Listopad 2017
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930  

Archive for the ‘VZ 2014’ Category

Tentokrát jsme pod vedením Víti Kořínka zamířili do Sušice. Pár z nás se nemohlo dočkat, tak do Penzionu U Vítovců dorazilo už ve čtvrtek večer, ostatní se přidali v pátek ráno.

Na pátek byl naplánován výjezd na Javornické okruhy. Ze Sušice jsme vyrazili po červené TZ směr Sedlo, poblíž Albrechtic jsme se napojili na trasu „Javornického Pazdřivce“ – okruh 48 km a 1750 m převýšení. Výpravu ovlivnili 3 okolnosti – chybný směr jízdy okolo Sedla, vynechávající navigace GPS (každou druhou odbočku jsme přejeli a vraceli se) a to, že meteorologové se tentokrát trefili a pátek byl deštivý. Pod Sedlem se stal první … nemilá věc této výpravy – věděl jsem, že okruh se jede proti směru hodinových ručiček, ale neodhalil jsem, že okruh troří „osmičku“, tedy že z Albrechtic se jede na Sedlo. Místo toho jsme Sedlo obkroužili a pokračovali na Kašperk. Tam už naše výprava nebyla kompletní, otcové zakladatelé jeli vlastní trasu na Javorník (nakonce byli jediní kdo se tam podíval a navštívil v místní restauraci vepřové hody) a Petr Pokorný fungoval jako spojka mezi oběma skupinami (připojil se v Kašperkách). Sjezd z Kašperku k Otavě u Anína byl parádní, „borový singlík“ se moc líbil, stejně tak přejezd do Radešova. Neustále mrholení začalo bohužel přecházet v déšť. Část peletonu proto jela do Kašperek po silnici, zbytek po žluté TZ a přes Sibeniční vrch. To už opravdu dost chcalo, ohlasy na tuto terénní zajížďku opravdu nebyly pozitivní. Při rychlém sjezdu po louce nás nemile překvapil natažený drát přes cestu, Kory se ale projevil jako džentlmen a vzal to na sebe (jel první), naštěstí se mu jako zázrakem nic nestalo. V hospodě jsme se najedli, napili, pokusili se uschnout, a hlavně zásadně upravili trasu. Na technické pasáže na Javorníku se nám za mokra nechtělo, takže zkratka po zelené na Kašperk (velmi prudký výjezd po asfaltu). Odtud tlačenka přes Pustý hrádek a opět po trase JP přes Nadějov pod Sedlo. Odtud chybně vpravo do Kakánova a prudký výšlap na Sedlo. Navíc jsme ztratili trasu a tlačili, nosili kolmo lesem vzhůru. Ze Sedla byl ovšem moc pěkný dlouhý sjezd, vlastně až do Sušice. Cestou se nám ještě podařilo rozmotat Peťovi Pokornému uzel na řetězu, i když to chvílemi vypadalo, že nám ukáže, jak zvládá pumptrack. Celkem myslím hodnotných 50 km, 1580 m výškových.

Večírek probíhal po celé Sušici – sauna, pivo na stojáka, hotel Fialka, disko, Rokový Kloub, kebab, …

V sobutu ráno se k nám přidali legenďáci. Víťa Kořínek připravil trasu směr Klatovy, po modré do Petrovic, žluté a červené do Velhartic a pak po červené až do Klatov, lesní cesty nahoru dolu, výškové metry přibývaly. V Klatovech jsme poobědvali na náměstí a potom pokračovali po žluté na vrch Barák. Tady nás Ví’ta protáhnul místním singletrekem zakončeným bikeparkem Kocourov – jak symbolické, ale Kocour byl na vlastní trase a nikdo na jeho počest nedal Kocour drop. Dále nám Ví’ta ukázal svojí chalupu, dal napít vody ze studánky, ale na větší pohoštění nebyl čas, když jsme se vyškrábali znovu na hřeben a v dáli viděli Svatobor, bylo jasné, že to se světlem bude o fous. Debaty na zkrácení byly, ale Ví’ta se ukázal jako pevný vůdce (což dokázal už ráno, když si pozici v peletonu hlídal tak důrazně, že poslal Aleše k plotu) a dál jsme se drželi trasy – do Kolínce po vesnických asfaltkách a dále po žluté a červené. Peloton přeci jen trochu prořídl, ale většina se na Svatobor vyškrábala a se zapadajícím slunkem jsme si dali sjezd. Ti kdo nejvíce věřili ve svojí techniku po šterkovém chodníčku s kamennými schody – opravdová lahůdka, ale všichni jsme si párkrát raději slezli, obzvlášť potom, co Aleš dovršil hatrik kotoulem po schodech (samozřejmě byly 2 výjmky, které nám předvedli, jak se to jezdí, všichni víme o kom je řeč). Dojez do Sušice byl s posledním světlem, takže paráda. Celkem 85 km, 2300 výškových metrů, počasí bez deště, chvílemi i sluníčko.

Večírek byl více než komorní, grupu trvořilo skoro Sedm statečných, Bylo nás o něco víc než pět – ano, na večírek a nedělní bajk nás zbylo 6!!

V neděli jsme se popojeli auty na Javorník s cílem dokončit plánovaný okruh Pazdřivce. Bylo krásně jasno, sluníčko, z vrcholků výhledy na nížinu v mlze, takhle si představuji bajk. Na Javornické okruhy znalci prý vyráží, když pár dní neprší – my jsme se, jak pravil Eri, spokolili s pár hodinami. Terén byl tězký, mokré kořeny a kameny, ale úvodní pasáž přes Javorník a Ždánov byla moc hezká. Trochu jsme se zamyslili nad trasou, na Sedlo se nikomu moc nechtělo, času bylo dost, tak jsem přes Chlum sjeli do údolí Zlatého potoka. Odtud po červené na Popelnou (trasa možná raději na pěší turistiku, ale nádherná) kde jsme so občerstvili a vyrazili směr Královský kámen a odtud sjezd do Javorníku. Eri chytl klacek do předního kola, takže na výlet bude mít i drobnou vzpomínku na holeni. Na Javorníku na nás čekala odměna – vepřové hody v restauraci Krásná vyhlídka, takže jsme víkend na bajku krásně zakončili, 32 km, 950 výškových metrů.

V.

Guru dalšího VZ je Víťa Kořínek, v termínu 26.-28.9.2014 v okolí Sušice.

 

PÁTEK: vypadá to na návštěvu Javornických okruhů http://javornickeokruhy.cz/, okruh po trase Javornického Pazdřivce, zpráva od místňáků je tady:

„Mapa ke shlédnutí ZDE – javornickeokruhy.cz/cervena2-trailova-symfonie-pazdrivec.mapa.html , GPX log pak ke stažení ZDE – javornickeokruhy.cz/res/gps/javornickeokruhy-cervena2-trailova_symfonie_pazdrivec.gpx

Trasa byla poměrně náročná a abych předešel možným problémům, tak rovnou řeknu, že na projetí doporučuji vyrazit nejpozději v 10.00 (a pauzy na občerstvení zbytečně neprotahovat) a jako kolo minimálně buď HT s kvalitní vzduchovou vidlicí, 27,5″ nebo 29″ kola a 2,25″ šíře pneu výhodou, Trail/AM full se zdvihy 120 a výše optimální. (já to jezdím na 29″ HT s 2,30 a 2,35″ pneu + teleskopická sedlovka a ještě mě z pondělního uklízení celé trasy bolí zápěstí, nohy už konečně přestaly :-)

Pokud si jí dáte, pak budu moc rád, když mi napíšete, jak se Vám trasa líbila – dopředu říkám, že trasa má poměrně velké převýšení na relativně malou vzdálenost, takže stoupání můžou i bolet! :-)

já jen dodávám, že nic co bysme nezvládli! :)

 

SOBOTA: Víťa Kořínek připravil trasu:

„Na cykloserveru jsem naklikal jednu trasu – viz příloha, která je pěkná byť vede od Sušice spíš do šumavského podhůří než na Šumavu, jel jsem jí letos“

http://www.cykloserver.cz/f/20f0163773/

 

NEDĚLE: se uvidí

 

zdar V.

 

Delší dobu se mluvilo o výjezdu do Jizerek a tak jsme se letos konečně domluvili a díky termínovým nesouladům vzniklý termín namlsal každého pravděpodobností teplého počasí. Jak krutá mýlka! Ještě ve čtvrtek odpo při příjezdu jsme pobíhali v kraťasech, ale od pátka se nám teplota přes den pohybovala mezi 9°-13° C. K tomu ještě v pátek déšť a v neděli taky. No nic, už si pomalu zvykáme, že až na ojedinělé vyjímky nemáme na teplo a sucho štěstí (Livigno, Luhačovice, Zugspitze, Telč, Praha, Bílé Karpaty atd. atd.) My už ale jako ostrovani přivykli a tak zaznělo jen občasné postesknutí :-)

První den jsme sjeli do Tanvaldu na vlak a vydali se napříč chudým krajem (kde ani brambory nejdou…) vláčkem do Lázní Libverda, odkud náš víkendový anděl strážný Peťa naplánoval Singltrek Pod Smrkem. Ne úplně všichni z něj byli odvázaní, ale pro mě dost nepochopitelně. Jasně, nebyla tam žádná záludnost, technická obtížnost, ale pokud chtěl jet člověk plný koule, kolo sakra ovládat musel umět. A pokud jel člověk na hraně svých schopností (jakože já bohužel na strunu hrany párkrát brnkal), byl to i adrenalin :-) A k tomu jsme všem těm vymaštěným celopérům ukázali, že v kole to není a pokud dobře pamatuji, na trati jsme jen předjížděli a ti lidé měli jen otazníky ve vočích, chichi. Mord parta na hardtailech! Bohužel déšť a zima zapřičinila rozpad skupiny, neb do vyhřátého stánku pro 16 lidí na párek to fakt nebylo. Zbytek návratu si každej užil jak užil a skupina co dorazila domů za světla a ne po Metaxové smršti a pivech i poladila kola. Ráno v sobotu byla jen zima, ve které nezodpovědná parta poladila stroje a protáhla odjezd o půl hodiny, ale pak už to začlo. Komu chyběla v pátek technika jízdy a kopce, v sobotu už neříkal nic. Mě osobně potláčání díky nesjízdnosti nevadí a přijde mi, že i ostatní udělali velký krok v hlavě a umu např. od Mšena :-) Na výletu techniku v překrásném kaňonu Kamenice střídaly prďáky a na obědě se nikomu moc nechtělo věřit, že máme 26 km a převýšení 900 m. Kladivo na mord partu z jihočeské pánve mělo ale ještě odpoledne dopadnou o dost pustošivější silou – výjezd červené nad Rokytnici, či výjezd na rozhlednu Štěpánka (Samíku, NENÍ  to Boženka!) a potláčání bajku zůstane v paměti dlouho :-) V neděli pak už jen „vytočení nohou v optice Jizerských hor“ poté, co jsme demokraticky odhlasovali, že už neprší a hurá domů. Výlet se myslím povedl a závěrem se sluší poděkovat Peťovi za organizaci, péči guláš, vlak a mechanickou výpomoc a všem ostatním za nehynoucí dobrou náladu.

O.

P.s. Jedno video když jsme čekali na opravu defektu a neměli co dělat. Chlapík co robil rukama pravou „lesní práci“ z nás joudů byl dost vedle :-) http://renie.rajce.idnes.cz/Jizerky/
heslo,jmeno:  jizerky