Archive for the ‘Nezařazené’ Category
4 října, 2016 | 
Author:
Postřehy od Petra P. :
Váhal jsem do poslední chvíle, já se rozhodně na nějaké silniční pretěky necítím, ale když by se to pojalo jako společná vyjížďka s přestávkami, kocháním, refreshem (když jsou přeci měřené jen “malinkaté” úseky a nikoliv celá trať), a čekalo by se na mě, tak jsem byl pro. Druhá motivace byla udělat něco pro PR týmu. Takže bych klidně jel i tu krátkou (podmínka, aby byl složen team), ale nabídl se Ondra Míka, asi že když je start až ve 13hod, tak by nemusel z Maximu nějak extra spěchat 😉
Se svou účastí váhal ještě více Peťa Šiklů, který nakonec přijel, ale bylo vidět, že s ním virozka dost cloumá. Měl s sebou i parťáky, se kterými chtěl jet pomaleji. V první časovce na Kleť, která se jediná našemu želízku Honymu počítala do teamové soutěže, jsem se chtěl hecnout a jel jsem mu špic, jenže jsem to nevydržel ani na kraj lesa 🙂 Konečně, došlo mi, že mu mohou jet i jiní, stačí se jich držet, ne? 🙂 Dohoda byla, že se nahoře potkáme, případně se slíknem nebo oblíknem, napapáme, napijeme a tak. Nahoře nikdo nečekal (třeba jeli kluci(=Hony+Aleš) vytočit nohy někam do lesa?), tak jsem zvolnil a koukal mezi stromy. Dojel mě Peťa Š. s jeho partou, zašpásovali jsme, já slezl z kola a psal sms klukům (páč mi bylo blbý je tam na mě někde nechat čekat), že sraz Chvalšiny. Ve Chvalšinech jsem si projel náměstí, oni nikde. Tak jedu dál. Slejzám znovu z kola, tentokrát na Rohách a píšu další sms. To už mě drobet začíná nasírat, že jedu celou dobu sám, tak jsem docvaknul partu týpků před Brlohem, a říkám si, že když já jim můžu jet špic, tak to asi buhvíjaký tempo není a tím pádem mě kluci, jsou-li za mnou, dojedou. Jo, prdlajs. Vysmátý, najezený, napitý na mě čekali až v Horní Planý a s typicky nezmarským přístupem-“tak jsme všichni, můžeme jet”, sedali na své stroje. Naštěstí počkali, tak bych jim tímto chtěl poděkovat za společnou vyjížďku 🙂 To, že mi nakonec ujeli i autem a nechali mě večer v Krumlově, to ani nezmiňuju 🙂 Ještě se musím holt učit (a nejen jízdu na kole) 😉 Ale k věci – trasa pro mě akorát, celkem fakt na pohodu (křeče mě chytly až v Kozlovně), počasí ideální, stihli jsme si i objednat na Kleti a o to vlastně hlavně šlo. Erimu velká gratulace, top klasa. Když si dáš před každou vyjížďkou kilo, můžeš s náma ještě pár let jezdit 😉 A že jsme dosáhli skvělého teamového úspěchu, je krásná třešnička na dortu ve tvaru BGF růže. A všem také patří díky za účast v charitě (startovné proto nebylo úplně levné), ale když to jde na ty kozy, tak to/ty my rádi 🙂
Postřehy od Džonyho:
Tak letos to vyšlo parádně, aby se sjíždělo z Kletě 1.října krátký krátký, to myslím není úplnej standard! Klika velká, přijít ta fronta o den dřív tak strávím sobotu v hospodě místo na kole…
Eri reprezentoval Nezmary víc než důstojně – no od začátku fear tahal, v první Kleti mě trochu znervóznil páč vypálil jak raketa a už se mi nepodařilo ho stáhnout a v naší celkem úderné Ski-Bike Radotín skupince kde jel vítěz a vítězka dlouhé a 6. úplné, na pohodičku dojel do cíle :-). Za Horní Planou trochu sejčkoval, že kratší trasa by mu slušela víc a že si píše svůj vlastni příběh, aby následně před posledním úsekem rozjel lehkou psychologickou válku a přesvědčoval mě, že už se mu zase jede dobře :-). Zkrátka Erimu slušela trať pro dospělé náramně a příští rok bude určitě stát zase s náma na startu, kdepak nějaká dětská trasa!
Já jel první úsek konzervativně, tak abych se nepopravil jako minulé ročníky, kdy jsem se z toho už pak pořádně nedostal, Arnoštov se obětoval ve prospěch týmu a dotáhnul kluky a Šárku na 1 to go a pak vykysnul a závěrečnou Kleť si prásknul tak, že jsem si nahoře upliv a byl pak tak mimo, že jsem v cíli už jen seděl na zemi a vůbec mě třeba nenapadlo si s Erim pogratulovat, vyfotit se a rozloučit :-).
A večerní kalbička taky výborná, někdy v jednu jsme potkali ještě Peťu Šikla a dali drink, no proste GranFondo řadím overall k top akcím sezony!
Akorát ten sjezd z Malšína do Frymburka nechte opravit!
Dz.
Postřehy od Honyho:
Kluci, všechno je to pravda, byl jsem u toho, tak za mne jen: “Super kolo jako nikdy!”
V tradičním termínu se konala tradiční akce za již tradiční účasti Nezmarů a hlavně Nezmarčat. Výcvikový kemp našich mladých nadějí začal především skvělou předpovědí počasí a tak se páteční nájezd nijak neodkládal. Seznámení se a připomenutí si zapomenutých jmen z loňska proběhlo zcela hladce díky hladké lihovině podávané (jen dospělým) “vítačem” Danem a také ochutnávkami mnoha výtvorů “drobného pečiva” našich drobnějších a šikovnějších poloviček. Minuta ticha za padlého čuníka vznikla tak, že se tou dobrotou zacpala všechna ústa..skvělá šunka – díky, Samíku 😉 Došlo i na ohýnek, došlo i na koupačku v rybníku, došlo i pivo. Naštěstí jen první sud 😉 Dětičky byly vzorné, družily se přiměřeně věku a zájmům a spát šly víceméně spořádaně. Však je také čekal pěkně náročný výlet.
Sobotní ráno bylo zasvěceno posledním technickým okénkům, ladění trasy, ale i koupání a tak. Hlavní skupina si dala za cíl Vlkovskou písečnou dunu (asi když už bylo to vedro), čehož úspěšně (tuším, že přes Jemčinu) dosáhli, poobědvali jako loni ve vlkovské hospodě a zpět to brali přes Metel a kolem Holné, kde se obě skupiny zase sjely. Ta druhá (naše) si dala motanici v Jemčinských lesech, viděli jsme pomník Lannův kříž, pomník socialismu v podobě ROH rekreačky a zažili skvělý (a za proklestění se zelenou turistickou i zasloužený) oběd v Evženově údolí. Výborná koupačka na 16,9 řkm Nežárky. Společné zhodnocení dne na zmrzlině v Roseči u Jitky a hurá do cíle. Večer na srubu byl báječný, v tričku u ohně se dalo být až do půlnoci. Grilovací linka (díky, Vítku) dodávala na krájecí linku a ta posouvala na expediční plošinu, z níž se logisticky (a logicky) přesouvalo do bříšek. Ideální model pro vícečetné stravování!
Nedělní plán byl pohodový (zajet si nedaleko na společný oběd) a umožnil spojit všechny v jeden peloton. No, ve skutečnosti ti malí najeli ještě víc, protože si mazáci cestu zkrátili přes louku..Zamluvený byl pěkný penzionek U Černého čápa, kam jsme dojeli na objednanou hodinu na minutu přesně. Posilnění svíčkovou a nebo řízkem zavdalo plánu na delší návrat (zjistilo se, že není až tak důvod spěchat) a tak ti co chtěli a mohli, jeli na koupačku do pískárny mezi Stráží a Mlákou. My, co zvolili kratší cestu na srub, jsme se na pískárnu přesunuli autem. Šťastný návrat všech druhů dopravních prostředků, pozdně odpolední balení a odjezd.
Všem patří velký dík za účast, organizaci, vzájemnou pomoc a parádní sportovní výkony. Nemohlo to být o moc lepší 😉
Trasy : sobota – skupina A 48 km, skupina B 29 km; neděle – skupina A 31 km, skupina B 19 km
Nezmarská účast : Honza Mareš, Vítek S., Venca, Majkl, Kory, Pavel Tíkal, Petr Pokorný a na neděli i Ondra
Z přirozené lenosti a pohodlí jsem ještě v 10 hod dopoledne váhal, jestli to má cenu, když tak leje. Radar ale věštil, že bude už jen líp, tak jako že jo. Akce začíná losováním posádek do lodí, čímž faktor náhody ředí ambice a spojuje zrno s plevami. Mě si vytáhl Vlasta, podsaditý svalovec s pirátským šátkem. Očima sjel mou, proti němu vychrtlou, postavu trochu odměřeně, vztyčil zaťatou pěst a vyhrknul otázku (na niž čekal jedinou odpověď) : “pojedem na krev?” Tož, byl jsem překvapen, ale souhlasil jsem 😉 Pak ještě dodal, že jezdí Krále Šumavy a tak..hmm. Pořadatelé chtějí asi závod více profesionalizovat, tak prodloužili prodloužitelné tratě (voda, běh). Na kanoích jsme tedy bojovali nejprve proti větru asi 300 m na startovní linii, aby jsme si to pak odpádlovali zpět v tempu. Zrušily se objezdné bóje, ale přibyl “finish coridor” těsně před výlezem z vody. Tam se vařila voda, až kapři skákali ven, fakt! Bohužel jsme asi jako jedni z mála dodrželi startovní linii a po výstřelu z brokovnice museli balík dohánět, nicméně jak Vlasta slíbil, tak udělal. Letěli jsme jak raketa na Dunaji a vyloďovali se na takovém 15.-20.místě. Samozřejmě ani já se neflákal! Parádní výsledek dosáhl (tradičně) jmenovec a kamarád Petr Pokorný, který ve spojení s atletickým junákem na háčku kladivovali tak skvěle, že se jejich příď dotýkala břehů u Bošileckého mostku jako druhá! Následoval běh do depa pro kolo, kde jsem měl mašinu (chytře) připravenou na výjezd hráze (ostatní to vedli), čímž jsem získal asi 3 místa. Šup přes mostek a na šotolinku. Kolem rybníka to samozřejmě svištělo, převýšení celkem asi 30m, polovina (dojezd) po asfaltu. Snaha byla získat v terénu, ale zase nepřehánět, aby zbyly síly. Většina sokolíků se takhle právě utavila, takže na prvním kilometru jsme se předjížděli jak zběsilí, ale pak už jsem jim ujel a nikdo mě celou zbylou cestu (dlouhých asi 10 km 🙂 ) nepředjel. Tímto děkuji bajkerské a silniční sekci za výcvik fyzický i taktický 😉 Zároveň se ale čelo nepřibližovalo až tak rychle, jak bych si přál a, hlavně, cíl se nezadržitelně blížil. Docvaknul jsem kluka na 4. místě (btw. jel na trekingové hapině, že bych se s ní i na nákup do Jednoty styděl) a já se mu jal vysvětlovat princip střídání se, abysme dojeli toho před náma. On na to, že to právě říkal už ten před náma a pak mu ujel, takže na to moc neslyší. Jeho chyba. Párkrát jsem ho vystřídal, ale on se rozhodl, že bude prostě přede mnou, takže jsem se pěkně vyvážel a šetřil síly na běh, který byl letos o poznání delší. Před “horskou prémií” s kótou vyšší asi o 5 metrů než okolí jsem mu přátelsky nabídl společný nástup, ale nabídku nepřijal a tak jsem se pokoušel tu trojku co byla přede mnou sjet trochu na krev. Týpek byl ale dobře zatáhlý a hlavně mu to (opět romanticky přes Bošilecký mostek) i běželo, takže nebyla šance být lepší než čtvrtý. Za odměnu jsem si pak cestou domu dal v Globusu řízek s BRAMBOROVÝM salátem 🙂
Pěkná akce, jako vždy, žádný těžký závod, ale přátelská atmoška, což je hlavní. Příště, kluci, ale jedeme na raftech a ukážeme jim sílu kolektivu! BKNEZMAR, nás nic nezastaví!
NZO (nelze jinak) :
Na tom bošileckym mostku
hrály tam dvě panny v kostku
Hrály hrály hrály až se obehrály
shodily se z mostku
Nejsou všechny holky stejný
některá má voči černý
Některá má voči, některá má voči
některá má černý
Nevěř holka chlapci, nevěř
na řičici vodu neměř
Voda ti vyteče, chlapec ti uteče
bude lásky konec
voda ti vyteče chlapec ti uteče ,
bude lásky konec
Díky štědrosti našich sponzorů a šikovnosti pana Kalaše mají někteří Nezmaři ve skříni vedle cyklo-dresů taky parádní nezmaří triatlonovou kombinézu. Vhodnou příležitostí ji trochu vymáchat, vyvětrat a propotit a ještě k tomu podpořit dobrou věc mi byl benefiční amatérský triatlon jménem „Železný adiktolog“. Závod pořádá nezisková organizace PREVENT 99 proto, aby lidem přiblížila adiktologické služby. Adiktologické služby jsou služby pro ty co pobývají v Červeném a jemu podobných dvorech. Většina závodníků i fanoušků okolo trati se zabývala spíš adiktologií než triatlonem. A to mě taky hodně motivovalo.
Závod se konal na Sokoláku – taky dobrý. Takže až na teplotu vody ve slepém rameni (16°) bylo všechno dobrý. No a protože adiktologové narozdíl od triatletů vybavením v podobě plaveckých neoprenů zrovna neoplývají a deklasovat triatlon na duatlon se organizátorům pochopitelně nechtělo, zkrátila se alespoň plavecká část na 250m. Zase pro mě dobrý. Voda byla zhruba tak studená, že Ti co do ní už vlezli se z pomyslné startovní čáry ve vodě otáčeli nahoru na schody na ty, co tam ještě nevlezli a pokřikovali na ně, ať sebou hodí nebo závod vzdají hned na startu.
Dvěstěpadesát metrů plácání po zadku plavců přede mnou jsem střídal s taekwondo kryty (pochytil jsem je od Kubíka), chráníc si tak břicho proti plaveckým kopům od těch rychlejších, uběhlo poměrně rychle. Čtyři pětikilometrová kola namotaná na kole ve Stromovce taky.
V depu před během se z amplionu ozývalo něco o závodnících v první desítce, což jsem až do okamžiku zveřejnění výsledkové listiny považoval za nějaký pořadatelský omyl.
No, hezký to dárek v podobě účasti na dobré „akci“ (spíš než závodě) jsem si nadělil ke svým za tři dny kulatinám. Nic na tom nezkazí ani poslední vědecký objev, že právě u triatletů a právě po čtyřicítce dochází k výrazně zvýšenému riziku srdečního selhání než např. u maratonců.
Kory
V sobotu 13.srpna 2016 jsem se zúčastnil výborné akce na Jinřichohradecku, MalíkovOpen. Jsou to MTB závody, které se částečně jedou v oblasti Česká Kanada, to znamená v oblasti, kde je nádherná příroda a krásné trasy pro každého.
Barvy našeho teamu jsem hájil já v kategorii M2 a Petr Jiřička v kategorii M3, oba na dlouhé trati. Petr zaznamenal vynikající výsledek a umístil se na druhém místě. Já jsem byl v poli poražených, ale s výborným pocitem. Tombola byla opravdu bohatá a téměř každý si odnesl cenu. Já i Petr obrovská plata knedlíků. Myslím, že každý biker, jak bývalí profesionálové tak i hobíci, si pořádně užili, jak na trati, tak následný doprovodný program rockových a country kapel.
Závod pořádá pár nadšenců ze Smiling Bikers Malíkov, kterým patří velký dík za výbornou akci. Závěrem bych chtěl všechny Nezmary pozvat na další podobnou akci, klikni zde, která se koná 27.srpna 2016 rovněž v oblasti Česká Kanada s výbornou možností ubytování.
Trať: Endomondo
Převýšení: Endomondo
MLH
V.
Milí zlatí, chladnou vílou dosud nepolíbení, i Vy kdož svá těla do rozličných vod v zimě vnořili!
Po koupací sezóně 2015/2016 přichází čas rekapitulace a prezentování fotografického zachycení našich zážitků. Původně jsem chtěl vyhlásit soutěž o nejhezčí fotku, ale objektivně jsem usoudil, že by byla zbytečná. Vítěz je předem jasný. Je to Hony a jeho frajeřinka z Krkonoš. Příběh fotky lze heslovitě charakterizovat – prolamování ledu, frajeření před dětmi a ženami po přespříliš dlouhou dobu, bahnem mezi prsty (nechci kazit romantiku, to ne!), čištěním se od bahna válením se ve sněhu se snahou o ještě větší dojem na přihlížející ženy a děti a následné účtování podchlazeného organismu (více podrobností u Vám poví letošní fotokrál)
Dámy a pánové:
Zbytek zprávy z našeho příběhu bude podán formou leporela 🙂 Fotky jdou pro zvětšení a umocnění zážitku rozkliknout.
Letos se náš otužilecký tým rozrostl z dvoučlenného na pětičlenný a co si budeme povídat, ve více lidech se to lépe táhne!
Kromě nás pěti stabilních, se do vody nakonec odhodlalo další asi pět odvážlivců, i když se jim někdy muselo i trochu pomoci 😉
Nejpůsobivější fotky jsou samozřejmě ty se sněhem,
ale i slunéčko dokázalo vytvořit kouzelnou atmosféru.
Když je studená voda běžnou normálkou ;-), můžeme si klidně dovolit koupálko i v opravdu netradičních prostorech jako je napři 200 metrová vápencová jeskyně v Alpách (zakončená přírodním jezírkem), na kterou jsme s Majkem od místních dostali tip při hledání koupacích zážitků.
Vše je prostě jen o rozhodnutí a nic vnějšího už rozhodnutí zastavit nedokáže,
protože vnitřní pohoda přebije všechno.
A člověk se pak cítí jako KRÁL!!!
Za otužilecký tým Ondra, Kory, Venóš, Hony, Majk
Guru Jára
P.s. Sbírání přihlášek do našeho týmu na příští sezónu je tímto reportem odstartováno.
Pro zdraví a pohodu!
Poměrně rychlá domluva typu “last-minute” iniciovaná Petrem vedla k realizování pěkného biku do Českého Krumlova. Sraz jsme dali na Zavadilce v 17:00 a cíl bylo dorazit přes dva klasické vrcholy Kluka a Kleť na vlakové nádraží v Českém Krumlově. Ve svižném tempu jsme lehce přehoupli oba hřebeny a po svážnici jsme doputovali do nové čtyřkové putiky na vlakovém nádraží v Č.K. Nikdo neměl defekt, počasí neobyčejně přálo, cesta byla bez sněhu. Všem se jelo dobře, až na Jirku, který si cestu nakrátil z hřebenu Kleťe do Č.Krumlova. Invalidní důchodce se vztahem k dřevorubectví nás v hospůdce všechny pobavil a večení vlakový spoj byl vyhrazen jen pro náš tým. Cestovali jsme sami. Bujarou náladu jsme ve vlaku drobátko přiživili zlatým mokem a akci zdárně zakončili v občerstvovacím zařízení českobudějovického plaveckého bazénu. Byl to vydařený pátek.
Účast: Petr Šikl, Jan Mareš, Vít Sirotek, Václav Krutina a Jiří Tuček
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
PS: celá trasa byla zaznamenána ve dvou programech OziExplorer a CycleDroid pro Android mobily. Oba programy dokážou trasu zaznamenávat a exportovat do universálního formátu *.gpx , který je kompatibilní s jinými programy
Po delší době se mi na neděli udělalo okénko pro sport a tak jsem začal přemýšlet co s ním. Běžky byly kvůli nedostatku sněhu vyloučeny, navrhovaná expedice bruslařsko-chodecká byla ostatními chlapci (správně!!!) vyloučena s argumentem, že ne všichni Nezmaři jsou v plavecko-otužilecké sekci a tak zbylo, světe div se: KOLO. Jenže proč opakovat a) v lednový den b) s velmi omezenou fyzičkou oproti ostatním to, co provozuji přes rok? Proč se nepokusit přispět do znalostní Nezmarské pokladnice CB a okolí? Poznávací expedice byla odpovědí na vše. Na vábničku “nebude to jen o kole” se chytli Eri, Hony, Samouš a Petrové, kteří však díky alkoholu (to je ten prevít, co rozbíjí rodiny!) účast odpískali. My čtyři, za všeobecné shody o charakteru akce, namířili autem do Přísečné s tím, že probádáme oba břehy Vltavy mezi Krumlovem a Rájovem a zjistíme, proč tam Klub Českých turistů nemá značené trasy. Výsledek je už znám: Kurwa, protože tam tudy žádná cesta nevede!!! Naše putování by se dalo charakterizovat následujícím:
1) úsek Přísečná – Český Krumlov (4,2 km po silnici – viz. mapy.cz) naše 4 členné komando zdolalo “na kole” za 2:58 (slovy: dvě hodiny a padesát osm minut) a urazilo vzdálenost 16,5 km.
2) kolo se dá nést i do docela strmého kopce i na podkluzujícím jehličí
3) část zemědělců chytře vrství kameny sebrané z pole na kraj pole, aby je ta méně chytrá část zemědělců rozorala pluhem zpět do pole. Motivací zřejmě bude nutnost (?) odstranění i malinkého úseku trávy oddělující pole a houští/les, aby cyklista musel jet jen a pouze oranicí. A že hlubokou orbu zemědělci zvládají!
4) Samouše jsme vyvedli z přesvědčení, že polehané tráva na břehu řeky není cesta (v klasickém slova smyslu). Převod 1:1 na rovině na plný kotel.
ALE!!!
Výlet všichni hodnotili stoprocentně pozitivně, neb jsme byli všichni naladěni na expediční notu. Výlet přes romantické výhledy na lezeckých skalách Sedm špicí, čarokrásnými zákoutími řeky Vltavy, umocněný absencí jakýchkoli lidí (co by tam taky dělali, že?), hezkým počasím a pozorováním laní (to je to velké od jelena, nezaměňovat z běžnou srnčí havěťí!), podložený rozebíráním citových vazeb v rodině a i mimo rodinu jednotlivých Nezmarů ;-), byl prostě ČUPR. A oběd v pivovaru Eggenberg s nefiltrovanou dvanáctkou nám hlavu zamotal natolik, že při poobědním výletě kolem Krumlova po značeném terénu jsme stejně zabloudili – tentokráte mezi Krumlovskými pejskaři a rodinkami s kočárky 🙂 O to víc jsme se tomu smáli, nakonec se ztratili i sami sobě a do Přísečné dojeli po dvojicích.
O.
P.s. Pozorní poznali, že druhá strana řeky byla mimo naše (pouze časové!) možnosti a bude prozkoumána Yindy.
Počasí: 10°C, jasno
Účast: Ondra Ludvík, Honza Mareš, Pavel Samec, Martin Ehrenberger
GPS: www.sports-tracker.com nebo www.endomondo.com
