Červen 2019
Po Út St Čt So Ne
« Kvě    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Author Archive

Loni si o tom povídali a letos? Jak loni řekli, tak také udělali. První výjezdní zasedání spolku leteckou přepravou. Takže vlastně výletní zasedání. Kolem žhavého jádra Eri, Hony, Petr P. a Honza L. se ještě shlukly další hvězdy – Bivoj, Kory, Majkl, Míra a Jirka Zibura. Niki Lauda má za ušima a tak si znovu koupil aerolinky, které jsme použili na trase Vídeň-Palma. V Palmě na nás čekal delegát agentury NaCesty a osamělý cyklistický nadšenec Jirka z Brna, který naší skupinu doplnil do kulatého počtu 10.

Celé to ale vlastně začlo konzultacemi s mazáckými Pražáky, kteří své zkušenosti shrnuli takto :

Teze č.1 : Na Mallorce je vždy hezky, v dubnu se jezdí krátka/krátká, maximálně po ránu rukávky.

Teze č.2: Vybírej si německý hotely, český cestovky berou lowcostový zařízení, což se projeví zejména v jídle a o jídlo na kole sakra jde! Pestrost, čerstvost, kalorie!

No, takže jsme přiletěli na ostrov až koncem dubna, v obavě, že se upečem horkem. Odlet z Vídně v příjemném teplém jasném podvečeru, zasněžené Alpy jak na dlani. Přílet do Palmy v silném severním protivětru, zataženo, 100% vlhkost, teplota kolem 15 st., pocitová asi o 5 nižší. Předpověď mizerná.

Ubytko nás mile překvapilo.4* hotel Rei del Mediterrani opravdu není penzion Dobrá, lůžka nechyběla, naopak 😉 Přestože jsme se na hotel dostali kolem 23 h a už bylo po večeřích, hotel speciálně pro nás připravil velmi bohatý studený bufet. A od příštího dne už to jelo naplno-polopenze snů. Co mi tak utkvělo v hlavě – salátky, šunčičky, sýry, vajíčka, zabijačkové speciality, musli, crumble, jehněčí, paella, sushi, ryby, krůtí steaky, masa v zelenině, zelenina v mase, pudinky, zmrzliny, melouny, koláčky, krevety, slávky, omáčky, olejíčky, polévky,  … a milion dalšího..drobná ochutnávka v galerii. Do toho wellness, točená Plzeň, anýzovka Túnel, vino bianco, vino roso, vino tinto

Takže ani jedna teze nevyšla a kam jezdí Hegy, to by mě zajímalo 🙂

A teď ke sportu. Po první snídani v pátek 19.4. jsme převzali už předem připravená kola, označená dokonce nálepkami s naším jménem a vyrazili na první průzkumnou výpravu po ostrově. Bydlíme na severu, u Alcudie, nejbližší top POI je maják Formentor, který do našeho itineráře patří určitě, tak proč ho nedat hned první den. Přes rozšlapávací rovinku jsme se přiblížili do hor a pak už si užívali euforii vlásenek, klopenek, přijatelných stoupání a exkluzivních scenérií. Kazily to 2 věci – silný vítr a celkem hustá doprava. Prostě byly svátky, což se projevit muselo. Samozřejmě už první den v nohách některých bouchly saze a tak se grupo compacto neconalo 🙂 Votočili jsme nožičkama ještě v podhůří a hurá na základnu. Mallorca má specifický reliéf, severozápadní pobřeží je hornaté, zbytek ostrova je vlastně placka posetá menšími či většími homolemi. Stoupání vesměs do 7%.

Rovinky jsme si chtěli nechat na dny unavenějších nohou a tak i sobota 20.4. byla ve znamení hor. Na ostrově, který má vrcholky kolem 1400 m.n.m se obecně dá dojet obvykle do cca 600(extrem 900) metrů a protože se jede od moře, každý počítat umí…Zátoka Sa Calobra byla naším cílem a s ní spojený ikonický výjezd do sedla s kotou 682 m (Coll dels Reis). Fučelo jako prase, vítr bral telefon z ruky, cloumal i s pořízky v zatáčkách, zadní vítr hnal jezdce do kopce i bez šlapání, prostě zážitek.

Počasí se stále zhoršovalo a v neděli 21.4. už bez přetvářky začlo pršet. Zde se začínala formovat skupina A, sportovnější, otužilejší, asketičtější. Cílem byly 2 vrcholy ve výše zmíněných vnitrozemských rovinkách směr jihovýchod. Randa a San Salvador. Sekunderním cílem, či přáním byla představa, že pršet brzo přestane. Skupina B měla stejný směr, ale střízlivější odhad počasí, takže vyjela později, nedojela tak daleko, ale byla podstatně sušší. A také bohatší o kulturní a gastro zážitky. Před Áčkem ale patří smeknout. V přístupu k využití času ostatně šla hlavní dělíci linie mezi A/B, jak se ale později ukázalo, kilometrově i výškově nezahálel nikdo. A navíc, třetí den se nemá dělat nic.

Pravidlo třetího dne jsme posunuli na pondělí 22.4., kdy mělo být vysloveně hnusně. A bylo. Někdo šel běhat, někdo pěšky na exkurzi do města, odvážnější jeli městskou. Tipoval bych, že pomyslným vítězem byli „pěšáci“ – nejvíce km, nejvíce promile 😉 Zpátky ze starého města už pěkně velkopansky taxíkem a v hotelovém baru jsme pak dozapili odchod studené fronty 🙂

Úterý 23.4. jsme tak mohli začít sportovat nanovo. Někteří dokonce v čistých dresech, využili jsme služeb hotelu a dali bubnům mallorských praček přičuchnout 🙂 U cestovky jsme si bookli ranní transfer na jih ostrova, do oblasti Andratx. Odsud byl plán se vracet hornatým terénem SZ pobřeží a dojet do hotelu po vlastní ose. Vítr se měl otočit a mraky rozestoupit. A taky že jo. Pecka. První pěkné fotky, více kafíčkových zastávek nenastalo jen proto, že se „tak nějak řeklo“, že treffpunkt se jmenuje Soller, tam se dohodnem a nemá cenu na sebe čekat, je to za rohem. Jo, tak to za rohem dělalo 40 km, dojíždělo se v minutových rozestupech a opět se celkem zbytečně skupina na cca 2 hod rozpadla. No, nějak jsme si to vyříkali a poučení z krizového vývoje bude. V krásném městečku Soller jsme se skutečně společně domluvili, a to tak, že se rozdělíme 🙂 Někoho lákalo nejvyšší drápání se do kopce, navíc kolem jezer, i za cenu jízdy už jednou projeté silnice, jiné zlákala Coll de Soller a osada Orient, která v těch horách vypadá jak bys byl v Tibetu. K večeru se ochladilo a zesílil vítr, což v horách dohnalo Míru až topení radiátoru, ale na závěr způsobilo hýkání členů B týmu, který se po rovince k naší Playa de Muro řítil desítky minut na silný zaďák stabilní rychlostí nad 40 kmh.

Středa 24.4. už byla vysloveně hezká – aby ne, když jsem měl narozky 😉 My, co neviděli Randu a San Salvador, jsem si tam chtěli zajet, zbytek tento nápad nelákal, ačkoli ani oni nic z toho neviděli, byť tam v sobotu téměř prokazatelně byli 🙂 Vysloveně pohodová jízda, proložená řadou zastávek, kultura i gastro, dovča na plné obrátky.

Čtvrtek 25.4. byl den odjezdu, ale odlet byl až večer, takže jsme příležitost chytili za pačesy a po odhlášení z hotelu se jeli ještě projet, vytočit nohy, s plánem se případně i okoupat. A hlavně aby se někomu něco nestalo. Skupina A jela na průzkum západně, skupina B na východ ostrova – moc hezké město Arta a přilehlé poutní místo Betlem s pěkně zvlněnou cestou. Čas zbyl, tak jsme ještě i k moři zajeli a skutečně jsme i nezmarské párky smočili 😉

Zlidštění po jízdě bylo dovoleno, vrácení kol proběhlo jakžtakž (zde se skutečně trochu projevila Hegyho obava z českého přístupu), transfer na letiště parádním shuttlem v nezmarských barvách a už jsme ve vzduchu s předsevzetím, že se sem určitě nejpozději za rok vrátíme…

Statistiky :

pá 104, 1260, Formentor, https://www.relive.cc/view/2301967838

so 132, 2200, sa Calobra, https://www.relive.cc/view/2305161654
ne B : 73, 550, odpo v dešti, Sineu a Petra https://www.relive.cc/view/g33351845549
A : https://www.relive.cc/view/2307851857

po volno

út 140, 2500, Andratx https://www.relive.cc/view/g33448765668

st B : 152, 1540, Randa a Salvador, https://www.relive.cc/view/g33500935338

čt B : čt 91, 1140, Arta a Betlem, https://www.relive.cc/view/g33534036944

celkem tedy cca 700-800 km, 9200-10000 vm

+ někteří běh a plavání, případně jiní rychlá chůze po městě 😉

 

 

Trasa: 40 km, Včelná, Březí, Maškovec, Štěkře, Černice, červená na Polušku, Chuchelece 😉 , Lannovy Domky, Kaplice nádraží, vlakem domu.

Výškové metry: ?

Účast: Pavel Tikal, Míra Doležel, Petr Šikl, Honza Mareš, Petr Podhola, Petr Pokorný, Banán

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni a dokonce 3 „přebývali“ 🙂

Pád: nikdo nic nehlásil

Defekt: nikdo

Trackmaker: tam se nedá netrefit, nejvíc vedl Peťa Šikl

GPS: https: www.sports-tracker.com

Komentář:  Doneslo se mi, že někteří si záměrně před vyjížďkou ještě přidávají kilometry, tak jsem to chtěl taky zkusit. Obchodně jsem v úterý odpoledne objel na kole „klientelu“ kolem rynku a ujel tak asi 4 km, a to jsem nejspíš neměl dělat. Nebo nevim. To, jak mi docházelo, jsem už dlouho nezažil. Nejdřív jsem to maskoval, že jako dělám spojku, pak že držím basu s Mírou a když už i ten mi zmizel hbitě vpředu, tak jsme si zbyli s Banánem sami. A ten do kopce o hodně rychleji šel než já jel, fakt nevím kdo v takové situaci dostává „palec nahoru“. A přitom ta červená od Mirkovic je tak báječná, za Malčicema ten magický hluboký úvoz a když už si jeden myslí, že asfalt znamená konec stoupání, tak je tu očistec na Včelíny a vono to nekončí ani za Věžovatou Plání? No prostě paráda, však víte. Ale sjeli jsme se všichni tradičně na „té“ louce (už skoro zelené) s posledním pozdravem zimy – viz foto, rychle se obléct do neprofuku a 150 výškových jsme do hospody v Kaplitz-Bhf sklesali během pár minut. Ke svérázu místního hostince patří nejen hostinský sám, ale i jeho ortodoxní marketingový přístup – hlavně zůstat v utajení, takže jsme fakt nedokázali předem zjistit, zda má vůbec otevřeno. Ale bylo a uvnitř navíc už pár minut dleli i borci silničářští, neboť ČB-Kaplice NITE, to bude jednou klasika zvící Flander. A kdyby ti hoši dali ještě jinou klasiku, a to Eskalator ride, to by byli už bozi. Nestalo se. Nebe nám ale i tak božské dary seslalo, hned na startu, jak všímaví poznají v obličejích některých nejmenovaných 😉 Jo, a Banán má nové kolo, pěkné! Dobře se vede 🙂

P.

P.S. Příště je poslední NR, plánuje se romantika jako bič. Jako dycky.

Trasa: 36 km, Třebín, Dubné, Vráž, Čakovec, Švelhán, Nad Vítem, pod sáňkařskou, Lipí, Kaliště, Mokré, Stromovka, domů

Výškové metry: ?

Účast: Pavel Kosař, Vítek Sirotek, Pavel Tikal, Míra Doležel, Petr Pokorný, Banán

Vyjížďku nedokončil: 

Pád: Vítek Sirotek, Banán

Defekt: nikdo

Trackmaker: Kosa

GPS: asi tak nějak tudy

Komentář:  Některé jarní vyjížďky mívají i horší počasí, na startu Míra zkoušel, zda nepůjde „dlouhá/krátká“ (nešla), ale letní rukavice byly úplně cajk. Jak nám stačil sdělit Banán, než umlkl, tímto týdnem se kapři probouzejí a někteří zlí pytláci je dokonce začínají lovit. Ještě se ani nesetmělo a už se nám na kraji lesa mrskal první kapřík, kterého z kola sundala zrádně listím zavátá ďoura. Na opačném kraji lesa, tj. za pár set metrů se přímo před pejskařem složil do bahenní koupele Bahnán 🙂 A asi tak od té doby už nemluvil, s vyjímkou okamžiků, kdy jsme projížděli kolem jakéhokoliv rybníka, který na rozdíl od zbytku trasy zcela bezchybně poznával. Trasa byla náročná, boj s kůrovcem je neúprosný a těžká technika je čím dál těžší. Vtipně to glosoval Vítek, když jsme se konečně proklestili trailem v mlází k nějaké cestě, slovy „konečně cesta“, přičemž vtip spočívá v tom, že cesta byla v horším stavu než zbytek lesa, takže jsme se jí vyhybali jak to šlo. To vše nějak zmohlo hlavního protagonistu vyjížďky a prosil nás ať ho tam buď necháme nebo mu dáme nějakou energetickou tyčku (prý klidně i plesnivou). Našel jsem, značky Chimpanzee, takže jsme byli svědky světové premiéry, banán žral šimpanze – obvykle je to naopak 😉 V zaplněné hospodě jsme vytrhli trn z paty slečně, jejíž partner je asi velký milec Samsonu a ona naším příchodem získala jedinečnou příležitost uvolnit nám stůl se slovy, že ONI stejně už chtěli odcházet. Nad kvalitním mokem jsme pak testovali automatický přepis diktovaného slova do mobilu, což se zvrhlo v pokusy zlomit slušné vychování Siri, která vždy slovo h..o nebo m..dat poctivě napsala,ale pak zase z displeje slovo zmizelo 🙂 Korektnost forever. Dlužno podotknout, že jsme zvolili těžký kalibr a místo vlastního diktovaní pustili Matonohovo Otevřený dopis. Ten je tak sprostý, že na něj odkaz dělat nebudu, naopak – katarze je zde 😉

Takže míru zdar, se soudružským pozdravem Dycky Night ride!

Trasa: 32km, Čína, Nemaničák, Borek, Libnič, Jelmo, Klauda, Jivno, Rudolfov, Škodovka, Juvel

Výškové metry: 300

Účast: Pavel Tíkal, Venca, Petr Šikl, Vítek, Petr Pokorný

Vyjížďku nedokončil: nikdo

Pád: nikdo (nebo se někdo přizná?)

Defekt : Pavel Tíkal

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: mapy.cz

Komentář:  první letošní, a dokonce přímo sváteční novoroční vyjížďka se konala v kulisách ohňostrojů, když jeden z prvních (za bratru 200 litrů z veřejných prostředků) osvítil Sokolák, jak jsme si všimli při pozorování z lávky u dopravního podniku, zatímco Pavel opravoval defekt svého kola. Další (ohňostroje, ne defekty) následovaly snad celou vyjížďku, spektakulární představení peněz vystřelených do vzduchu-ooh,jak se máme dobře. Těžká práce v bahnitém a kopcovitém terénu ubírala sil úměrně tomu, jak přibývalo bordelu na/v našich kolech. Louže cákaly, větve klouzaly, bahno se bořilo, stroje úpěly, řetězy skřípaly, kladky a kolečka drhly. Pěkně jsme si ale votočili nohama a sundali zas kousek nadbytečné hmotnosti z vánočního obžerství. Novoroční předsevzetí si lze dávat či ho kázat,ale lépe konat hned od prvého dne! Nato, že byl svátek jsme zrovna svátečně oděni do hospody nesměřovali, o to víc nás potěšila otevřená náruč již otevřeného Juvelu(ne jako minule – jak se dozvíte příště 🙂 ) V kontrastu s tím, že vyjížďku samotnou provázela sama esence nejhrubší syrovosti sychravé přírody, jsme v Juvelu vytáhli nadpřirozeně chytré telefony s ještě chytřejšími aplikacemi a honili radary a předpovědi, resp. okénko pro odjezd za relativního sucha domu. K nelibosti našich žen a radosti hostinského nastala TA vhodná chvíle až s pokročilou hodinou… 😉

P.

 

Trasa: 34 km, prostě na Kluka – Mokré, tašky, mezi Hradce a Lipí, Kozí kámen, Haberák, nad Habří a téměř stejnou cestou domů

Výškové metry: 618

Účast: Honza Mareš, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Petr Pokorný, Lojza, Venca, Petr Šikl, Vítek, Míra Doležel, Banán, Petr Podhola

Vyjížďku nedokončil: Koubič, Přema, Stanley

Pád: Nikdo

Defekt: Petr P. (protože neservisuje brzdové destičky a musí pak jezdit cinky linky po lese)

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS : mapy.cz

Komentář: Úspěch minulé vyjížďky (a patrně i pěkný report 😉 ) přilákal nové kusy. A samozřejmě i ty kusy, o jejichž zápise v účasti minule ještě možná bude diskuze 😉 Cíl je notoricky znám, zbytečné cokoliv dodávat. Cesta k němu, to je druhá věc. Nebo-li, cesta je cíl. Ještěže můj garmin ukazuje i orientaci pohybu ke světovým stranám, jinak bych byl místy docela vedle. Banán, jako vždy, neustále něco glosoval-např. když mi to ukazovalo NE (north-east), tak prej jako že domu ještě NEmám jezdit…apod. Ještě, že mu na konci docházel dech a byl na chvíli v lese klid. Ne však dostatečný, protože Přemek zvednul z podrostu divočáka, který ho pěkně vylekal! (kdo koho? 🙂 ) I pár srnek bylo, což nás strašilo ještě více-protože se ty mrchy letos nebojí ničeho, že kamarádi Ondro (Míko) a Vláďo (Holoubku)? Jak to bylo minule šustivé, tak nyní to bylo spíše kluzké. Drsné pasáže některých Pavlem volených trailů velká část z nás sjela jen proto, že noc rozmazala kontury těch triků-vidět to ve dne, slezu dávno.. 🙂 Noční klid pak ještě narušil pátrací vrtulník, jehož kužel světla doplnil oblohu plnou hvězd. Nevím jestli z toho vrtulníku nebo z té romantiky, ale nejmenovaný účastník se cestou ..posral. Vidíte, jaké citlivé duše s námi jezdí!

Petr P.

P.S. Z dalších podstatných faktů vyjížďky dodám, že jsem si napsal defekt, protože jsem ostatní zdržel, ale i Přéma jel dost dlouho jen s přední brzdou, jiní upouštěli tlak nebo naopak hustili, další vzájemně kontrolovali s obavou ve tváři vidlice..no prostě démoni zasahovali na všech frontách – a to je ta správná pozvánka na další RIDE!

 

Trasa: 24 km, kolem Malše do Roudného, Hodějčák, Hodějce, Doubravice, Hodějce, odkalovačka, Pohůrka, zanádražka!, Dobrovodský potok do Čéčovky

Výškové metry: ???

Účast: Honza Mareš, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Petr Pokorný, Lojza, Bivoj, Venca

Vyjížďku nedokončil: Petr Šikl, Vítek Sirotek, Stanley

Pád: Honza Mareš (kotrmelec z rozjezdu-krásná práce)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Tak nám zase začala další sezona! Čas se změnil na zimní, světlo se obrátilo v tmu, ale tu my už dnes umíme rozčísnout výkonnými reflektory. Jediné, co nám tedy může bránit v ježdění celý rok, jsou okolnosti. Proto také v účasti chybí Petr Šikl a Vítek Sirotek, byť na startu byli. Je trochu divné, že jakoby nebyli, ale jsou hlavními hrdiny příběhu. Zatímco Vítek si z vyjíždky! odskočil domů „cosi“ vyřídit a my čekali, Petr někam urychleně telefonoval.. aby pak oznámil, že si taky musí něco vyřídit. V okamžiku, kdy se Vítek vrátil, se Petr vypařil. Poté s námi Vítek chvíli mlčky pokračoval, ale asi se mu to rozleželo v hlavě, říznul zřejmě nějak tajně vzteky do svého stroje, způsobil si zlomeninu náboje zadního kola, aby nemohl pokračovat a vyjížďku taky ukončil.  Jeho hysterie dostoupila vrcholu a opět volal ženu, aby pro něj přijela-zkoušel zda je (sama) doma. Hoši, hoši, máte sice oba doma stále atraktivní ženy, ale takhle paranoidní ve svém věku snad už být nemusíte! Ledaže to tedy bylo všechno jinak… 😉 My normální jsme si pak užili poježdění v krásném teplém počasí podzimními probarvenými smíšenými polesími okolím kouzelné vesničky Doubravice 😉 Díky listí, suchu, prachu cest, větviček a klestění se mlázím bych to nazval „šust trail“ 🙂 Ztichlý, podzimně lehce ponurý les rozesmál Hony pádíčkem ze stoje v rámci rozjezdu, kdy moc nechybělo a to salto by dotočil. Bebínko ale žádné, jen mocná síla jeho svalů trhla vlevo návlek, vpravo dresík. No co, sranda musí byť. A hlavně, jestli ten nezmar-provokatér Bivoj hodlá usilovat o další cenu, je třeba mu vyfouknout aspoň ty ceny vedlejší 😉 Čéčovka nás přijala otevřenou (i bujnou) náručí, mnoho témat nestačilo do zavíračky, tak se výbor a jeho suita poté přesunuli na šnyta – čili, kdyby někdo na Dokolné pochyboval o činnosti výboru spolku, tak my včera do pozdních nočních hodin tvrdě makali!

Pěkné to bylo a bude zas 😉 Přijměte tedy pozvánku i vy, co stále váháte.

Petr P.

P.S. Kdybyste někdo doma cítil plyn nebo se dozvěděl o tom, že plyn asi uniká, tak kromě situací způsobených trávicím traktem, se může jednat o velmi vážné riziko a je třeba i vyjížďku klidně obětovat! viz policejní zpravodajství

P.S.2 Váhám, zda vám, chlapci, tu vyjíždku možná ještě neuznáme. Pravda je, že půlku nemáte. Pravda ale je, že oba jste svým způsobem měli vůli vyjížďku dokončit a okolnosti vám zabránily. Petr navíc dal solo vyjížďku kolem Ort a přijel do Čéčovky. A i to se cení. Téma na diskuzi?

 

Nejen chlebem živ je člověk, nejen jízdou živ je Nezmar, nastal čas spočinout a být živ …řízkem … s chlebem? 🙂

Tímto jste srdečně zváni na tradiční Dokolnou, která se jako vždy uskuteční na Startu a tradičně je součástí i výroční členská schůze – tímto budiž učiněno zadost Stanovám ohledně svolávání se. Účast jest podmíněna (vaší – o mě nejde 🙂 ) dobrou náladou, vhodným oblečením, prázdným žaludkem a drobným příspěvkem (400K) na chod spolku slávy nehynoucí. Veškeré další příspěvky ke zdaru (akce i budoucí sezony) nad rámec minima – jak finanční, tak jinak hmotné i nehmotné – jsou pochopitelně jen vítány a předem za ně díky.

Termín : pátek 9.11.2018 od 18 hod.

Zejména kvůli zajištění dostatku občerstvení (předestřený řízek negarantuju) se, prosím, přihlašte zde:

https://doodle.com/poll/y4hrnc5tgpxdsdev

na viděnou se všemi (členy i příznivci) se těší

výbor jménem Petra P.

Trasa:  37 km, Zavadilka, tankáč, Černíš, Dasný, Bezdrev, žlutá pod Picinu, Žabovřesky, žlutá přes Vráže, poblouděníčko v Dubenském lese, Třebín, Švábák

Výškové metry: 360 m

Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Venca, Míra Doležel, Kory, Petr Pokorný, Aleš, Ondra Míka, Zdenál, Vítek, Hony, Eri, Koubič, Kocour, Tonda, Pavel Tíkal

Pád: Nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra a od poslední třetiny Vítek, Bivoj, Vencovo GPS, Zdenál…

GPS: https://mapy.cz/s/36rhy

Komentář: Hony cestou mrmlal. Rozuměl jsem jen slovo „Dubičák“, které procedil mezi zuby. Toho se chytnul zubař Eri. Se společnou diagnozou se z mužstva snažili odloučit. Chvilku marně, ale nakonec se povedlo. Vyjížďka nezajímavou krajinou (protože pestrost především) byla vyvážena mnoha zajímavostmi v hospodě. Namátkou uvádím pár vyřešených témat : Separace Katalánska a Baskicka. Kriminalita v Barceloně. Odštěpení Skotska a Severního Irska. Konjunktura stavebnictví a analýza výhledu. Aplikace záchytných sítí do konstrukce balkonu za účelem ochrany doma chovaných koček (později vysvětleno, že hlavně těch čtyřnohých). Proběhly čaje s rumem, ovocňáky, tláči a šmitce, proběhla i Mirka Nezvalová s květinou, kterou nám zanechala. Protože Nezmara ani květinou, bylo třeba rozhodnout u jaké ženy skončí. A tak zatímco naši dva borci se asi někde s lampami stále doráželi v terénu, proběhlo v hospodě pro pobavení všeho lidu hlasování, kdo jako na tom doma jak je, aby se vědělo, komu by ta kytka nejvíc bodla. Na první otázku, kdo měl intimnost doma minulý týden (nikoho ani nenapadlo se ptát na tento týden) se zvedlo kupodivu dost rukou. Na otázku, kdo alespoň tento rok jednou, byl les rukou o dost hustší, jakmile se ale otázka modifikovala: kdo letos ani jednou, byl to smutnější pohled. Dlužno říci, že hlasovali vesměs ženatí muži kolem 40tky, nikoliv chlapci ve věku 14-18 let. Jo, a nehlasoval Eri a Hony… No nic 😉 Koho zajímá rozuzlení, květina skončila u Zdendy, resp. jeho paní. Bez dalšího komentáře.

P.

P.s. Jedna zajímavost při vyjížďce přeci jen byla-exkurze na podomácku vyrobenou trať se skoky – už zase – u Žabovřesk. I ve vzduchu bylo cítit, že projektant a zhotovitel (možná i v jedné osobě) pracovali ve stylu – zahulíme, uvidíme. Jeden přítomen byl a tak se zvídavý a po detailech lačný Vítek ujal komunikace : Otázka:“To je moc pěkný, to jste stavěli vy?“ Odpověď:“jo“. Otázka: „Vy tady na tom jezdíte, jooo?Paráda, a kdy?“ Odpověď:“ jak se nám chce“. Konec rozhovoru.

NO: V rámci vzdělávacího okénka si vysvětlíme, že španělština, kterou mluví kopice lidí na světě je původní kastilština a tak nějak se nám to prosadilo v rámci souvislostí svatby Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského. Cherchez la femme! No a tak si myslím, že asi i proto jsou Katalánci drobátko naprdnutí, jakože ta jejich mluva se neprosadila víc. Asi jako bys pražákovi nutil hantec 🙂

https://www.jazyky.com/jazyky-spanelska-katalanstina/