Říjen 2019
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Author Archive

Trasa: 41 km, Dubné, po žluté TZ Vráže, Dehtář, Picina, Bezdrev, přes Dasný a Vrbenské rybníky k Nezmarovi

Výškové metry: ?? m

Účast: Vítek S., Míra Doležel, Bivoj, Hony, Vláďa, Zdenál, Koubič, Přema, Stanley, Petr Podhola, Duby

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek S.

GPS: měřil někdo?

Komentář: Z debaty kam jet, po zohlednění už projetých tras, nakonec vzešel směr Bezdrev. Pomotali jsme se v lese Vlčí jáma (první bloudění) a přes Obecní les a Kotlová objeli Dubné. Dobili jsme kótu 465 a odtud sjeli k Podvrážkému rybníku (druhé bloudění a rozdělení skupiny, po 2! telefonátech stmelení skupiny). Pěšinkou vystoupali k lomu a dále na vrchol Vráže, kde jsme pojezdili na vrcholu cestou necestou. Za Dehtářem jsme si dali sjezdařský lesík, neodradila nás ani hluboká orba mezi silnicí a remízkem. Pohled na ohromné rampy nás ale odradil, tak nakonec došlo jen na prokličkování mezi nimi a jednu báječnou klopenku. Dále jsme jeli přes Picinu k Bezdrevu a přes Dasný a Vrbenské rybníky už po tmě k Nezmarovi.

Na Startu se nás i přes krásné slunečné počasí nad 20°C sešlo jen pár, až jsme se tomu divili. Nakonec se ukázalo, že tohle počasí naopak vytáhlo pár Nezmarů dřív než v 16:30 a některé dokonce na silnici!!. Ti co nečtou reporty dorazili tradičně na 17:00 a dali si svojí vyjížďku. Byli i tací, co dorazili až na pivo. Takže společnost u Zdendy byla opravdu pestrá. 

V.S.

P.s. Příští vyjížďka začíná OPĚT v 16.30, tak si nezapomeňte přenastavit nezmarské biologické hodiny!

NO: Sbírat houby je PUNK, vy volové!

Trasa: 55 km, Borek, Ševětín, zelená kolem obory, žlutá přes oboru do Chotýčan nádraží, podél kolejí, podél obory, Majklův sjezd

Výškové metry: 510 m

Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra L.,  Venca Kruťák, Aleš, Bivoj, Kocour, Sochy, Peťa Šikl, Peťa Pokorný, Majkl, Víčko – jestli chce vyjížďku někdo další, tak si o ní musí napsat 

Pád: Sochy

Defekt: Jirka Zibura, Venca

Trackmaker: Vítek S.

GPS:   mapy.cz trasa, 

Komentář:  Tak kam dneska pojedeme? Znělo naléhavě v 17:15 na Startu, ale na tuto zásadní otázku neodpověděl nikdo. Všichni koukali do země, nutně si něco štelovali na kole, případně setrvávali v družném hovoru s ostatními bajkery. Ani meteoradar nám neporadil. Zahnán do kouta jsem se toho chopil já a vyrazili jsme. Přes Mojský les ke Lhoticím a dál po žluté směr Ševětín. Tam nás překvapil nečekaně hezký trejlík zakončený hradním příkopem. Hezká místa se dají najít opravdu všude, i na tomto nudném přejezdu směřujícím k pěšinkám kolem Poněšické obory. Ty jsou pěkné, ale bohužel na hraně dojezdnosti. Hezkou vzpomínku na ně bude mít Sochy, který se tam zadrhnul tak důkladně, že po zalehnutí ke smrčku sice bez újmy vstal, ale velkou újmu utrpěly jeho kalhoty. Jak to jen popsat, více odhalovaly, než zakrývaly a byla to opravdu velká prdel, všichni se smíchy váleli po zemi 🙂 . Před stoupáním po asfaltu přes oboru jsme si odpočinuli, když Jirka měnil duši. Vrcholem vyjížďky měla být žlutá směr Chotýčany nádraží. Pěkná pěšinka přes les ale zmizela po těžbě, nejetelené, neprůchodné území, všude miliarda klacků, utrhnutí patky hrozí na každém metru – škrtám si tuto trasu na několik let. Cestou před Hlubokou pořídil ještě defekt Kruťák, takže dojezd byl po tmě. Ještě jedna věc se přihodila, která se stává maximálně jednou za … 10 let. Po opravě Vencova defektu všichni skočili na kola a vyrazili na časovku do ČB, takže Venca, který ještě balil zůstal pozadu. Já a Míra voláme: „Počkejte na Kruťáka, nestíhá!“ což v nás po vyslovení vyvolalo pocit blaha. Ostatní samozřejmě ujeli, takže jsme to dojížděli ve třech. Venca svoje tempo na špici a my trápení za ním. Na naše opakované výzvy zpomal udiveně odpovídal: „Ještě?“ a pak to upřímně zhodnotil: „Počkali jste na mě, tak vám teď uject nemůžu“. Ó jaké štěstí 🙂

NO:  Když se nám ta vyjížďka tak pěkně povedla, do NO se skvěle nabízí místo Nezmarského Okénka téma „Na Ostro“ 🙂 Tak si počtěte a třeba najdete o výhodu nebo nevýhodu navíc 😉 p.s. v galerii jsem navíc přidal grafy z Garminu. Ano, když ti srdeční tep vyletí na pasece při pomalé jízdě po rovině, máš zdravotní problém – a nebo se někomu směješ 🙂

Na Ostro 1

Na Ostro 2

Na Ostro 3

Trasa: 51 km Boršov, Kotek, motání se kolem Vltavy, Zlatá Koruna, červená zpátky, Nezmar

Výškové metry: ?? m

Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra L., Ondra M., Hony, Venca Kruťák, Aleš, Bivoj, Zdeny, Duby, Kocour, Tonda – jestli chce vyjížďku někdo další, tak si o ní musí napsat 

Pád: mám pocit, že se někomu spadnou povedlo, ale nevím

Defekt: nebyl

Trackmaker: Vítek S.

GPS: záznam

Komentář:  Jak bývá poslední dobou zvykem, směr úterních vyjížděk se řídí meteoradarem. I tentokrát některé předpovědi srážky slibovaly, ale na radaru bylo čisto. Nebojácně jsme se tedy vydali po levém břehu Vltavy (ve směru našeho pohybu), vlastně tedy po pravém (ve směru toku), prostě jsme jeli proti proudu přes Kotek a dál k oblíbené pěšince podél vody. Ta byla loni zapadaná stromy, ale letos už to bylo lepší – alespoň větve už někdo vorval a docela se to dalo projet, až na pár míst. I přes to, se prý v mužstvu vedla diskuze, jestli je to ještě vyjížďka nebo už vycházka 🙂 . Každopádně by to chtělo projít s motorovkou, tak jsme nad pivem jednoho mezi sebou našli, a on to ještě neví, ale čeká ho pěkný pěší výlet, kde si zarube, a pak mu budeme všichni děkovat a vždycky, když tudy POJEDEME, tak si na něj vzpomeneme. Je to prostě velký srdcař, pomoc neodmítne v žádné situaci a pro kamarády by se rozdal. No a má motorovku a i to s ní umí, to my víme. Tak co Banáne, poznal ses? 🙂 Cestou do Zlatky jsme ještě zkazili romantiku rodince u chatičky (v moderním stylu ukrytá v lese), když jsme jim přejeli před verandou – nejdřív se Aleš dovolil a pak jsme se tam nahrnuli všichni. Pak jsme ještě zkazili romantiku vodákům, co stanovali na cestičce u vody a taky byli dost překvapení, když jsme jim kličkovali mezi ešusy a stany. Ve Zlatce jsme byli po 19. hodině a začínalo být jasné, že za světla to stihneme (snad) akorát. Dokonce i ti největší zastánci dojezdů po ose se mě ptali, jestli to nedojedeme vlakem! Ano, bylo to nahraně, ale bikový bůh nás vyslyšel, defekt ani pád nepřišel a my ve zdraví, se soumrakem v patách, skončili u Zdendy. Ukojení Samsonem jsme se oddávali přítomnosti a na budoucnost nehleděli. To, že začne před desátou pršet, jsme zjistili asi 5 minut předem. Někdo to zkusil dojet domů, zbytek vyhodnotil, že za hodinu to přejde. Další vlna jela v půl dvanácté, kdy po dvou hodinovém silném dešti pršelo trochu míň, a zbytek ještě čekal, až přestane úplně. V půl jedné jsme do deště vyjeli všichni, domů jsem si nic suchého nedovezl a druhý den si musel první dvě hodiny pracovní doby vzít homeoffice.

NO:  

Trasa: 45 km (skupina vlak), Hodějovice, Zborov, Žižka, Borovany, Trhové Sviny …. Sv. Trojice, Buškův Hamr, TS, kolem střelnice Březí, přes les Otěvěk, ke Stropnici, po bývalé zelené do Borovan na vlak

Výškové metry: ?? m

Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Koubič, Míra Doležel, Sochy, Ondra L., Hony, Venca Kruťák a nejspíš i další, k psaní reportu jsme byl vyzván zpětně, tak ani nevím kolik nás bylo

a prý taky Zdeny

Pád: Koubič

Defekt: Koubič

Trackmaker: Ondra L.

GPS: ??

Komentář:  O trasérství byla tentokrát rvačka. Bivoj nenechal nic náhodě a nevadilo mu ani to, že na startu nebude. Při bloudění vinicemi dokonce dopředu napsal a poslal nám report včetně zápisu pádů a defektů! Vzpupně jsme se toho nedrželi a vyrazili směr Borovany.  Ondra měl v plánu projet červenou turistickou značku mezi Borovany a Trhovými Sviny. Dlouhá vyjížďka od začátku zaváněla návratem vláčkem, obzvlášť potom, co Koubič nad Hodějovicema padnul při vedení kola a ještě si při tom rozpáral plášť klackem. Trasér je ale zásadní odpůrce návratů vlakem, takže se snažil dělat všechno proto, aby grupeto dorazlilo domů po ose a v plném počtu:

  • abychom to stíhali, tak jsme svištěli po silnici, úhyb do terénu nebyl možný
  • návrhy na cestu bikovým terénem, který nás zdrží, což vyřešíme vlakem z Borovan nebyly vyslyšeny
  • a to nejhorší: trasa byla zákeřně zvolena tak, aby po cestě zpět nebylo nádraží!

Ale ani to vše nepomohlo a v Trhových Svinech se trasérství rozštěpilo. Červená byla skutečně excelentní, mokrým kořenům jsme už odvykli – já tedy určitě, takže chvíli trvalo, než jsem se rozpomněl co dělat, když přední kolo mizí v mlází a tělo pokračuje stále vpřed. Části bikerů bylo líto, že terén skončil a teď už bude zas jen úprk, aby se dojelo za světla. Později jsme si ověřili, že tvrzení, že je vidět do devíti opravdu nebylo pravdivé – bylo zataženo a ve 20:15 byla v lese tma jak v pytli. Tímto se trasérovi omlouvám za sabotování trasy a ještě k navádění ostatních. Nicméně to bylo super, určitě bych to udělal znovu a nejspíš to opravdu někdy zase udělám 🙂 . Renegáti obkroužili Sviny a navštívili místní pamětihodnosti – poutní místo Svatá trojice, útulek pro prasátka v nouzi, Buškův Hamr. Dál jsem jeli sjezd po žluté k Březí a odtud přes les k Otěvěku a po modré ke Stropnici. Vyrazilo mi to dech, ale kromě obdivných výkřiků jak je to super příroda, bajk a jak se nám super jede, jsem zaslechl i kde to jsme? Tady sem ještě nebyl! 🙂 Vyjížďku jsme vyšperkovali bývalou zelenou značkou k mostu přes Stropnici pod Borovany a návštěvou restaurace Sýmalka. Výčepák už nás zná, jen byl překvapenej, že už je zase leden. Po podchodové taškařici zakončené výjezdem přes merkurygaráže (eskalátory mimo provoz) jsme skončili před Koníčkem, ale i když zavírají ve 23 hod, tak ve 22:10 už netočí! Nakonec, ani nevím jak, Peťa dokázal, že Rožnovská sekce spolu s ním skončila na pivě v Solnici!!

NO:  teprve s pivem je žízeň krásná

Pokus o objezd vrcholů Vrchařské koruny Jižních Čech se uskuteční 15.-18.8.2019 se startem 14.8.2019 po práci.

Jízda podle mapy, jídlo v hospodách, spaní pod širákem za hospodou, v čekárně, na peróně, na tribuně apod.

Plánovaná trasa  pár vrcholů kolem Písku vynechává, ale celé by to asi na 4 dny bylo moc.

Přidá se někdo?

 

zdar V.

Trasa: 55 km, Vidov, Doudleby, Římov, objezd přehrady po směru hodinových ručiček, Římov, Doudleby, Vidov

Výškové metry: ???

Účast: Ondra, Vítek, Hony, Víťa Kořínek, Aleš, Kory, Bivoj, Petr Pokorný, Venca, Tonda

Pád: asi nikdo

Defekt: Aleš

Trackmaker: Vítek

GPS: bude ??

Komentář: Vyjížďka kolem Římovské přehrady je naše jarní klasika. Je potřeba využít toho, že pěšinky ještě nejsou zarostlé. To jsme bohužel nestihli, a i když se na Startu ozvaly hlasy na toto nebezpečí upozorňující, tak vyslyšeny nebyly. Směle jsme vyrazili a první půlka kolem hradu Velešín k mostu byla super. I sem se bohužel dostala těžba dřeva, ale naštěstí to úchvatný trejlík jen lízlo. Po obrátce už bylo hůř. Zarostlou pěšinku jsme často jen tušili a nezbylo než ukázat bajkerské srdce a statečně se vrhnout do džungle kopřiv a ostružiní. Nohy i ruce jsem měl od kopřiv sešlehané, že mě brněli ještě druhý den, předloktí od ostružin zdrápané, ale hoši, co, stálo to za to! Rány jsme si chladili ve stánku u lávky na pravém břehu Malše. Slibovaný gurmánský zážitek se dostavil zejména v úchvatně rozleženém nakládaném hermelínu, ta horka některým pokrmům i svědčí 🙂

NO: 

Trasa: 45 km, Vidov, Nedabyle, Nová Ves, Borovnice, Lomec, Komařice, Sedlo, Todeňská Hora, Branišovice, Římov a domů

Výškové metry: 510

Účast: Ondra, Bivoj, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Zdenál, Venca, Hony, Víťa Kořínek, Petr Pokorný, Duby, Majkl, Kory, Petr Podhola, Kocour, Tonda, Honza D., Honza Mašek

Pád: Ondra, Venca, Majkl (přísně technicky vzato to vlastně ani pád nebyl, jen vystoupení z kola, myslím že po opuštění kola se žádná část těla nedotkla země (dna) 🙂 🙂 🙂 a navíc už to bylo po vyjížďce

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: mapy.cz

Komentář: Po promotání se Budějicemi jsme projížděli Novou Vsí, kde nás zastavil vlak. Rozvinula se obsáhlá diskuze jak je možné, že ve 21. století se nejdřív stáhnou závory, pak přijede vlak na zastávku, cestující nastoupí vystoupí a klidně by stačilo aby se závory stáhli až teď, načež se vlak rozjede a vjede na přejezd. Takto jsme úplně zbytečně ztratili pár minut a úplně zbytečně nám klesla tepovka. Přemo, připrav si prosím na příště refereát 🙂 . Cesta dál ubíhala tradičně, byla sice snaha vynechat trejlík mezi rybníky pod Komařicemi, že je tam jako moc kopřiv, ale uhájil jsem ho. Taky byla snaha vynechat trejlík ve stráni nad rybníkem, že se tam těžilo, že tam bude moc klacků. I ten jsem uhájil, jen už tam bohužel není. Harvestorová loby spolčená s kůrovcem zvítězila. Ondra prozřetelně pod výjezdem na Todeňskou horu určil vrchol jako místo srazu, takže tam snad poprvé všichni dorazili a pak až se jelo na vyhlídku. Přes les jsem projeli k Branišovicím a odtud se Ondra pokoušel trefit sjezd úbočím pod Římov. Pátral kudy, takže měl zaostřeno do dálky, když bylo potřeba kontroloval i to, co je těsně před kolem. Naštěstí se z toho vyšpačkoval a jeli jsem dál 🙂 . V Římově, zrovna když jsme projížděli okolo občerstvení u jezu, trasér oficiálně ukončil vyjížďku a zodpovědně odjel k domovu. Ostatní chvíli tápali, ale vedro a žíža byly, tak jsme šli prach z cesty spláchnout výborným Žumberkem. I cesta domů dopadla nakonec dobře, no nebudem to rozmazávat, jen dodám že Majklovi se dokonce podařilo najít mobil po hmatu metr pod hladinou. Cestou ještě nejvěrnější skončili na Koháči, kde při příjezdu vystřídali právě odjíždějící skupinu zkušenějších.

galerie bude a já se moc těším 🙂 (až někdo doplní, tak napište komentář)

 

 NO: Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest. 

Tak jsme se po roce zase odhodlali a na podzim 2018 jsme se zaregistrovali na Loudání. Trefit se přihlásit přesně 11.11. v 11 hodin 11 minut 11 vteřin a být mezi třemi nejrychlejšími se nám zase nepovedlo. Takže jsme se zase pustili do kvalifikace. Byla stejná jako loni. Zase bylo úkolem najít v maximálně 10-ti krajích po dvou rozcestnících KČT s nadmořskými výškami co nejblíž určeným, pro každý kraj jinými. Za každý metr odchylky byl jeden trestný bod. Loni nám stačilo 672 trestných bodů, tak jsme dumali, kolik toho budeme muset objet letos. Na netu jsme hledali jako diví a plánovali a plánovali. Nakoukli jsme mezi mladé a vše sdíleny v klaudu! Zase jsme tomu chtěli věnovat pokud možno co nejmíň času, tak jsme vymysleli geniální ďábelský plán. Objet deset krajů za jeden víkend a mít klid. Moc jsme nehleděli na přesnost, jen aby to bylo pokud možno lehce dosažitelné a ideálně obě kóty u sebe na jedno vysednutí z auta. Ambiciózní plán byl vyrazit v sobotu ráno, ale nakonec jsme vyrazili už v pátek. Já, Hony a Petr. Jihočeské kóty poblíž Kubovy hutě a pak směr Plzeň. Tam jsme měli domluveno ubytování na vysokoškolských kolejích a hospodu s místním průvodcem. Chtěli jsme ještě večer objet plzeňské kóty u Mýta, ale zase jsme trefili víkend s nejhorším počasím. Od pátku kalamita v Karlovarském kraji, nikdo ať tam nejezdí. My jinou možnost neměli. Už ze Šumavy až do Plzně sněžilo a silnice klouzaly, tak jsme to nechali na ráno. A pak hurá na západ, kde byly silnice komplet pod ledem. Naštěstí jsme se tam dostali v pořádku. Krásenský vrch byla ledová hora, na kole se nedalo a skoro ani pěšky. Odtud jsme jeli do Ústeckého kraje k Milešovce, pak k Unhošti ve Středočeském kraji a nakonec za Jarunem do Prahy. Tam jsem ještě objeli Pražské cedulky a pak se nakvartýrovali k Jarunovi. Večer jsme ještě probírali ty naše věci u piva a brzy ráno vstali, nabrali Stenlyho, co přijel vlakem, a vyrazili do Orlických hor pro Královehradecké kóty, pak u Orlice Pardubické a u Žďáru kóty Vysočiny. Ve Žďáru jsme Jaruna vysadili na vlak a jeli do Znojma. To už zase bylo hnusně. Teploty kolem nuly a srážky postupovaly s námi, takže teď byla kalamita pro změnu v Jihomoravském kraji. Bylo -3°C a pršelo. Na silnice klouzačka, ale nakonec jsme to ve zdraví zvládli. Za víkend najeto 1200 km, silnice nesjízdné a většinou mlha, že sme ani nic neviděli. No ale dalo to 70 trestných bodů a za víkend byla kvalifikace za námi. Jarun si něco objel se Stenlym a něco sám a měl dokonce 45 trestných bodů. Všichni jsme se nakonec s jistotou kvalifikovali. Bojovalo nás celkem 55 odvážných a první pod čarou měl pouhých 167 trestných bodů! Konkurence jde nahoru!

Nejpestřejší kvalifikaci měl tradičně Stenly. Na první 4 kóty zajel s Jarunem ještě před naším velkým výjezdem, s námi potom dal 5 krajů. Na výjezd s námi mohl až v neděli, jelikož v sobotu dal přednost oslavě narozenin přítelkyně (někdo ještě má srovnáno, co je v životě důležité 🙂  ), takže mu některé kraje chyběly. Měl plán objet plzeňské a středočeské najednou a pak ještě ústecký, aby měl také všechny kraje. Dopadlo to tako: „byl jsem v mýtě na hradu odbočka a radeč západ, pak jsem jel do vlakem do Berouna, kde jsem měl naplánovaný přesun po ose do Kladna, cestou bych vyzobl muňavu a bylo by 9 krajů. Jenže za berounem jsem si uvědomil, že nestačí jen fotka s kolem u cedulky, jako u vrchařské koruny, ale musíš mít cedulku L69, takže jsem se vrátil do Berouna, nasel papírnictví, koupil čtvrtku a fix na cedulku a vyrazil směr Kladno.“  Mě by asi trefilo, ale Stenlyho to myslím jen málo rozrušilo 🙂 . V půlce prosince měl 446 bodů za 8 krajů a později se ukázalo, že tohle by nestačilo. Ovšem 7.12. byla zveřejněna keška poblíž Soběslavi a 11.12. ji Stenly odlovil! Pěkně dojel vlakem, došel pěšky, protože na trati byla výluka a kola nebrali. Ve sněhu marně propátrával místní krmelec a až při odchodu juknul vedle pod pařez, kde ji našel! Takže už 11.12. byl na startu dřív než my! Po silvestru jsme ho doplnili, opět se podařilo kvalifikovat pěti Nezmarům. To je zázrak.

Postupné indície k trase Loudání mě postupně zarmucovali.

…už dříve bylo zveřejněno, že cíl ani start nebude ve Slaném: hurá, podíváme se někam, kde jsme ještě nebyli

…Jitušku neojedem  – neojedeme ani Petrušku –  Romanka to schytá: našel jsem jednu u Kolína, to by šlo (později druhou v Polských Beskydech, když už byla trasa venku)

…Kryštůfek Robin může kamaráda potkat: tak snad Beskydský medvídek? To bude asi bolet

…letošní Loudání Českou krajinou pouze z 52%: Sakra, že by Slovensko?!

…trasa má 828km: trochu víc než minule, o den víc by se dalo, v pondělí končit

…převýšení 37.988 m: myslí to pořadatelé vážně? To snad ani nejde natrasovat. To je průměrné převýšení 4,58%. Pro srovnání minulá Loudání byla kolem 2%. Taky jsem si v zoufalství vyhledal, že legendární Kopřivnický drtič, co sem kdysi jel v Beskydech má 2,65%. Jihočeských 100 mil s převýšením 4.200 metrů = 2,63%, Kopkovo 1000 mil s převýšením 48.058 m = 3,17%. V jihočeských poměrech by se dala jet 51 x tato trasa: výjezd od Dívčáku na Kleť a sjezd zpět 16,2km, převýšení 650m = průměrné převýšení 4,0%.  Myslel jsem si, že si pořadatelé dělají srandu. Nedokázal jsem si představit „smysluplnou“ trasu, která to udrží na 830 kilometrech.

Dále pořadatelé zveřejnili slepou trasu a další vodítko, že start a cíl jsou vzdušnou trasou vzdáleny 75 km.

Zkoušel jsem to zasadit do mapy, ale moc úspěšný jsem nebyl. I řada Loudalů zveřejňovala svoje pokusy, ale nic moc, ve hře bylo stranové převrácení a podobné fígle. Zato Loudal Joska umístil geniálně:

O velikonocích jsem si dal práci a jeho trasu naklikal do cykloserveru. Trasa sedí po značkách do nejmenších detailů. Nemusí to být úplně přesné, pořadatelé umí překvapit, ale asi to bude celkem sedět. Převýšení vypočítal cykloserver výrazně přívětivější, ale export do mapy.cz sedí přesně – délka i převýšení. I export do Garmina to potvrdil. Takže to je od pořadatelů žert, ale dost krutý. Trasa přes Oderské vrchy, Moravskoslezké Beskydy, Beskid Śląski, Oravské Beskydy, Beskid Žiwiecki zpět přes hřeben Moravskoslezkých Beskyd do Vizovic. Trasa samou divočinou, kde je málo možností koupit jídlo, vodu, dobít telofony, logery, případně spát někde v suchu. Výjezdy nemožné vyjet, sjezdy nemožné sjet. Při nepřízni počasí snad ani neprůchodné.  Letos to bude opravdu tvrdé.

Byly jsme si tedy jistí, že start je ve Velké Polomi u Ostravy. Začali jsme shánět rezervace na lístky na vlak, pěkně v předstihu, než pořadatelé zveřejní start oficiálně a míst do vlaku s kolem směr Ostrava bude nedostatek. V této chvíli ale nezbývalo než si to přiznat. Tohle nemám šanci ujet dřív než za 10 dní = sice jen 80 km denně, ale se 4000 metry převýšení. A deset dní je moc. Nemám na to čas (dovolenou) a nejspíš ani dost fyzických a asi ani psychických sil. Prostě na to nemám. Takže o velikonocích jsem se rozhodnul, že letošní Loudání bude beze mě. Po mě se vydrolil i Petr a Hony. A nevyměkli jsme jen my. Postupně se vydrolilo tolik lidí, že nyní jsou na startu všichni z kvalifikace a i další, co kvalifikaci vůbec nejeli. A i přesto není naplněn počet 60-ti startujících 🙂 . Jsem, zvědav kolik odvážných nakonec pojede a hlavně kolik dojede. Jsem pyšný, že jezdím na bajku se dvěma z nich, kteří se do tohohle dobrodružství vrhnou, a můžu jim držet palce. Jarun a Stenly startují ve středu 5.6.2019 ve 22 hod. On-line přenos bude ke zhlédnutí na loudani.cz . Borci, držím palce !!

Bajku zdar V.