Rubriky
Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Author Archive

Dnes se stal 13 letý Matyáš Kettner z Č.Budějovic vítězem mistrovství Rakouska v bike trialu. K tomuto úspěch blahopřejeme a budeme držet palce na mistrovství Evropy, které bude příští týden ve Francii.

 

 

Trasa:  26 km

Výškové metry: 467 m

Účast:  Míra D., Zdenál, Venca K., Pavel K.

Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili

Pád: nikdo

Defekt: Venca K.

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa  

Komentář: Hospoda Koháč, výborný domácí Zdenálovo škvarky. Ten kluk má talent 😉

Venca K.

Byl jsem několika Nezmary osloven o sepsání příspěvku k závodu 1000 miles adventures, kterého jsem se letos zúčastnil . Otázky jsem se snažil poznamenat  a níže jsou na ně mé odpovědi. Chtěl jsem závod hodnotit s odstupem. Pokud by to někoho zaujalo dnes je ten správný den pro přihlášení viz. http://www.1000miles.cz/prihlasovani    

 

Co je to 1000 miles adventure?

1000 miles adventures je jeden z nejdelších a nejtěžších mtb závodů v Evropě. Jeho autorem je Honza Kopka. Myslím, že toto jméno není nutné blíže představovat, jeho jméno je zárukou toho slůvka “adventure = dobrodružství” v celé své škále významů. Trať se nemusí jet na kole, ale třeba na koloběžce nebo běžet, jít. Definice zní, zdolat trať vlastní silou.   Délka závodu v letošním roce byla 1629 km. Trasa závodu je, od jeho prvního startu 3.července 2011 více či méně, neměnná. Start v letošním roce 2019 byl v obci Nová Sedlica a cíl v obci Skalná. Každý lichý rok se závod jede takto. V sudé roky je start v obci Hranice v Ašském výběžku a cíl je v Nové Sedlici.   

 

Proč jsem se na závod přihlásil?

Přihlásil jsem se právě kvůli tomu slůvku dobrodružství v celé svojí šíři. Doplnil bych, chtěl jsem vyzkoušet co je ještě mé padesátileté tělo schopné vydržet, poznat nové kraje, lidi kteří se těmto aktivitám  věnují. Myslím, že v mém životě to byl další krok dále, který musel zákonitě přijít. V mládí jsem závodně běhal, po zranění a nemocech mi cyklistika “zbyla” a naplňuje mě.     

 

Jak jsem se na závod přihlásil?

Moje odhodlání přihlásit se, bylo naplněno někdy na podzim 2017. K závodu se lze přihlásit dvěma způsoby. Buďto vždy na Silvestra, mně se to na přelomu roku 17/18 nepodařilo. Nebo existovala druhá cesta, jako člen pořadatelské týmu jsem měl právo se na afterparty přihlásit. To vyšlo. Oslovil jsem pořadatele a byl jsem přijat. Týden jsem pracoval pro potřeby závodu na startu v Hranicích v roce 2018 a poté na CP1 v Jizerských horách . Myslím,že to byla skvělá průprava k mému budoucímu startu. Dělal  jsem různé věci, ale většina se jich točila kolem technických záležitostí. Na startu jsem především nahrával data do GPSek, na CP1 se moje činnost točila kolem techniky kol. 

 

Jak je trať značená?

Týden před zahájením závodu obdržel každý závodník přesnou trasu v gpx formátu. To je přesná trasa, kterou musí každý účastník dodržet. V gpx záznamu jsou vyznačeny zakázané zóny, místa kde se nesmí jezdit na kole nebo místa národních parků kde je v určitém časovém období zakázán pohyb turistů, v tomto případě závodníků, kvůli výskytu medvědů. Tyto zákazy nebyly liché.  Já osobně jsem mědvěda neviděl, ale bylo dost případů kdy se závodník s medvědem potkal. Pro závod jsou doporučené i papírové mapy. Měl jsem je připravené po sektorech a dávali mi spíše globální představu, kde jsem a co mě čeká z hlediska nocování, dodáním energie (jídlo a pití) příprava na to kde budu stoupat a kde budu klesat. Pokud pojedu příště podobný závod určitě si připravím podrobný profil trati tj. kilometráž v určitých segmentech  a nadmořská výška. Trasa 1000 mil je navigačně rozdělená dle gpx do 4 etap do CP1, CP2,CP3 a cíle.  

 

   

Jaká předstartovní příprava?

Na závod jsem jsem se připravoval systematicky od začátku listopadu. Neměl jsem předepsáno co kdy budu dělat, byl to pocitový trénink. V této oblasti existují dva přístupy. Jeden je najezdit velké objemy, odpočinout si a jít do závodu. Druhý trénink je metoda postupného zvětšování zátěže směrem k závodu. Je to vytrvalostní závod,momentální rychlost není důležitá, velmi důležité jsou průměrné hodnoty na delších časových úsecích. 

Čas od času jsem si to porovnání udělal.  Počátkem dubna bylo soustředění se silničářema kolem bráchů Jiřičkových v Toskánsku. Tam počasí nevyšlo optimálně, ale účel to splnilo. Mnoho najetých kilometrů, pro milovníky čísel v mém případě  přes 1 tis. km a hlavně výborná parta. I tyhle kluky jsem měl potom v hlavě na své osamocené pouti. Tady odbočím. Asi nejčastější otázka, kterou dostávám je kolik km jsem najel. A popravdě odpovím “já nevím”. Mnohokrát jsem sebou neměl počítač. Nedávno jsem v putice odpověděl Nezmarům, že určitě přes 3000km (Itálie, 1000mil, mtb VZ Nezmarů a pak několik mých privátních výjezdů)  Pro mě neznámá realita bude o dost vyšší. Nejdůležitější je pro mě výkon a jakou dobu. A na to km nemají zase takovej vliv. Starší tělo hůře, regeneruje je dost zásadní pocitový faktor. Na to mi nejvíce pomáhá ledová voda. Za to patří největší dík propagátorovi otužování mezi nezmarskou obcí Ondrovi L. Pravidelností u mě obecně 6x do týdne a vytrvalostí se člověk dostane do formy.  

14 dnů před závodem jsem měl v úmyslu jezdit jen krátké vyjížďky a ve vysokých teplotách se nevyčerpávat a nabírat sílu. Bohužel se mi blokla krční páteř, nemohl jsem se podívat přes pravé rameno, když jsem chtěl, musel jsem otočit celé tělo, což jde na kole těžko. Takže jsem ježdění vypouštěl a masíroval jsem krk.  Navíc si můj devítiletý syn Martin zlomil nohu při fotbale. To byl nápor na psychiku, chvíli jsem váhal jestli to nezabalím.  

 

Jaká byla technická příprava? 

Na počátku roku jsem pořídil nové celoodpružené kolo Specialized Epic. Nikdy jsem neměl zadní aktivní odpružení a vkládal jsem do něj dvě naděje lepší prostupnost terénem a větší ochrana těla. Obojí se později potvrdilo.   Po spolupráci s fyzioterapeutem p. Hebíkem jsem měnil posez i nastavení kola. Byl proveden BG FIT od firmy Specialized. Musím říct, že mě i jako hobíka to posunulo. Šokovalo mě jak se jen nastavením zámků na botách zklidnilo šlapání, jednou nohou jsem dělal smyčku do boku.  Oproti BG FITu jsem udělal dvě úpravy podle sebe,jedna dopadla blbě a jedna dobře. Dal jsem si o 1 cm delší představec to bylo blbě, dlouholeté zažité stereotypy dělají divy, vyhodil jsem speciální vložky do bot, to bylo dobře. I tak to bylo málo, nejsem přesvědčený, jestli závodní tretry jsou vhodné na takovýhle závod. Na závod jsem měl připravené dvě kola pevné kolo Scott Scale a výše zmíněného EPICa. Chtěl jsem se rozhodnout dle počasí a čemu jsem věřil dle spolehlivosti. Do bláta bych vzal spolehlivějšího a lehčího Scotta. Letos bláto nebylo tak volba padla na celopéro. Další odbočka, hodně závodníků volí vybavení na poslední chvíli, dle počasí. Dnes je poměrně přesná předpověď  na 3-4dny a podle toho se volí co sebou. Ve strategii lidé počítají s možností zaslat balík na CP2, na CP1 a CP3 lze zaslat jen náhradní baterie. 

V minulosti jsem velkou pozornost věnoval spaní v přírodě a co k tomu potřebuju.  Myslím, že to mám zmáklé dobře a celé moje spaní se vejde do poměrně malého 800g balíku, kde je alumatka, ždárá k(membrána) a pěřový spacák. Co jsem viděl kolegy na trati, s daleko těžší výbavou se nevyspali. Dle regulí závodu je povinná výbava a pak je na každém co kdo vezme na kolo nebo i ve formě tuku na těle 🙂 .  Každej je jinej a prioritu přikládá jiným věcem.     

 

Doprava na závod?

Zvolil jsem dopravu vlakem a autobusem nabízenou organizátorem. Lehátkovým  vlakem se jelo přes noc. Bohužel jsem chytnul místo v lehátkovým neklimatizovaným kupé, kde kolegové nechtěli moc větrat a v příšerném vedru jsem spal max. 30min,  To byla dost zásadní chyba, asi jsem si měl dopravu zajistit sám a vyspat se na místě startu v Nové Sedlici. Čas jsem na to měl. Na každém negativním hledej něco pozitivního, zase jsem mohl být s kamarády pohromadě o den déle a vyměňovat si zkušenosti…..   

 

Jaký byl závod? 

Na tomto linku je dokumentováno celé moje počínání tj záznam mojí trasy včetně časů

https://drive.google.com/file/d/11UK2UeNjDKjtqKzbvsBPEiBiNXGPJLCK/view?usp=sharing

Zde se pokusím rozebrat dění v závodě z mého pohledu. Nastupoval jsem na start v Nové Sedlici 30.6.2015 v 15:00 hod. Byl jsem po cestě hodně unavenej a poměrně asi dost dehydrovanej. I když jsem se snažil hodně pít vedro bylo ukrutný. Cíl první etapy byl poměrně jasnej cca. 170 km vzdálená chata Hriešná,  začátek druhé zakázané zóny. Chtěl jsem první etapu jed na pohodu, ale díky již zmíněnému vedru a dopravě se mi to nepodařilo. Bylo to na krev, někde v půlce etapy mě začaly brát křeče tak, že jsem slezl z kola, napral do sebe hořčík a čekal až to zabere. Takhle jsem si začátek nepředstavoval, po zas ani ne tak dlouhý době, první problém. Začal jsem se koncentrovat na pozitivnější věci, krční páteř nebolela a občas jsem se dokázal i podívat za sebe a hlavně na úžasnou krajinu, kterou jsem začal velmi silně vnímat. Hodně mi pomohlo určovat si vlastní tempo. Na horskou chatu jsem dojel 2:30 hod. Jelo se mi dobře, ale tušil jsem, že jakmile si lehnu bude to zlé, ráno se v 6:00 hod otevírala zakázaná zóna. Nenařídil jsem budíka, buď vstanu a nebo doplním energii po předchozí probdělé noci. 

Vstal jsem později a vjížděl jsem do zakázané zóny o hodinu později. Ten den se udělalo neskutečný vedro, bylo mi jasný, že se toho dne za 4 zakázanou zónu nedostanu, snažil jsem se pomalu, ale jistě, zdolávat trasu v Nízkých Tatrách, odpoledne se mi začaly otevírat krásné výhledy na Vysoké Tatry, využil jsem koupání v horský bystřině. Odpoledne jsem naplánoval skoro 1,5 hod přestávku v obci Teplička. Velký horka mi nedělají dobře. K večeru jsem se blížil před zónu 4  a začal jsem řešit spaní, v lese se mi moc spát nechtělo kvůli medvědům. S několika bikery jsem navštívil místní pizzerii a na radu jednoho z nich, jsme zabivakovali na dětském hřišti. I když se mi celý den kvůli teplu nejelo dobře, po večeři jsem byl ok. Nařídil jsem budíka, ráno vstal v pět, tak abych do zóny vjížděl kolem šesté. Zadařilo se a dá se říct, že třetí den jsem měl výbornej, krize přicházeli, ale dokázal jsem s nima bojovat. Můj svět se začal zužovat na základní elementární věci. Dobře trasovat, jíst a odpočívat. Třetí den jsem vypnul podněty z vnějšího světa. Odsejpalo to. Chtěl jsem se dostat mezi 6 a 7 zónu za nejvyšším bodem na trase Krížná 1574 m.n m. a spát na chatě Kráĺova studňa. Při tlačení kola na tuto horu, jsem se setkal s několika spolujezdci a ti mě přesvědčili, že se to dá stihnout za zónu 7. Nejsem dobrej sjezdař, ale zde jsem ze sebe vyndal asi to nejlepší co jsem ve sjezdu letos předvedl. Na konec zakázané zóny 7  jsem dojel asi deset minut před jejím uzavřením. Volně jsem se přesunul do Turčianských teplic, dal si velkou večeři v tureckým občerstvení. Oblékl jsem se, nasadil světla a měl jsem v plánu doputovat před 8 zónu a tam nocovat. Po chvíli mě dojela skupinka čtyř jezdcú a začali jsme se točit ve vláčku. Asi všichni jsme si mysleli, že to bude snadná záležitost. Nebyla, za chvíli mi volal na telefon ředitel soutěže, že za obcí Budiš byl v lese na trase spatřen velkej medvěd. V dané chvíli jsem se nacházel cca 2-3 km před obcí Budíš. Celá skupinka, v které jsem jel, spala na autoodpočívadle za obcí Budiš. Do toho lesa jsem na vlastní nebezpečí mohl, ale před závodem jsem si řekl, že v tomto riskovat nebudu. Vím o jezdcích, kteří jeli kousek před náma i kousek za náma a ten zalesněný hřeben projeli. Mluvil jsem s jezdcem, který medvěda potkal a myslím že není o co stát…. 

Čtvrtý den jsem měl  byl budíček v 5 hod. a věděl jsem, pokud vše půjde hladce, dostanu se do Čech. Na CP2 u řeky Váh, jsem doplnil zásoby, ale Strážovské vrchy předtím, mi ve velkém vedru daly pořádně zabrat. Někdy mě docela deptalo, že kopce které běžne jezdím teď tlačím. Atrakce v podobě brodění řeky Váh je na mílích velmi  známá. Vody bylo málo a počasí tropický, šlo to. I když si moc nedokážu představit brodit to při vyšším stavu řeky….. 

Hranice se překračovala pod kopcem Čerešienky. Nespěchal jsem, sušil jsem tretry, které jsem měl na nohách při brození řeky Váh. Byl jsem odhodlaný, že pojedu do té  doby dokud mi nedojdou síly. Ty mi došly cca kolem 23 hod před Vizovicema v obci Vysoké pole. Spal jsem v nějakém místním amfiteátru. Celkově tento den hodnotím vysoko.  

Pátý den jsem vstával lehce po 4 hod ranní. Byl jsem bez zásob jídla a pití, to jsem doplnil na benzínové  pumpě ve Vizovicích., dobrá snídaně, ale Hostínské vrchy se nezdají, docela jsem se tam zlikvidoval. Ten den jsem končil ve 22:30 hod . Ujel jsem jen chabejch 144 km s nastoupáno  cca 3300. Při západu slunce jsem měl první defekt v závodě, dlouhá výměna duše, v důsledku horší ovladatelnosti rukou, mě asi demoralizovala, že jsem šel spát 🙂 . 

    Šestý den byl ve znamení toho, že bych měl projet CP2.  Ten byl ve vzdálenosti cca. 100km a převýšení 2500m. Co si vybavuju, začal jsem mít problém se zásobováním jídlem,  byl svátek a nedalo se optimálně doplňovat. Občerstvoval jsem dost netakticky. Při stoupání na Dlouhé stráně jsem měl takovou krizi, že jsem asi 15min spal vedle cesty.  CP2 mě velmi hnala ,čeká mě tam jídlo, oblečení servis ….. Dost jsem se předtím vytrápil, o to zajímavější bylo opravdu velké nabití a novej impuls. Moc děkuju. Po delší zastávce, jsem pokračoval dál a nocoval jsem u Návrší se skupinou dalších turistů. 

Spal jsem cca. 6 hod a nabral síly do druhé půlky cesty. Sedmý  den jsem projížděl Orlické hory a tento den jsem podvědomě šetřil síly do Krkonoš. Noc byla , jako všechny doposud, pod širákem. Kempoval jsem cca. 5 km před hranicí. Kousali komáři i když jsem repelent stříkal co se dalo :).  

Osmý den ráno, bylo chladno, v tom zápřahu jsem zapomněl dostatečně pít. Píšu o tom, protože jsem odpoledne za to měl zaplatit. Jako rozcvička před Krkonošema byla částečně trasa Sudet. Odpoledne mi totálně došlo, sice jsem už pil, ale nebyl schopnej před Malou Úpou ani tlačit kolo. Seděl jsem u cesty tekla mi z nosu krev,  jeden mílař za druhým mě míjel, fyzické i psychické dno. Ten den jsem to chtěl zabalit. Jediné co mi zbývalo dostat se někam odkud bych se dopravil domů. Setrvačností jsem se dostal do Pece pod Sněžkou. Sedl jsem do hotelu Krokus, objednal dvě večeře a pokoj. Konzultoval jsem se svými blízkými svůj stav. Během těchto hovorů a psaní jsem dospěl k tomu že VZDÁT MÚŽEŠ ZÍTRA.    Majitel hotelu je spřízněná duše mílařů a dokonce mi připravil balíček na ráno, kdybych náhodou chtěl pokračovat. S čím na mýlích není problém to je usínání. Měl jsem pocit, že jsem spal než jsem dolehl.    

Devátý den jsem se probral bez budíku poměrně brzo. Řekl jsem si, že to minimálně zkusím.  Vytlačil jsem kolo na Výrovku. Tam z boudy, kde spal, vylezl Tilo Arnhold. Tento známý závodník patří již k legendám tohoto závodu. Společně jsme absolvovali sjezd do Špindlerova Mlýna a rovněž společnou snídani v místní samoobsluze. Následovaly další    

další výjezdy a výšlapy. Pravidelně jsem občerstvoval a pozdě odpoledne jsem doputoval do CP3, kde to důvěrně znám. Loni jsem tam jako pořadatel pomáhal. Občerstvení, doplnění baterií a více méně jsem byl šéfkou cépéčka Vlastou vykázán na trať, abych se tam nerozležel .  Kilometry poměrně rychle přibývaly, ale opět jsem píchnul. Byla to opravdu prekérka. V prstech jsem už neměl opravdu žádnej cit. Měnil jsem to asi hodinu. Dojel mě Ivan Nový s kterým jsme se na trati potkávali od Križný a se Zdeňkem Kekenem. Najížděli jsme do Šluknovského výběžku. Z tohoto dne jsem měl dobrý pocit. Rozdýchal jsem opravdu těžkou krizi z Krkonoš .

Desátý den je ve  znamení kořenovek Šluknovského výběžku a Českého Švýcarska. Ten den se opravdu povedl. Snídaně opět s Tilem v pekárně v Krásné Lípě, výborný oběd na rozhledně Tanečnice a rovněž skvělá večeře v Děčíně. Nocoval jsem kus pod Děčínským Sněžníkem. 

  Poslední den jsem absolvoval Krušné hory non-stop s 1 hodinou spánku . Na jeden zátah cca. 250 km a nastoupáno cca 4900 m.  

Jsem velmi šťastný, že jsem závod napoprvé dokončil.  

 

Kolikátej jsem skončil?

 Byl jsem 26 absolutně a 10 v kategorii viz. http://www.1000miles.cz/vysledky-2019 

 

Závěrem bych chtěl poděkovat lidem, 

Radkovi Poulovi, agentura NEBE http://www.nebe.eu/,  – mapové podklady, 

Lojzovi Orgoňovi, Orgoň Bags http://www.orgonbags.cz/  – bágly přesně na míru, 

Pepa Jiřička a Roman Kápar https://www.cyklojiricka.cz/  – kolo a BG Fit. 

 

Moc děkuji Honzovi Kopkovi za to,  že existuje tento závod. Bylo mi velkou ctí, že jsem se tohoto závodu mohl účastnit a poznal lidi, kteří smýšlejí podobně jako já a získal výborné kamarády. 

 

Děkuju za morální podporu všem, kteří mě na cestě zdolání 1000 mil  podporovali. 

 

Všem Nezmarům přeju v novém roce štěstí a zdraví. 

 

MLH

Vašek Krutina

 

https://photos.app.goo.gl/abPRBXfnqSEeKP9z9

https://www.ceskatelevize.cz/porady/12865554304-vzdat-muzes-zitra/

Trasa: 49 km, Švábák, Vrbenské rybníky, Dasný, Bezdrev, Munice, Křivonoska, Olešník, Libív, Kočín, Malešice, Chvalešovice, Těšínov, Krč, Protivín

Výškové metry: 459 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Eri, Kory, Kocour, Toník, Vláďa, Sochy

Pád: Venca, Pavel Tíkal, Vláďa

Defekt: Vítek, Majkl klacek pevně zaklížen + Víťa ztracené a nalezené klíče

Trackmaker: Venca

GPS: protivínská anabáse

Komentář:

Byl jsem vyzván Ondrou, abych si odbyl trasérskou letní premiéru i s napsáním komentáře. Tady ho tedy máte. Už někdy během absolvání Vrchařské koruny Jižních Čech mě napadlo udělat nějakou netradiční vyjížďku. Jak to člověka napadne? To takhle celej den tupě šlapete a napadne vás kdejaká krávovina. Řikal jsem si, jak by byli borci z našeho uskupení “nadšení” pořádně rovinatou etapou. Právě ti borci také potřebují potrénovat i v tomto terénu :), aby mohli šířit slávu i na jiných polích. Dalším impulsem bylo pokusit se najít opravdu něco nového. Ale kde najít poušť, kde jsme ještě společně nebyli? Pohled do mapy mi to řekl docela jasně….. No a třetím zářezem do mého odhodlání bylo, prokousnot cestu do Píseckých hor. Zbejvalo vymyslet logistický plán a nějakou kulturní vložku. Za cílovou stanici jsem určil Protivín, kouknul do jízdního řádu a současně si vzpomněl na zahradní restauraci Belveder, kde se točí tankové pivo a funguje i kuchyně. Bylo rozhodnuto. Pro jistotu jsem si celou trasu v pondělí prošlápnul, včetně pár kousků v hospodě a nočního návratu vlakem Karel Klostermann domů, kde jsem u průvodčí zjišťoval přepravní možnosti. V úterý brzo ráno jsem podal návrh na trasu. Čekal jsem větší vlnu odporu, ale vcelku hladce to prošlo. V pět jsme se sešli a vyrazili. Hned na Švábáku nám ale Víteček hlásil defekt, drobet jsem ho podezíral, jestli to není nějaká malá sabotážička. No a po jeho ztrátě klíčů a následném čekání před Olešníkem byl zralý na udělení důtky. Pak asi pochopil, že vývoj je nevratný a pokorně začal šlapat do Protivína. Za Olešníkem se projevila jedna věc, kterou jsem nepředpokládal. Skupina se nedělila na A a B. Vysvětluju si to tím, že si všichni chtěli project novinku a nechtělo se nikomu hledat alternativy. Slabší se smáčkli a silnější zvolnili. Společně jsme doputovali do výše zmíněné restaurace byli napojeni a nasyceni. Cesta Karlem proběhla hladce a přistáli v domovině. Za jedinou skvrnu na kráse považuji odpárání Majkla při jeho defektu.Sorry Majkle. Všem vám děkuji za vzornou reprezentaci BK Nezmar. Závěrem bych chtěl použít slova klasika: “poušť je krásná právě tím že někde skrývá studnu” Antoine de Saint-Exupéry

MLH V.

Díky štědrosti našich sponzorů a šikovnosti pana Kalaše mají někteří Nezmaři ve skříni vedle cyklo-dresů taky parádní nezmaří  triatlonovou kombinézu. Vhodnou příležitostí ji trochu vymáchat, vyvětrat a propotit a ještě k tomu podpořit dobrou věc mi byl benefiční amatérský triatlon jménem „Železný adiktolog“.  Závod pořádá nezisková organizace PREVENT 99 proto, aby lidem přiblížila adiktologické služby. Adiktologické služby jsou služby pro ty co pobývají v Červeném a jemu podobných dvorech. Většina závodníků i fanoušků okolo trati se zabývala spíš adiktologií než triatlonem. A to mě taky hodně motivovalo.

 

Závod se konal na Sokoláku – taky dobrý. Takže až na teplotu vody ve slepém rameni (16°) bylo všechno dobrý. No a protože adiktologové narozdíl od triatletů vybavením v podobě plaveckých neoprenů zrovna neoplývají a deklasovat triatlon na duatlon se organizátorům pochopitelně nechtělo, zkrátila se alespoň plavecká část na 250m. Zase pro mě dobrý. Voda byla zhruba tak studená, že Ti co do ní už vlezli se z pomyslné startovní čáry ve vodě otáčeli nahoru na schody na ty, co tam ještě nevlezli a pokřikovali na ně, ať sebou hodí nebo závod vzdají hned na startu.

 

Dvěstěpadesát metrů plácání po zadku plavců přede mnou jsem střídal s taekwondo kryty (pochytil jsem je od Kubíka), chráníc si tak břicho proti plaveckým kopům od těch rychlejších, uběhlo poměrně rychle. Čtyři pětikilometrová kola namotaná na kole ve Stromovce taky.

 

V depu před během se z amplionu ozývalo něco o závodnících v první desítce, což jsem až do okamžiku zveřejnění výsledkové listiny považoval za nějaký pořadatelský omyl.

No, hezký to dárek v podobě účasti na dobré „akci“ (spíš než závodě) jsem si nadělil ke svým za tři dny kulatinám. Nic na tom nezkazí ani poslední vědecký objev, že právě u triatletů a právě po čtyřicítce dochází k výrazně zvýšenému riziku srdečního selhání než např. u maratonců.

Termínová listina  triatlonů

Kory

Bleskové zprávy přímo z cesty

Jezdci:  Ondra, Kory, Eri, Hony, Větrák, Šiklín, Aleš, Eda, Venca, Petr Pok., Ondra Míka a der deutsche Champion Zdenál.
1.etapa

– 10:05 Kájov německý šampion má defekt

– 11:00 Světlík německý šampion má druhý defekt, Prodoli se ztratilo a opět našlo

– 11:30 Frymburk přívoz
Eri, Aleš a Větrák ví, co znamená cyklo výlet, my ostatní jsme na dovolený a tak se opalujíc fotíme na lodičce
– 11:56 hospoda Přední Výtoň
V hospodě poté co přišla líbezná servírka spousta z nas změnila předvybranou objednávku na ‘roštenku’ a culí se u toho.

– 17:00 Wels , pořadí na ceduli Aleš, Eri, Venca

Trasa: Endomondo

 

2. etapa
– start Wels 9:00
– 10:30 Wartberg an der Krems, Onrovi vypadl drát z kola. Delegace Kory – překladatel, Petr Š. – technik, jeli s jedním a ochotným rakušákem do vedlejší vesnice do kolařství.
Smutný Ondra sedí před místním Sparem na betonu a čeká jak to dopadne. Průběžně probíhá debata o umělém poprsí, která započala včera v hospodě.

– 13:30 Almsee, dnešní den vychází,supr počasí, krásný hory, koupačka v ledové vodě jezera, krásný penzion a posezení po lípou, některé chvíle jsou tuze krátké…..
Po opuštění skalistých Alp jsme důkladně projezdili tři hřebeny Voralp a stojky ihned rozprášily mužstvo a zkřivily obličeje. Krása nesmírná.
18:30 Steyr, pořadí na ceduli, Venca, Petr Š. Eri, Aleš, Hony

 

Trasa: Endomondo

3.etapa

– je po dešti start 9:30 Steyr , počasí vyšlo náramně, ch…. v noci, nám sice slunce na cestu nesvítilo, ale nic nepadalo ….

– místopředseda BK Nezmar nás žene k nějaké fabrice Engel

– 11:00 překonali jsme Dunaj

– no docela nás rozesmál Mauthasen Burger 🙂

– další fabrika Engel, prej příští rok budeme jezdit v jejich barvách….

– těžká stoupání na hranice
– 15:00 spurt na hranici, pořadí Eri, Aleš a Venca , Aleš je brutální sprintér , ale bohužel tentokrát ve finále neodbočil na šotolinu a Eri přešpurtoval hravě Vencu, který koukal kam jede Aleš……

– 15:30 oběd Baroňák, někteří členové výpravy se oddělilli a jeli po vlastní ose Ondra M. a Eri.

-kolem 18:00 špurt na ceduli České Budějovice…..  dramatická zápletka. Už v Nové Vsi začal Aleš sjížděl Větráka který byl v nebezbečném úniku, vyvezl za sebou Šiklína,  Honyho a mě .  Ďábelská rychlost z kopce na Staré Hodějce.  Bílá cedule dole v údolí . Temno před očima. Šel do toho Šiklín, Hony a Aleš . Peťa drobet zavřel Aleše a jasně na této ceduli vyhrál, druhej byl podle mě Hony a třetí Aleš.  Já jel pár metrů za nima.  Všichni svěsili nohy, projel jsme malým údolíčkem a vyjeli na vršek a přišla druhá cedule České Budějovice. Jel jsem vedle Aleše, ten čumí co to je,  třikrát otočil nohama a vyhrál. Ta první cedule byla Staré Hodějovice. Pořadí je tedy Aleš, Venca a Hony. …. cyklistika je krásný sport ….. proto ji miluji

– 18:15 Kozlovna, živí  a hlavně zdraví…. pojedli  v pivnici, přišli i kamarádi a pořádně jsme tu cestu zapili….

Trasa: Endomondo

Když cesta je smyslem.

Děkuji kamarádi, bylo mi ctí  zúčastnit se,  a obzvlášť tobě Ondro patří velký dík ,ty který jsi to vymyslel.  Zajdi na urologii, ať ti jde líp to čůrání…..

Příští rok, jestli se nemýlím 14-16.7.2017 ?

MLH

V.

 

 

 

 

V sobotu 13.srpna 2016 jsem se zúčastnil výborné akce na Jinřichohradecku, MalíkovOpen. Jsou to MTB závody, které se částečně jedou v oblasti Česká Kanada, to znamená v oblasti, kde je nádherná příroda a krásné trasy pro každého.
Barvy našeho teamu jsem hájil já v kategorii M2 a Petr Jiřička v kategorii M3, oba na dlouhé trati. Petr zaznamenal vynikající výsledek a umístil se  na druhém místě. Já jsem byl v poli poražených, ale s výborným pocitem. Tombola byla opravdu bohatá a téměř každý si odnesl cenu. Já i Petr obrovská plata knedlíků.   Myslím, že každý biker, jak bývalí profesionálové tak i hobíci, si pořádně užili, jak na trati, tak následný doprovodný program rockových a country kapel.
Závod pořádá pár nadšenců ze Smiling Bikers Malíkov, kterým patří velký dík za výbornou akci. Závěrem bych chtěl všechny Nezmary pozvat na další podobnou akci,  klikni zde,  která se koná 27.srpna 2016 rovněž v oblasti Česká Kanada s výbornou možností ubytování.

Trať: Endomondo

Převýšení: Endomondo

MLH

V.

Poměrně rychlá domluva typu “last-minute” iniciovaná Petrem vedla k realizování pěkného biku do Českého Krumlova. Sraz jsme dali na Zavadilce v 17:00 a cíl bylo dorazit přes dva klasické vrcholy Kluka a Kleť na vlakové nádraží v Českém Krumlově. Ve svižném tempu jsme lehce přehoupli oba hřebeny a po svážnici jsme doputovali do nové čtyřkové putiky na vlakovém nádraží v Č.K. Nikdo neměl defekt, počasí neobyčejně přálo, cesta byla bez sněhu. Všem se jelo dobře, až na Jirku, který si cestu nakrátil z hřebenu Kleťe do Č.Krumlova. Invalidní důchodce se vztahem k dřevorubectví nás v hospůdce všechny pobavil a večení vlakový spoj byl vyhrazen jen pro náš tým. Cestovali jsme sami. Bujarou náladu jsme ve vlaku drobátko přiživili zlatým mokem a akci zdárně zakončili v občerstvovacím zařízení českobudějovického plaveckého bazénu. Byl to vydařený pátek.

Účast: Petr Šikl, Jan Mareš, Vít Sirotek, Václav Krutina a Jiří Tuček

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPX

PS: celá trasa byla zaznamenána ve dvou programech OziExplorer a CycleDroid pro Android mobily. Oba programy dokážou trasu zaznamenávat a exportovat do universálního formátu *.gpx , který je kompatibilní s jinými programy