Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Author Archive

Trasa: 67 km, Rožnov, Včelná, Kameňák, Římov, Velešín, Skřídla, Markvartice, Žabař, Kulichův kříž, Černice, Zlatá Koruna, různě k Nezmarovi

Výškové metry: 832 m

Účast:

Dojeli s trasérem: Vítek, Zdeny, Hony, Bivoj – a to je ta hledaná přidaná hodnota pilníka, nestyděl by se biker stát se pilníkem, když ke konci vyjížďky (opakovaně) opustí traséra a dá si nějaké úlevy?

Něco objeli:  Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Majkl, Eri, Aleš, Petr Šikl, Vláďa, Kocour, Láďa Benhák

Pád: Majkl, Vítek (stojka na předním kole), Ondra (telemark mezi smrky)

Defekt: Vítek, Ondra (asi ne – prasklá lyžina sedla si nevyžádala opravu a zdržení peletonu)

Trackmaker: Vítek S.

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Ještě jednu letní vyjížďku s teplotami ke 30°C jsme nasměrovali na Velešín. Klasika přes Včelnou a Římov s plánem vyjet cestičkou kolem potůčku do Velešína. Tuhle odbočku jsem netrefil (z panelky se má zahnout za potokem, ne před potokem) takže jsme zaimprovizovali pěkným výjezdem lesem, ostrým sjezdem, ostrým výjezdem, přes pole a ostrým sjezdem pod Velešín – dokonce zaznělo v pelotonu, že to bylo dost dobrý. Na stráni pod Velešínem jsme si dali kvest nahoru, pěšinku ve svahu a promotání zahrádkami. Přejezd k Markvarticím potěšil i silničáře, ano, je tam nový asfalt! který jsme minuli a polními cestami dojeli ke Kosovo cestičce k Mlýnu Žabař a dále Ondrovo propojením ke Kulichovu kříži. I průjezd roklí za Černicemi a sjezd do Zlatky bikery potěšil, aspoň některé, protože už se nám začalo pole drolit. Slunce nás opustilo, ale ne radost z jízdy, tak jsem se pustili ještě terénem po pravém břehu Vltavy. Tam už některé radost z jízdy (terénem, po tmě a kopřivami) opustila, tak nás zbylo jen pár. Po defektu, opraveném před zavřeným občerstvením v Opalicích, nás Bivoj dotáhnul k Nezmarovi. Měl jsem co dělat abych se udržel a u Nezmara ještě dlouho noční časovku vydýchával.

NOC:  „nic mě nenapadá II – jednou to snad přijde“

V.S.

NOC od Ondry: „V nejlepším přestat“ České přísloví

Do Víťovo příspěvku jsem vřadil fotodokumentaci opravy defektu, který Vítek pořídil nejspíše v závěru vyjížďky. Oprava probíhala až na asfaltu v Opalicích, jak již bylo zmíněno výše. Je tedy zřejmé, že v terénu se za tmy bez světel nejelo, oprava probíhala ještě za denního světla. Dojezd za tmy se odehrával až s průjezdem značky České Budějovice na Lidické ul., tedy za asistence pouličního osvětlení.

Pro tuto vyjížďku se nejlépe hodí Motto neznámého autora: „Nejhorší smrt je z vyděšení …“

Hony

Defekt

Defekt

Trasa: 70 km, Vidov, Nedabyle, Nová Ves, červená TZ do Komařic, kolem rybníků, Todeňská Hora, Todně, Něchov, Nesměň, Besednice, Malče, k Malši a dále modrá TZ do Římova, rozdrobeně (a ne všichni) ke Zdendovi

Výškové metry: 900 m

Účast:

dojeli s trackmakerem: Vítek, Eri, Hony, Zdenál

zapomněli odbočit na Hamru a do ČB si dali silniční časovku: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Bivoj, Majkl, Aleš, Jirka T.

na Startu nebo cestou jsem je zahlédl: Tonda, Sochy, Koubič, Habrda

Pád: Aleš, Zdeny – 2x

Defekt: Vítek, Pavel Tíkal

Trackmaker: Vítek

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: tradiční trackmakeři chyběli (Peťa), nebo se šetřili na víkend (Ondra), nebo se jim trasérství nechtělo dát, aby se zase nejelo na Kleť (Eri) :). Takže jsem byl vybídnut k dlouhé vyjížďce já. Plán byl jasný, nemělo smysl na nic a na nikoho čekat – první větší čekání bylo až na Todeňské hoře. K nádhernému výhledu vybalil Tůča sváču (suchý chleba a pivka). V pelotonu už se začalo ozývat mrmlání, jestli to není moc dlouhé, jestli by to nechtělo něco kratšího, když je o víkendu silniční výjezd, jestli není pozdě … nicméně se jelo podle plánu až do Nesměně, kde jsme si odpočali při opravě defektu. Mrmlání sílilo, ale byli i tací, co mě podpořili, tak jsem se nenechal zviklat a nasměroval to do Besednice (kvůli rychlému postupu bohužel po silnici) a v Malči k mostu přes Malši. Našeho bodu zvratu jsme dosáhli cca v 19:15, ujeto 40 km, na rozcestníku slibovala modrá TZ Jižní zastávku za 28,5 km. Modrá podél Malše je naprostá bomba, bohužel terén, nabírání vody, výkonnostní rozdíly a další defekt nás rozdrobili, takže jsme se všichni potkali až v Římově pod hrází, kde dříve dorazivší objednali rádlery – prostě nádherné počasí, super terén, skoropivko na závěr, co víc si přát? Snad jen to, aby se dojíždělo s trackmakerem terénem, utéct po silnici domů je sice rychlejší, ale zbytečné – přes Hamr, Doudleby a Plav jezdíme pořád, ale pořád to stojí za to. Navíc s mými věrnými jsme k  Nezmarovi dorazili ve 21:15, tak to nebylo tak hrozný. Moc bikerů nás tam ale nečekalo, jen dva ze silničářů šli aspoň na pivko. Zábavu podpoři ještě ti co nebyli na vyjížďce, zejména Ondra M. (kolikátá už runda na zdraví Leontýnky?) a Banán (narozky + pár měsíců).

V.S.

NOC:  „Nic mě nenapadá.“ (Vít Sirotek)

 

 

O víkendu 11.-15.5.2017 se budeme opět pokoušet přelstít lidové pranostiky a objet vrcholy Vrchařské koruny Jižních Čech VKJČ 2017. Doufejme, že ledoví muži se do té doby vyvztekají a začne být hezky – hůř už vlastně být nemůže, takže to asi vyjde. Plán je ve čtvrtek po práci vlakem směr Vysočina a pokud to vyjde, tak v neděli končit opět na vlaku u Tábora. Jízda co nejvíc terénem, spaní venku, strava v hospodách. Cykloserver změřil 528 km, 10.359 vm. Zatím to vypadá na účast já, Petr Š., Hony, Jarun. Přidá se někdo do týmu BK NEZMAR B, když Áčko už to objelo :) ? Rádi uvítáme zájemce třeba i na část trasy, zkratky, nábližky a ústupy vlakem jsou možné, trasa tomu nahrává.

Zdar V.

trasa 1/2

trasa 2/2

Trasa: 40 km, Březí, Opalice, Štěkře, Harazím a dál už jen červená Černice, Mirkovice, Malčice, Věžovatá Pláně, Poluška, a rychle dolů do hospody Rejty, Kaplice nádraží

Účast: Vítek, Venca, Šiklín, Kosa, Tůča, Pavel T., Ondra L., Petr P.

Hony jako největší kandidát na nočního pilníka překvapivě ne. I když „průprava při zimním koupání nese své ovoce“, jak nedávno psal, se přeci jen něco zvrtlo, a zmohla ho rýmička :) :)

Pád: nikdo (se nepřiznal)

Defekt: Ondra L.

Trackmaker: Šiklín

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Vyjížďka na Polušku patří k těm nejnáročnějším. Obávali jsme se, abychom to stihli, tak jsme obětovali Kotek a až k Černicím to valili po silnici. Uklidnilo mě jen to, že bude víc času na párty v cíli. V 19:50 jsme vjeli za Mikrovicemi do terénu a začala velká paráda. Přes potůček je opravená lávka, jen byla bohužel projektována pro pěší. Vede kolem stromu, takže i když jedete pneumatikou těsně u kraje, tak se tam nevejdete s řídítkama. Jen Peťan ukázal, co všichni víme, v plné jízdě hodil řídítka na stranu a zpět a excelentně projel. Jak jednoduché. My ostatní musíme řídítka buď uříznout, nebo počkat, až se kromě teleskopických sedlovek budou i řídítka vyrábět teleskopická. Stoupání úvozem a dál pěšinkou ve smrkovém houští nás prověřilo. Kamenitý trháček, závěrečný výjezd lesní cestou a už je tu vrcholová louka. Slavíme Budvárkem a dál nás čeká jen sjezd. Ve 20 hod usedáme do hospody. Dokonce bysme stihli dřívější vlak, ale na to nikdo nemyslí. Hospodský má vše pod kontrolou. Má uvařený výborný guláš s knedlíkem či chlebem, točí Černou horu. Zajímavostí bylo, že počet účastníků na vyjížďce nám dost kolísal. Vyjelo nás šest. Dva bajkeři se cestou odpojili a vrátili se domů po ose. Do hospody jsme dojeli čtyři. Očekávali jsme posily, ale i tak to bylo překvapení. Ondra L. s Petrem P. přijeli na silničkách. Průměrnou rychlostí 20 km/hod, s defektem a Petr bez světel. Nová kapitola night ride! Dále dojel autem Ondra M. a na závěr doběhnul Honza L., pořádná porce 33 km. Najednou nás bylo osm. Takovou magickou přitažlivost má hospoda v Kaplici-nádraží! Sedm nás cestovalo vlakem. Trochu nás mrzelo, že silničáři odmítli složit přijímačky do eskalátor gangu. Přitom Ondra měl nakročeno na zápis do dějin. Buď by byl první silničář v eskalátor gangu, nebo by po pádu byl první noční člen triple gold clubu. Na závěr nás pět nejvyprahlejších ještě zašlo na pivko v ČB.

Zdar V.

Komentář od Honyho: Poluška je moje srdeční záležitost. Dilema jet a oddělat se, nebo o tuhle vyjížďku přijít a navíc být už počtvrté druhý bylo opravdu trýznivé. Ještě těsně po páté jsem přemýšlel, zda nesednu s Ondrou alespoň na silničku. Tahle rýmička, kterou jsem nakoupil během jarních prázdnin od spolulyžníků v Peci pod Sněžkou byla a stále je výživná. S nějakou normální bych jel a nebylo by to poprvé, ale kluci, tohle fakt nešlo. Vše má zřejmě svůj smysl a děje se z nějakého důvodu. Více než meta nejvyšší mne opravdu mrzí má Poluška, hospoda naproti nádraží v Kaplici, kde jsem mohl potkat kolegy z ENGELa a cesta vlakem zakončená eskalátorem. Někdy v úterý, když mám slabou chvilku mne Pilník žene spolehlivě do sedla, je to takhle pro mne stále nedosažená výzva. Kdybych ho získal, kdo ví, zda by stále byl mým hnacím motorem.

Doufám, že gulášek od Karlose v hospodě chutnal. Cesta k němu byla zajímavá, trochu z pohádky o kohoutkovi a slepičce a stojí za zmínku. Výzvu k zajištění restaurace jsem přijal ve stavu nemocných v posteli. Plánovaná zastávka cestou domů z práce tak nemohla být realizována. Nezbylo než využít služeb internetu a Googlit, ovšem bezvýsledně. Slečna v Infocentru Kaplice do restaurací tohoto typu nechodí a zda je některá z těch v Kaplici – nádraží v provozu neví. To paní z obecního úřadu Střítež ví, že Kafé Pizza na rohu není v provozu, chodí naproti na poštu a všimla si, že je vystěhovaná. Hbitě mi dává kontakt na starostu, který právě vyráží do terénu, mám prý zavolat za chvilku, vidí ho z okna jak nastupuje do auta. Volám hned a vyplácí se to, staví se cestou v hospodě naproti nádraží, zavolá mi zpět a předá k telefonu hostinského. Telefon mi po chvilce zvoní a starosta mi předává hostinského, ozve se: „Tady Karlos“. Hlas je mi povědomý, rovnou hospodskému tykám a domlouvám občerstvení pro kamarády. Klaplo to, slíbených pár porcí gulášku pro vás kamarádi vyšetřil.

Hony

Eskalující eskalátor video

Trasa: 33 km, Škodovka, Rudolfov, nad Adamovem, Baba, pěšinky k Jivnu, pod Mrhal, Hlincová Hora, odvodňovací kanál, motokroska, Dubičák, z kopce do Čéčovky

Účast: Vítek, Stanly, Venca, Šiklín, Kosa, Lojza, Tůča, Jakub, Petr Podhola

Pád: nikdo, co se stalo po mandlovici zůstalo na pěšince pod Dubičákem

Defekt: nikdo

Trackmaker: Šiklín

GPS: www.endomondo.com

Komentář: A je tu poslední měsíc nočních vyjížděk. Sejdeme se už za světla a lampičky zapínáme, až když se vjíždí do terénu. Přes den pro změnu pršelo. Intenzivní přeháňky ale k večeru ustaly, takže se zdálo, že bude sice bahno, ale bez deště. Bez deště skutečně bylo. Padaly vlhké krupky. V lese to pravé k nácviku techniky. Kde nebylo bahno nebo podmáčená louka, tam byly mokré uklouzané kořeny. Přesto na tvářích bajkerů  byly jen úsměvy. A na konci vyjížďky na Dubičáku dokonce úžas, překvapení, obdiv, omastek a pivní pěna. Peťan si připravil oslavu narozenin s občerstvením! U kapličky na Dubičáku čekal připravený ohýnek, jen škrtnout sirkou. Svačinářka :) (velké poděkování pro Janu) z batůžku vybalila špekáčky, chleba, hořčici. Peťan z křoví vylovil připravené buřtklacky. Na chvilku odběhnul a vrátil se se soudkem piva – prostě dokonalé!!! Na závěr kolovalo něco ostřejšího. Do sjezdu pěšinkou z Dubičáku jsme tedy šli srdcem a s odvahou a odhodláním, které mělo zakrýt technické nedostatky. Bohužel to nestačilo (lektvaru bylo buď moc nebo málo) a Peťan se moc bavil. Natočit z toho video, tak by to prý byla perfektní reklama na mandlovici :) . Naštěstí se to obešlo bez poškození těl a kol. Později nás to ve sjezdu rozprášilo a do Čéčovky jsme se sjížděli po skupinkách. Tam oslava pokračovala Kozlem a rumem. Perfetní, díky Peťo!

Na příští týden, předposlední vyjížďku, je naplánována Poluška a návrat z Kaplice nádraží vlakem ve 21.48.

V.S.

 

Na lajně jsme předváděli každý to svoje (vysoký standard), pro nácvik přejezdu klády jsme použili špalek s kovadlinou. Na průměr 52 cm jsme si netroufli a level si snížili paletami. Takže jsme překonávali výšku 38 cm. Občas to bylo o převodník, ale než tu pořádnou kládu přeřízneme tak to snad budeme umět!

Jednou jsme pro všeobecnou zchátralost mužstva (po přechodu Šumavy) vynechali, a už se nám to vrací. Začali se dít nevysvětlitelné věci. Pavel sjel z palet do boku tak nešťastně, že urazil přehazovačku. Patka se ani nehla, prasklo tělo přehazovačky. V té době už Hony pracoval na defektu. Vypadalo to na cvaknuté zadní kolo a se slovy „je čas, tak to rovnou zalepím“ se do toho pustil. Při hustění se ukázalo, že to nebylo všechno. Po dalším sundání nového pláště z bezdušového ráfku, což jde opravdu špatně, se ukázala ještě jedna dírka. I ta byla zalepena, ale při nandavání si nešťastník zřejmě udělal další montpákou. Na třetí lepení už nebyla chuť, síla a už ani čas, tak nakonec šla do pláště nová duše.

Ponaučení? S bikerskou štěstěnou nelze hazardovat, naopak je nutné ji hýčkat každý týden!

zaznamenán tentokrát jen Vítek: přejezd a hop (ne bunny) přes kládu

Po delší době se k nám přidal i Ondra a bylo to znát – tedy myslím, že bylo veseleji, ne že by bylo nějak poznat na jeho technice, že dost vynechává :)

Docela se nám ujaly podobné lajny, ale pokaždé je to trošku jinak a pořád nás má co překvapit. Úkol na příště zní – sehnat kládu. Jo a měřil jsem rouru, co jsme zkoušeli na závěr, má průměr 50 cm.

zdar V.

Ondrovo lajna

dění na dílně v podání Pavla a Vítka

Další pondělí, další trénik, další zlepšení … pár nás má stále odhodlání flákat sebou o palety a betonovou podlahu. Tentokrát jsme byli 4 – já, Hony, Pavel a Stenly. Nějak se nám tentokrát moc nedařilo. Příčiny jsme hledali všude možně – v únavě, psychické nepohodě, přílišné údržbě kola … jasné je jedno, chyba bude ve slabém článku mezi řídítky a pedály.

Sezóna pokračuje a nás by zajímalo kam se poděli ti, co loni patřili k pravidelným účastníkům, a kde trénují ti co nechodí, vždyť není možný asi se váleli doma.

Zdar V.

Hony krouží

Pavel krouží

Hony a Vítek přejezd