Říjen 2019
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Author Archive

Nebudu to psát do komentáře k reportu, napíšu to rovnou jako nový report

V hospodě se totiž probíralo spousta věcí, které redaktor nezmínil(chápeme) a jedna z nich je Bivojova sázka, se kterou se nám svěřil a kterou mu samozřejmě klub pomůže vyhrát.

Ve zkratce jde o to, že musí ujet na kole 450km v kuse, resp. za 24 hodin. Měl na to 10 let, nějak si na to vzpomněl až těsně před vypršením lhůty 😉

Výhra je lákavá, takže v tom kamaráda nemůžeme nechat samotného, zejména když se výhra v sázce (jak známo) zdaňuje významnou měrou 😉

Na nás tedy je, abychom pomohli vymyslet trasu, případně ho doprovodili na jeho pouti…support, vole! 🙂

Už v hospodě padaly náměty jako 2 x Balaton runde, případně autem na Grossglockner a odtud to k moři bude víceméně z kopce, další návrh směřoval do východního Německa, vyrazit až začnou na Rujáně foukat větry od moře atp. Můžeme případně zkusit objet 2 x Mallorcu 😉 Další strategie byla o čase-vyjet za tmy a končit za dne?Nebo opačně? Nebo jet přes celou noc? Nebo se hecnout a stihnout to od svítání do soumraku? 🙂

Trasa: 47 km, Vidov, Plav, rechle, Branišovice, Svatý Ján, Chlumská hora, hrad Pořešín, Pořešínec, Pořešín obec, Velešín

Výškové metry: 781 m

Účast: Vítek S., Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Koubič, Míra Doležel, Sochy, Aleš, Eri, Ondra M.

Pád: Pavel Tíkal

Defekt: Eri (asi se zdrclo mlíko v plášti)

Trackmaker: Vítek

GPS: https://mapy.cz/s/3xlhC

Komentář: Interpretace výsledků měření radarových odrazů srážkové činnosti nad ČR vedla k pragmatickému rozhodnutí : na Pořešín!  A byla to skvělá volba. A to i přesto, že nakonec pršelo více severněji, než se zdálo. Mírná úprava obvyklé trasy na „horekopcom“ byla příjemným osvěžením a taky dost možná byla o něco méně bahnitá. Ostatně, déšť a vlhkost posledních dnů nás dost zaskočily. A tak si Eri vystoupil z kola ve Vidově, poté co mu to ujelo na obrubníčku, já měl těžký pád při vedení kola na betoně u Rechlí a ty kořeny, svině klouzavý, trápily všechny celou cestu…Už jsme si úplně odvykli. Vítek navíc hlásil, že se v tom vlhkém vzduchu potí úplně jinak než obvykle, myšleno co do smradu. Pod Pořešínem jsme si ještě vychutnali trailík do Pořešínce, odkud gruppo compacto změnilo původní směr Kaplice-nádraží a silničářskou vložkou napálilo časovku do sportbaru ve Velešíně. V Kaplici totiž nebylo kde utratit peníze, jak hlásil  Eri (předvoj díky defektu). Eri bral rychlík a my jeli dalším vlakem, z něhož jsme vystoupili na zastávce Koháč (zatím dočasně vedena v jízdních řádech pod dost neurčitým pojmem „jižní zastávka“) a zpětně si říkali, proč jsme vlastně na ten Koháč nejeli rychlíkem…pravdou ovšem je, že bychom tím pádem neměli vzpomínku na Barčiny velké modré oči, eskamotérské kousky pána s 3 promile na elektrokoloběžce s téměř vybitou baterkou a zajímavý jev, obvykle vlastní jen nám mužům-ženu, která nezvládne (např. objednat) 2 věci najednou…Ve spojení s povoláním servírky je to dost značný handicap 🙂

Za zmínku ještě stojí, že nejmenovaný člen vyrazil na vyjížďku na ATB, což spustilo debatu, zda braní prášků není nepovolený doping. Případně, jak se asi vypořádává střevo, ve kterém prášky kompletně zničily mikroflóru, s dávkou nefiltrované nepasterizované jedenáctky… Eventuelně, jak dopadne „souboj“, až do tohoto nového ekosystému pošle další dávku ATB 🙂

Pro úplnost dodávám, že podle Nařízení Evropské komise č.6C8YK19/LO o závazném způsobu vedení cyklistických statistik, není pád při vedení kola pádem způsobilým k jeho evidenci.

Do výroční zprávy Českých drah : tentokrát, proti zvyklostem, se nám podařilo nějaké peníze za jízdu utratit a k hospodářskému výsledku ČD přispěli členi spolku celkem částkou 147 Kč v mincích.

P.

NO se oslím můstkem přes placení za dráhu dostává k placení za kamarády. Někteří z toho dostávají i angínu. Což je k pláči. Ale než dětský pláč, radši ještě jedno pivko. Takže veršovánka by mohla být : Kam, kde není pláč? Přeci na Koháč!

Ale my hlavně víme, že ani déšť, ani pláč na (nás) fešáky neplatí! 😉

Co na fešáky neplatí

Trasa: 42 km, Březí, Hvízdalka, po modré do Štěkří, Černice, po červené do Mirkovic, Malčic, Věžovatýách Plání, Poluška vrchol, cestou necestou sjezd z Polušky na statek Krakovice, přes pole do Bujanova

Výškové metry: 861 m

Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Vítek, Aleš, Víťa Kořínek, Petr Pokorný, Majkl, Kory, Eri, Přema, Petr Šikl, Stanley, Sochy, Míra Dvořák

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: těžko říct, asi Vítek, nebo částečně Peťa Šikl…

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d126247d85e39a8d55f72c5

Komentář: Vyjížďka do Bujanova je prostě magická. Myslím, že je všeobecně přitažlivá a dokáže okouzlit až tolik, že člověk předem zapomene, jak moc velká vedra panují a rozum se probudí až těšně před startem vyjížďky, provázený nezmarským „viber trollingem“ za koupálko. Naštěstí/naneštěstí je však jídlo v hospodě zamluveno a tak se do opozice k rozumu na stranu srdce přidá i zodpovědnost a jede se. A klasicky jako vždy na této vyjížďce dojde k atomizaci mužstva, telefonátům a jízdě na Polušce nazdařbůh 😉 A i ony vedra si nakonec řekly své a Bivoj svým CTS okýnkem vyjížďku vyšperkoval – minimálně Majkovi, který hbitým podáním nápoje, sousta, konejšivého slova dokázal svou empatii a celkovou tělesnou slabost pomohl Bivojovi překonat! Tak to má být.

O.

P.s. Úsek Mirkovice – Věžovaté Pláně je jeden z topů Nezmarských úterků!

NO:

Velké, širé, rodné lány,
jak jste krásny na vše strany,
od souvratě ku souvrati
jak vás dnes to slunko zlatí!

Loni si o tom povídali a letos? Jak loni řekli, tak také udělali. První výjezdní zasedání spolku leteckou přepravou. Takže vlastně výletní zasedání. Kolem žhavého jádra Eri, Hony, Petr P. a Honza L. se ještě shlukly další hvězdy – Bivoj, Kory, Majkl, Míra a Jirka Zibura. Niki Lauda má za ušima a tak si znovu koupil aerolinky, které jsme použili na trase Vídeň-Palma. V Palmě na nás čekal delegát agentury NaCesty a osamělý cyklistický nadšenec Jirka z Brna, který naší skupinu doplnil do kulatého počtu 10.

Celé to ale vlastně začlo konzultacemi s mazáckými Pražáky, kteří své zkušenosti shrnuli takto :

Teze č.1 : Na Mallorce je vždy hezky, v dubnu se jezdí krátka/krátká, maximálně po ránu rukávky.

Teze č.2: Vybírej si německý hotely, český cestovky berou lowcostový zařízení, což se projeví zejména v jídle a o jídlo na kole sakra jde! Pestrost, čerstvost, kalorie!

No, takže jsme přiletěli na ostrov až koncem dubna, v obavě, že se upečem horkem. Odlet z Vídně v příjemném teplém jasném podvečeru, zasněžené Alpy jak na dlani. Přílet do Palmy v silném severním protivětru, zataženo, 100% vlhkost, teplota kolem 15 st., pocitová asi o 5 nižší. Předpověď mizerná.

Ubytko nás mile překvapilo.4* hotel Rei del Mediterrani opravdu není penzion Dobrá, lůžka nechyběla, naopak 😉 Přestože jsme se na hotel dostali kolem 23 h a už bylo po večeřích, hotel speciálně pro nás připravil velmi bohatý studený bufet. A od příštího dne už to jelo naplno-polopenze snů. Co mi tak utkvělo v hlavě – salátky, šunčičky, sýry, vajíčka, zabijačkové speciality, musli, crumble, jehněčí, paella, sushi, ryby, krůtí steaky, masa v zelenině, zelenina v mase, pudinky, zmrzliny, melouny, koláčky, krevety, slávky, omáčky, olejíčky, polévky,  … a milion dalšího..drobná ochutnávka v galerii. Do toho wellness, točená Plzeň, anýzovka Túnel, vino bianco, vino roso, vino tinto

Takže ani jedna teze nevyšla a kam jezdí Hegy, to by mě zajímalo 🙂

A teď ke sportu. Po první snídani v pátek 19.4. jsme převzali už předem připravená kola, označená dokonce nálepkami s naším jménem a vyrazili na první průzkumnou výpravu po ostrově. Bydlíme na severu, u Alcudie, nejbližší top POI je maják Formentor, který do našeho itineráře patří určitě, tak proč ho nedat hned první den. Přes rozšlapávací rovinku jsme se přiblížili do hor a pak už si užívali euforii vlásenek, klopenek, přijatelných stoupání a exkluzivních scenérií. Kazily to 2 věci – silný vítr a celkem hustá doprava. Prostě byly svátky, což se projevit muselo. Samozřejmě už první den v nohách některých bouchly saze a tak se grupo compacto neconalo 🙂 Votočili jsme nožičkama ještě v podhůří a hurá na základnu. Mallorca má specifický reliéf, severozápadní pobřeží je hornaté, zbytek ostrova je vlastně placka posetá menšími či většími homolemi. Stoupání vesměs do 7%.

Rovinky jsme si chtěli nechat na dny unavenějších nohou a tak i sobota 20.4. byla ve znamení hor. Na ostrově, který má vrcholky kolem 1400 m.n.m se obecně dá dojet obvykle do cca 600(extrem 900) metrů a protože se jede od moře, každý počítat umí…Zátoka Sa Calobra byla naším cílem a s ní spojený ikonický výjezd do sedla s kotou 682 m (Coll dels Reis). Fučelo jako prase, vítr bral telefon z ruky, cloumal i s pořízky v zatáčkách, zadní vítr hnal jezdce do kopce i bez šlapání, prostě zážitek.

Počasí se stále zhoršovalo a v neděli 21.4. už bez přetvářky začlo pršet. Zde se začínala formovat skupina A, sportovnější, otužilejší, asketičtější. Cílem byly 2 vrcholy ve výše zmíněných vnitrozemských rovinkách směr jihovýchod. Randa a San Salvador. Sekunderním cílem, či přáním byla představa, že pršet brzo přestane. Skupina B měla stejný směr, ale střízlivější odhad počasí, takže vyjela později, nedojela tak daleko, ale byla podstatně sušší. A také bohatší o kulturní a gastro zážitky. Před Áčkem ale patří smeknout. V přístupu k využití času ostatně šla hlavní dělíci linie mezi A/B, jak se ale později ukázalo, kilometrově i výškově nezahálel nikdo. A navíc, třetí den se nemá dělat nic.

Pravidlo třetího dne jsme posunuli na pondělí 22.4., kdy mělo být vysloveně hnusně. A bylo. Někdo šel běhat, někdo pěšky na exkurzi do města, odvážnější jeli městskou. Tipoval bych, že pomyslným vítězem byli „pěšáci“ – nejvíce km, nejvíce promile 😉 Zpátky ze starého města už pěkně velkopansky taxíkem a v hotelovém baru jsme pak dozapili odchod studené fronty 🙂

Úterý 23.4. jsme tak mohli začít sportovat nanovo. Někteří dokonce v čistých dresech, využili jsme služeb hotelu a dali bubnům mallorských praček přičuchnout 🙂 U cestovky jsme si bookli ranní transfer na jih ostrova, do oblasti Andratx. Odsud byl plán se vracet hornatým terénem SZ pobřeží a dojet do hotelu po vlastní ose. Vítr se měl otočit a mraky rozestoupit. A taky že jo. Pecka. První pěkné fotky, více kafíčkových zastávek nenastalo jen proto, že se „tak nějak řeklo“, že treffpunkt se jmenuje Soller, tam se dohodnem a nemá cenu na sebe čekat, je to za rohem. Jo, tak to za rohem dělalo 40 km, dojíždělo se v minutových rozestupech a opět se celkem zbytečně skupina na cca 2 hod rozpadla. No, nějak jsme si to vyříkali a poučení z krizového vývoje bude. V krásném městečku Soller jsme se skutečně společně domluvili, a to tak, že se rozdělíme 🙂 Někoho lákalo nejvyšší drápání se do kopce, navíc kolem jezer, i za cenu jízdy už jednou projeté silnice, jiné zlákala Coll de Soller a osada Orient, která v těch horách vypadá jak bys byl v Tibetu. K večeru se ochladilo a zesílil vítr, což v horách dohnalo Míru až k topení radiátoru, ale na závěr způsobilo hýkání členů B týmu, který se po rovince k naší Playa de Muro řítil desítky minut na silný zaďák stabilní rychlostí nad 40 kmh.

Středa 24.4. už byla vysloveně hezká – aby ne, když jsem měl narozky 😉 My, co neviděli Randu a San Salvador, jsem si tam chtěli zajet, zbytek tento nápad nelákal, ačkoli ani oni nic z toho neviděli, byť tam v sobotu téměř prokazatelně byli 🙂 Vysloveně pohodová jízda, proložená řadou zastávek, kultura i gastro, dovča na plné obrátky.

Čtvrtek 25.4. byl den odjezdu, ale odlet byl až večer, takže jsme příležitost chytili za pačesy a po odhlášení z hotelu se jeli ještě projet, vytočit nohy, s plánem se případně i okoupat. A hlavně aby se někomu něco nestalo. Skupina A jela na průzkum západně, skupina B na východ ostrova – moc hezké město Arta a přilehlé poutní místo Betlem s pěkně zvlněnou cestou. Čas zbyl, tak jsme ještě i k moři zajeli a skutečně jsme i nezmarské párky smočili 😉

Zlidštění po jízdě bylo dovoleno, vrácení kol proběhlo jakžtakž (zde se skutečně trochu projevila Hegyho obava z českého přístupu), transfer na letiště parádním shuttlem v nezmarských barvách a už jsme ve vzduchu s předsevzetím, že se sem určitě nejpozději za rok vrátíme…

Statistiky :

pá 104, 1260, Formentor, https://www.relive.cc/view/2301967838

so 132, 2200, sa Calobra, https://www.relive.cc/view/2305161654
ne B : 73, 550, odpo v dešti, Sineu a Petra https://www.relive.cc/view/g33351845549
A : https://www.relive.cc/view/2307851857

po volno

út 140, 2500, Andratx https://www.relive.cc/view/g33448765668

st B : 152, 1540, Randa a Salvador, https://www.relive.cc/view/g33500935338

čt B : čt 91, 1140, Arta a Betlem, https://www.relive.cc/view/g33534036944

celkem tedy cca 700-800 km, 9200-10000 vm

+ někteří běh a plavání, případně jiní rychlá chůze po městě 😉

 

 

Trasa: 40 km, Včelná, Březí, Maškovec, Štěkře, Černice, červená na Polušku, Chuchelece 😉 , Lannovy Domky, Kaplice nádraží, vlakem domu.

Výškové metry: ?

Účast: Pavel Tikal, Míra Doležel, Petr Šikl, Honza Mareš, Petr Podhola, Petr Pokorný, Banán

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni a dokonce 3 „přebývali“ 🙂

Pád: nikdo nic nehlásil

Defekt: nikdo

Trackmaker: tam se nedá netrefit, nejvíc vedl Peťa Šikl

GPS: https: www.sports-tracker.com

Komentář:  Doneslo se mi, že někteří si záměrně před vyjížďkou ještě přidávají kilometry, tak jsem to chtěl taky zkusit. Obchodně jsem v úterý odpoledne objel na kole „klientelu“ kolem rynku a ujel tak asi 4 km, a to jsem nejspíš neměl dělat. Nebo nevim. To, jak mi docházelo, jsem už dlouho nezažil. Nejdřív jsem to maskoval, že jako dělám spojku, pak že držím basu s Mírou a když už i ten mi zmizel hbitě vpředu, tak jsme si zbyli s Banánem sami. A ten do kopce o hodně rychleji šel než já jel, fakt nevím kdo v takové situaci dostává „palec nahoru“. A přitom ta červená od Mirkovic je tak báječná, za Malčicema ten magický hluboký úvoz a když už si jeden myslí, že asfalt znamená konec stoupání, tak je tu očistec na Včelíny a vono to nekončí ani za Věžovatou Plání? No prostě paráda, však víte. Ale sjeli jsme se všichni tradičně na „té“ louce (už skoro zelené) s posledním pozdravem zimy – viz foto, rychle se obléct do neprofuku a 150 výškových jsme do hospody v Kaplitz-Bhf sklesali během pár minut. Ke svérázu místního hostince patří nejen hostinský sám, ale i jeho ortodoxní marketingový přístup – hlavně zůstat v utajení, takže jsme fakt nedokázali předem zjistit, zda má vůbec otevřeno. Ale bylo a uvnitř navíc už pár minut dleli i borci silničářští, neboť ČB-Kaplice NITE, to bude jednou klasika zvící Flander. A kdyby ti hoši dali ještě jinou klasiku, a to Eskalator ride, to by byli už bozi. Nestalo se. Nebe nám ale i tak božské dary seslalo, hned na startu, jak všímaví poznají v obličejích některých nejmenovaných 😉 Jo, a Banán má nové kolo, pěkné! Dobře se vede 🙂

P.

P.S. Příště je poslední NR, plánuje se romantika jako bič. Jako dycky.

Trasa: 36 km, Třebín, Dubné, Vráž, Čakovec, Švelhán, Nad Vítem, pod sáňkařskou, Lipí, Kaliště, Mokré, Stromovka, domů

Výškové metry: ?

Účast: Pavel Kosař, Vítek Sirotek, Pavel Tikal, Míra Doležel, Petr Pokorný, Banán

Vyjížďku nedokončil: 

Pád: Vítek Sirotek, Banán

Defekt: nikdo

Trackmaker: Kosa

GPS: asi tak nějak tudy

Komentář:  Některé jarní vyjížďky mívají i horší počasí, na startu Míra zkoušel, zda nepůjde „dlouhá/krátká“ (nešla), ale letní rukavice byly úplně cajk. Jak nám stačil sdělit Banán, než umlkl, tímto týdnem se kapři probouzejí a někteří zlí pytláci je dokonce začínají lovit. Ještě se ani nesetmělo a už se nám na kraji lesa mrskal první kapřík, kterého z kola sundala zrádně listím zavátá ďoura. Na opačném kraji lesa, tj. za pár set metrů se přímo před pejskařem složil do bahenní koupele Bahnán 🙂 A asi tak od té doby už nemluvil, s vyjímkou okamžiků, kdy jsme projížděli kolem jakéhokoliv rybníka, který na rozdíl od zbytku trasy zcela bezchybně poznával. Trasa byla náročná, boj s kůrovcem je neúprosný a těžká technika je čím dál těžší. Vtipně to glosoval Vítek, když jsme se konečně proklestili trailem v mlází k nějaké cestě, slovy „konečně cesta“, přičemž vtip spočívá v tom, že cesta byla v horším stavu než zbytek lesa, takže jsme se jí vyhybali jak to šlo. To vše nějak zmohlo hlavního protagonistu vyjížďky a prosil nás ať ho tam buď necháme nebo mu dáme nějakou energetickou tyčku (prý klidně i plesnivou). Našel jsem, značky Chimpanzee, takže jsme byli svědky světové premiéry, banán žral šimpanze – obvykle je to naopak 😉 V zaplněné hospodě jsme vytrhli trn z paty slečně, jejíž partner je asi velký milec Samsonu a ona naším příchodem získala jedinečnou příležitost uvolnit nám stůl se slovy, že ONI stejně už chtěli odcházet. Nad kvalitním mokem jsme pak testovali automatický přepis diktovaného slova do mobilu, což se zvrhlo v pokusy zlomit slušné vychování Siri, která vždy slovo h..o nebo m..dat poctivě napsala,ale pak zase z displeje slovo zmizelo 🙂 Korektnost forever. Dlužno podotknout, že jsme zvolili těžký kalibr a místo vlastního diktovaní pustili Matonohovo Otevřený dopis. Ten je tak sprostý, že na něj odkaz dělat nebudu, naopak – katarze je zde 😉

Takže míru zdar, se soudružským pozdravem Dycky Night ride!

Trasa: 32km, Čína, Nemaničák, Borek, Libnič, Jelmo, Klauda, Jivno, Rudolfov, Škodovka, Juvel

Výškové metry: 300

Účast: Pavel Tíkal, Venca, Petr Šikl, Vítek, Petr Pokorný

Vyjížďku nedokončil: nikdo

Pád: nikdo (nebo se někdo přizná?)

Defekt : Pavel Tíkal

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: mapy.cz

Komentář:  první letošní, a dokonce přímo sváteční novoroční vyjížďka se konala v kulisách ohňostrojů, když jeden z prvních (za bratru 200 litrů z veřejných prostředků) osvítil Sokolák, jak jsme si všimli při pozorování z lávky u dopravního podniku, zatímco Pavel opravoval defekt svého kola. Další (ohňostroje, ne defekty) následovaly snad celou vyjížďku, spektakulární představení peněz vystřelených do vzduchu-ooh,jak se máme dobře. Těžká práce v bahnitém a kopcovitém terénu ubírala sil úměrně tomu, jak přibývalo bordelu na/v našich kolech. Louže cákaly, větve klouzaly, bahno se bořilo, stroje úpěly, řetězy skřípaly, kladky a kolečka drhly. Pěkně jsme si ale votočili nohama a sundali zas kousek nadbytečné hmotnosti z vánočního obžerství. Novoroční předsevzetí si lze dávat či ho kázat,ale lépe konat hned od prvého dne! Nato, že byl svátek jsme zrovna svátečně oděni do hospody nesměřovali, o to víc nás potěšila otevřená náruč již otevřeného Juvelu(ne jako minule – jak se dozvíte příště 🙂 ) V kontrastu s tím, že vyjížďku samotnou provázela sama esence nejhrubší syrovosti sychravé přírody, jsme v Juvelu vytáhli nadpřirozeně chytré telefony s ještě chytřejšími aplikacemi a honili radary a předpovědi, resp. okénko pro odjezd za relativního sucha domu. K nelibosti našich žen a radosti hostinského nastala TA vhodná chvíle až s pokročilou hodinou… 😉

P.

 

Trasa: 34 km, prostě na Kluka – Mokré, tašky, mezi Hradce a Lipí, Kozí kámen, Haberák, nad Habří a téměř stejnou cestou domů

Výškové metry: 618

Účast: Honza Mareš, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Petr Pokorný, Lojza, Venca, Petr Šikl, Vítek, Míra Doležel, Banán, Petr Podhola

Vyjížďku nedokončil: Koubič, Přema, Stanley

Pád: Nikdo

Defekt: Petr P. (protože neservisuje brzdové destičky a musí pak jezdit cinky linky po lese)

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS : mapy.cz

Komentář: Úspěch minulé vyjížďky (a patrně i pěkný report 😉 ) přilákal nové kusy. A samozřejmě i ty kusy, o jejichž zápise v účasti minule ještě možná bude diskuze 😉 Cíl je notoricky znám, zbytečné cokoliv dodávat. Cesta k němu, to je druhá věc. Nebo-li, cesta je cíl. Ještěže můj garmin ukazuje i orientaci pohybu ke světovým stranám, jinak bych byl místy docela vedle. Banán, jako vždy, neustále něco glosoval-např. když mi to ukazovalo NE (north-east), tak prej jako že domu ještě NEmám jezdit…apod. Ještě, že mu na konci docházel dech a byl na chvíli v lese klid. Ne však dostatečný, protože Přemek zvednul z podrostu divočáka, který ho pěkně vylekal! (kdo koho? 🙂 ) I pár srnek bylo, což nás strašilo ještě více-protože se ty mrchy letos nebojí ničeho, že kamarádi Ondro (Míko) a Vláďo (Holoubku)? Jak to bylo minule šustivé, tak nyní to bylo spíše kluzké. Drsné pasáže některých Pavlem volených trailů velká část z nás sjela jen proto, že noc rozmazala kontury těch triků-vidět to ve dne, slezu dávno.. 🙂 Noční klid pak ještě narušil pátrací vrtulník, jehož kužel světla doplnil oblohu plnou hvězd. Nevím jestli z toho vrtulníku nebo z té romantiky, ale nejmenovaný účastník se cestou ..posral. Vidíte, jaké citlivé duše s námi jezdí!

Petr P.

P.S. Z dalších podstatných faktů vyjížďky dodám, že jsem si napsal defekt, protože jsem ostatní zdržel, ale i Přéma jel dost dlouho jen s přední brzdou, jiní upouštěli tlak nebo naopak hustili, další vzájemně kontrolovali s obavou ve tváři vidlice..no prostě démoni zasahovali na všech frontách – a to je ta správná pozvánka na další RIDE!