sám nejen vyzval Zdenála, aby tam trasoval, ale i počas nezvykle dlouhého působení v onom oblíbeném masivu jsem zůstal dobře naladěn. První dva výjezdy úplně od spodu až nahoru brali s klidem všichni, takhle to přeci bývá, u třetího se začaly ozývat otazníky a při oznámení čtvrtého výjezdu se zatmělo před očima i mě – s předem zvnitřněnou natěšeností 😉 Naštěstí byl ale čtvrtý výjezd naplánován zelenou ze Slavče a tu jsem na 29´´ bicyklu ještě nejel. K tomu už jsem si od doby koupě říkal, jestli by právě materiálová změna nemohla být tím rozdílem, který mě dostane nahoru bez šlápnutí, neb na 26´´ jsem už měl kolikrát našlápnuto… a nakonec si opravdu i šlápl… Úvahama o špatném načasování až po třech únavných výjezdech jsem si v hlavě předvyrobil omluvu neúspěchu a jal se stoupat. A voilá…: rozdílem JE skutečně materiál! Samozřejmě že jsem nebyl sám, kdo vyjel a tak jsem si i vyslechl rozhovor Eriho, Honyho a Venouše, že jako ten kopec vlastně moc těžkej není, za sucha už vůbec atp. Je těžkej, hoši, je! A to i když bylo krásně sucho. Konec konců tacháčem vyplivlá data 23% kořenové stoupání mluví sama za sebe.

O.

P.s. Na zpáteční cestě po taškách prohlásil Venda, že se hlavně nesmí vytratit vášeň a začal dřít podlahu. No a nebyl sám (znáte ty Eriho šibalský očka „kdo z koho“?). Já ale vytasil své jediné umění na kole (čuchání k p…..) a s vypětím všech sil mi vláček, co nikde nestaví, neujel J Snad na tom budu někdy tak, kdy budu moct předvést i jinou, než tuto mou silnou stránku!

NO: Okénko dnes věnuji vášnivému Vendovi a všem loudalům, stomílařům, tisícmílařům, polo ironmanům a dalším nadšencům.

„Jako člověk se posouváte tehdy, když vystoupíte ze své komfortní zóny.“ Percy Cerutty

 

Trasa: ? km, Čína, Škodovka, Rudolfov, kolečko pod Mrhalem, pokus o trail pod Babou, Florida…..Klauda, pokus o trail směr Libnič, kolečko nad Libničí, Dobrá voda, Kyselá voda … 10° Budvar v Nemanicích na hřišti

Výškové metry:  ? m

Účast: A: Ondra, Bivoj, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Kory, Zdenál, Venca, Majkl, Stanley, Koubič, Kocour, Tonda, Honza A., Honza Mašek,

Pád: Venouš – sportovně bez výmluv přiznal

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra, Vítek

GPS: asi není

Komentář: Na vyjížďce došlo ke kuriosnímu mocenskému konfliktu, který byl vyjednavačsky po Nezmarsku zažehnán. O co šlo? Úbočí Baby nad Rudolfovem se stalo obětí nedokončené lesní těžby – a ano, z nádherného okruhu s trailem a super sjezdem na leta nebude nic, grrr. Podřezané, nevytěžené stromy vytvořily dilema: „Kudy?“ Já, jako trasér, jsem pro obejití zvolil dolní variantu a svéhlava Vítek nedbaje svatého pravidla „řídíme se podle traséra“ se rozhodl, že jednodušší bude cesta horem, a strhl i ostatní ovečky (zn. Bééééé) takže jsme polom obcházeli každý jinudy abychom se na konci polomu setkali na stejném místě. Já jsem tuto hrubou nekázeň již z preventivních důvodů odměnil neuznáním vyjížďky pro všechny kromě mě 🙂 na což stádečko zareagovalo bezprecedentní degradací traséra ex tunc (rozuměj: od tehdy než jsme se rozdělili) a jako jedinému pro nekázeň (sic!) neuznali vyjížďku mě! Já, neplatně degradovaný trasér, jsem však za vědomí, že za dalších 5 minut se odpojuji, neb musím dříve domů, projevil nebývalou vstřícnost a opět jsem douznal ostatním účast a bylo po sporu 🙂 

O.

 

Družstvo poté, co pohrozilo, že traséra odvolá a on, místo toho, aby pozitivně reagoval na konstruktivní kritiku, nás nechal samotné, ať sami ukážeme, co umíme, bylo chvíli zmatené. (Kolik asi páťáků by na přijímačkách poznalo, jestli je tahle věta gramaticky správně (já to tedy určitě nevím) a zvládlo jeji větný rozbor?) Pak jsme si řekli, že přejedem čtyřproudovku na Lišov a pomotáme se směrem na Libnič. Chtěli jsem trefit trejlík podél potoka, ale zdálo se to jako nemožné. Nejdřív jsme bloudili lesem nelesem. Pak jsme objevili v lese zarostlý výrazný násep, snad bývalá hráz rybníka, snad násep lesní dráhy? Každopádně se po něm pěkně jelo (Míra předvedl super trik sjezd prudkého svahu po předním kole, který oproti očekávání všech sledujících pádem neskončil) a nakonec i ten trejlík jsme potkali, upřímně spíš zázrakem. Ještě jsme si dali kolečko nad Libničí a pak jeli po kořenovce směr Borek a přes Úsilné do ČB. Debata kam do hospody byla tak vypjatá, že jsem se rozhodli to projednat v Nemanicích na hřišti (pouze jedno pivo). Zájmy družstva tříštila  zejména večerní Májka a pálení čarodejnic. Největší skupinka (Rožnov + Bivoj) skončila ještě ve Šnitu, ale spíš ze soucitu. Rožnov mířil na Májku do Rožnova respektive mezi tratě, a bylo nám líto pustit Bivoje domů jen s jedním pivem, tak jsme si s ním dali ještě jedno a snažili se ho přemluvit, ať jede s náma. To ale nebyla úplně lukrativní nabídka pro někoho, kdo míří do Dubného, tak jsme se definitivně rozpadli a jeli si každý po svým.

V.

 

NZ: A když už je ten lásky čas, pojďme po čase do oblasti něhy!

 

Dojat vším co je láska 
k Tobě se přimykám 
smuten vším co je láska 
před Tebou utíkám 

Překvapen vším co je láska 
mlčím ve střehu 
churav vším co je láska 
soužím se pro něhu 

Poražen vším co je láska 
u věrných noci úst 
opuštěn vším co je láska

až k sobě budu růst

 

 

 

Trasa:  32 km (psal Aleš, tak ňák to mohlo bejt), Špačků, Hodějovice, Srubec, Švajce, Dobrá Voda, Pohůrka

Výškové metry:  700 m (psal Aleš, nevěřím mu, ale lepší údaj nemám)

Účast: Přema, Pavel Tíkal, Vítek, Aleš, Zdenál, Venca, Petr Šikl, Stenley

Pád: nikoho jsem neviděl

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Š.

GPS: měřil někdo?

Komentář: Áčko bylo na Malorce a Béčko nedorazilo, takže do Céčka nás moc nezbylo. Tak málo bikerů na startu jsem už dlouho neviděl. Aleš nám všem před vyjížďkou pogratuloval, protože tím se lámal pilník a někdo z nás to být musí!! Vrátili jsme se ke kořenům a sjížděli Lišovký práh od Hodějovic k Dobré vodě. Technické cestičky, pro pár lidí krásně poježděníčko. Jen kdyby tolik nefučelo. Na otevřených cestách nás to skoro sundávalo z kol. V lese spoustu čerstvě polámaných větví a padlých stromů. Přema dokonce přísahal, že krátce po tom, co naposledy zahlédnul Stenlyho, slyšel praskání těsně za sebou. Před závěrem se odpojil i Aleš a jelikož jsme nechtěli Zdenála trápit cestou do hospody a zpět (což by mu ujeté kilometry za celou vyjížďku zdvojnásobilo), tak jsem skončili v hospodě Septim na Pohůrce. Tam jsme prý měli ujeto 22 km! Kurz aber intenziv! No a zpátky do města to přes tech 30 snad dalo.

Do hospody dorazil Ondra Míka na veteránské silničce, že se mu narodil syn a jestli se s ním nechceme napít. Naštěstí netrval na tom, že utratí celý budget určený původně pro víc Nezmarů, než jsme byli my 4 poslední. Tak hodně zdraví a ať se potomkovi daří!

V.

P.S. sme si řekli, že je nejvyšší čas projednat jarní výjezdní zasedání, prohlásili jsme se za usnášení schopné a vybrali:

Termín: 21.-23.6.2019

Lokalita: Klínovec

Organizace: Pavel Tíkal

Trasa:  35 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějice, Borecká rokle pod Orty, zákolejka na Hlubokou, zákolejka zpět, Hrdějice a dom

Výškové metry:  570 m

Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Víčko, Venca, Petr Šikl, Eri, Karel K., B: Vráťa Plíhal, Honza A., Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa

Pád: Aleš – s mocným výkřikem a s následkem krvavého znamení na ruce. Krev rozetřená po obličeji měla již jen symbolicky rituální význam, než organickou příčinu.

Defekt: Kory utrhl strunu. Kolem krku při zhoupnutí? Ne! Na boa na botě :-), Vítek – musel dofukovat a lepil cestou z hospody, takže spíše ano

Trackmaker: Hony

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5cb618100f3e4975d06a2978

Komentář: Velikonoce mi rozházely rytmy, rituály, pracovní docházku a vůbec vše, takže před dnešní vyjížďkou hrozilo, že report nebude. Z Nightride sezóny jsme si však udělali závěr (tedy alespoň já jo), že aktuálnost reportu má být na prvním místě. I za cenu sporého textu 🙂 Takže… Zákolejka odráží Nezmar ducha. Plně pro ní platí ono zlatem tesané: „Hezká procházka. Ale bez kola!“ a tak se ani trackmaker Hony nemusel při popisu plánované trasy držet nějaké politické korektnosti: „Kdyby se někdo poztrácel, tak na Hluboký pojedeme tu extrémní prcačku  za železničním mostem.“ A že se nám toho poztrácelo, dílem dík počátečnímu odmítnutí, dílem odmítnutím jet tu prcačku zase nazpátek (viz trasa), což trefně zhodnotil Bivoj při počtu družstva 11 kusů: „Málokdy se stane, že ztratíme více jak polovinu Nezmarů a to ne dík výkonnosti.“ Tak příště zase, boys.

O.

NO: Delší dobu je patrno, že je ve statistikách uvedena účast i těm, kteří neplní pradávné pravidlo 50% společně odjeté trasy. Myslíme si 😉 však, že Nezmarská obyčejová pravidla nutně nemusí býti vnímána striktně rigidně a některá z nich je třeba položit na oltář pospolitosti, jako principu nejvyššímu. Tedy: Pro tu část která si sama (!) začala říkat „Béčko“ pravidlo 50% již nějaký čas tiše uplatňováno není. A nyní se to i oficiálně přiznalo 🙂 A v ten směr, ale i do budoucna ve směry pospolitosti se týkající míří biblický citát (v ekumenickém překladu):

IZ 11, 6-9

6Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.

7Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.

8Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.

9Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.

Trasa:  35 km, Malák, levý břeh Malše do Vidova, modrá do Heřmaně a Doudleb, na soutok se Stropnicí, Stropnice tam po pravém a zpět po levém břehu, modrá do Doudleb, Doudlebský vodopád, Plav, mohyly, po tělesu budoucí dálnice na Včelnou, korýtko, Rožnov a dom

Výškové metry:  545 m

Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Tonda, Kory, Zdenál, Vláďa, Víčko, Stanley, Vráťa Plíhal, Honza A., Honza Mašek, Víťa Kořínek, Karel K., Franta Kubík

Pád: Ondra (půlčík!), Majkl, Bivoj (prej taky půlčík…), Zdenál

Defekt: Vítek – rozebrané řazení přehazky, Zdenál – defekt bezduše (rozuměj: nepíchl, ale vzduch utekl a musel dofukovat), rozbitý přesmyk,

Triple gold club: Zdenál

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Jarní pomalší a postropnicí (tenhle termín asi nejde vytvořit, vím) je nezarostlá nádhera, která odhalí, kdo je pravou hvězdou. A ano, je to opět pan Zdeneček (a není to tím, že by jsem si z něj chtěl udělat reportového otloukánka!). Už to vypadalo, že hvězdou reportu bude Vítek, který po poměrně dlouhém pokusu o spravení řazení přehazky byl až překvapen, že jsme na něj tak dlouhou dobu čekali (po jaru je má dlaň otevřená, Víťo), aby následně zjistil, že to nespravil, nemůže řadit a peskoval mě za to, že to není jen po rovině „jak jsem slíbil“, ale Zdenečkovi se zřejmě nelíbilo, že by report mířil na Vítka a tak při projíždění korýtka na Včelný do jedné z teréních nerovností šel srdcem… Minule mi o jeho koupálku za dlouhého večera ostatní jen vyprávěli, ale tentokrát jsem to měl z první řady! Přírodní Ú rampa, ostrý nájezd aby neztratil rychlost pro výjezd, zřejmě kmínek ukrytý v dubovém listí, otočení předního kola do pravého úhlu proti směru jízdy, pšouknutí vzduchu z bezdušového pláště a pak až teprve front flip no hand! Zatrnulo mi, neb z mého úhlu pohledu byla klíční kost v jasném ohrožení, ale chlapík vyskočil a prohlásil, že jemu ani kolu nic není a jel dál. Časem se ukázalo, že minimálně druhé tvrzení pravdivé není (lež omluvitelná šokem) a tak jsme letos otevřeli po prvně zlatou knihu triplů a hnedle máme člena (účast, pád, dabl defekt. Hmmm). Sluší se ještě poznamenat, že Zdenečkovo snaha 😉 o opravu přesmykače za Vítkovo asistence byla opět poněkud dlouhá a plná planých nadějí: je to rozbité/není to rozbité, půjde to jet/nepůjde, spravíme to na místě/nespravíme, až jsme s Majklem vzpomněli na jeden kus z klasické filozofie od Nietzscheho: Wie man mit dem Hammer philosophiert (Kterak se filozofuje kladivem). Ono kladivo naštěstí hoši neměli a tak zůstalo jen u posměšků (my) a nadávek (spravující).

O.

N.O. K již v minulém roce probírané debatě o hlášce: „Rožnovská sekce zůstává v hospodě v Rožnově“ trochu parafrázuji Konfuciův citát (originál nebude snadné domyslet a obsah mého sdělení snad též ne):

„Sto mužů dokáže postavit tábor, jen Nezmar dokáže vytvořit domov.“

 

Trasa:  45 km, Švábák, Máj, kolem Černíše, Dasný, Bezdrev, Čejkovice, Pašice, přes blata k menhirům, pomník Kubaty, Zliv, Králičí ostrov, Vondrov, výtopa Bezdreva, modrá na stezku a po stezce domů

Výškové metry:  178 m

Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Aleš, Venca, Vítek, Míra Doležel, Tonda, Kory, Kocour, Petr Šikl, Zdenál, Vláďa, Víčko, Venca Drbout, Stanley, Vráťa Plíhal, Míra Dvořák, Honza A., Petr Podhola, Banán, Vláďa Řehoř, Petr Pokorný, Honza Mašek

Pád: Aleš – v pedálech zůstal ležet na zemi, takže neopustiv kolo, označil svůj pád za „takovej půlčík“, Zdenál – viz report

Otužovací koupel: (zvláštní rubrika): Zdenál – viz report

Defekt: Pavel Tíkal, Ondra

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Nová sezóna odstartovala klasikou, která opět do sebe nasála něco málo nového. Už leta si říkám, jak je hezké, že na první vyjížďku nepřipadají žádné trable v podobě defektů a pádů, až se kolo prostě utrhnout muselo. Vše odstartoval Pavel dvojitým pitstopem (špatný odhad, že bude stačit to jen dofouknout, ale ono nestačilo), který alespoň poskytl Béčku možnost jet napřed a dostat se na Kubatu v čase Áčka 🙂 a když se na první vyjížďce poprvé zařadila Eriho pěšina ve výtopě Bezdreva, přišly věci větší. Napřed jen Alešovo „půlčík“ a klasický kolorit „byl to pád/nebyl to pád“ a grande finále vytvořil Zdenál kombinací býčí síly a nemotorné snahy o zdolání terénu a… HOP do rybníka. A celej! Přema duchapřítomně chtěl onen ojedinělý úkaz Zdenála po pás v bahňáku fotit a vyzýval Zdenála, aby posečkal a nevylézal tak rychle, ale promočený necita místo toho, aby počkal na fotku do zlaté Nezmarské kroniky, začal hrubě (a sprostě!) nejen Přemovi nadávat. Ach jo. Jó hochu, v kronice nebudeš. V závěru potkal ještě defekt mě, tj. slovy ostatních: boží trest za to, že jsem chytil hák výkonností trojice Aleš, Venda a Hony a odjel těm, ke kterým výkonnostně patřím 🙂

O.

NO: U Kubaty jsem tentokrát neodvyprávěl příběh staré legendy, ale formou malého testu zjišťoval, zda si něco někdo aspoň pamatuje. A celkem jo! Zrno urodilo píci. Hosana. V rámci stínání hlav jsem již na vyjížďce některé dovzdělal a zopakuji to i v okénku: Záviš z Falknštějna sťatý na Hluboké nebyl sťat prknem (a to ani přiostřeným…) jak se mnozí domnívají, ale plknem. Plkno: popravčí (tzv. flanderská) sekera.