Říjen 2018
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Author Archive

Trasa:  21 km, městem k nádražní lávce, okolo Dobrovodského potoka, kolem hřbitova, Obecním lesem kolem lomu, přes trailovou dráhu, sjezdovkou na Dubičák, po červené k Dubičnému potoku, výjezd k odvodňovacímu kanálu, kořenovkou podél kanálu na Hlincovku, hráz Mrhalu, dolů a nahoru roklí pod Mrhalem, Děkanský dvůr, Rudolfovem do Vráta a na kachnu do Lucie

Výškové metry:  420 m

Účast: Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Aleš, Venca, Vítek, Míra Doležel, Eri, Tonda, Kory, Kocour, Petr Šikl, Zdeny, Vláďa, Víko, Venca Drbout, Stanley, Vráťa Plíhal, Honza D., Petr Podhola, Banán, Sudí, Vláďa Řehoř, Franta Kubík

Pád: po pravdě jsem to ani trochu nestihl sledovat, tedy toho, kdo se čestně přihlásí, doplním

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS:  www.sports-tracker.com

Komentář: Konec letní sezóny se neúprosně blíží a s ním přichází oblíbená vyjížďka zakončená kulinářským zážitkem v podobě dozlatova pečené kachny s knedlíky a zelím.

 

Odpolední shon pomalu utichá, město, ve kterém by chtěl žít každý na krátko vyruší projíždějící roj oranžovo černo bílých cyklistů. Je krásný podzimní večer, ve kterém dodávají sluneční paprsky zapadajícího slunce všudypřítomnému listí zlatavý nádech. Pod taktovkou pana profesora Šikla míříme vstříc dobrodružství, skrytého v příkrých stráních, kořenových pěšinách a tajemství vypuštěného rybníka Mrhal, jehož dno bylo možné spatřit znovu po 56 letech. Neudržitelnost celistvosti skupiny visí ve vzduch, zanedlouho křižují les osamocené skupinky Nezmarů, aby se posléze znovu šťastně shledali. Nechybí klukovská soupeřivost, radost nad zdoláním kopce z hlíny. Vše je, jak má být, přesně kvůli těmto okamžikům se společně scházíme.

Kachna už na sebe nenechá dlouho čekat, zanecháváme dovádění a míříme do hospůdky, která doslova oplývá mlékem a strdím. Stoly se prohýbají jídlem a pitím, ale tentokrát tu nesedím všichni bok po boku, někteří z Nezmarů tu nemohou být. Větráku, Ondro, kachnu si dám jindy znovu i s vámi!

Hony

 

NO: Cesta je spletitá, kořeny dlážděná, vyzkouší sílu tvou, víru, co v sobě máš, ale když vytrváš, nakonec dovede, Tebe i ostatní, do cíle, do nebe.

 

 

Je 9. září 2018, startuje cyklistický jednorázový závod na čas otevřený pro všechny příznivce jízdy do vrchu. Závod startuje za železničním přejezdem nádraží Českého Krumlova směrem na Vyšný. Asfaltová cesta se vine úbočím blanského lesa až k cíli u rozhledny Kleťi v délce 11 km s průměrným převýšením 5,1 %.  O rekordech trati se nemá smysl dlouze rozepisovat, velmi se liší, opravdu záleží na tom, kdo na kole sedí, profík či amatér. Nezmarskou vhozenou rukavicí je ale čas pod 30 minut, k níž se předloni přiblížil Eri časem 0:30:23. Na startovní čáře stojí připraven Kory, Aleš, Ondra, Pokorňák a Hony, souboj s časem začíná.

V úterý před závodem: Ondra otvírá otázku, kdo se zúčastní letošní Jalky na Kleť. V nabídce je rodinná akce, tatínkové si vyšlápnou na kopec a maminky, přítelkyně s dětmi si vyrazí na prohlídku Krumlova a navštíví veletrh pravěké a středověké kultury KRUMBENOWE. Zní to přinejmenším zajímavě!

Čtvrtek před závodem: Nedá mi to a jedu vyzkoušet co si budu moct v kopci na Kleť dovolit. Nechce se mi ale jet až do Krumlova, vyrážím do boje s kopcem ze Zlatky, trať je podobně dlouhá, kopec má jiný profil, ale lepší než nic. U rozhledny zastavuji stopky na hodnotě, která mi vyráží dech, který už tak nemůžu popadnout. No ty vado! Oslovuje mne mladý pár s děckem v kočáru, jsou z Plzně a nemohli si nevšimnout stavu v jakém jsem na kopec dorazil. Jste si to asi dal v tempu co? Závodíte? Odpověď ze mne ale vypadla až po chvilce, hned to nešlo.

V pátek před závodem: Rozpoutává se debata o časech, kterých může naše mužstvo dosáhnout. Je pokořitelná hranice 30-ti minut? Mezi poloprofíky se to jezdí mezi 22:54 – 31:21 minutami. Průměrná rychlost do kopce 28 km/hod.

V sobotu před závodem: Ondra, Venca a já jsme domluveni na první otužovací ponor. Ráno v 7:30 svítí sluníčko a teplota letí nahoru k 16°C. Je jasné, že nepůjde o otužování, ale o takové ranní koupání s přáteli. Kolemjdoucí si musí myslet, že jsme nějací cvoci, co plavou proti proudu pod novou lávkou u Meťáku. Při plavání rozverně konverzujeme, bavíme zřejmě všechny okolo. Plavání se náhle mění v chůzi korytem řeky, otáčíme to a plaveme zpět ke schodům za lávkou. Po koupačce pokračuji v plánovaném běhu podél Malše směr Roudné a Heřmaň. V Roudném mi tak nějak dochází, že 18 km na Heřmaň a zpět nebude den před závodem to pravé, točím to zpět, ale tak jako tak končím na uběhnutých 13-ti kilometrech.

V den závodu: Ač proběhla dohoda o místě a času srazu, po Nezmarsku je vše jinak. Ani registrace všech Nezmarů za sebou neklapla dle představ, ale na zahřívací rozjížďku směr Vyšný se vydáváme společně. Panují ideální podmínky, sucho, slunečno, 20°C a bezvětří. Před startem potkáváme Honzu Mikoláše, Pepu Vláška, Míru Jiřičku a další známé tváře, napětí vzrůstá, postupně se dle registračních časů řadíme na start. Pět, čtyři, tři, dva, jedna, start, nacvakávám tretru do pedálu a zostra vyrážím do mírného stoupání za nádražím. Taktika, kterou jsem okoukal říká, že na rovinkách se musí jet na krev, v nejprudších pasážích lze lehce zvolnit, ale až když začnou brnět ruce. U Nového Dvora sjíždím Peťu, nabízí mi hák, zdvořile ho odmítám a zdravím. V zatáčce nad parkovištěm míjím Ondru, taktéž se zdvořilostně zdravíme. Tempo držím dle plánu, ale přichází to, čeho jsem se bál, následky včerejšího běhu, stehenní svaly o sobě dávají vědět. Obavy však maže postava přede mnou, Míra Jiřička a jeho víkendové tempo, místo pozdravu ze mne padá věta: „Ty voe Míro, jedeme ne!“ Nechápu, ale vlévá mi to novou krev do žil. Sázím na Aleše, ten by mne mohl trochu popotáhnout, ne v háku, ale jako magnet, který mi ujíždí v dálce. Ale i tohle se nekoná a míjím ho někde před rozhlednou pod Granátníkem. Přichází rovinka a znovu podle plánu výkon na maximu. Mažu dalšího závodníka a stále nepřichází žádný, který by mne táhl dopředu. Rovinka za stoupáním od Modrého obrázku je očistec, mám strach, abych to nepřepálil, ruce ve spodním úchopu, zadek na špičce sedla, řetěz z velké placky nesmí dolů, jdu ze sedla. Brdek je za mou a teď mírný kopeček dolů k Plánským, je tam nejtěžší převod. Tak tohle byla ta lehčí část, teď začíná kopec a ukáže se, kolik jsem toho vlastně letos natrénoval. Atmosféra závodu dělá opravdu hodně, ale čas na tachometru neúprosně ubíhá. To, co jsem podcenil, je časový rozvrh, v jakou minutu mám být u Plánských, v kolik u vodárny? U té mi zbývá pět minut na půlhodinový limit. Netuším, zda mi to bude do cíle stačit. Přichází zmíněné brnění rukou, musím zvolnit, jedu na kyslíkový dluh, a to by nemuselo dobře dopadnout. Kašlu na tachometr, blížím se k vysílači, znovu velká placka a ta už dolů nepůjde. Stehna pálí jako čert a v závěrečném prďáku už řadit nechci, chtělo to o kolečko lehčí převod. Za cílovou čárou zastavuji tachometr na hodnotě 30:45 a málem nemám sílu vycvaknout nohy z pedálů. Vypadá to, že jsem limit ani nejlepší Nezmarský čas nepřekonal. Nicméně oficiální výsledek ukázal, že jsem trochu proměřil, dojel jsem v čase 0:30:19.2 na jedenáctém místě celkově, pátý v kategorii C, tedy v nejlepším dosavadním Nezamarském čase, ale nepřekonaném vysněném 30-ti minutovém limitu. Výzva do příštího roku zůstává a těším se, že si to s Erim a ostatními znovu rozdáme. Jak řekl Eri, příště těch 30 minut dáme! Plán zní jasně, potrénovat, nedělat chyby jako například běhat den před závodem a s Erim si střihnout, kdo pojede první a vytáhne toho druhého jako magnet nahoru. To je totiž přesně ta půl minuta rozestupu, co nám chybí na tu půlhodinu. Ale nejel jsem sám, do cíle dojeli i další Nezmaři a taktéž v super časech. Pořizujeme společné repre foto a pádíme dolů. Při sjezdu potkáváme dva borce, z nichž jeden předvádí dřepy s čtyřmetrovou kládou na ramenech, kam se hrabe Rambo.

Velkým překvapením byla akce KRUMBENOWE. Myslel jsem si, že půjde o lacinou, kýčovitou, kolotočářskou akci, ale opak byl pravdou. Takhle profi a prfektně dobově připravené předvedení pravěké a středověké doby, jsem ještě neviděl. Všem patří moje velká omluva, že jsem pochyboval a mají můj velký respekt. Všem, kdo neviděli, vřele doporučuji.

Znovu byla tahle celá akce naprosto parádní a příště budu stát jistě znovu na startovní čáře připraven atakovat 30-ti minutovou časovou hranici.

 

Hony

 

výsledky závodu

 

Trasa: 34 km, kolem golfového odpaliště pod Švábákem, loukou k zahrádkám U Hada, lesem na Mokré, Hradce, Cihlářskou cestou k vysílači u Kozího kamene, sjezd na Bohouškovice, Křemže, po žluté přes Křemežské louky až na vrchol Kleti, sjezd zelenou a po žluté úžasnou pěšinou na Vyšný, kolem lomu, znovu žlutou až do Krumlova na nádraží.

Výškové metry: 950 m

Účast: Bivoj, Hony, Tiky, Přema, Míra Doležel, Petr Pokorný, Vítek, Tonda, Vláďa, Stanley, Koubič, Honza A.

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Hony

GPS:  www.sports-tracker.com

Komentář: Zkrácený pracovní týden dal značně prořídnout řadám Nezmarů na startu. Chyběli tradiční traseři, nikdo z přítomných členů se do trasování nehrnul, provokativně jsem tedy nadhodil téma Křemežských luk, Kleti, sjezdu do Třísova a červené kolem řeky. Silniční výjezdní zasedání klepe na dveře a každý delší švih, navíc do kopce, se hodí. Návrh byl s mírnou nervozitou přijat, nezbývalo tedy než vyrazit. Cestou k vysílači pod Klukem skupina postupně řídla. Stanley dostal instrukce kudy jet s nabídkou, zda by mu nevadilo, že na něj již nebudeme čekat – nevadilo. Ve stoupání po Babské na Kleť se otočil Koubič a vrchol Blanského lesa dobylo již jen sedm statečných. Později tedy i osmý – nejstatečnější. Na Kleti proběhlo malé spiknutí, které změnilo celý průběh vyjížďky. Na jízdu vlakem dost slyším a Vítkův návrh, sjezd do Krumlova po zelené mne okamžitě přesvědčil. V kamenitém sjezdu exceloval Přema na celobrku. Nevídaná pěšinka na Vyšné pak všechny doslova nadchla, pokračovali jsme v hledání a prozkoumávání všech dalších stezek vedoucích až na hranu místního lomu. Hospoda Slepá Kolej vedle nádraží nám poskytla tradiční azyl až do příjezdu vlaku. Zde jsme si vzpomněli na Stanleyho, telefonát odhalil jeho polohu – Dívčák. Vracet se mu nechtělo, a tak jako jediný dokončil smluvenou trasu. Je to opravdový Nezmar! Ač byl do vlakové soupravy vřazen dobytčák pro bicykly, my si kola doslova narvali přímo do vagónu. Byla to veselá cesta, zakončená sjezdem schodů a netradičně průjezdem garáží v Mercury (eskalátory nejely). Následoval závěrečný šnyt u Okna v Ratolesti a hajdy na kutě.

 

Po velmi dlouhé době jsme část vyjížďky jeli pouze v sedmi a všichni jsme si lebedili, jak to krásně odsýpá. Novinky v závěru vyjížďky mne přivedly na myšlenku uvedenou níže.

Hony

 

NO: 

Výzva všem Nezmarům!

Hledáme nový singltrek dosažitelný po vlastní ose ze startu, návrat vlakem či busem možný.

Nezmare, trasu si najeď a vezmi nás na ni některé úterý s sebou!

 

 

Trasa: 46 km, po stezce na Meťák, kolem řeky k bezdomáčům, Boršov, červená k Rybům, trail nad Rybů, u Cáby, zelená, kolem Dvořáčkovy strouhy, sjezd zpět, tři brody, na vyhlídku na Dívčák, sjezd dolů, červená do Boršova, obýváčkem bezdomáčů a kolem Meťáku po stezce k Nezmarovi.

Výškové metry: m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Stanley, Duby, Zdeny

Pád: Venca Drbout, Venca Krutina, Petr Pokorný, Vítek Sirotek

Defekt: Víťa Kořínek, Aleš, Eri (cestou na start), Peťa Pokorný prasklé tři dráty

TGC: Petr Pokorný

Trackmaker: Hony a tak nějak všichni

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Nedá mi to a ještě jednou otevřu téma trasování. Ondra hned v začátku sezóny vhodil rukavici do ringu a ponechal trasování ostatním. Byl to následek remcání nad první jarní klasikou a v pořadí druhou, výjezdy protkanou etapou. Onu pomyslnou rukavici zvedl Majkl, vzápětí já se svou Hosínskou zanádražkou. Je tu třetí výzva k trasování a k té se kupodivu nikdo nemá. Eri chybí (nestíhá, posléze nás na červené sjede), jistě by výzvu přijal. Ani ostatní přítomní traserští matadoři se k činům nemají, beru tedy nelehký úkol podruhé v řadě za sebou na svá bedra. Vyrážíme na další klasiku, červenou na Dívčák. Původní plán byl velkorysejší, dojet do Zlatky a vrátit se po druhém břehu. Již v začátku byl plán nalomen Vítkovo defektem u lávky přes Dlouhou louku, rozplynul se v trailu před Rybů, kde pořídil defekt Aleš. Zůstal osamocen s Ondrou a ve dvojici podstoupili lepení. Celou akci opravy známe jen z Ondova vyprávění. Ve zkratce asi takto: Aleš poslal všechny dopředu s tím, že náhradní duši má, ukázalo se však, že prodřenou. Plášť i přes jeho ukrutnou sílu nedokázal bez montpák sundat, ty ale neměl, trn v plášti nemohl najít a pumpičku taky neměl. Skupina již komplet čekala u Rybů, vracet se nikomu na záchrannou akci nechtělo, došlo tedy na lepení. Kdo měl vlastně to lepení nevím, myslím že také Ondra, ostatně jako vše zprvu zmíněné. Před Rybů jsme se pustili do novinky objevené na jedné z nočních vyjížděk panem Kosou. Šlo o krátký trailík, zakončený přísným sjezdem! Se zvýšeným tepem pokračujeme dále, u prvního z brodů vřazujeme okruh zakončeným dalším sjezdem. Míříme k vyhlídce na Dívčák. Zde se snad vždycky ztratíme, jak v letní sezóně, tak v té noční. Prokleté místo, a to i proto, že zde Peťa Pokorný pořídil zásadní defefkt. Do zadního kola se mu připletla silněší větev, ozval se praskot, větev se rozlétla na kousky. Vše v tu chvíli vypadalo dobře, avšak po bližší prohlídce zadního kola chyběli tři dráty za sebou. Peťovo další cesta tak vedla k nejbližší vlakové zastávce. V této chvíli musím pokárat skupinu, která nedbala výzev trasera a pustila se dopředu se slovy, že jedou hledat cestu. Vyhlídku sice našli, ale zcela z nepochopitelných důvodů nám jeli naproti jinou cestou. Zbytek vyjížďky tak jeli osamoceně a jen díky tomu, že absolvovali již 50% trasy, jsou stále ve hře o Pilníka. Cesta z Dívčáku vedla totožnou cestou zpět. I v tuto chvíli byla zcela zbytečná slova: „Budeme se držet ve skupině všichni za traserem!“ Z dvaceti členného mužstva jsem kolem bezdonáčů a dále podél Vltavy jeli již s Vítkem sami. Ostatní se rozprchli, mířili do jiných hospod. Po dojezdu k Nezamrovi bylo „béčko“ dávno pryč a oslava Svatého Jiří a Pokorňákových narozenin se tak odehrávala v užším kroužku.

Hony

 

 

Trasa: 27 km, proti proudu Vltavy, kolem fotbalového stadionu, kolem kostela Jana Nepomuckého, SK Slavia, lávka přes Malši, kolem Špačkárny, Starohodějovický potok, chatová osada Hodějovický potok, pod Srubec, k odkalovací nádrži, kolem Šakry na Švajce, Lusný rybník, Dubičák, zadem kolem Zvonárny, Vrbenskou, Skuherského do Juvelu.

Výškové metry: ???

Účast: Petr Šikl, Honza Mareš, Vítek Sirotek, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Petr Pokorný, Zub, Banán, Zdenál, Bivoj, (na Dubičák doběhl Tuča)

Pád: Banán

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Čas plyne jak voda, sotva se v noci rozkoukáš a je tu konec již páté Night Riderské sezóny. Dnes vyrážíme v noci naposledy, a proto je třeba si vyjížďku jak se patří užít. Cílem cesty je Dubičák, přesněji kaplička s lavičkou a ohništěm kousek od vrcholu. Začínáme city bikingem a zanedlouho již střídá asfalt lesní pěšinka kolem Starohodějovického potoka. Potok křižujeme nesčetněkrát, výzva střídá výzvu, kdo zvládne vyjet výš? Hodějovický potok je u chatové oblasti osazen novou lávkou, spíše dvojicí prken, následuje pěšina těsně nad hranou v zemi zaříznutého potoka. Znovu křižujeme potok a je tu další výzva, kdo překoná rokli s potůčkem? Odkalovací nádrž mění postupně svou tvář, i zde si dálnice vybírá svou daň, avšak v pozitivním slova smyslu – rekultivace. Míříme k vysílači na Šakrdě a dále na Švajce, čeká nás znovu výzva, výjezd strání přes padlý kmen. Blížíme se k cíli cesty, je tu poslední společné stoupání, stojíme na Budějovické hoře hor!!!

K táboráku usedáme,
s hvězdným nebem nad hlavou,
číše vzhůru pozvedáme,
s přáteli a dobrou náladou.

Takhle romantické to bylo .....

Kapličku a okolí zalévá tlumené světlo mihotajícího se ohně. Vyhlašujeme nejlepšího Night Ridera sezóny, trackmakera, padáka a píchače. Atmosféra je vynikající, špekáčky ještě lepší, kořalka ostrá jako břit, a tak to má být. Lepší závěr sezóny si snad ani neumím představit. Ještě zbývá ve zdraví dojet domů, tedy do tradiční Nezmarské základny. U Zdendy je však plno (rezervace nám tak nějak unikla), sázíme na Juvel a vychází to. Doráží Kocour a Lojza s cenou pro jednoho z Night Riderů z jeho dílny. Tajný los padl na osmičku, Zube, je to tvoje. Oslavy se celý večer nesly v tomto duchu: vodka+griotka+rum+chilli+zelená+rum tuzemský+jagermeister+gin. Slavilo se prostě kde co, ani si to všechno nepamatuju.

 

Velké díky patří všem, kteří přispěli byť sebemenší měrou k zpestření noční sezóny. Letos jsme si to udělali obzvláště pěkné.

 

Hony

 

 

Přehled výsledků: NIGHT RIDE  – letos to bylo o vítězných dvojicích.

2018-03-27 08_10_17-NIGHT RIDE.xlsx - Excel

Kudy se letos jezdilo:

2018-03-27 10_56_23-Wanderkarten und Fahrradkarten • Mapy.cz

 

Trasa: 29 km, po stezce na Čínu, kolem slévárny do Adamova, kolem čtyřproudovky na Lišov, Na Klaudě, Locus Perennis, Jivno, Rudolfov a zpět znovu kolem slévárny, přes Čínu do Juvelu.

Výškové metry: ??? m

Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Petr Pokorný, Venca Krutina

Pád: Venca Krutina

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: S blížícím se koncem noční sezóny přicházejí pověstná „NEJ“. Jakoby zima chtěla na poslední chvíli dohnat to co ještě nestihla. Během konce týdne spadlo na Budějovicku nebývalé množství sněhu a to je voda na mlýn Night Ridu.

Budějovicemi nás sice ještě provází břečka, ale sotva mineme značku konec města, je tu umrzající hutný sníh s pěkně tvarovanými vyjetými kolejemi. Lze tak zúročit předešlé zkušenosti a potrénovat do budoucna. Opět je třeba krotit výkon, hrubá síla se nevyplácí. Pár výškových metrů navíc směrem k Locus Perennis dělá divy, pravé zimní horské podmínky. Kluzký povrch postupně strhává všechny k vyzkoušení alespoň malého smyku. Ti nejodvážnější předvádějí přehršel powerslidů, tuhle parádu si jednoduše nemůžeme nechat ujít.

Po delší době končíme v Juvelu, což se ukázalo býti tou nejlepší variantou. Vítají nás s úsměvem a vepřovými hody. Chceme ochutnat vše a vzápětí tak přistává na stole téměř celé menu. Umíme si to ale udělat hezké.

Hony

 

 

Trasa: 41 km, kolem Vltavy na Meťák, Rožnovem mezi tratě, Včelnou do Boršova, po modré na Koteka, Opalice, Radostice, Štěkře, Černice, červená do Mirkovic, Malčice, Věžovatá Pláně, Poluška, Rejty a Kaplice nádraží.

Výškové metry: ??? m

Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Stanley, Banán, Zub, Franta Kubík, Zdenál

Pád: Stanley, Pavel Tíkal

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com 

Komentář: Sníh. Kouknu z okna kanceláře a vidím poletovat sněhové vločky, na zemi tu leží stále sníh, mrzne. Na Polušku to mám vzdušnou čarou zhruba čtyři a půl kilometru, po lesních pěšinách pak osm. Během chvilky ale sednu do auta a popojedu od Polušky trochu dál, abych si to k ní mohl dát společně s ostatními kolmo. Zprvu se tedy zvedla vlna nevole proti tomuto výletu, jejíž příčinou byly nepříznivé klimatické podmínky na Českobudějovicku, které slibovaly teploty nad nulou, mokro a bahno. Já však věděl, že sotva vyjedeme za hranice města bude vše jinak a užijeme si spousty sněhu a zhruba o pět stupňů nižší teplotu. Aby nebylo nic ponecháno náhodě, cestou domů ověřuji, zda je restaurace U Studených v provozu a budou s námi večer počítat. Ve výčepu mne vítá Karlos, bez zaváhání mi tyká a vstřícně slibuje, že nám schová výtečný segedinský gulášek.

Na startu stojí mimo jiných i Zdenál, letos v zimě je na biku poprvé. Stanely do sněhu vyráží ve svých oblíbených podkolenkách s odhalenou částí nohou, brrr. To je i na mne moc, a to patřím k těm otužilejším. Opouštíme Budějovice a u Kotka jedeme už ve slibovaném sněhu, který sice značně zpomaluje postup, ale je to paráda. Co nejrychleji pokračujeme do Mirkovic, kde začíná právě ten úsek cesty, kvůli kterému do těchto končin jezdíme. Za Malčicemi pak ta, podle mého úplně nejlepší část. Od potoka tu vede strmá, v terénu zaříznutá pěšinka, přerušená asfaltkou, aby znovu pokračovala strmou kořenovkou, až k samotě Včelíny. Se sněhem pod koly je to přísná písemka, ale mám jí za jedna mínus. Bez šlápnutí se to bohužel neobešlo. Bohužel nás v tomto úseku opouští Kosa, jeho natažené lýtko vypovídá službu a na dlouhé cestě zpět do Budějovic jej doprovází Franta.

Kolem Věžovaté Pláně projíždíme na radu Tikiho zkratkou, které zprvu nevěřím, ale Kaplický rodák má tuhle lokalitu v malíku. Další stoupání pod vrchol Polušky je v hlubokém sněhu doslova trestem. Sjezd po asfaltce na Rejty pokryté sněhem s uježděnými kolejemi vyžadoval mód bezmozek. Dojezd bez pádu až do Kaplice nádraží byl opravdovým zázrakem.

Ke Studeným však dojíždíme doslova z pět minut dvanáct. Na segedín nám zbývá sotva dvacet minut. Již ve dveřích objednáváme pivo, v vzápětí nabíráme gulášek z přistavené várnice, a ač zakusujeme jen chléb, je to lahoda. Někteří ještě dojídají, ti nejrychlejší již platí stokorunovou částku, každý shodně připravenou tisícovkou. Vrchní to sice komentuje zprvu s vtipem, posléze trochu kysele, ale i u poslední tisícovky má stále drobné k vrácení. Petky s pivem na cestu vlakem jsou vyřízeny, můžeme tedy vyrazit. Vlak má zpoždění, je tedy prostor i na kávu z automatu v čekárně a nákup lístků přímo od výpravčího.

Je tu poslední doušek piva na kuráž, vlak se skřípotem zastavuje v cílové stanici a Esklaátor Gang jde znovu do akce. Neutichající eufórie nás žene přímo do Cuba Baru, večer ještě nekončí. Runda tequily na sebe nenechá dlouho čekat, není však zdaleka poslední.

Hony

 

 

Trasa: 33 km, stezka kolem Vltavy, Kněžské Dvory, kolem kolejí na Hrdějovice, kolem lomu, okolo Černochova sadu, letištní plocha, asfalt na Dobřejovice, kolem kolejí, nad Barborku, Zámostí, zámeckou zahradou, Sudárna, kolem rozvodny k Bezdrevu, Dasný, Vrbenské rybníky, bývalým vojenským prostorem ke Zdendovi.

Výškové metry: ??? m

Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Stanley, Zub, Venca Krutina

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com 

Komentář: Hlubockou v podobném gardu natrasoval Peťan v závěru minulého roku. Následovala bouřlivá oslava narození Bivojova syna Jena a spousta harapádů na náledí cestou domů. Tu dnešní Hlubockou si s námi Bivoj nestřihl, věnoval se poctivě rodičovským povinnostem. Zdá se, že oběma klukům tahle disciplína velice svědčí, zvláště když mají tak výživnou kojeneckou stravu.

H001A

My ostatní si odměnu musíme nejprve zasloužit, vyrážíme proto do mrazivých temných hvozdů. Po bahnitém lednu se dostavil chladný úterek, rozježděné bahno vytvarované do hlubokých kolejí zmrzlo a připravilo ještě náročnější povrch než skýtají oblíbené kořenovky. Vše je ale lepší než bahno tekuté a nakonec se také ukázalo, že zmrzlý povrch je výborně jezdivý a především zábavný.

Nasvícená Hluboká má své nezaměnitelné kouzlo, padla do hledáčků nejednoho dokumentaristy téhle vyjížďky. Hotel Štekl nabízí na svých vebovských stránkách nezapomenutelnou romantiku již za 2799 Kč. Tuto štědrou nabídku však nehodláme využít, na vyhlídce nad hotelem pořizujeme hromadné fotografie, nezbytnou potřebu a pokračujeme dále.

Za zmínku stojí zakufrování v bývalém vojenském tankodromu za Vrbenskými rybníky. Jedno špatné odbočení a byly jsme rázem v místech, kterými mnozí z nás ještě nikdy neprojížděli. Neuvěřitelné!!!

Odměna v podobě oblíbené soupravy čaje s rumem je objednána, donášku přímo z kuchyňky obstaráváme svépomocí. Po okraj naplněný panák rumu by se na náš stůl z rukou Zdendy bohužel nedostal.

 
Hony