Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Author Archive

V hospodě nás napadlo nechat udělat operátory nabídku pro BK Nezmar.

Logika zní : čím více čísel a dat, tím pro ně zajímavější a pro nás výhodnější.

Zde je formulář, tak to prosím vyplňte, kdo má zájem

https://goo.gl/forms/PpC7yeHRBVZZjoQS2

Podotýkám, že to bude spíš pro ty, kteří nepodnikají, i když to není zcelapřesné, protože sice nejde rozdělit faktura, ale to neplatí pro neomezený tarif, tam to lze. Takže to třeba může vyplnit i Aleš za sebe. A samozřejmě to platí pro všechny rodinné příslušníky apod.

Kluci silničářský (vlastně i ostatní), udělal jsem ještě průzkum kdo by jel BGF. Já jo, hlašte se, nezávazně

https://doodle.com/poll/n6n5fzk7quz4ti6i

 

Pánové, je třeba rozhodnout prvně TERMÍN.

Místo bude upřesněno. Přesněji – ono se samo neupřesní, takže KAŽDÝ, kdo do destinace hodlá kecat zapřemýšlí, a to způsobem, že si připraví pěkně podrobné notičky k prezentaci. To nemá být výhrůžka nebo pokus odradit vás, naopak, čím víc možností, tím lépe!, ale jde promítnutí zkušeností z časů minulých. Nebo-li, kdo si nic nepřipraví tak, aby byl schopen si destinaci obhájit (a taky výlet trošinku zorganizovat), tak je zbaven práva remcat nad lokací vybranou.

Myslím, že se shodneme, že pokud bude zvolen termín dřívější (září), lze zajet ještě někam do hor či na sever, pokud říjen, kromě toho, že se krátí den, krátí se také šance na teplejší počasí. Takže spíš by pak bylo dobré myslet na destinace jižnější a údolnatější. Že to vše bude zase jinak, to je mi jasné ;-)

K termínu samotnému. Uvažujeme jen o září a říjnu. Pitomci od Doodlu v rámci vylepšování neumožnili vybrat více dnů najednou, takže víkend je označen vždy sobotou a rozumí se PÁ-NE. Snad chápete. První vhodný termín je 8.-10.září, připomínám ovšem, že 10. září je časovka JAL na Kleť. 23.9. je BGF. 6.10. nemůžu já ;-) , ale termín jsem tam dal, byť vím, že nevyhovuje více lidem. Další týden je akce srub, kdy velká část Nezmarů také nemůže, tento termín jsem tedy úplně vynechal. Pro úplnost dodávám, že státní svátky jsou 28.9.(čtvrtek) a 28.10.(sobota). Hlasujte pro všechny termíny stylem (můžu=zelená fajfka/fakt ale opravdu nemůžu=prázdné políčko/při nejhorším můžu=žlutá fajfka v závorce). Díkas.

Hlasování zde :

https://doodle.com/poll/wkm8g2mdequzzbqw

 

Trasa: 52 km, Rožnov, Včelná, kolem mohyl, Plavnice, Hamr, Římov, Kladiny, modrá na Pořešín, Pořešínec, Kaplice, Louzek, Bujanov

Výškové metry: 922m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Ondra Míka, Víťa Kořínek, Banán, Vláďa, Kocour, Duby

Pád: Pavel Tikal

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr P.

GPS: https://mapy.cz/s/1VR91 http://www.sports-tracker.com/workout/premek/598acf8cf1757228de47a399

Komentář: Dny se krátí a tak nadešel nejvyšší čas vyrazit letos podruhé do Bujanova. Jenže! Hostinský mi nebere telefony a jízdní řád hlásí, že vlak nebere kola. Do hry vstupuje můj sen dojet tu modrou značku podél Malše a nebo dokonce dojet až na státní hranice (tam jste snad v úterý ještě nikdy nebyli-nebo ano?). Zadní kolo v Rakousku, přední v Čechách (nebo naopak), cestou případně koupačka a aby duše nechřadla, tak exkurze na Svatý Kámen. No, pěkně jsem si to vybájil. Včetně toho, že na Louzku budeme v 19:30 a zpátky pro nás sjede do Dvořiště nějaký dopravce-cyklobus (když ten vlak kola nebere). Jenže ani v rozvinutém kapitalismu není někdy lehké uspokojit poptávku a když konečně přišla velmi punková nabídka jet domu kloubovým autobusem!, tak to zase narazilo na nedostatek ochoty to zaplatit (nebo spíš nedostatek chuti k této avantgardě – i vy stárnoucí páprdové! ;-) ). Vše nakonec vyřešil skoroředitel ČD Přéma, jehož intervence v případu nám vyjasnila, že jízdní řád je klamavý a vše je při starém-rozuměj jede ta samá souprava co minule, ten samý „fíra“-už nás zná a nejspíš to bude zas to samé zpoždění a zas nebude fungovat automat na jízdenky ;-) Ale ještě zpět k jízdě na kole-ta byla plynulá, vzal jsem si poučení a ovečky naháněl, ztrácení se bylo jen sporadické a na Louzek dorazili v zásadě pohromadě všichni ti, kteří chtěli. Bohužel však až v 20:15, čímž, k radosti všech, padl můj ideál. Naslepo jsme se vydali vstříc bujanovskému hostinci. Ze soumraku nad lukami zdálky probleskovaly nadějně otevřené slunečníky, na druhou stranu nás až do konce v napětí nechával ten bagr u nich zaparkovaný :-) Přesto otevřeno bylo, napojili a nasytili nás. Vlak jel přesně podle plánu, tj. pozdě a zadarmo a hlavně nás vzal – v tomto smyslu je tady ten svět ještě v pořádku. Tady jsem správně. Zde jsem člověkem, zde jezdím vlakem. A s vámi, kluci, jezdím rád kdekoliv a čímkoliv. Pro vás cokoliv.

P.S. Nezmaři tímto zdraví (něčí) kamarádku Terku, která měla přesně před dvěma lety 8.8.2015 na Pořešíně svatbu

P.

NOC:  „Konec dobrý, všechno dobré“

 

Trasa: 39km, kudy jsme přesně jeli, ví snad jen NASA a satelity GPS, ale přibližně to bylo takto: tašky, Koroseky, Vrábče, Hradce, pod Slavči, na Lipí, nad Dubný-Vráž, Dubný, Třebín, domů.

Výškové metry: 480 m

Účast: Ondra, Venca, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Víťa, Hony, Vláďa, Zdenál, Stanley, Koubič, Kocour, Vráťa, Alestroj

Pád: Ondra – 2 x, Majkl – 2 x

Defekt: Venca (pomalej). Pak je otázka, zda nezavedeme ještě kategorii píchnutí jiného druhu ;-)

Trackmaker: Ondra

GPS :https://mapy.cz/s/1SOIC nebo http://www.sports-tracker.com/workout/premek/5978a3af205b9b07dd12fdfd

Komentář: Drobnou záměnou písmenek (lingvisticky proměna) v ustáleném úsloví jsem do názvu reportu vdechnul vše podstatné. Silniční sekce unavená 3 osmihodinovými šichtami na zpevněných komunikacích zvící průměrně 200km denně a 3000 vejškovejch měla (v osobě traséra Ondry) nutkavou potřebu jet pomalu, krátce, ne moc do kopce a hlavně nejlépe rýt držkou v milovaném abstinovaném terénu. Já to nejdřív považoval za kombinaci snahy uniknout dešťovým mrakům a ztrácení se, ale pak se ukázalo, že celé to je záměr. A jak to traséra začlo bavit (dnes sám hovoří o zážitku typu „free spirit“), tak se motání stalo cílem, ztráceli jsme se, nacházeli a trefovali cestu necestu..Bohužel jsme trefili asi i hnízdo nějakých lesních včel u Dubného a odnesl to decentně Koubič (2 žihadla) a mohutně Bivoj (odhadem 15 pigár), který začal jevit známky anafylaktického šoku. Jako kdysi pověstný Bivoj vyrval kance, my vyvedli Bivoja z lesního komplexu, k jeho pověsti silného chlapa budiž připočteno, že dojel vlastníma silama až domů. Byl už dost oteklý, tak jsme snadno jeho paňmámě namluvili, že jsme ho tak ožrali, až nemůže ani mluvit. Vtípků padlo více a tímto se za spolek omlouváme ;-) Nicméně, ti zodpovědnější vzali telefon do ruky a složky záchranného systému se daly do pohybu. Na to jsme si samozřejmě museli počkat, to tu ještě v úterý nebylo. Do Budějc pak jel Bivoj rychlou a my taky rychlou (trasou) k Nezmarovi. Bivoj je v pořádku, tak na zdraví!

 

NOC:  „Jak by tady bylo krásně! Kdyby tu nebyly ty zatracený vosy!“ (Rudolf Hrušínský ve Slavnosti sněženek)

 

 

Trasa: 48 km, Rožnov, Boršov-Březí, Rančice, Kosov, Milíkovice, Mojné, Žabař, červená na Polušku, statek Krakovice, Michnice, Rožmitál, Bujanov

Výškové metry: 999 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Peťa Šikl, Víťa, Hony, Tonda, Sochy, Vláďa, Zdenál, Venca Drbout, Stanley, Petr Podhola, kámoš Petra Podholy, Kocour, Vláďa Řehoř, Ondra Stropnický, Kulich, Ondra Míka

Pád: Majkl

Defekt: Ondra-ořech

Trackmaker: Petr P.

GPS:  https://mapy.cz/s/1MUOq  + https://mapy.cz/s/1MUN5

Komentář: Potkali se u žíznivého okna 4 bajkeři.

A:Já jsem vám včera jel s takovým kokotem, půlku cesty silnice, žádná bajkeřina, bezohledné tempo, nestíhal jsem, až jsme se skoro všichni ztratili. Ještě že ten debil aspoň řekl, kam se jede.

B:To já jsem včera jel taky s debilem, hnal to, ale neujel mi. Naopak, já jsem mu dával, předjížděl jsem ho. Nevím, co si o sobě myslel, ještě nedávno jezdil poslední. Blbec si ani nenechal poradit kudy se má jet, tak jsem se nakonec s ostatníma vydal napřed po značce asfaltem, tam jak říkal že se pojede. A on to, kretén, asi schválně, změnil a jel si klidně nějakou lesní pěšinkou.

C:Hele kluci, já měl podobný zážitek, remcal jsem na začátku, ale také jsem řekl, že se zajíci počítají po honu. Joo, byl na začátku trochu vopruz, ale pak jsme si užili asi nejhezčí výjezd na vrchol vyjížďky a hlavně sjezd z něj, navíc zbyl čas na exkurzi k novým zajímavostem a takové poloudání na konci.

D:To já to měl, kamarádi, ze všech nejhorší.  Moje parta mě vyautovala na výjezdní zasedání, přestože se vědělo, že ten termín nemůžu. Já je mám ale rád, tak jsem nic nezazlíval a zorganizoval hospodu v Bujanově, aby se kluci dobře poměli. Přihlásilo se 12, jelo skoro 30 (1.problém). Vyjížďku jsem sám nakonec málem nestihl (2.problém). Trasérství jsem si brát nechtěl, bylo mi za zásluhy/nebo za trest přiděleno (3.problém). Se zodpovědností sobě vlastní jsem s tím trochu počítal. VŽDY se jezdí tato trasa v první části po asfaltu (http://www.bknezmar.cz/?p=8241 nebo http://www.bknezmar.cz/?p=5039) V zájmu hesla „pestrost především“ (4.problém) jsem zvolil jinou asfaltovou (5.problém) trasu a jako třešinku za rychlé přiblížení (kdyby zbyl čas-v tolika lidech) výšlap nad Rožmitál k zachraňované lesní kapli. Milion keců a hraběcích rad, já byl celou cestu ve stresu a navíc jsem od startu jel s pomalým defektem (6.problém), tak jsem čekal, kam asi dojedu, zvláště když se mi cestou vybil mobil (7.problém). No, nějak jsme to doprcali, ale kilák před cílem zbylé torzo teamu ostentativně za  mými zády odbočilo a nechalo mě pro definitivní ostudu dojet ho hospody úplně samotného. Ještě, že ten vlak s kapacitou 8 míst pro kola nás vzal a ještě byl zadara ;-)

Dnes, chlapci, místo reportu psychohygiena ;-)

Asi by se měla stanovit nějaká pravidla. A hlavně je dodržovat.

Samozřejmě uznávám své chyby, kaju se, ale na trasérství nerezignuju! Počkejte na Pulmon, já si vás podám!

NOC:Čo dobre, po piče! S kokotmi sa pretekám… Jak prijebaný, do piče.“ Peter Sagan

 

Trasa: 58 km, Rožnov, Boršov, červená kolem řeky, Dívčák, Plešovice, Zlatka, Granátník, k Modrému obrázku, modrá, zelená, vrchol Kleti, klasický sjezd do Holubova, Vrábče, Hradce, tašky, domů

Výškové metry: 1.199 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Duby, Peťa Šikl, Víťa, Hony, Víčko, Tonda, Koubič, Sochy, Vláďa, Petr Podhola, Filip Toul, Honza Mikolášek, Jirka Habrda

Pád: Venouš (Egon je prý svědkem), Vítek, Tonda

Defekt: Ondra

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/1LuKf

Komentář: Na startu si Eri několikrát vyměnil orientaci kola směrem ke Švábáku a opačným směrem, ale bylo vlastně jedno kudy, podstatné bylo, že se tušilo/vědělo KAM a teplota neteplota, nasadilo se tempo vražedné.  Inspirací (i pro nadpis reportu) mi dnes byl článek k fenoménu : Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je Kaufland s tím, že naším revírem byl Blanský les. U nás Nezmarů však žádná válka generací nehrozí, máme sice áčko, béčko, někdy i céčko, ale rozhodně ne dělené podle věku (a i kdyby, tak co) – zrovna včera jak hrušky popadaly kusy napříč všemi generacemi. S trasérem dojeli do cíle jen 4 cyklisti. Nakonec ale u Nezmara byla větší účast, ovšem někteří se tam nedostali tak lehko, protože odmítli (cože?) dál jet za trasérem a upřednostnili pivko pod kaštany v Holubově, s návratem vlakem. Nápovědou k jejich rozpoznání budiž, že se nakonec k Nezmarovi doloudali ;-) Jojo, na klukách to bylo trochu vidět, že jim stále ještě nechutná. Holt, dobrého pomálu. Kdybyste jezdili minulý týden víc vlakem, mohli jste včera dojet po vlastní ose :-) Celkově hodnotím tuto vyjížďku vysoko, krásná trasa, zčásti pro mne dokonce premiérová. Jo a nebýt zastávky u samošky ve Zlatce (pestrý nákup od balené vody přes minerálky až po pivko), tak se to asi nedalo dojet. Zejména, když studánka na parkále byla suchá…

NOC: Sucho, vedro, dusno, tempo, dehydratace. A také lehké (snad dočasné) vyhoření loudalů. Toť včerejšek. Umělecky pojato :

Cyklistika není hra, je to sport. Tvrdý, těžký, nemilosrdný a vyžaduje velké oběti. Někdo hraje fotbal, tenis anebo hokej. Nikdo ale nehraje cyklistiku.“  Jean de Gribaldi

P.S. foto není a nebude, bo nebylo kdy

 

Trasa: cca 160km, Kluk, Švelhán, Skalka, Vysoká Běta, Kozí kámen, Husinecká přehrada, Bobík, Volary, Libín, Ktiš , Březovík, Chvalšiny, Kleť, Boršov.

Výškové metry: cca 4500 m

Účast za Nezmary : Vítek, Eri, Hony, Petr Šikl, Petr Pokorný, Stanley

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Lojza ;-)

GPS: cykloserver

Komentář: V rámci krize středního věku a dokazování si, jak jsem stále dobrý, jsem přijal výzvu kamaráda Lojzy, který pořádá závod označovaný jako Ultra 100 mil. Že má cca 100 mil je jasné, ultra je to asi proto, že to je kapánek do kopce. Nezbytně posunutý start na kuropění byl zážitek sám o sobě. Dresy Nezmarů sjíždějící se na náměstí ke kašně (start) si klestily cestu společensky unavenými skupinkami těch, co nás mají živit, až my nebudem jezdit ani na kole :-) Po startu podobně u plovky, kde nebylo trávy vidět pro hromady odpadků a kelímků. Nejsme ale žádní moralisté, ostatně i kdosi z nás prohlásil, že asi vidí své nedopité pivo :-) Pak už nastala krása přírody, tnuli jsme pruhy povalující se mlhy a tretrama stírali rosu podél kolejí našich bajků. Tempo si nezadalo s běžnou úterní vyjížďkou, takže šlo jen o to, zda se roztrhají dříve mlhy nebo naše skupinka. Došlo každopádně na oboje. Od Kluka jsem kluky někdy viděl, někdy spíš tušil kdesi lehce přede mnou. Dokonalost mého „textového mapníku“ (viz foto galerie) utrpěla v Třešňovém Újezdci, kde nějaký šikula přeznačil modrou, takže jsem navštívil neplánovaně i VPR Vodice. Lojza říkal cosi o tom, že ve Lhenicích je kontrola. Projel jsem náměstí, ale nikoho neviděl, ještě nebylo 8 hod, tak jsem si říkal, že asi ještě kontrola spí :-) , vyjel jsem nad Lhenice, na nejvyšším bodě usedl na klády a jal se svačit/snídat. Když jsem se zase rozjel, čekal mě asi po 200 m veliký transparent, natažený mezi stromy, který označoval kontrolu, na níž všichni snídali… :-) Chalupa Majerových má genius loci, kamarádské majitele a k tomu geniální gulášek, nealko pivo, excelentní zákusek s banánovou pěnou. I přes incident na kládách se nedalo odolat, snídaně #2. Pokračovali jsme dál ve skupince, ale louka nad Mičovicemi mě zas poslala na samotku. Frantoly a zelená údolím Zlatého potoka na Vitějovice jsou démonický kraj, hezké vyhlídky na Prachatice a šup do Husince. Tam jsem zas potkal na námíku kámíky. Vietnamec nás napojil a doplnil zásoby a honem směr přehrada. Zas pár kilců ve skupince, ale stoupání na Bobík nemá cenu přepálit, takový nevinný název a taková potvora kopec. Navíc nahoře fakt nic neni. Před oborou Boubín mi dochází voda a já mám skoro problém vyrvat kolo po tom žebříku do obory. Ve Volarech zas potkávám kluky, ale ti jsou již občerstveni (opět večerka,tentorát prý česká), prý jestli jedu s nimi. No tak to teda ne, to už fakt ne, taky trochu kultury! Bylo lehce po poledni. Dosedl jsem v hospodě U potůčku a zjistil, že jsem pekelně unaven, je mi blbě a už se mi nikam nechce. Zpětně vím, že to byla hlavně dehydratace. Výhoda celopéra je, že tě nebolí záda a zadek, ale nedáš tam druhou flašku…Hospoda skvělá, kofola, pivo, polívka, znojemská mi udělaly nakonec trochu nečekaně i dobře, v samošce jsem ještě koupil minerálku a dal do Lojzabagu (thank you, master tailor!). Od té doby už nastalo pravé kochání, slíbená selfíčka :-) Chrti byli přede mnou nejméně 1,5 hodiny, zadní skupinku jsem tušil (a rád) v zádech. Dokonce jsem jim psal sms, že bysme se mohli spojit. Na Libíně mi paní v kiosku potvrdila, že už skupinku bláznů mého typu obsloužila a zeptala se, zda si koupím vstupenku na rozhlednu. Nezabil jsem jí a poručil kofolu a vodu. Ona: „takže stejná objednávka jako ti před vámi“. Modrá dolu byla trochu zrádná, párkrát jsem se vracel a ztrácel, ale žádný velký drámo. Do Ktiše to byl i kus asfalt, krásný ktišský rybník nabídl pohledy nejen na třpytící se hladinu, ale i oblé tvary krás okolní přírody. Lojza za mnou měl dokonce to štěstí, že prý i bez podprsenky. Asi aby se to vyvážilo (nebo doplnilo?), tak následující zelená byla trochu prcačka, padlé stromy, křoviska, klacky. V Březovíku vím o myslivecké hospodě, poprosil jsem jen vodu, ale pán mi i roztočil, bylo mi to blbý, tak jsem si sednul a popovídal s místními. Nabídli mi i domácí perník s čokopolevou, ňam. Štamgast, z něhož se vyklubal mistr republiky ve volejbale (70.léta) mi vyprávěl, jak jezdili taky na kole-silnička, každého 1.ledna na Kleť. Prý hlavně dolu to bývala zábava. A uklidnil mě, že v Boršově určitě budu za světla. Tak když to říká i on? Mám moc rád Provázkovou louku u Borové, je taková magická. Trochu jsem z ní ale hledal cestu do Chvalšin, nakonec se povedlo. Dávám energotyčku před Kletí, ale buď je zkažená nebo ta voda z hospody nebo něco jiného, ale je mi blbě od (jinak kachního) žaludku. Červená na Kleť to nezlepšila a ten prďola co (ne)čepuje pivo na Kleti už vůbec ne. Jak mě namích se zavíračkou, nechal jsem tam na zídce bidon a ještě cestou dolu ztratil brýle. Náladu mi trochu zlepšily výhledy z Třísova a hlavně becherovka v kiosku u trati :-) To už bylo celkem jasné, že dojedu, nestane-li se něco nečekaného. Dokonce jsem v té euforii měl pocit, že bych mohl jet snad klidně dalších 100 km. No, podobný pocit jsem měl za Volarama a myslím, že nejpozději na Dolní Sněžné mě to zas pustilo :-) . U Dívčáku proplétání mezi skauty a pak proti mě, pod skálou na červené – moped! a na něm nějaký metrosexuál z metropole velikosti Křemže. Cestou kolem řeky jsem ještě dostal neskutečnou chuť na opečený špekáček, protože všude kolem voněly právě rozdělané ohně chatařů. Na Poslední štaci jsem se opět shledal s kamarády a dokonce nečekaně i se Stanleym..je to pravý Nezmar, u Husince si přivodil trochu necyklistické zranění-vymknul kotník, ale přesto sám dojel do Volar, odtud vlakem do ČB a následně zas na kole do Boršova..brave heart! Krátce po mě dojel i zbytek, všichni v čase, super! Můj celkový čas 15:26, což je mimochodem přesně čas plavce Venclovského. Tak si společně s „Frantou Kanálem“ mohu říct : „Ja su tak šťastné…! ;-)

Čas vítěze 12:29, čas Peti Šikla 12:31 stačil na 3.místo, gratuluji všem!

NOC: toto není skrytá reklama, ale můj lehce upravený song dne proti trudomyslnosti. Druhé místo obsadil Pavel Bobek: „Veď mě dál, cesto má…“

„Já dělám točky točky, já nožičky mám hezoučký, kdo nemá kly je nula, já bulím – bolí noha, já taneční mám vlohy, já pískám na chaluhy, já mizím, jak je známo, MĚ SVÍTÍ ZUBY KÁMO!  i like to MOVE IT ! :-)

P.S. Velký dík patří Lojzovi, který to vše skvěle organizoval a ještě i jel. Vivat http://www.orgonbags.cz/

After all, it’s got to be a little bit stupid in order to be fun.