Duben 2018
Po Út St Čt So Ne
« Bře    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  

Archive for the ‘1. Úterní vyjížďky’ Category

Trasa: 34 km, Kněžské Dvory, Hrdějice, borecké rokle nahoru, Hosínská zanádražka tam, kolečko po Zámostí, Hosínská zanádražka zpět, Borecké rokle dolu, Hrdějice, k Vltavě a domů

Výškové metry: 676 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema (s blahosklonně zdviženým prstem!), Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Sochy, Venca Drbout, Láďa Benhák, Koubič, Jirka Habrda

Pád: Venca Drbout třikrát – své eskapády si pochvaloval, prý už se mu to dlouho takhle pěkně třikrát nepovedlo :-) Zachycen též ve fotogalerii před a po, Ondra – krvavé kolénko vyprovokovalo diskuzi na téma dezinfikace – zda by bylo lepší olíznutí v hospodě přítomným psem, který ale žere hovna, nebo v hospodě přítomným Vítkem, který ale mele sračky :-) Eri, Bivoj, Petr Pokorný (sideflip into the nowhere), Tonda

Defekt: Nikdo. Nebo že by to odstartoval Aleš píchnutím (včely a do boltce?)

Trackmaker: Hony a částečně i Peťa Šiklů – chodící vložka „po vrstevnici“

GPS: 

Komentář: V průběhu času si při psaní reportů tak nějak začínám říkat, která etapa vlastně není naší klasikou… Hosínská zanádražka klasikou už myslím je, neb původní kritika, kterou schytávala (od jezdičů), se smrskla do Eriho lakonického kostatování: dnes nasranej nejsem i když je to mrdanice, protože jsem věděl, co mě čeká. A věděli to všichni, takže slovo PROČ? jsem vlastně nezaznamenal. Naopak mi přišlo, že to jde právě opačným směrem, když si Peťa Š. na cestě vzpomněl, že na endurku se dá jet i jinudy. Ano, dá. Na motorce. Na kole ta realita je jaksi trochu jiná, neb nikdo nemá v nohách několik HP (horse power). Takže to, co se na endurku zdá (a bylo tak i prezentované), že je vrstevnice, je na kole potláčání, kdy řidítka mám v úrovni hlavy a výš. Třeba mám ale jen špatnou techniku potláčání :-) Ale aby byl jasný můj postoj! Já nekritizuji, já CHVÁLÍM. To je prostě bajk, není to tak každé úterý a navíc to bylo jetelnější nejvíce z posledních let. Kolik přesně z toho byla skutečná jízda v sedle, ví jen Ti, co byli :-)

O.

P.s. V závěru jsem se stavili i nezmarského filantropa Rosmíka, který nás Kozlem napojil a slíbil, že se někdy připojí. Takže já to beru jako slib a čekám, Rosmíku!

P.s. Počet pádů asi opět jako každoročně bude topem ze všech vyjížděk. Klasika :-)

NO: V rámci okénka vědomostí nelze nezmínit, že v průběhu debaty nad typem Nezmarské oranžové se objevila spekulace Vency Drboutů, že se jedná o REAL 240, což se nám (všichni do jednoho zasvěceni do způsobu mezinárodní klasifikace barev…) moc nezdálo (Real hraje přece v bílém?), ale dnes po zásahu z míst předsednických je jasné, že se jedná o Pnatone Orange 021c. Takže až se Vás někdo bude ptát – v hospodě Ciml, nebo v kravíně Vata, jaká je to barva na našich dresech, že je tak hezká, víme odpověď!

AUTOR REPORTU JE MAJKL

Trasa: 44 km, Start, pešinkou kolem golfového odpaliště, zahradní kolonie, lesem směr Vlčí jáma, Třebín, lesem nad Dubné, vysílač a trailík k rybníku zvaném Dlouhý u Čakovce, napojení na žlutou turistickou, Vráž, rozcestí u Holubovské bašty, Holubovská Bašta, silniční spojka do Jankova, U Beneda a vzhůru K obrázku, po červené hřebenovce k Bohouškovické myslivně, Haberský vrch, trailové dovádění (jak pro koho), sáňkařská, další traily, modrá do Lipí (kolem hřbitova), panelka a tašky, přes Švábův Hrádek zpět do ČB.

Výškové metry: 738 m

Účast: Venca, Bivoj, Majkl, Pavel Tikal, Petr Šikl, Hony, Eri, Vítek S, Vítek K., Ondra, Víčko, Duby, Zdenál, Kocour, Láďa, Tonda, Kory, Přéma, Míra Doležal, Venca Drbout, Stanley

Pád: Stanley 2x, Pavel Tikal prý kontakt se srnkou

Defekt: Nikdo (není čas začít soutěžit?)

Trackmaker: Majkl

GPS:

Komentář: Stále začátek sezóny, kdy nohy ještě naplno neví, jak šlapat po zimním zahálení. Filozofie vyjížďky proto tomu odpovídala, od každého kousek. Trochu švihu po širších cestách či pešinách, sjezdy, úzké pešinky mezi stromy a trochu potu na zádech při stoupání na (ne)oblíbený hřeben Kluka.  Opětovně jsem si připomněl, že trackmaker se musí snažit více než obyčejný účastník zájezdu. Tentokrát, díky snažší první části, vydržel náš peleton pohromadě až pod kopec, pak se ukázalo, kdo má nohy a kdo ne. Někdo si dokázal ještě i při stoupání povídat….já to nebyl, všem jsem se z dáli díval na jejich svěží nohy. Nepomohlo ani heslo, když nemůžeš, přidej víc. Bivoj ve snaze, abychom mu neujeli, nebo neodběhli, se tentokrát kousnul, a vše poctivě vyjel, lepšíš se chlapče! Přema a Kory si v průběhu vyjížďky prohazovali zapůjčená testovací celopéra, vždy na povel: „Vem si ten svůj sráč…“ Koupě bude ještě zajímavá, co chlapci? Dojezd do Budějci již proběhl v poklidu, Zdenda nás napojil a nakrmil. 

NO: Kde vůle neschází, cesta se nachází, to si myslím obecně platí pro naše opakovaná úterní snažení na bike, je nutné připomínat, že je to nejen sportovní záležitost.    

Trasa: 35 km, Velkas, podél Malše, Novohodějovický rybník, Doubravický práh, kaňon Hlubočice/důl Zlatý jelen, k Nedabyli, Vidovský potok, nad úpravnu vody, lom Špandava, Heřmaň, Borovnický potok, Doudleby, Doudlebský vodopád, Borovnický potok, trailík k rechlím, pod Heřmaň, úpravna vody, Vidov, a podél Malše domů

Výškové metry: 709 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Hony, Zdenál, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Ondra Míka, Sochy, Venca Drbout, Víčko

Pád: Zdenál – sjezd k Vidovskýmu potoku chtěl jet jako Pája (tzn. v mých stopách), ale ještě tam není :-) Peťa Š. ho uklidňoval, ať to pořád zkouší a zkouší, že se sice výsledek dostavit nemusí, ale pocit bude dobrý. Ondra M. sám byl jako zařezanej, ale když jsem dotazoval důvody špinavého ramínka, šel s pravdou ven.

Defekt: Nikdo

Trackmaker: Ondra – zahajující trojnásobnou pauzu :-)

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Minule byla vyjížďka samá rovina, šotolina, asfalt a nenejvejš podmáčená blata :-) a tak jsem cítil že to chce přesně pravý opak. Prcačky a stojky. A jak chtěl, tak provedl. Pravda, párkrát jsem sekl vedle! 1) při pokusu o nalezení nové cesty (bez předchozí přípravy) – omluvám se, trackmaker má najíždět sám a ne hledat až s mužstvem 2) při orientaci v terénu, která však byla výrazně ztížena abnormálním množstvím spadaného listí. Odhadem je ho tak dvakrát více než obvykle a z jara, jak nejsou vychozený cestičky, vše vypadá jak jednolitý les a paměť párkrát selhala. Naši mudrlantskou debatu se Zdenálem nad příčinou zvýšeného množství listí na zemi utnul s očima v sloup Peťa Š. : Hodně listí po zimě na zemi znamená, že bude válka! :-) Jinak to vlastně bylo celé jak to mám rád, motací a drobínek loudací. Jak moc bude prorocké Eriho proceděné: „Vynikající strategie ke snížení počtu zájemců o vyjížďku“ se ukáže časem. Takže v příštích týdnech se zase já těším na to, co se líbí ostatním (trackmakerům).

O.

P.s. Dojemné bylo včera Bivojovo stýskání: „Dnes mi Majk na kole neujel, ale uběh! Když došlo na tlačení, roztočil nohy a už jsem ho neviděl. A to celou zimu běhám…“ Majk: „Leta tréningu v potláčání bajku, hochu!“ No prostě všechno (nechce se mi napsat zlé) je k něčemu dobré.

NO: Dost často zaznívá na našich vyjížďkách termín „front flip no hand“ :-) Tak tento trik v provedení nedotočeného salta předvedl na letošním Milan-San Remo Mark Cavendish. Tak pro ty, co si Nezmarskou abecedu chtějí/potřebují zopáknout připojuji názornou videoukázku (0:41 zvětšeno)

 

Trasa: 46 km, stezka do Bavorovic, trailík po modré k hlavce, kolem Muňáku, vyhlídkové místo na Hlubokou, pole, louky, asfalt do Zlivy, trailík na Králičím ostrově, kolem tratě na Kubatu, menhir „Stětí“, menhir „Zakutálená hlava“, přes blata do Pašic, Češňovice, Bezdrev, Černíš, trailík na tankáči a domů.

Výškové metry: 189 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Hony, Větrák, Zdenál, Éros, Míra Doležel, Míra Dvořák, Tonda, Kory, Duby, Ondra Míka

Pád: Nikdo

Defekt: Nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Letos jsem se pokusil náš poklad a drahokam drahokamů ukázat alespoň v jiném světle, když už ne z jiného úhlu a kde to šlo, pral jsem tam drncavou rovinu jak jen to šlo, ať si hoši užijou :-) Názory ve skupině se už zdá dali do rovnováhy – všichni ví, že to je letos blatská premiéra i derniéra a tak panuje všeobecná spokojenost jen s jedním šiklomrmlalem, který (jak sám v hospodě přiznal) mrmlá jen pro kolorit. Zda se jeho ujištění vztahovalo i na má stále celou vyjížďku jedoucí ústa („takový to byl v zimě klid!“) neupřesnil. Asi jo :-)

O.

P.s. Letos jsem se na první jarní moc těšil, počasí nepočasí, a liboval si v hospodě hned co jsme dosedli, že to budu poslouchat týden co týden. Tentokrát byl pro mě největší pokladnicí Zdeněček. Už vím, kolik gramů má krajíček chleba, že dva krajíčky jsou tolik kalorií jako jedno pivo, že neexistuje u Nezmara jídlo u kterého by neznal počet kilokalorií, že pivo vlastně není tolik kaoricky nebezpečné jako to, že ti „roztáhne žaludek, udělá hlad a ty pak tam pošleš jídlo co bys jindy neposlal“ a že vůbec energeticky nejhorší jsou oříšky (Vítek: dáme wasabi oříšky? Oříšky jsou něco jako zelenina :-) „Kalorická policie“ objednávaje arašídy: Jó zelenina, oříšky jsou tuk). Pak se ještě vytasil Ondra M. s aplikací, která po vyfocení jídla poví, kolik má to jídlo kalorií, ale to už jsme na sebe jen s Alešem mrkli (oba šmitec a klobásu v břiše) a objednali každej další pytlík tuku.

NO (Nezmarské okénko): Celkem mě baví psát něco, co nutně nemusí souviset s kolem, tak letos to bude taková volná disciplína. Freestyle, ne voe! Tu verš, tu citát, tu zajímavost. Na heslo „chemický vzorec tuk“ vyplivne google tohle. Fakt nevím co to znamená, ale energie z toho musí být děsně :-)

Trasa: 27 km, proti proudu Vltavy, kolem fotbalového stadionu, kolem kostela Jana Nepomuckého, SK Slavia, lávka přes Malši, kolem Špačkárny, Starohodějovický potok, chatová osada Hodějovický potok, pod Srubec, k odkalovací nádrži, kolem Šakry na Švajce, Lusný rybník, Dubičák, zadem kolem Zvonárny, Vrbenskou, Skuherského do Juvelu.

Výškové metry: ???

Účast: Petr Šikl, Honza Mareš, Vítek Sirotek, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Petr Pokorný, Zub, Banán, Zdenál, Bivoj, (na Dubičák doběhl Tuča)

Pád: Banán

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Čas plyne jak voda, sotva se v noci rozkoukáš a je tu konec již páté Night Riderské sezóny. Dnes vyrážíme v noci naposledy, a proto je třeba si vyjížďku jak se patří užít. Cílem cesty je Dubičák, přesněji kaplička s lavičkou a ohništěm kousek od vrcholu. Začínáme city bikingem a zanedlouho již střídá asfalt lesní pěšinka kolem Starohodějovického potoka. Potok křižujeme nesčetněkrát, výzva střídá výzvu, kdo zvládne vyjet výš? Hodějovický potok je u chatové oblasti osazen novou lávkou, spíše dvojicí prken, následuje pěšina těsně nad hranou v zemi zaříznutého potoka. Znovu křižujeme potok a je tu další výzva, kdo překoná rokli s potůčkem? Odkalovací nádrž mění postupně svou tvář, i zde si dálnice vybírá svou daň, avšak v pozitivním slova smyslu – rekultivace. Míříme k vysílači na Šakrdě a dále na Švajce, čeká nás znovu výzva, výjezd strání přes padlý kmen. Blížíme se k cíli cesty, je tu poslední společné stoupání, stojíme na Budějovické hoře hor!!!

K táboráku usedáme,
s hvězdným nebem nad hlavou,
číše vzhůru pozvedáme,
s přáteli a dobrou náladou.

Takhle romantické to bylo .....

Kapličku a okolí zalévá tlumené světlo mihotajícího se ohně. Vyhlašujeme nejlepšího Night Ridera sezóny, trackmakera, padáka a píchače. Atmosféra je vynikající, špekáčky ještě lepší, kořalka ostrá jako břit, a tak to má být. Lepší závěr sezóny si snad ani neumím představit. Ještě zbývá ve zdraví dojet domů, tedy do tradiční Nezmarské základny. U Zdendy je však plno (rezervace nám tak nějak unikla), sázíme na Juvel a vychází to. Doráží Kocour a Lojza s cenou pro jednoho z Night Riderů z jeho dílny. Tajný los padl na osmičku, Zube, je to tvoje. Oslavy se celý večer nesly v tomto duchu: vodka+griotka+rum+chilli+zelená+rum tuzemský+jagermeister+gin. Slavilo se prostě kde co, ani si to všechno nepamatuju.

 

Velké díky patří všem, kteří přispěli byť sebemenší měrou k zpestření noční sezóny. Letos jsme si to udělali obzvláště pěkné.

 

Hony

 

 

Přehled výsledků: NIGHT RIDE  – letos to bylo o vítězných dvojicích.

2018-03-27 08_10_17-NIGHT RIDE.xlsx - Excel

Kudy se letos jezdilo:

2018-03-27 10_56_23-Wanderkarten und Fahrradkarten • Mapy.cz

 

Trasa: 30 km, Roudné, Plav, Doudleby, Dolní Stropnice, Komařice, po staré zelené do Borovan

Výškové metry: 400? m

Účast: Petr Šikl, Pavel Kosař, Petr Pokorný, Venca Krutina, Jirka Tuček, Franta Kubík

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: https://mapy.cz/s/2sWRQ

Komentář: Jarní prázdniny neslibovaly velkou účast, zato přibyli ti, kteří slibovali. Že by přišli nebo dokonce přijeli do hospody, pokud by byla tam či onde. Petr Šikl to správně komentoval, že chlastat umí každý, ale jedině účast na vyjížďce se počítá!

Na startu proběhla polodemokratická debata nad lokalitou, která ideálně měla splnit kritera: málo bahna, zpátky vlakem (aby přijel Ondra na silnici) a mé skromné přání vzít to přes chatu, kde ošetřuji tvrdnoucí beton.

Mé přání splněno na 100%, Tůča nás překvapil s B:PET, takže i s piknikem to bylo. Bahnu jsme se vyhnuli také elegantně, soudě podle stavu strojů v domovské stanici. Jen ten Ondra zklamal :-) Nicméně hospoda Sýmalka byla i tak dobrá destinace, vlak jsme stihli a tentokrát dokonce ani nezapomněli přikoupený mok. A protože cesta utíká rychle a Jirka vytasil odkudsi i druhou petku, nestihli jsme to ani dopít.

Však jsme také zůstali jen 4 mušketýři, nemluvě o escalatorgangu, kterémuž čest jsme vzdali poslední my dva :-)

Příště, kamarádi, je poslední NR, tak se koukejte pochlapit s účastí, připravuje se menší překvapení po cestě a plánuje se konec u Zdendy.

Trasa: 30 km, Borek, Mojský les, podél dálnice do Chotýčan, podél železnice zpátky, Hosín, Hrdějovice, Juvel.

Výškové metry: ??? m

Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Stanley, Vítek Sirotek, Pavel Kosař

Pád: Honza Mareš, Pavel Tíkal, Pavel Kosař

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař, Petr Šikl … a trekmejkři prominou … náhoda

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Od úterního rána sněžilo, teplota se pohybovala kolem nuly. Nečekaně se tedy po minulé nejstudenější vyjížďce schylovalo k vyjížďce nejzasněženější. Ještě na startu sněžilo (Stanley opět dorazil v podkolenkách) a v Budějicích z toho byla rozježděná mokrá břečka. Jakmile jsme ale opustili město, tak jsme se ocitli v zimní pohádce. Všechno čerstvě zasněžené, na zmrzlém podkladu 5 cm (místy 10 cm) čerstvého sněhu. Našel se i prašánek, ale spíš to bylo tak na sněhuláka – vlhký lepivý sníh. Každopádně konečně došlo na to, co na zimních vyjížďkách oceňujeme nejvíc. Podmínky nám na tvářích vykouzlily úsměvy a na kolech nečekané úpravy – aerodynamické praporky na rámech a vidlicích, kolečka na kladkách zvětšila svůj průměr do neuvěřitelných velikostí, z převodníků byly hladké placky, z kazet se staly kusy ledu.

Na funkci to vliv mělo. Přesmykač jsem celou vyjížďku ani neviděl, natož aby fungoval. Na kazetě šlo jet jen na pár pastorků, ostatní byly uvězněny v ledu. Řetěz měl co dělat, aby se dostal k zubům!

Na jízdu to vliv taky mělo. Celkově to bylo výborné cvičení na rovnováhu, v jednom kopečku, kde byl pod sněhem led, to jelo spíš dozadu než dopředu. Pár cenťáků sněhu a co to udělá! Slézali jsme, kde bych to nečekal. Našlápnout potom do espédéček se povedlo jen někdy a když už, tak znovu přišel úsek, kde to opět chtělo pár kroků pěšky a boj začal na novo. Překvapila mě zásadní podobnost s běžkama – když první projede stopu, tak za ním už to jede mnohem líp :).

A bílá krajina měla asi vliv i na orientační smysl. Zabloudili jsme už v Mojským lese! a nedokázali trefit do Červeného Újezdce. Místo toho jsme se ocitli na staveništi dálnice, kde se ale jelo celkem dobře až do Chotýčan. Odtud jsme chtěli jet podél obory k Vltavě, ale ani to jsme netrefili, když jsme za kolejemi zahnuli vlevo místo vpravo. Já na to přišel až po pár kilometrech, trochu smutný, že obora nebude, ale nakonec to i tam bylo super. Perlou byl průchod železničním viaduktem, kde byl nádherně zamrzlý potok, led jak sklo. V cyklistických tretrách se po ledu chodí dost špatně, natož, když je to do kopce. Škrábali jsme se, jak kdo uměl, opírat se o kolo nešlo, protože okamžitě odklouzlo do strany. K vidění byl i pokus rozložit rovnováhu na všechny čtyři končetiny, což se ale také neosvědčilo :).

V Hosíně Peťa připravil občerstvení do jedné i do druhé nohy, v Nemanicích ještě do třetí a před Juvelem jsme tu flašku dopili. Vyšlo to úplně přesně – Peťa tmářsky obětoval jeden kalíšek na schody chrámu (ale co, jestli budeme zdraví a bude nám to jezdit) a jeden kalíšek zbyl pro Ondru, který nás přišel podpořit (za vyjížďku na válcích mu ale čárku nepíšeme). Nám čárky přibývaly a i další kalíšky byly. Ještě jednou Peťane díky a hodně dalších kilometrů, třeba i pár společně!

Trasa: 22 km, přes nádražní lávku, kolem odkalovací nádrže, Švajce, pod Třebotovice, zadem na Dubičák, ztraceni v polích a rychle do Juvelu.

Výškové metry: ??? m

Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Stanley, Zub, Venca Krutina

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Dalším „NEJ“ se stane zápis teploty z této vyjížďky, s nejnižší naměřenou hodnotou -10°C. Tohle už je mráz, do kterého se každému jen tak nechce, přesto této výzvě čelila šestice vytrvalých. Jen malá poznámka, Stanley vyrazil do mrazivé noci s dlouhými zimními cyklistickými kalhotami! Konečně je dost zima i na něho.

Samotná délka vyjížďky se svými 22 kilometry již o mnohém vypovídá. Jedná se zatím o nejkratší švih a asi tomu tak zůstane až do konce této noční sezóny. Není se ale čemu divit, již po chvíli jízdy všem mrzly prsty u rukou a nohou, někomu možná i další údy. Pokusy zahřát se ve stoupáních sice zafungovaly, o to horší však byly následné sjezdy. Nejspíše vinou těchto nízkých teplot došlo k zakufrování po sjezdu z Dubičáku, následovalo tak křižování polí mezi Dobrou Vodou a Hlinskem. V budoucnu zde povede dálnice, a tak to bylo možná naposledy, co jsme tu mohly svobodně projíždět.

Závěr vyjížďky patřil rychlému přesunu do oblíbeného Juvelu, kde jsme notnou chvíli v bolestech rozmrzali. Osvědčená souprava černý čaj, velký rum byla dnes opravdovým lékem a vřelá slova dorazivších kamarádů v péřových bundách taktéž.

 

Hony